Peter Kelder
Prastaré tajemství pramene mládí Kniha první
Copyright © 1985, 1989, 1998 by Harbor Press, Inc. All rights reserved including reproduction in whole or in part in any form. This edition published by arrangement with Harbor Press, Inc. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu nakladatele. Překlad: © Kamila Hrubá, 2018 © Obálka: Jiří Miňovský – ARBE, 2018 © DOBROVSKÝ s.r.o., 2018 ISBN: 978-80-7390-783-9
Peter Kelder
Prastaré tajemství pramene mládí
Kniha první
Překlad Kamila Hrubá
Důležité upozornění Autor této knihy není lékař, proto jeho myšlenky mohou odporovat názorům klasické medicíny. Cvičení, stravovací návyky a další rady ohledně zdraví obsažené v této knize nejsou vhodné pro každého a za určitých předpokladů mohou vést k poranění (viz dodatek na straně 97). Není vhodné pokoušet se sami stanovovat diagnózu a započít cvičební program, dietu nebo jakékoliv lékařské opatření bez kvalifikovaného lékařského dozoru. Nic v této knize by nemělo být interpretováno jako záruka úspěchu nebo dosažení požadovaných výsledků. Autor, vydavatel, překladatel, redaktoři ani zaměstnanci vydavatelství nenesou odpovědnost za rizika nebo ztráty vzniklé jako přímý nebo nepřímý následek užívání jakékoliv části obsahu této knihy.
Předmluva Veškerá moudrost má kořeny v dávných dobách, což ve skutečnosti není tajemstvím. Máte-li pocit, že jste objevili
něco nového, pravděpodobně už to existovalo po celá staletí. Nevěděli jste o dané věci pouze proto, že jste se ji nepokoušeli hledat.
A proč byste koneckonců také měli? Proč bychom se
měli zabývat moudrostí prastarých mistrů, když nám
moderní věda a technika dokážou poskytnout vše, co si
přejeme a co potřebujeme? Zjišťuji, že tímto způsobem
lidé přemýšlejí až do chvíle, kdy jsou nuceni se postavit
tváří v tvář své vlastní smrtelnosti. Teprve pak začnou zastávat jiný náhled. Když přijdou na to, že věda a technika jim nenabízejí žádné řešení problému, před nímž
stojí, začnou se jejich hodnoty a priority měnit. Jsou probuzeni k životu. Začnou hledat moudrost, s jejíž pomocí se svého života chopí plně a smysluplně, a objeví tak ra-
dost z bytí.
Po letech lékařské praxe jsem zjistil, že lidi, kteří čelí
smrtelným chorobám, a přesto se jim podaří udržet se
naživu déle, než se očekávalo, spojují tři charakterové rysy. Nosí v sobě bojovného ducha, jsou ochotni se učit něčemu novému a nechybějí jim duchovní vynalézavost a důvtip.
7
Nedávno jsem četl slova jednoho mahátmy *, jenž pro-
hlásil, že zdravý člověk oplývá třemi vlastnostmi: činorodostí, moudrostí a oddaností. Použil jiná slova pro to, na co jsem přicházel celá léta. Kdybych byl tuto moudrost
vyhledal dříve, mohl jsem ji užít k pomoci nespočtu lidem a i sobě jsem mohl ušetřit mnoho času a energie.
V tomtéž smyslu vám tato kniha může ušetřit čas
a sílu. Obsahuje velice praktické informace a spoustu moudrosti. To můžete využít k započetí procesu mládnutí a dosažení zdravějšího a naplněnějšího života. Jak
budete ve čtení knihy pokračovat a uvádět její moudrost
do praxe, mějte prosím na paměti pár důležitých upozornění:
Zaprvé k sobě při cvičení buďte vlídní. Jestliže po sobě
budete vyžadovat příliš, pouze budete sami sebe stavět
do pozice poraženého. Namísto toho pokračujte svým vlastním tempem a zůstaňte věrni svému stylu. Vaše pokroky vám mohou být potěšením, a to dokonce i ve
chvílích, kdy budou pomalé. Nezapomeňte, že mládnutí
je proces a fungovat může jen do chvíle, kdy je pro vás radostí.
Dále sami sebe nahlížejte jako člověka, jímž byste
rádi byli. Studie prokázaly, že tělesná chemie herců je *
Mahátma v sanskrtu doslova znamená „velká duše“, pojem se používá pro uctivé oslovení uznávaných učitelů, mudrců, světců, duchovních vůdců a respektovaných lidí – pozn. překl.
8
ovlivněna rolemi, které hrají. Vpravdě jsme všichni herci a všechen náš život je vytvářen postavami, jaké si vybe-
reme a přijmeme za své. Abyste se dostali do jiné role, změňte způsob, jak se sami na sebe díváte. Okolní svět vás také začne vnímat jinak.
Budete se muset pustit do cvičení, stejně jako herci
a atleti zkoušejí a trénují. Nechť je vám tato kniha učite-
lem. Necvičte proto, abyste se vyhnuli smrti, ale proto,
abyste zlepšili kvalitu svého života. Kniha vám může
pomoci nalézt větší radost ze života. Pak se nechte pří-
jemně překvapit, jak dlouho budete žít. Dlouhověkost není cílem – je vedlejším výsledkem zdravého a radost-
ného života.
Nikdy také nezapomínejte, že zdroj pramene mládí
dřímá ve vás. Vy celý proces řídíte. Vy sami máte moc ve svém těle aktivovat mechanismy vedoucí k životu, nebo smrti. Tímto vám nechci nic vyčítat, ale povzbudit vás.
Nečekejte do chvíle, kdy se budete muset postavit
smrti, abyste v sobě probudili život. Začněte žít plně právě nyní a zahajte proces mládnutí.
Ať vás provází mír,
Bernie S. Siegel, M.D.
9
První část
Každý člověk si přeje dlouhý život, ale nikdo netouží po stáří. Jonathan Swift
Jednoho odpoledne před několika lety jsem seděl v parku a četl si noviny, když si ke mně přisedl jeden postarší
muž. Vypadal na necelých sedmdesát let, měl šedé vlasy a pleš, svěšená ramena a při chůzi se opíral o hůl. V tu
chvíli jsem neměl ani tušení, že ten okamžik změní celý můj život.
Netrvalo dlouho a dali jsme se do řeči. Ukázalo se, že
ten starý muž byl vysloužilým britským armádním dů-
stojníkem a sloužil koruně i v diplomatických sférách. To mu umožnilo procestovat doslova každičký kout světa.
Plukovník Bradford – jak ho zde budu nazývat, i když se nejedná o jeho pravé jméno – mě nepřestával fascinovat zajímavými historkami z jeho dobrodružných
cest. Přislíbili jsme si další setkání a zanedlouho se z nás
stali blízcí přátelé. Často jsme se setkávali v mém nebo 13
jeho bytě, abychom spolu dlouho do noci diskutovali a rozmlouvali.
Při jednom z našich setkání jsem měl pocit, že existuje
něco důležitého, o čem mi plukovník Bradford chtěl povědět, ale z nějakého důvodu se k tomu neměl. Pokoušel
jsem se ho taktně povzbudit a ujišťoval ho, že chystá-li se mi říct něco, co se mu honí hlavou, nechám si to pouze
pro sebe. Začal mluvit nejprve opatrně, ale jeho důvěra postupně rostla.
Za jeho působení v Indii před několika lety plukov-
ník Bradford přišel čas od času do styku s kočovnými národy z odlehlých oblastí země a za tu dobu nastřádal
mnoho fascinujících příběhů o jejich životě a zvycích. Jednu zvláštní legendu, která ho velice zaujala, slyšel ně-
kolikrát, pokaždé od lidí pocházejících z určité oblasti. Ostatní o ní očividně nikdy neslyšeli.
Týkala se skupiny lamů, tibetských duchovních, kteří,
jak legenda pravila, objevili tajemství věčného mládí. Po tisíce let bylo toto pozoruhodné vědění odkázáno členům
jednoho určitého společenství. I když se nepokoušeli nic
skrývat, žili v absolutní izolaci od okolního světa, za obrovskými neobydlenými horami. Jejich vědění zůstalo jejich tajemstvím.
Tento klášter a jeho pramen mládí se pro místní oby-
vatele stal jakýmsi mýtem. Vyprávěli si příběhy o starých
mužích, jimž se po návštěvě tohoto kláštera záhadným 14
způsobem navrátila síla, zdraví a vitalita. Vypadalo to
však, že nikdo neví, kde přesně toto zvláštní úchvatné místo hledat.
Jako mnoho dalších lidí, i plukovník Bradford začal
stárnout ve věku čtyřiceti let. Čím více příběhů o tomto
místě slyšel, tím více byl přesvědčený, že skutečně exis-
tuje. Začal shromažďovat informace o cestách a povaze
země, o počasí a dalších údajích, což by mu pomohlo místo vystopovat. Jakmile jednou jeho průzkum započal, byl plukovník Bradford touhou nalézt pramen mládí stále posedlejší.
Pověděl mi, že se to přání stalo tak naléhavým, že se
rozhodl vrátit se do Indie a vážně se pustit do hledání
tajemství věčného mládí. Zeptal se mě, zda bych ho na cestě chtěl doprovázet.
Běžně bych byl první, kdo by k takovému pochybnému
příběhu byl skeptický. Plukovník Bradford to však myslel naprosto vážně. Čím více mi o tomto prameni mládí
vyprávěl, tím více jsem byl přesvědčený, že by to mohla být pravda. V jednu chvíli jsem pocítil pokušení se s ním na cestu vydat. Jakmile jsem byl ale postavený před praktické záležitosti, zvítězil rozum a rozhodl jsem se zůstat.
Když plukovník Bradford odjel, začal jsem pochybovat
o tom, že jsem učinil správné rozhodnutí. Abych sám sebe
ujistil, že ano, začal jsem si namlouvat, že je možná nerozumné chtít přemoci stárnutí. Možná bychom se stárnutí 15
měli podvolit s důstojností a nežádat od života více, než
od něj očekávají ostatní lidé.
Nemohl jsem se však zbavit myšlenek na pramen
mládí. Doufal jsem, že ho plukovník nalezne.
Roky ubíhaly a ve víru každodenních událostí se plukov-
ník Bradford i jeho Šangri-la vytratily z mé paměti. Pak jsem jednoho dne po návratu domů nalezl ve schránce dopis psaný jeho rukou. Rychle jsem ho otevřel a přečetl
jsem si slova, z nichž vyzařovalo radostné očekávání. Dů-
stojník v něm psal, že i když ho na cestě potkaly překážky a nezdary, má pocit, že objevil cestu vedoucí k prameni mládí. Neuvedl zpáteční adresu, ale ulevilo se mi, že je stále ještě naživu.
Znovu jsem od něj zprávu dostal až o několik měsíců
později. Když konečně přišel druhý dopis, třásly se mi
při rozlepování obálky ruce. Na chvíli jsem nemohl uvěřit jeho obsahu. Novinky byly lepší, než by se dalo čekat.
Nejenže plukovník nalezl pramen mládí, ale chystal se během dvou měsíců vrátit do Spojených států.
Od chvíle, kdy jsem svého starého přítele viděl na-
posled, uběhly čtyři roky. Začal jsem být zvědavý, jak
ho asi tato doba změnila. Umožnil mu pramen mládí zastavit stárnutí? Vypadá stejně, jako když jsem ho viděl 16
naposledy, nebo bude působit namísto o čtyři pouze o dva roky starší?
Přišla chvíle, kdy se mi dostalo odpovědí na tyto
otázky. Jednoho večera jsem seděl sám doma, když někdo zazvonil. Když jsem se zeptal, kdo je za dveřmi, oznámil
mi vrátný: „Rád by vás viděl plukovník Bradford.“ Projela mnou vlna rozrušení. Odpověděl jsem: „Pošlete ho
nahoru.“ Během chvilky se rozezvučel zvonek u dveří
a já je s nadšením otevřel. K mému zklamání před nimi však nestál plukovník Bradford, ale nějaký jiný, mnohem mladší muž.
Když si cizinec všiml mého překvapení, řekl: „Nečekal
jste mě?“ Pak přátelským tónem dodal: „Myslel jsem si, že se mi dostane radostnějšího uvítání. Prozkoumejte lépe mou tvář. Musím se představovat?“
Mé rozpaky se proměnily v ohromení a úžas, když jsem
tak zíral na postavu stojící přede mnou. Pomalu jsem si
začal uvědomovat, že rysy mužovy tváře se skutečně podobaly plukovníkovým. Tento muž však vypadal jako plukovník v mladých letech. Namísto shrbeného starého
muže s pleškou jsem se díval na vysokou vzpřímenou po-
stavu. Ve tváři se mu zračilo zdraví a na hlavě mu rostly
husté tmavé vlasy s minimálními náznaky šedi. 17
„Jsem to skutečně já,“ řekl, „a jestli mě nepozvete dál,
budu si myslet, že jste zapomněl na dobré způsoby.“
S radostnou úlevou jsem ho objal. Nedokázal jsem
zadržet všechnu zvědavost a ihned jsem ho zavalil nespočtem otázek.
„Počkejte, počkejte,“ zaprotestoval ve veselém roz-
maru. „Jen znovu naberte dech a já vám povím vše, co se událo.“ Svému slibu dostál.
Po příjezdu do severní Indie plukovník ihned zamířil
k tibetské hranici a dále do oblasti, kde se údajně měl nacházet mýty opředený pramen mládí. Naštěstí uměl
něco z místního jazyka a po mnoho měsíců se seznamo-
val s různými lidmi a získával si přátele. Pak po mnoho dalších dlouhých měsíců dával dohromady všechny dílky
skládanky. Trvalo to dlouho, ale vytrvalost mu nakonec přinesla ovoce. Po dlouhé a nebezpečné expedici do nezmapovaných oblastí vysokého Himálaje nakonec nalezl
klášter, v němž bylo podle legendy uchováváno tajemství věčného mládí a svěžesti.
Přeji si jen, aby mi čas a prostor dovolily zaznamenat
vše, co plukovník Bradford zažil poté, co byl v klášteře
přijat. Možná bude lepší se takového popisu zdržet, ne-
boť mnoho z jeho zážitků působí spíše jako fantazie než 18
skutečnost. Zajímavé praktiky lamů, jejich kultura a na-
prostá neúčast na dění okolního světa jsou pro západní mysl velice těžko pochopitelné.
V klášteře nebylo možné zahlédnout žádné staré muže
ani ženy. Lamové ve veselém rozmaru plukovníka Bradforda oslovovali přezdívkou „Prastarý“, protože tomu
bylo již dávno, kdy spatřili někoho, kdo vypadal tak staře jako on. Pro ně byl něčím novým.
„Během prvních dvou týdnů po mém příjezdu,“ vy-
právěl plukovník, „jsem byl vším naprosto fascinován.
Obdivoval jsem vše, co jsem viděl, a občas nemohl věřit
vlastním očím. Brzy se mé zdraví začalo zlepšovat. V noci jsem dobře spal a každé ráno se probouzel s pocitem větší svěžesti a energie. Zanedlouho jsem při chození po ho-
rách už nepotřeboval hůl.
Jednoho rána, přibližně tři měsíce poté, co jsem do kláš-
tera přišel, se mi dostalo toho největšího překvapení v ži-
votě. Poprvé jsem vstoupil do obrovské, pěkně zařízené místnosti v klášteře, té, jež sloužila jako knihovna pro uchovávání starých rukopisů. Na jednom jejím konci viselo na
stěně velké zrcadlo. Za poslední dva roky jsem se prodíral pustinami a za celou dobu jsem nespatřil svůj odraz v zr-
cadle. S jistou dávkou zvědavosti jsem se před něj postavil. Zíral jsem na ten obraz s velkou dávkou nedůvěry. Můj
fyzický vzhled se tak moc změnil, že jsem vypadal o patnáct let mladší, než byl můj skutečný věk. Po mnoho let 19
jsem doufal, že pramen mládí skutečně existuje. Nyní jsem na vlastní oči spatřil jasný důkaz.
Slovy nedokážu popsat radost a euforii, které jsem po-
cítil. V příštích týdnech a měsících se můj vzhled neustále
zlepšoval a všichni, kdo mě znali, si toho začali všímat. Netrvalo dlouho a už mi nikdo neříkal ‚Prastarý‘.“
V tu chvíli plukovníka přerušil zvonek. Otevřel jsem
dveře a spatřil manžele, kteří, i když byli mými dobrými přáteli, si nevybrali nejvhodnější chvíli pro návštěvu.
Snažil jsem se zakrýt zklamání, jak jsem jen mohl.Před-
stavil je plukovníkovi a všichni jsme si chvíli povídali. Pak se plukovník zvedl a řekl: „Je mi líto, že musím tak
brzy odejít, ale dnes večer mě čeká ještě jedna schůzka. Doufám, že vás všechny zase brzy uvidím.“ U dveří se ke mně ale otočil a potichu dodal: „Mohli bychom spolu zítra
poobědvat? Slibuji, že vám dopovím vše o prameni mládí.“ Dohodli jsme se na místě a času setkání a plukovník
odešel. Když jsem se vrátil, poznamenal můj přítel: „Ur-
čitě je to moc zajímavý muž, ale vypadá moc mladě na to, aby byl vysloužilým vojákem.“
„Kolik si myslíš, že je mu let?“ zeptal jsem se.
„No, nevypadá ani na čtyřicet,“ odpověděl můj host, „ale
z našeho rozhovoru bych hádal, že je mu alespoň tolik.“
„Ano, alespoň,“ přitakal jsem vyhýbavě. Pak jsem náš
hovor stočil na jiné téma. Nechtěl jsem o plukovníkově příběhu mluvit dříve, než mi vše vysvětlí. 20
Obsah Předmluva První část První rituál Druhý rituál Třetí rituál Čtvrtý rituál Pátý rituál Druhá část Šestý rituál Třetí část
7 11 25 27 31 33 37
45 50 57
Čtvrtá část
67
Poznámka vydavatele: Ztracená kapitola
77
Pátá část
79
Doslov nakladatele
93
Dodatek
97