CHLOE BROTHERIDGE
ZBAVTE SE ÚZKOSTI Vše co potřebujete, abyste se vypořádali s úzkostí
Copyright © Chloe Brotheridge, 2017 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu nakladatele. Překlad © Gabriela Pechanová, 2018 Obálka © Jiří Miňovský – ARBE, 2018 © DOBROVSKÝ s.r.o., 2018 ISBN 978-80-7390-832-4
PRVNÍ KAPITOLA
Dovolte, abych se představila
Když změníte způsob, jakým pozorujete věci, pozorované věci se změní. WAYNE DYER
Byla jsem úzkostlivá, kam až sahá moje paměť. Rodiče říkají, že jsem byla hrozně opatrné dítě, které se tisklo k zábradlí, když opatrně scházelo ze schodů. V hodinách baletu jsem plakávala v rohu, příliš nesvá na to, abych se mohla zapojit. Ačkoli jsem se cítila sebejistě mezi známými lidmi, jimž jsem důvěřovala, hovořit s neznámými lidmi pro mě bylo velmi těžké. Bála jsem se, že mi odseknou nebo že udělám nějakou chybu, a děsila jsem se, že vyjde najevo, že nejsem dostatečně dobrá. A když se opravdu něco nepovedlo – ať už to byla jakákoliv banalita – dělalo mi potíže se s tím vypořádat. Můj první den ve 7
Zbavte se úzkosti
skautu jsem zjistila, že jsem si vlastně spletla den a že mě vůbec nečekají. Vzpomínám si, jak mě přepadl neodolatelný stud a rozpaky, jako kdybych provedla něco opravdu strašného. Jako malá jsem mívala záchvaty a hroutila jsem se. Byla jsem velmi citlivé dítě, které neumělo dobře ovládat vlastní pocity. Měla jsem velké štěstí na báječné rodiče, ale jako nejstarší ze tří dětí jsem cítila velký tlak na to, abych byla „hodná holka“. Stále více jsem se snažila skrývat své emoce, abych nenaštvala mámu, což končívalo strašnými hysterickými výbuchy (obvykle na veřejných místech, jako jsou nákupní střediska). Poprvé jsem si všimla skutečných příznaků úzkosti, když jsem byla náctiletá. Kombinace hormonů, hluboce zakořeněných problémů se sebevědomím, potlačovaných pocitů, experimentování s alkoholem a večírků pozdě do noci vyvrcholily první panickou atakou, když mi bylo patnáct let. Během záchvatu paniky reaguje tělo na to, co vnímá jako hrozbu. Nervový systém často přehnaně reaguje na něco, co ve skutečnosti není nebezpečné. Spouštěče mohou být různé: mluvení na veřejnosti, přílišné množství kofeinu, pocit horka, klaustrofobie nebo třeba nadměrný stres. Někdy se dokonce zdá, že ataky nemají původ vůbec v ničem. 8
Dovolte, abych se představila
Děsící příznaky – mravenčení prstů, stažený hrudník, pocit blížící se záhuby –, které vyvolávají pocit, že jsme v ohrožení života, jsou ve skutečnosti způsobeny adrenalinem. Ten nám tělo pak pumpuje do svalů, abychom mohli buď utéct, nebo přemoci hrozbu. V prehistorických dobách, když dravci představovali skutečné nebezpečí pro lidstvo, nám tato reakce „bojuj, nebo uteč“ zachraňovala zadek. V dnešní době může stejnou reakci vyvolat cesta metrem nebo blížící se termín v práci, s tím rozdílem, že teď nemáme kam utíkat a ani to není třeba. K mé první atace došlo u kamarádky doma. Nevyvolalo ji nic zvláštního, takže jsem se hodně divila a nevěděla jsem, co mám dělat. Byl to ten nejhorší pocit mého života. Srdce mi bilo jako o závod a stáhl se mi hrudník. Myslela jsem si, že opravdu umírám. (Později jsem zjistila, že každý, kdo prodělal panickou ataku, zažil stejný pocit ohrožení.) Modlila jsem se. Prosila jsem kamarádku, ať zavolá pohotovost. Vážně jsem si říkala: „Je po mně.“ Pojem panická ataka v tom věku ještě ani nebyl součástí mého slovníku. Ve škole jsme se o tom neučili. Jediné vysvětlení, které mi v tom nepříčetném stavu dávalo smysl, bylo, že mám infarkt a že smrt je jistá. Tato první ataka trvala několik hodin a přestala, až když se mé tělo vyčerpalo natolik, že jsem dokázala usnout. 9
Zbavte se úzkosti
Poté jsem nedokázala setřást pocit, že mě tělo a mozek zradily a že ta neovladatelná věc může kdykoliv znovu udeřit. Už jsem se necítila ve svém těle bezpečně. Podobně jako mnoho lidí trpících úzkostí jsem se začala příliš zaměřovat na své tělesné pocity a myslela jsem si, že jakákoliv změna nebo nový tělesný vjem představuje závažný problém. Následovala léta plná úzkostných pocitů a posedlého strachování. Pokoušela jsem se o samoléčbu za pomoci alkoholu a jídla a snažila jsem se mít pod kontrolou každý detail svého života. Máma mi po nějaké době poradila, ať si zajdu za školním psychologem, který jen zvesela blahosklonně prohodil: „Nepanikařte!“ a o moc víc mi neporadil. Návaly úzkosti pokračovaly po nástupu na univerzitu. Je opravdu těžké užívat si života, když se cítíte lapená v pasti strachu a nevidíte cestu ven. Trápily mě peníze i tělesná váha a bála jsem se, že je se mnou něco špatně. O své myšlenky a pocity jsem se však nechtěla s nikým dělit. Pohřbila jsem je tak hluboko, že bylo těžké se na ně vůbec napojit, natož je skutečně cítit. Kdyby se mě tehdy někdo zeptal, jak se cítím, vlastně bych mu nedokázala odpovědět – byla jsem zcela apatická. A i když se navenek zdálo, že funguji normálně, bublalo ve mně napětí a potlačované emoce, ale také jsem měla ve zvyku všechno příliš rozebírat. 10
Dovolte, abych se představila
Dále hrálo roli, že jsem se vždycky cítila strašně nesvá a nervózní v přítomnosti mužů, takže jsem měla problémy se vztahy. Nasadila jsem si masku a dokázala to na ně zahrát, ale uvnitř jsem byla zoufale nejistá, nikomu jsem nedovolila proniknout do svého nitra a ani jsem se sama nikomu neotevřela. Teprve když jsem v třiadvaceti potkala svého současného přítele, naučila jsem se uvolnit do té míry, že jsem mohla být sama sebou a vztah si užít. Po univerzitě jsem pracovala jako odbornice na výživu ve státním zdravotnictví a mou hlavní metodou na zvládnutí úzkosti bylo vyhýbavé chování. Zarytě jsem zůstávala ve své komfortní zóně mezi lidmi, které jsem znala, kde jsem se cítila v bezpečí. Když moji přátelé jezdili na každoroční lyžařské dovolené, zůstávala jsem doma. Příliš jsem se bála vyzkoušet něco tak nebezpečného. Věděla jsem, že mám nějaký problém, ale nevěděla jsem, co mám dělat. Tři roky jsem střídavě chodila na terapie, což mi velmi pomohlo lépe se poznat, a v určitých obdobích jsem se i cítila lépe, ale úzkosti jsem se nikdy doopravdy nezbavila. Všechno mi přerostlo přes hlavu ve chvíli, kdy se prudce zvýšilo moje pracovní zatížení. Pracovala jsem na plný úvazek, k tomu studovala hypnoterapii a ve večerních hodinách snažila rozjet vlastní 11
Zbavte se úzkosti
terapeutickou praxi. Koktejl ze závisti živené sociálními médii – cítila jsem se méněcenná v porovnání s jinými ženami, o nichž jsem si myslela, že toho dosáhly mnohem víc než já – a tlaku na sebe samu, abych byla „lepší“ a „produktivnější“, vyživoval můj hluboce zakořeněný strach, že nikdy nebudu dost dobrá. Stručně řečeno, byla jsem na pokraji vyhoření. Dlouhé týdny jsem se vracela domů v deset večer, po příchodu jsem si lehla do postele a začala brečet, zatímco hlavou a tělem mi neustále vířil nekonečný seznam úkolů. Vyvinula jsem si syndrom dráždivého tračníku, stav často spojovaný s úzkostí. Cítila jsem se naprosto mizerně. Věděla jsem, že potřebuji detoxikaci mysli a života, ale nevěděla jsem, jak na to. V roce 2013 jsem si ve studiu jógy všimla citátu na zdi. Stálo tam: „Jako hlavní prioritu si určete klid mysli a podle toho si uspořádejte život.“ Okamžitě mi došlo, že právě tohle potřebuji udělat. Mou dosavadní prioritou byla „produktivita“ a snaha zvýšit vlastní hodnotu tvrdou prací, ale nebyla jsem šťastná. Ve skutečnosti mi to ničilo klid mysli. Tehdy jsem si slíbila, že to změním. Nechala jsem práce ve státním zdravotnictví, abych se mohla soustředit sama na sebe. Každý den bez výjimky jsem se věnovala meditaci a chodila jsem na procházky. Snažila jsem se být k sobě vlídná, přestala jsem se 12
Dovolte, abych se představila
neustále popohánět a tlačit na sebe. Psaní se pro mě stalo další každodenní katarzí. Hltala jsem také všechny knihy o úzkosti a osobním rozvoji, které jsem objevila. Využila jsem svých schopností hypnoterapeutky a odbornice na výživu, abych zapracovala na své mysli a detoxikovala si tělo vyřazením rafinovaných cukrů a alkoholu. Díky novému prostoru, který jsem si v životě vytvořila, a vlídnějšímu přístupu k sobě jsem pomalu začala vystupovat ze své komfortní zóny a zkoušet věci, kterých jsem se dřív bála. A během tohoto procesu jsem zjišťovala, že to dokážu. Netřeba dodávat, že jsem se cítila mnohem lépe. Trvalo to asi šest měsíců, ale vážně to stálo za to. Paradoxně jsem si myslela, že když udělám krok zpět a polevím, abych si mohla zklidnit mysl, negativně se to podepíše na mé práci. Představovala jsem si, že budu finančně strádat, ale ukázalo se, že opak je pravdou. Můj pracovní život se ve skutečnosti zlepšil, protože se zlepšila má schopnost v klidu se soustředit a vydat ze sebe to nejlepší. Dlouhá léta jsem věřila, že strach a obavy jsou zakořeněny hluboko v mé psychice – že jsou stálou součástí toho, kdo jsem. Úzkost nás může dostat do tak strašného stavu, že vůbec nevidíme cestu ven. Je to vyčerpávající, frustrující a děsivý stav, jako 13
Zbavte se úzkosti
byste uvízla ve skleněné krabici bez kyslíku. Na svět se díváte s pocitem, že „jste na hlavu“, a přemýšlíte, jaké to je být „normální“. Jsem zde, abych vám řekla, že se to může změnit. Pravda je taková, že klid a důvěra jsou vaším přirozeným stavem – a já vám ukážu, jak toho docílit. Společně prozkoumáme, proč vůbec trpíme úzkostí, a představím vám praktické kroky, jak s tím zatočit – mluvím o vašich přesvědčeních, o vašem chování a myšlenkových vzorcích –, a navrch ještě přidám spoustu zajímavostí. Podělím se s vámi o všechny metody a znalosti, které jsem používala na sobě a nyní s nimi léčím své klientky. Můžete je zkusit i vy, abyste si opět srovnala mozek a tělo a probudila v sobě své klidnější a šťastnější já. V celé knize najdete krátká cvičení, která si můžete při četbě zkoušet. Skvěle vám poslouží k hlubšímu porozumění teoretičtějšího obsahu a pomohou vám zjistit, co vám nejlépe vyhovuje. Závěrečná kapitola se jmenuje Pomůcky k překonání úzkosti. Je to podrobný průvodce všemi mými osvědčenými a spolehlivými technikami svépomoci. Najdete tam místo, kam si můžete poznamenávat, co vám osobně spouští úzkost, a sekci Otázky a odpovědi, která obsahuje některé častější scénáře vyvolávající paniku spolu s doporučením metod, které by vám měly 14
Dovolte, abych se představila
pomoci. Čím víc budete s touto knihou pracovat, věnovat se cvičením, meditaci a afirmacím, tím lépe se budete cítit. Je napsána tak, aby vás inspirovala a přinesla vám nové informace. Především je to však kniha praktická, takže se prosím opravdu vrhněte do práce, abyste si sama mohla ověřit, že vám tato kniha skutečně dokáže pomoci. Nevěřím tomu, že úzkost lze úplně „vyléčit“. Nakonec je to normální lidská emoce, jakou všichni čas od času zažíváme. Věřím však, že se můžete zbavit všeho, co ničí váš vnitřní klid. Můžete si vytvořit život zaměřený na své vlastní hodnoty a cíle, aniž by vás smetla bouře šílenosti sociálních médií, vlastní nátlak a zbytečné starosti. Nastal čas vystoupit z vlaku úzkosti a vydat se na novou cestu za spokojeností a klidem. Jsem nadšená, že s tím začínáte. Vzhůru do toho!
15
DRUHÁ KAPITOLA
Proč se všichni tak bojíme?
Jsem starý muž, který si prožil hodně starostí, i když většina z nich se nikdy nestala. MARK TWAIN
Pokud trpíte úzkostí, běžný den vám může připadat jako dlouhý boj, kdy se snažíte nepropadnout panice. V mozku vám divně hučí, a to není vůbec příjemné. Osprchujete se, nasnídáte a nasednete na vlak do práce. Vaše mysl je lapena ve vlastní noční můře. Zatímco se vaše ztuhlé tělo s křupajícími rameny pohybuje dnem, máte mozek nastavený na autopilota přílišného uvažování. Srdce vám skáče v hrudi – dunivé podivné připomenutí, že už to nezvládáte. Ještě než se dostanete do kanceláře, už jste si v mysli přehrála dnešní stresující mítink, naštvala se při hádce s vedoucím ohledně lhůty a projela 17
Zbavte se úzkosti
vámi vlna strachu při představě, že se pouštíte do stále rostoucí hromady e-mailů. Netřeba zmiňovat, že vám dělá starost všechno, od kotle na vodu po snahu vytvořit do konce měsíce vlastní mediální impérium na internetu! A toto všechno se vám odehrálo v mysli, zatímco jste stála frontu ve Starbucks. V moderním světě už takové scénáře nejsou žádnou výjimkou. Mohu vás ujistit, že alespoň několik dalších lidí, co s vámi stáli ve frontě, mělo v hlavě podobnou myšlenkovou spoušť. Úzkost začíná být normální. Spousta věcí nás chronicky trápí: peníze, vztah, nebo jeho absence, trh s nemovitostmi, pocit vlastní nedostatečnosti, strach o lidi, které milujeme, obavy, jestli budeme mít děti, co máme jíst, co nemáme jíst, války, přírodní katastrofy, politika a ekonomie, tvar a proporce vlastního těla a vrásky na obličeji.
Mladé ženy a úzkost
Podle zprávy Mental Health Foundation (Nadace pro duševní zdraví – pozn. překl.) za rok 2014 Život s úzkostí se 22 % žen ve Velké Británii cítí úzkostlivě „skoro pořád“.1 Práce výzkumníků z Cambridgeské 18
Proč se všichni tak bojíme?
univerzity z roku 2016 zjistila, že u žen je dvakrát pravděpodobnější než u mužů, že trpí úzkostí, zatímco úzkost nejvíce postihuje ženy pod pětatřicet let.2 Výzkum ukázal, že ve věku jedenácti let jsou chlapci a dívky stejně náchylní k úzkostlivosti, ale v době, kdy jim je patnáct let, se už dívky dostaly do vedení.3 Co může vysvětlit masivní rozdíl v prožívání úzkosti u žen a u mužů? Rozdíl lze částečně vysvětlit biologií. Existuje větší pravděpodobnost, že ženské mozky ve stresující události vzplanou (zvláště amygdala, která řídí emoce a reaguje na stres).4 Existuje však i řada sociálních, kulturních a politických faktorů, které způsobují, že je žena náchylnější k úzkosti. Ženy bývají častěji vystaveny tělesnému a sexuálnímu zneužívání než muži.5 Na ženy je také vyvíjen nátlak, a to jak jimi samotnými, tak ze strany společnosti, aby to všechno „zmákly“ – fantastickou kariéru, skvělé tělo, báječný vztah – a aby ve svém životě sladily výchovu dětí, pracovní mítinky, nákup nemovitosti a často si navrch ještě naložily péči o rodiče, zatímco, stejně jako rodiče, i ony stárnou. Nemluvě o skutečnosti, že ženy mají podle zprávy britské vládní komise za rok 2015 menší platy než muži v 90 % všech odvětví.6 Navíc ženy trpí periodickou hormonální nerovnováhou, což dále přispívá k vyšší hladině stresu a úzkosti. 19
Zbavte se úzkosti
Také máme, bohužel, větší sklony o svých problémech přemítat, zatímco u mužů je pravděpodobnější, že své problémy začnou aktivně řešit.7 Zdá se, že to souvisí se způsobem výchovy. Dr. Lynn Buska z American Psychological Association (Americká psychologická asociace – pozn. překl.) v roce 2013 sdělila deníku Guardian: „Nás, dívky, učí o vztazích více přemýšlet a podřizovat vlastní potřeby potřebám skupiny nebo ostatních lidí. Na druhou stranu chlapci jsou dříve vedeni k větší asertivitě a učí je dávat najevo své potřeby.“8 Jinými slovy, chceme-li snížit svou hladinu stresu, musíme se více starat samy o sebe, vyjadřovat své potřeby a být trochu „sobečtější“. Aktivnější přístup k řešení problémů vám určitě pomůže více než stresování a ustavičné stěžování. (A pokud ve vás tyto řádky vyvolávají skličující dojem, nebojte se, tato kniha vám dá spoustu tipů, jak zlepšit svůj přístup!) Klíčovým faktorem je druh „naučené bezmocnosti“, což může vyplývat z rozdílné výchovy, kterou rodiče, učitelé a další lidé věnují chlapcům a dívkám. Chlapcům se častěji říká, že musí být „tvrdší“, když jim něco nejde nebo se jim něco nepovede, a dívkám se obvykle věnuje soucitnější pozornost. Jasně si vzpomínám, jak mě máma vzala na kolena a úpěla: „Ty můj malý chudáčku,“ když mi bylo 20
Proč se všichni tak bojíme?
osmnáct let! A to vše jen kvůli nějakému nepodstatnému problému na univerzitě. Jsem si celkem jistá, že i teď by se zachovala úplně stejně, kdybych si poškrábala koleno. A i když je to projev lásky (díky, mami!), může to vést k pocitu bezmoci. Pokud nedostaneme šanci si ověřit, že dokážeme zvládnout situace, kdy je život těžký a věci se nevyvíjí tak, jak bychom chtěly, nenaučíme se věřit vlastním schopnostem. Nevěříme si, že dokážeme věci vyřešit a ustát. Mnoho mladých žen si nevyvinulo tento vnitřní mechanismus ani sebedůvěru, že umí zatočit s problémy. A je to ironie, protože my, ženy, investujeme spoustu času do snahy všechno zvládnout a často nám to jde na jedničku. Alespoň navenek. Problém je v tom, že i když nám něco jde, i tak se mnohdy bojíme neúspěchu. Anebo jsme přesvědčené, že si nevedeme dost dobře. Všude, kam jdu, ať už je to večírek, pracovní setkání nebo hodina jógy, jakmile se téma stočí na to, čím se živím, vždycky se objeví alespoň jedna žena (ale často je jich mnohem více), která se ke mně nakloní a tiše se přizná, že sama bojuje s úzkostí. Tyto vyrovnaně a sebevědomě vyhlížející ženy se mi svěřují, že ve skutečnosti jsou hromádkou obav a pochybností o sobě sama. Světem se šíří epidemie úzkosti a často se to odehrává za zavřenými dveřmi, uvnitř hlav, v nichž to jen vře. 21
Zbavte se úzkosti
Jak poznáte, že trpíte úzkostí?
Když mluvím s lidmi o úzkosti, často mi říkají, že kvůli svým problémům nechtějí dělat žádný povyk nebo že si připadají špatně, protože vědí, že spousta lidí má mnohem horší problémy. Myslí si, že by měli být schopni se z toho sami dostat. Tyto pocity je ještě více zatěžují a prohlubují v nich pocit úzkosti. První věc, která by zde měla zaznít, je, že pokud něčím trpíte, problém je na světě a vy si zasloužíte pomoc. Jestli je váš každodenní život ovlivňován úzkostí, strachem nebo panikou a vás to děsí, prosím, netrpte mlčky. Máte-li podezření, že trpíte úzkostí, je důležité, aby vám ji diagnostikoval lékař. Poradí vám, jestli se pro vás hodí terapie nebo léky, a také vám pomůže rozlišit úzkost od jiných problémů, jako je třeba deprese. Zadruhé je třeba si uvědomit, že úzkost je normální – rozhodně nejste „divná“, pokud jí trpíte. Někteří lidé trpí úzkostí každý den bez ohledu na to, co se v jejich životech děje. Jiným úzkost vyvolávají určité situace, jako jsou například společenské události. Jiní lidé prožívají dočasné stavy úzkosti, například když se v jejich životě odehrává velká životní změna nebo mají před zkouškami. 22
Proč se všichni tak bojíme?
Nemůžete si sama diagnostikovat úzkost, ale pro lepší pochopení tohoto pojmu možná pomůže, když si řekneme, že úzkost je prakticky zastřešující termín, který popisuje nepříjemné a nervózní myšlenky a pocity, které se často týkají budoucnosti. Úzkost často mívá tělesné symptomy, ačkoliv se považuje především za problém duševního zdraví. Podobně jako pocit ohrožení, podráždění a potíže se soustředěním může také úzkost vyvolat závratě, pocit nevolnosti a vyčerpání. Způsobuje bušení srdce, stažení svalů, žaludeční problémy a potíže se spánkem. Máte-li takové příznaky alespoň po dobu šesti měsíců, lékař vám může diagnostikovat úzkostnou poruchu. Úzkost se nejčastěji projevuje skrze zvýšenou míru strachování. Samozřejmě že všichni máme z něčeho obavy, ale jestli ve vás přemýšlení o skutečných nebo smyšlených problémech vyvolává úzkostné stavy, znamená to, že se vám obavy vymkly z ruky. Obavy přerostou v problém, pokud vám připadají nezvladatelné, znemožňují vám soustředění a znepříjemňují vám život. Možná se přistihnete, jak se pořád dokola vracíte ke stejným myšlenkám. Těmto obavám se také říká ruminace neboli nadměrné analyzování a přemítání. Je to jeden z hlavních příznaků generalizované úzkostné poruchy (GAD). 23
Zbavte se úzkosti
Další jednoznačný varovný signál, že něco není v pořádku, jsou pocity paniky. Panická ataka je náhlý zdrcující pocit palčivé úzkosti, způsobený obrovským přívalem adrenalinu. Může být doprovázený bušením srdce, problémy s dýcháním (hyperventilace), závratěmi, brněním v rukou, třasem nebo pocením. Symptomy obvykle trvají pět až dvacet minut. Panická ataka vám přivodí příšerné pocity, ale ve skutečnosti není nebezpečná a nemůže se vám nic stát. Pokud vám něco z toho, co jsem zrovna popsala, připadá povědomé, bez váhání se objednejte u lékaře. Kniha Zbavte se úzkosti vám nabízí řadu užitečných technik, jak zvládnout úzkost a vrátit váš život zpět do normálu, ale měla by sloužit jen jako doprovodná kniha k programu lékařské nebo terapeutické péče.
Už nemusíte dál trpět úzkostí
Pokud patříte mezi miliony lidí trpící úzkostí, naštěstí máte hodně možností, jak se z toho dostat. V této knize najdete spoustu praktických rad a návodů, které vám pomohou naučit se zvládat úzkost nebo ji alespoň zmírnit. 24
Obsah
1. kapitola: Dovolte, abych se představila ..............7 2. kapitola: Proč se všichni tak bojíme? ................ 17 3. kapitola: Úzkost: váš nejlepší učitel ..................45 4. kapitola: Zvyšte si sebevědomí .......................... 61 5. kapitola: Rozhodování............................................ 97 6. kapitola: Uvolněte se, nemáte to pod kontrolou ........................................127 7. kapitola: Je to o mozku – ne o zadku! .............151 8. kapitola: Jídlem proti úzkosti .............................175 9. kapitola: Pomůcky k překonání úzkosti ........ 205 Zdroje .......................................................267 Poznámky ................................................271 Rejstřík .....................................................279 Poděkování ............................................285