ANDREJ STANKOVIČ KNIHY BÁ NÍ 1
TRIÁDA
Noční zvuk pionýrské trubky – Patagonie (1963, 1969)
Motto Tam u té zdi, u které ses na mne usmála stokrát, tam u té zdi stokrát jsem chcal s radostí v srdci. A na mou duši, proto nevím už, kam se podít s radostí, která plodí předtím i potom.
48
„Pupeční šňůru ti ustřihnu potají, anděli“ aneb Jak volské oko vidí parohy aneb Do ulic můrama prší Je jenom jedna hudba nahoty: „Jezme tmu, jen ze mne, jen já, Mácho, a Ty, no ano, Ty tím vřesem jsi, co dodá lidským řečem cti.“ C’est la vie, včela ví, že zedničina není žádný med, ví, víry v sebe žíznivá, to, že je slina prolitá, že zavírá se ulita Na „Na hrách kašlu“ není odpověď ve věrnosti až za hrob dechovek dvou, z nichž jedna byla chůvou, druhá mámou v této noci svaté v té noci blankytné, kdy u srdce vlak chytne
58
Osvobozený Babylon (Slovenský Raj) (1978)
Captain Scott’s swan song Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. Už jsme tady, mrtví hlady.
139
Federální fidlovačka... a žiadna hnačka (Ráz: Můj brácha má prima bráchu) V Hamletovi prach je vrah
Česky: My máme Háchu. Hácha má Máchu. Mácha má pivo. Hácha krmivo. Masakr (živo). Po slovensky: My máme Mach... – „Ľaľa! Rarach!“ (klobúčik zelený, Noe vydesený, �so obesený...)
152
Variace. Kecybely. Elegie. Nikdycinky (1984)
Variace na K. H. M. (Z šémové poezie) ...guláš chce chlast...
282
Nikdycinky Nestrávil jsem už s Tebou mnohou noc, necháváš si mne na konec, protože jsem nenasypal Třem králům, když pozvalas mne na rum, já ožrala, já pitomec „a tato divná, neforemná lež znamená: mlč a běž“ (Tak selhala ta Trojice, co na ní jsem chtěl hojit se, a tak nemohu se s tím se vším do sebe vejít se.)
371
ANDREJ STANKOVIČ KNIHY BÁ NÍ 2
TRIÁDA
To by tak hrálo, aby nepřestalo (Dedikace, variace, elegie a torza) (1995)
Koleda strašlivá o velikém provalu U Bohouše Kolega řídící orgáne, co to neseš ve džbáně? Nesu nesu blbou zprávu: Hrobka nám rozkryla Áju, co se říká u piva, Ája už teď nezpívá, takže chudák stará Ghát musí za dva fízlovat...
512
Topičská mikrofuga (Karolovi k inauguraci) Motto: O kolečko míň = o kolečko víc. Václav Malý, Karol Sidon, Andrej Stankovič
Tvrdím (a ne, že... že ne): jediný Karol topil živým i mrtvým (V Jüdische Hochschule ležaté osmičce i nule v časoprostorové smyčce dnes už vyhynulé, jak je Boží vůle, už tu, v Lublinu i �ule vykynožené.)
553
Obskurník (1999)
585
——— Miluju Tě, tak musím spěchat a všeho pořádného nechat a jako blázen trapně běhat, jen v sobě pořád vstávat, lehat, lhát, nelhat... Lhát a nelhat.
594
——— MDŽ žemle, med. Jdem ležet. Nem lehet. Pleš která? Veškerá. Nic víc? Ne, jen čekání při vystydlý sekaný, do níž spolu sfáráte... – A dál? – Co se staráte...
607
Šarišské haiku (2001)
Mým chlebodárcům Ráno je moudřejší šéfredaktora
626
Svatební K čemu jsou svatby v domě, když hora vždy porodila myš? Odpověď tomu, co se liší: Důvod je horomyší.
646
Básně do sbírek nezařazené
——— Tak dlouho se hledali, až se našli. Dvaatřicet zubů by dohromady nedali a nedali.
690
Chceš píseň severojižní znát Dole už leží kameny rubáš jim tkáme my jako vlk kostem
Co jiného než ztroskotání je – podotknuto – v Rusku tání? Míru tuby zdrhnou z huby dřív, než uviděly zuby zubaté, tej ruiny – sľuby (!?) „Já jsem ruinou velmi kujnou, po babičce klokočí: Kokot sí, chuj ne!“ Neklidný kokot saní После советования 27. 2. 1984
698