V
jednom království žila překrásná královna. Jenže pod krásnou slupkou se skrývala zlá a pyšná povaha. Královna měla kouzelné zrcadlo, kterého se každý den ptala: „Pověz mi, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější?“ A zrcadlo jí vždy odpovídalo: „Přece ty, má královno.“
Jenže jednoho dne se jeho odpověď změnila: „V naší zemi je nejkrásnější dívkou Sněhurka.“ Královna zuřila. Pověřila lovce, aby dívku našel, odvedl do lesa a zbavil se jí. Jako důkaz jí měl přinést dívčino srdce. Královna nemohla ani vystát pomyšlení, že by někdo mohl být krásnější než ona sama.
C
haloupka byla sice malá, zato velice útulná. Jedna věc však Sněhurce pořád vrtala hlavou: kdopak tu asi bydlí? Všechno bylo maličké! V kuchyni bylo u stolu prostřeno sedm malých talířů, v ložnici bylo sedm malých postýlek a u každé z nich stál jeden pár bačkůrek. Protože se
Sněhurce únavou zavíraly oči, už to nevydržela a ulehla do měkoučkých, načechraných peřin. Ani neslyšela pohvizdování a kroky, které se k chaloupce blížily… To se vraceli z práce domů trpaslíci. Když nakoukli oknem do ložničky, nestačili se divit, kdože to leží v jejich postýlkách!