Obsah Úvod Pěkně od začátku Šestice rozvinuté Transformace podmřížky Něco za něco Osmičetné rozety Kaligrafie Arabeska Šest z jedné Tři krát čtyři Další dvanáctky Trojčetné permutace Čtyřčetné permutace Osm dílků Design zillij Soběpodobnost Obloukové vzory Desetičetné dláždění Pentagrammaton Desítková spojení Dokonalá čtrnáctka Singulární hvězdice Aby to k sobě pasovalo Geometrie chrámu Mukarnasy Závěrečné myšlenky Vzory z jednoho a dvou dílků Nekonečná sada puzzlů Podmřížky Hranaté kúfské písmo Ozdobné okraje
1 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 57 58
Úvod Role sakrálního umění spočívá v obohacování duchovního života těch, jež obklopuje, a v ovlivňování způsobu jejich vnímání světa i skryté reality za ním. Úkolem tradičního umělce tak bylo vytvarovat hmotu, aby co nejlépe vyjádřila ducha.Význačné chrámy, kostely a mešity světa jsou dědictvím právě těchto našich snah a každá zmíněná stavba je ovlivněna příslušnou duchovní perspektivou. Umělecké tradice islámského světa rozvinuly během své dlouhé historie velké množství stylů užívaných v rozmanitých prostředích, ale vždy s jednotícími faktory, díky nimž jsou okamžitě rozpoznatelné. Je sotva překvapivé, že umělecká forma, která se výslovně snaží zkoumat vztah mezi jednotou a rozmanitostí, je zároveň jak jednotná, tak rozmanitá. Hlavní je harmonie. Vizuální struktura islámského vzoru má dva klíčové aspekty: kaligrafii využívající arabské písmo – jednu z nejvýznamnějších písařských tradic světa – a abstraktní zdobení založené na pestrém, ale pozoruhodně jednotném vizuálním jazyku. Toto umění ryzího ornamentu se točí kolem dvou os: geometrického vzoru, harmonického a symetrického členění roviny, jež dává vzniknout složitě propojeným obrazcům, které vypovídají o nekonečnosti a všudypřítomném středu; a kolem idealizovaných rostlinných forem nebo arabeskových, spirálovitých výhonků, listů, poupat a květin ztělesňujících organický život a rytmus. Tato kniha se soustřeďuje na islámské geometrické vzory a zkoumá jejich strukturu a význam. 1
Osmičetné rozety a některé konstrukční principy Převládajícím znakem islámských geometrických vzorů je charakteristická geometrická rozeta, jejíž okvětní lístky jsou uspořádány kolem ústřední hvězdy jako archetypální krystalická květina. Rozetové vzory podobné těm na protější straně se také dají vnímat jako síť hvězdicových motivů obracejících vnímání k obrazu okvětních lístků jako negativního prostoru. Zobrazené osmičetné rozety odkazují na styl známý z dřevořezeb. Vidíme zde dvě konstrukční metody. Dole je jednoduchá, založená na čtvercové mřížce. V ní je velký pravidelný osmiúhelník vyznačený diagonálami a kružnicí. Ten je pak rozdělen na geometrickou rozetu s okvětními lístky v délce jedné čtvrtiny čtvercové mřížky. Na protější straně nahoře je další, která zajišťuje, že všechny středy pěticípých hvězd, jejichž poloviny jsou umístěny po stranách čtverce, leží na téže kružnici. Díky tomu jsou čtyři krátké strany šestiúhelníkových okvětních lístků stejně dlouhé. Jde o geometrickou subtilnost obzvlášť užívanou na dřevořezbách. Další vzory na protější straně ukazují některé postupy, kterými mohou být znovu přestavěny tvary vytvořené v jednoduché rozetě, čímž dají vzniknout tvarům novým. Opakované úseky se neomezují jen na čtverce, ale zahrnují pečlivě vyměřené pravoúhelníky.
10
Uvnitř čtverce narýsujte kružnici a pak sestrojte osmiúhelník.
Dvojitý čtverec Zakreslete oblouky Tyto oblouky protínají Jedna jednotka v osmiúhelníku dá se středy tam, kde paprsky a vymezují opakování pak může jednu šestnáctinu šestnáctiny radiálních okvětní lístky rozety tvořit zdánlivě prostý radiálních dělení. dělení protínají čtverec. a ústřední hvězdu. panel obložení.
Varianta v obdélníku se stranami v poměru 1: √2.
Pootočeno o jednu šestnáctinu a umístěno do většího čtverce.
Velká kompozice představující harmonické vzájemné působení malých osmiúhelníků a osmičetných rozet.
11
Nezvyklá varianta využívající okvětní lístky a malé osmiúhelníky.
Ústřední vertikální část vzoru vlevo vydlážděná jako opakovaná jednotka (zde uvedeny dvě).
Kaligrafie harmonická abeceda Korán doslovně znamená přednes, protože zpočátku se Svatá kniha učila zpaměti. Nicméně brzy bylo nezbytné zaznamenat ji v písemné formě, a proto se v té době již existující arabské písmo stalo středem pozornosti generací zbožných písařů usilujících vyvinout pro posvátnou knihu ten nejvhodnější rukopis. Skutečně první text Koránu, který se užíval (kolem 9. st. n. l.), je označován jako kúfský podle města Kúfa v Iráku. Převážně horizontální v pohybu dominantním vzezřením vyjadřuje vznešenost a vážnost (dole). Mnoho dekorativních písem bylo od kúfského odvozeno (viz strana 57) a používalo se dlouho po původním rukopisu. Nejznámější styly současné arabské kaligrafie jsou kurzivní písma. Jejich vybroušená forma pochází ze systému proporcí vyvinutého Ibn Muklou (též Muqla; zemřel 940 n. l.). Před ním byla tato písma v porovnání s majestátním kúfským písmem poměrně nenápadná. Základní výchozí body geometrie v nich také posilují kaligrafickou formu – každé písmeno je pečlivě přizpůsobené v poměru ke kruhu, jeho průměru a tečce, zvané nukta (též nuqta), značené rákosovým perem jako kosočtverečná tečka. První a nejzákladnější písmeno je alif, kreslené jako elegantní vertikální tah v kružnici. Existují různé systémy proporcí psaní alif využívající šest, sedm nebo osm vertikálně rozložených nukt.
12
13
Arabeska zahrady Edenu Arabeskové designy, v perštině islīmī, jsou doplněním geometrických vzorů. Jejich cílem není napodobovat rostlinnou říši naturalisticky, ale obrazově postihnout podstatu rytmu a růstu, jež ztělesňují, a připomínat tak archetypální zahrady Edenu. Rozmanité arabeskové styly (naproti) jsou jedním z patrnějších rozdílů mezi oblastmi a érami islámského designu. Spirály jsou prapůvodní a univerzální symboly detailně spjaté s životem a jeho cykly. Ztělesňují vířící proces expanze a kontrakce Stvoření a nalézají použití v islámském designu jako základ pro mnoho arabeskových motivů.Vzory, jako například ten dole, se často vinou texty Koránu, nalézáme je ve vlysech a na titulních listech iluminovaných knih.V těchto případech stvoly pokračují za písmeny, zatímco listy a květiny vyplňují zbývající prostor. Spirála je po celém světě často spojována se sluncem a jeho ročním cyklem. Slunce se rozvíjí od svého znovuzrození při zimním slunovratu, rozlévá se šířeji po obloze, míjí rovnovážný bod rovnodennosti a směřuje k letnímu slunovratu, kdy je na obloze nejdéle, než se přetočí zpátky k odchodu směrem k zimnímu slunovratu.
14
Arabeskový motiv v mramorovém reliéfu z 9. století z Velké mešity v Kajruánu v Tunisku.
Opakující se arabeskový motiv v řezané omítce z Alhambry v typickém maghrebském stylu.
Osmanská arabeska pod polevou iznických dlaždic v sytě modré, tyrkysové, zelené a červené.
Vysoce geometrický arabeskový design z Káhiry vystavěný na vzoru ze strany 36.
15