Úvodem
Tato kniha si klade za cíl vysvětlit obsah, podoby a výsledky nacionálního soupeření ve sféře ekonomiky mezi dvěma nejpočetnějšími národními společenstvími českých zemí, Čechy a Němci. Pojednává období takřka jednoho století, jež vnímáme z hlediska formování moderní nacionálně české společnosti jako období konstitutivní. Je vymezeno pádem bachovského absolutismu na straně jedné a druhou světovou válkou na straně druhé. Kolektivní monografie týmu historiků soustředěných kolem Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je uvedena zamyšlením předního znalce problematiky evropského nacionalismu Miroslava Hrocha. To nabízí čtenáři vhled do současného dosud neuzavřeného teoretického diskursu na téma národní hnutí a jeho interakce s národním ekonomickým zájmem. Jednotlivé kapitoly zkoumají klíčová pole nacionálních konfrontací v hospodářském životě. Sledují ideologická východiska a s nimi spojené strategie realizace národního povznesení či udržení „národních pozic“, rozvoj peněžnictví jako směrodatného činitele ekonomické emancipace českého národa i rozvoj nacionálních bojů nejen na trhu kapitálu a peněz, ale také na trhu zboží, ba i práce. Charakteristiku období národní emancipace v rámci habsburské monarchie střídá obraz proměn politických a hospodářských rolí příslušníků národních komunit v podmínkách Československé republiky. Pozornost je věnována procesu nacionalizace ekonomiky v duchu československé státní doktríny i tendenci k hospodářské marginalizaci německé menši9
ny. Závěrečná kapitola pak ústí v nástinu radikální praxe nacionálního socialismu při řešení tzv. české otázky v období okupace. Pojem „hospodářský (ekonomický) nacionalismus“ nemá zcela jednoznačně vymezený obsah. Principiálně hospodářský nacionalismus značí prosazování a hájení národních zájmů v hospodářském životě, ať již uvnitř suverénního státního útvaru či na úrovni mezinárodní. Jeho vnímání je tradičně mnohoznačné. Lze mu rozumět v kontextu vývoje národních států a národních komunit jako strategii pozitivní, funkční, jež vyjadřuje emancipační a modernizační potenciál rodících se, resp. mladých národních společností. Na druhé straně s postupující globalizací, jež je charakterizována formováním světového trhu a nadnárodních hospodářských uskupení, kdy vývojově opožděné národní společnosti srovnávají krok s vyspělejšími cestou kapitalismu se ubírajícími národy a státy, se hospodářský nacionalismus obracel do nové polohy. V ní stále výrazněji sloužil partikulárním profitům konkrétních částí sociálních struktur či dokonce býval instrumentalizován jako jeden z prostředků konfrontace radikálních nacionalismů – ideologií, politických a jiných hnutí. Za vrchol nacionálních hnutí lze považovat meziválečné období s nástupem radikálního nacionalismu italského, německého, ale třeba i japonského. V tomto období nabyl pojem nacionalismus převážně negativního obsahu.1 Porozumění pojmu „hospodářský nacionalismus“ se měnilo s tím, jak se měnil kontext, v němž se odehrával. Od vnímání ve smyslu hospodářský patriotismus/vlastenectví lze plynule přejít k interpretaci vyjadřující takovou preferenci příslušníků vlastního národa před jinonárodními účastníky hospodářského života, která vyjadřuje jejich diskriminaci. Průběžné komentování pozitivního či negativního obsahu sledovaných projevů nacionalismu považují autoři za nadbytečné, neboť vysvítá z kon10
textu jednotlivých událostí a problémů. Jestliže pojem nacionalismus sám o sobě vyjadřuje intenzívní národní uvědomění a cítění a má tedy spíše negativní konotaci, adjektivum „nacionální“ autoři publikace užívají principiálně jako pojem hodnotově neutrální, v zásadě obsahově rovný zaužívanému pojmu „národní“. Ten však v části veřejnosti vzbuzoval a vzbuzuje pozitivní konotace, a tak v textu vedle sebe stojí pojem „národní“ vnímaný spíše kladně a pojem „nacionální“ vnímaný hodnotově neutrálně. V hovorovém jazyce někdy dokonce bývá pojem „nacionální“ vnímán negativně. Nicméně podle normativních výkladových slovníků českého jazyka v žádném případě není negativní konotace inherentní vlastností pojmu nacionální.2 V neutrální poloze tento pojem používají v podstatě všechny překladové slovníky. S ohledem na skutečnost , že české národní hnutí se rozvíjelo v dominantní interakci s národním hnutím německým není bez významu skutečnost, že naše porozumění pojmům „nacionalismus“ a „nacionální“ je zcela kompatibilní s porozuměním v sousedním Německu.3 Pro vyjádření radikálního nacionalismu až šovinismu autoři důsledně užívají adjektiva nacionalistický. *** Podklady pro ikonografickou výbavu publikace laskavě poskytli: Národní muzeum (obr. 33, 35, 36), Uměleckoprůmyslové muzeum (obr. 100), Národní archiv (obr. 92–97), Archiv Národního technického muzea (obr. 67, 89, 90, 91), Archiv Národního muzea (obr. 75), Archiv České národní banky (obr. 17–24, 26, 27, 37, 60– 65, 70, 76), Státní okresní archiv Přerov (obr. 3), Státní okresní archiv Šumperk (obr. 49), Galerie Langhans Praha (obr. 15), Parlament der Republik Österreich – Dokumentation, Archiv und Statistik Wien (obr. 55), doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc. (obr. 1, 4, 6, 9, 10, 32), Marie Brázdová (obr. 57), Martin Dohnal (obr. 34, 11
43–48, 58) a Ladislav Čermák (obr. 78, 79). Všem patří poděkování editorů i celého týmu autorů kolektivní monografie. Obrázky, u nichž není výslovně uveden zdroj, pocházejí z osobních dokumentací autorů: J. Balcarové (obr. 41, 50, 51, 52, 80, 81, 99), I. Jakubce (obr. 2, 29, 30, 31, 40), D. Jančíka (obr. 7, 12, 13, 14, 25, 38, 39, 54, 56, 59, 66, 68, 69, 71–74, 77, 88), E. Kubů (obr. 5, 11, 17, 28, 42, 53, 87, 98) a B. Štolleové (obr. 8, 16).
12
I. Éra nacionální české hospodářské emancipace (1859–1918) 1. Ideologie, strategie a politika Hospodářský nacionalismus, který je poměrně novým jevem hospodářských, sociálních i kulturních dějin, je neoddělitelný od procesů celkové společenské modernizace, jež začala i v Čechách vystupovat v druhé polovině 19. století do popředí jako jeden z nejdůležitějších trendů působících velké změny nejen v životě jednotlivců i větších či menších společenských skupin, nýbrž i v životě jednotlivých národů. Dokonce se dá říci, že úspěšný hospodářský vývoj má právě v této době zásadní vliv na nápadné posuny ve váze jednotlivých států na mezinárodní scéně, jak o tom ostatně velmi výmluvně svědčí dynamický ekonomický vývoj sjednoceného Německa po roce 1870 i Spojených států severoamerických po občanské válce. Rovněž nacionalismus jako nová forma identity velkých společenských skupin sehrával v této době tak závažnou společenskou i politickou roli, že byl schopen vytvářet nové státy, jež se deklarovaly vůči svým občanům i na mezinárodní scéně jako národní.1 Za takové státy se v Evropě před první světovou válkou nepovažovalo jen již zmíněné Německo, nýbrž i Itálie. Pro politické, hospodářské i národní poměry ve střední Evropě to byl nepochybně vznik německého císařství, jenž významně přispíval k prohlubování nacionální polarizace tohoto prostoru. Podobnou roli sehrávalo v jihovýchodní Evropě Uhersko. Jeho vládnoucí elity usilovaly totiž po vyhlášení rakousko-uherského dualismu (1867) velmi koncepčně o to, aby se z tohoto multietnického historického útvaru vytvořil v rámci rozdělené habsburské monarchie moderní maďarský národní stát. Právě v tomto případě pak docházelo k interakci několika vývojo31
nacionalismus final.indd 31
1.6.2011 12:04:55
vých tendencí poměrně úzce souvisejících s formováním moderního hospodářského nacionalismu v tomto prostoru. Z nich byly z našeho hlediska nejdůležitější politický liberalismus, moderní kapitalismus a vypjatý maďarský nacionalismus, jež vytvořily velmi robustní tlak na dosavadní, vesměs tradicionální poměry v uherských zemích. Hospodářský nacionalismus pak v kontextu historického vývoje habsburské monarchie sehrával důležitou historickou roli z řady dalších důvodů. Předně šlo o to, že vývoj kapitalismu se zde ve větší či menší míře opožďoval za nejvyspělejšími zeměmi. Politické elity jednotlivých národů si přitom začaly v liberální éře let 1860–1880 někde více a někde zase méně uvědomovat skutečnost, že společenský vliv jednotlivých národních hnutí souvisí velmi podstatně s jejich hospodářskou silou. Ta se však stává stále více závislou na vzájemně podporující se interakci mezi kapitalismem, politikou a nacionalismem.2 Důležité přitom bylo jejich národohospodářské východisko, jež se zaměřovalo více či méně proti myšlence volného obchodu, který svou podstatou neumožňoval, aby se v ekonomicky zaostalejších poměrech rozvinulo moderní národní hospodářství ve vlastním slova smyslu, neboť na jeho místo vstupoval import z hospodářsky vyspělých zemí. Podobné obavy též měly z importu „cizího“ kapitálu, jenž by svá aktiva odváděl mimo rámec určité národní společnosti, kterou by tak „ochuzoval“ o plody její vlastní práce. Politické či typově a funkčně méně diferencované národní elity se proto v těchto méně vyvinutých regionech snažily o to vytvořit takové hospodářské a společenské podmínky, jež by ochránily místní podnikatele do té míry, aby byli schopni vytvořit dostatečně silný vnitřní trh výrobků, služeb a kapitálu. Ten měl být v ideálním případě jakousi páteří ekonomického systému konstruovaného jako více či méně uzavřený hospodářský prostor, v němž se měl z valné části realizovat hospodářský život příslušníků určitého národa. 32
nacionalismus final.indd 32
1.6.2011 12:04:55
Tyto elity si přitom zároveň vesměs velmi dobře uvědomovaly, že pro takovou představu musí získat příslušníky svých národních hnutí. Část z nich potom začala považovat národní hospodářství za vhodné pole pro uplatňování svých vůdčích aktivit. Díky jejich agitaci se pro jejich aktuální či potenciální klienty měly stát atraktivní jejich apely na materiální, politické i kulturní výhody, které mohou úspěšným rozvojem moderního podnikání získat nejen jako jednotlivci, nýbrž i jako příslušníci určitého národního společenství. Z těchto i jiných důvodů se v těchto národních hnutích nemohl rozvinout hospodářský i politický individualistický liberalismus do té míry jako např. v anglosaských zemích, neboť příklon ke kapitalismu zde byl spjat s výchozími ochranářskými postoji, jež se dařilo překonávat vesměs jen velmi pomalu. Ti nejprozíravější příslušníci jednotlivých národních elit se přitom vcelku oprávněně domnívali, že pokud bude interakce mezi jejich politikou, kapitalismem a nacionalismem dlouhodoběji úspěšná, pak vytvoří též velmi efektivní tlak na zásadní proměnu v jednotlivých mocenských polích, ať již uvnitř jednotlivých (nezřídka též multietnických) zemí, tak i uvnitř celého Rakouska-Uherska. Přitom však nelze nevidět, že podobnou roli, jakou zde sehrávala hospodářská úroveň jednotlivých národů a národností, zde měla i jejich vzdělanost jako důležitý prvek modernizace jejich kulturní úrovně. Přitom je otázkou konkrétního výzkumu, nakolik se nerovnoměrně zvyšující kulturní úroveň jednotlivých národů a národností habsburské monarchie promítala do jejich mentality a jejím prostřednictvím do nacházení pozitivního vztahu k modernímu kapitalismu.3 Zároveň je zřejmé, že moderní kapitalistické podnikání bylo v multietnickém kontextu Rakouska-Uherska chápáno těmi národními elitami, jež byly mocensky zvláště ambiciózní, jako nástroj ke zvýšení tzv. národního bohatství těch národů, v jejichž čele stály či alespoň chtěly 33
nacionalismus final.indd 33
1.6.2011 12:04:56
stát. Přitom však nemůžeme přehlédnout, že právě pojem národní bohatství nabíral v souvislosti s hospodářským nacionalismem této doby i nové kulturní rozměry. V jeho středu totiž nestála jen konstrukce hospodářských zájmů určitého národa, nýbrž i snahy ovlivňovat prostřednictvím promyšleného tlaku na kulturní vyspělost a národní uvědomění širokých vrstev obyvatelstva též jejich spotřební ideály. Příslušníci národních elit se zprvu domnívali, že z hospodářské modernizace společnosti by měly v prvé řadě profitovat střední vrstvy jejich národní společnosti. Časem jim však docházelo, že kapitalistická ekonomika, jež je budována na národní bázi, potřebuje mnohem silnější spotřebitelskou vrstvu jako základ svého trhu, což byl i český případ. V tomto směru jim spolu s pozvolna vzrůstající životní úrovní vydatně napomáhal vícevrstevnatý modernizační tlak na mentalitu nižších společenských vrstev české národní společnosti, jenž začal intenzivněji působit již v 60. letech 19. století, avšak stále zřetelněji se projevoval od 90. let tohoto věku. Jeho důsledkem byl posun těžiště jejich životních jistot od představy, že jejich základem je dostatek chleba k elementární obživě, smě-
Obr. 1
34
nacionalismus final.indd 34
1.6.2011 12:04:56
rem k dostatku peněz, za než je možno nakoupit takové množství životních potřeb, jež jim umožní žít bez obav z hladu. Jejich množství a rozsah se před první světovou válkou stávaly též předmětem statistických výpočtů, jež byly rovněž popularizovány v širší veřejnosti. Podle nich měl každý dospělý Čech jako „normální člověk“ mít de facto nárok alespoň na takový výdělek, aby mohl denně průměrně zkonzumovat 0,5 kg chleba, 0,5 l piva, 0,2 l mléka, 0,4 kg brambor, luštěnin a zeleniny, 0,25 kg masa a 0,08 kg ovoce. Navíc se ještě počítalo s tím, že spotřebuje 18 gr. tabáku a stejné množství soli. Tento spotřební model sice nevyčerpával všechny nutné životní potřeby, jako bylo např. bydlení, ošacení a obutí, nicméně však statisticky dokládal, že hospodářský nacionalismus se může s jistým zdarem uplatňovat jen v takových národních společnostech, v nichž existovala již určitá výchozí konzumní úroveň, již potom bylo možno rozšiřovat, což platilo i pro české poměry v letech 1860–1914.4 Pro stoupence českého či jiného hospodářského nacionalismu v habsburské monarchii byla v této době rovněž typická úvaha, že z moderního kapitalismu může jejich národ profitovat jen tehdy, pokud vytvoří ze svého středu poměrně výkonnou vrstvu kapitalistických podnikatelů. K tomu však nebylo třeba jen zmodernizovat zákonodárství, osvojit si potřebné podnikatelské dovednosti, moderní technologie a nashromáždit dostatek investičního kapitálu. Ještě důležitější bylo totiž vytvořit na nejrůznějších úrovních národního života podmínky vhodné k tomu, aby jeho kapitalistická ekonomika v zásadě splňovala dvě hlavní podmínky, a to totiž, aby se kapitál vytvořený v rámci vlastní národní společnosti „nepřeléval“ bez ekonomického efektu do jiné národní společnosti. Zároveň šlo i o to, aby právě „naše národní“ ekonomika těžila z toho, že se do ní bude „vlévat“ kapitál vytvořený „těmi druhými“, ať již to byly jiné národy či státy. 35
nacionalismus final.indd 35
1.6.2011 12:04:56