ᮅ 1.
boj o vesmír ve stínu studené války v‰echno to zaãalo uÏ bûhem druhé svûtové války, kdyÏ t˘m nûmeck˘ch konstruktérÛ pod vedením Wernhera von Brauna (1912–1977) zahájil v˘voj raket schopn˘ch zasáhnout území protivníka na co nejvût‰í vzdálenost. Wernher von Braun vstoupil v roce 1933 do nacistické strany (NSDAP ), coÏ mu jako mladému konstruktérovi otevfielo cestu k závratné kariéfie. Tento muÏ, pocházející z fiad staré pruské ‰lechty, se s Hitlerov˘m totalitním reÏimem ztotoÏnil, neboÈ nacistická diktatura mu poskytla skvûlou pfiíleÏitost vyniknout a vûnovat se tomu, co ho nejvíce zajímalo – v˘voji raket, jeÏ se mûly stát Hitlerovou „zázraãnou zbraní“. UÏ v roce 1942 byl na tajné nûmecké raketové základnû v Peenemünde proveden úspû‰n˘ test rakety, která dosáhla v˘‰ky devadesáti kilometrÛ – coÏ byla tehdy pro jiné zemû nedosaÏitelná hranice. Série neúspû‰n˘ch pokusÛ nûmeck˘ch raketov˘ch inÏen˘rÛ byla po mnohaletém úsilí zavr‰ena dosaÏením slibného v˘sledku. ✷ ✷
13 ✷ ✷
ᮅ 1.
boj o vesmír ve stínu studené války v‰echno to zaãalo uÏ bûhem druhé svûtové války, kdyÏ t˘m nûmeck˘ch konstruktérÛ pod vedením Wernhera von Brauna (1912–1977) zahájil v˘voj raket schopn˘ch zasáhnout území protivníka na co nejvût‰í vzdálenost. Wernher von Braun vstoupil v roce 1933 do nacistické strany (NSDAP ), coÏ mu jako mladému konstruktérovi otevfielo cestu k závratné kariéfie. Tento muÏ, pocházející z fiad staré pruské ‰lechty, se s Hitlerov˘m totalitním reÏimem ztotoÏnil, neboÈ nacistická diktatura mu poskytla skvûlou pfiíleÏitost vyniknout a vûnovat se tomu, co ho nejvíce zajímalo – v˘voji raket, jeÏ se mûly stát Hitlerovou „zázraãnou zbraní“. UÏ v roce 1942 byl na tajné nûmecké raketové základnû v Peenemünde proveden úspû‰n˘ test rakety, která dosáhla v˘‰ky devadesáti kilometrÛ – coÏ byla tehdy pro jiné zemû nedosaÏitelná hranice. Série neúspû‰n˘ch pokusÛ nûmeck˘ch raketov˘ch inÏen˘rÛ byla po mnohaletém úsilí zavr‰ena dosaÏením slibného v˘sledku. ✷ ✷
13 ✷ ✷
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
Zrodila se V-2, raketová stfiela, jejíÏ praktické bojové nasazení proti Velké Británii i proti západním spojeneck˘m vojskÛm mûlo pomoci nacistickému Nûmecku ke koneãnému váleãnému vítûzství. Pohybovala se rychlostí pfies 5 000 kilometrÛ za hodinu a nakonec dosáhla dostfielu aÏ 800 kilometrÛ. Ale ukázalo se, Ïe ani nasazení tûchto raket v˘voj druhé svûtové války v neprospûch Nûmecka zásadnûji nezmûnilo. O jejím v˘sledku rozhodly konvenãní bojové prostfiedky i materiální a logistická pfievaha spojeneck˘ch vojsk. Nûmci byli kaÏdopádnû za druhé svûtové války ve v˘voji raket i letecké techniky mnohem dál neÏ jejich protivníci, i kdyÏ tuto technologickou pfievahu uÏ nedokázali zúroãit v té mífie, jak doufali. Bylo totiÏ pfiíli‰ pozdû na to, aby jejich rakety a první proudové stíhaãky zvrátily pro nû stále nepfiíznivûj‰í prÛbûh váleãn˘ch operací. Vesmír v‰ak musel poãkat. Nûmeck˘ raketov˘ v˘zkum mûl podle pfiání Adolfa Hitlera (1889–1945) a dal‰ích nacistick˘ch pohlavárÛ slouÏit ke zcela jin˘m neÏ mírov˘m úãelÛm. My‰lenka dob˘vání vesmíru byla oÏivena aÏ po válce, ale uÏ bez zloãinného nacistického reÏimu, kter˘ v ní byl v roce 1945 poraÏen armádami západních SpojencÛ a Sovûtského svazu. Jak ameriãtí, tak i sovût‰tí experti v‰ak byli pfiekvapeni, kdyÏ zjistili, kam aÏ se nûmeãtí odborníci ve v˘voji dalekonosn˘ch raket dostali, a Ïe uÏ dokonce existovaly i plány na zkonstruování mezikontinentální raketové stfiely, která by zfiejmû byla schopná nést i jadernou náloÏ. Také k v˘robû atomové bomby totiÏ nacistÛm chybûl uÏ jen povûstn˘ krÛãek. Od plánÛ k v˘robû tak v˘konné rakety sice byla je‰tû dlouhá cesta, ale pokud by druhá svûtová válka trvala o pár let déle, nacisté mohli mít k dispozici zbraÀ schopnou ohrozit z Evropy takfika jakoukoli zemi na svûtû a uvrhnout lidskou civilizaci do dûsivé apokalypsy. To uÏ na‰tûstí nestihli a jejich dokumentace, t˘kající se v˘voje a v˘roby ✷ ✷
14 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
raketov˘ch zbraní, se po skonãení války dostala do rukou vítûzn˘ch AmeriãanÛ i RusÛ, ktefií se rozhodli na jejich v˘zkumy navázat a vyvíjet vlastní raketové prostfiedky. ¤ada nûmeck˘ch raketov˘ch specialistÛ pak vstoupila – aÈ uÏ dobrovolnû, nebo z donucení – do americk˘ch a sovûtsk˘ch sluÏeb. Ale je‰tû tu byl vesmír, zvlá‰tû pak dosaÏiteln˘ prostor, nacházející se za hranicí zemské pfiitaÏlivosti, o kter˘ USA i Sovûtsk˘ svaz zaãaly mít eminentní zájem, neboÈ jeho ovládnutí znamenalo obrovskou vojensko-strategickou v˘hodu. Na tomto místû je tfieba zdÛraznit, Ïe vûdeck˘ a technick˘ potenciál nacistické tfietí fií‰e i jeho moÏnosti byly obrovské. Mnozí pfiední nûmeãtí vûdci, konstruktéfii, technici a dal‰í odborníci se hlásili k nacionálnû socialistické ideologii vládnoucího Hitlerova totalitního reÏimu s fanatismem sobû vlastním, jiní v‰ak dávali pfiednost hlavnû v˘zkumu a o politiku se pfiíli‰ nestarali. Komponenty k von Braunov˘m raketám se za války vyrábûly v podzemní továrnû u Nordhausenu, kde se nacházel koncentraãní tábor Dora s vûzni, jejichÏ otrockou práci nacisté brutálnû vyuÏívali. ✷ ✷
15 ✷ ✷
Konstruktér Wernher von Braun.
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
Zrodila se V-2, raketová stfiela, jejíÏ praktické bojové nasazení proti Velké Británii i proti západním spojeneck˘m vojskÛm mûlo pomoci nacistickému Nûmecku ke koneãnému váleãnému vítûzství. Pohybovala se rychlostí pfies 5 000 kilometrÛ za hodinu a nakonec dosáhla dostfielu aÏ 800 kilometrÛ. Ale ukázalo se, Ïe ani nasazení tûchto raket v˘voj druhé svûtové války v neprospûch Nûmecka zásadnûji nezmûnilo. O jejím v˘sledku rozhodly konvenãní bojové prostfiedky i materiální a logistická pfievaha spojeneck˘ch vojsk. Nûmci byli kaÏdopádnû za druhé svûtové války ve v˘voji raket i letecké techniky mnohem dál neÏ jejich protivníci, i kdyÏ tuto technologickou pfievahu uÏ nedokázali zúroãit v té mífie, jak doufali. Bylo totiÏ pfiíli‰ pozdû na to, aby jejich rakety a první proudové stíhaãky zvrátily pro nû stále nepfiíznivûj‰í prÛbûh váleãn˘ch operací. Vesmír v‰ak musel poãkat. Nûmeck˘ raketov˘ v˘zkum mûl podle pfiání Adolfa Hitlera (1889–1945) a dal‰ích nacistick˘ch pohlavárÛ slouÏit ke zcela jin˘m neÏ mírov˘m úãelÛm. My‰lenka dob˘vání vesmíru byla oÏivena aÏ po válce, ale uÏ bez zloãinného nacistického reÏimu, kter˘ v ní byl v roce 1945 poraÏen armádami západních SpojencÛ a Sovûtského svazu. Jak ameriãtí, tak i sovût‰tí experti v‰ak byli pfiekvapeni, kdyÏ zjistili, kam aÏ se nûmeãtí odborníci ve v˘voji dalekonosn˘ch raket dostali, a Ïe uÏ dokonce existovaly i plány na zkonstruování mezikontinentální raketové stfiely, která by zfiejmû byla schopná nést i jadernou náloÏ. Také k v˘robû atomové bomby totiÏ nacistÛm chybûl uÏ jen povûstn˘ krÛãek. Od plánÛ k v˘robû tak v˘konné rakety sice byla je‰tû dlouhá cesta, ale pokud by druhá svûtová válka trvala o pár let déle, nacisté mohli mít k dispozici zbraÀ schopnou ohrozit z Evropy takfika jakoukoli zemi na svûtû a uvrhnout lidskou civilizaci do dûsivé apokalypsy. To uÏ na‰tûstí nestihli a jejich dokumentace, t˘kající se v˘voje a v˘roby ✷ ✷
14 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
raketov˘ch zbraní, se po skonãení války dostala do rukou vítûzn˘ch AmeriãanÛ i RusÛ, ktefií se rozhodli na jejich v˘zkumy navázat a vyvíjet vlastní raketové prostfiedky. ¤ada nûmeck˘ch raketov˘ch specialistÛ pak vstoupila – aÈ uÏ dobrovolnû, nebo z donucení – do americk˘ch a sovûtsk˘ch sluÏeb. Ale je‰tû tu byl vesmír, zvlá‰tû pak dosaÏiteln˘ prostor, nacházející se za hranicí zemské pfiitaÏlivosti, o kter˘ USA i Sovûtsk˘ svaz zaãaly mít eminentní zájem, neboÈ jeho ovládnutí znamenalo obrovskou vojensko-strategickou v˘hodu. Na tomto místû je tfieba zdÛraznit, Ïe vûdeck˘ a technick˘ potenciál nacistické tfietí fií‰e i jeho moÏnosti byly obrovské. Mnozí pfiední nûmeãtí vûdci, konstruktéfii, technici a dal‰í odborníci se hlásili k nacionálnû socialistické ideologii vládnoucího Hitlerova totalitního reÏimu s fanatismem sobû vlastním, jiní v‰ak dávali pfiednost hlavnû v˘zkumu a o politiku se pfiíli‰ nestarali. Komponenty k von Braunov˘m raketám se za války vyrábûly v podzemní továrnû u Nordhausenu, kde se nacházel koncentraãní tábor Dora s vûzni, jejichÏ otrockou práci nacisté brutálnû vyuÏívali. ✷ ✷
15 ✷ ✷
Konstruktér Wernher von Braun.
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
Je známo, Ïe v roce 1944 von Braun se sv˘m doprovodem tuto podzemní továrnu nav‰tívil a v Dofie na vlastní oãi vidûl utrpení vûzÀÛ, pracujících zde v nelidsk˘ch podmínkách. Ale neudûlal pro nû nic. Buì nemûl odvahu, nebo mu to bylo jedno. Zkrátka a dobfie, pro nacisty úãel svûtil prostfiedky, byÈ byly jakkoli nehumánní. V roce 1944 Hitler udûlil von Braunovi Rytífisk˘ kfiíÏ Váleãného zásluÏného kfiíÏe s meãi, coÏ bylo druhé nejvy‰‰í vyznamenání, kter˘m se mohlo chlubit jen málo vyvolen˘ch. ZároveÀ ho jmenoval profesorem a dohodl s ním vypracování projektu dalekonosné rakety A-9, s níÏ by nacisté mohli zasáhnout území USA i Sovûtského svazu. Mûla váÏit sto tun, pfiiãemÏ sedmdesát tun by padlo na pohonné látky. Raketa mûla nést tunu náloÏe. Nacisté zaãínali vyvíjet i ‰pinavou atomovou bombu, jíÏ mûla tato jejich nová smrtonosná zbraÀ zasáhnout jakoukoli vzdálenou zemi. Byla válka, a tak i nûmeãtí raketoví specialisté slouÏili své vlasti a jejímu lidu bez ohledu na zloãinn˘ reÏim, kter˘ v‰e organizoval a fiídil. Totalitní nacistické pofiádky se jim dokonce jevily jako v˘hoda, neboÈ centralizace moci jim zaji‰Èovala potfiebné financování i prostor pro v˘zkum. LoupeÏe nacistÛ v okupovan˘ch zemích zabezpeãovaly nejen dostatek penûz a materiálu, ale i levnou otrockou pracovní sílu. Mravní atributy ‰ly stranou, dÛleÏité byly pouze v˘sledky, za kter˘mi stály zloãiny nacismu proti lidskosti. V‰e bylo podfiízeno jedinému cíli – koneãnému váleãnému vítûzství Nûmecka. Hledaly se nové cesty k dosaÏení technického a technologického rozvoje, na dal‰ím nezáleÏelo. Pfiicházely nejen rozkazy a pfiíkazy k nov˘m projektÛm, ale dÛleÏitá byla pfiedev‰ím podpora vládnoucích nacistick˘ch elit rozvoji vûdy a váleãného vojenského prÛmyslu, protoÏe bez této jejich pfiíznû a pomoci ne‰lo válku vyhrát. ✷ ✷
16 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
Raketov˘ v˘zkum patfiil mezi jednu z prominentních odnoÏí nûmecké váleãné ma‰inerie, neboÈ sliboval netu‰ené moÏnosti praktického vyuÏití ve vedení války. MoÏnosti, které v‰ak nacistick˘ reÏim uÏ na‰tûstí nestihl náleÏitû zúroãit. Jeho poráÏka znamenala, Ïe Nûmecko zároveÀ ztratilo náskok, kter˘ ve vûdû a v˘zkumu bûhem Hitlerovy diktatury získalo, coÏ platilo i pro oblast v˘voje letecké a raketové techniky, kde Nûmci v letech 1943–1945 znaãnû pokroãili. Ameriãany zajatí nûmeãtí raketoví specialisté v ãele s von Braunem pak byli naverbováni do sluÏeb USA, kam v záfií roku 1945 odletûli. Pokud padli do zajetí rusk˘ch vojákÛ, byli v roce 1946 deportováni do Sovûtského svazu, kde rovnûÏ pomáhali nastartovat vojensk˘ raketov˘ program. Jedna z takov˘ch skupin nûmeck˘ch vûdcÛ, technikÛ a inÏen˘rÛ Ïila i se sv˘mi rodinami aÏ do roku 1953 ve speciálním, pfiísnû stfieÏeném tábofie na ostrÛvku Gorodomlja, kde se v‰ichni podíleli na vypracovávání plánÛ sovûtského raketového programu. Obû pováleãné velmoci mûly k dosaÏení tohoto cíle v‰echny pfiedpoklady, vedle teì jiÏ poraÏeného nacistického Nûmecka byl uÏ za války i jejich ekonomick˘ potenciál enormní. Ameriãané vyuÏili pfiedev‰ím znalostí Wernhera von Brauna, kter˘ neváhal a stal se duchovním otcem pozdûj‰ích americk˘ch vesmírn˘ch programÛ Mercury a Apollo. KoneckoncÛ, uÏ zaãátkem roku 1944 uãinil v Nûmecku prohlá‰ení, Ïe míní sestrojit raketu se stupÀovitou hlavicí, jako obdobu nûmecké rakety V-2, která by umoÏnila vysílání umûl˘ch druÏic do vesmíru i uskuteãnûní v˘zkumn˘ch letÛ na Mûsíc. Tehdy to je‰tû znûlo jako science fiction, ale v USA tyto plány zaãal pozdûji von Braun uskuteãÀovat. Jak uÏ bylo fieãeno, souãástí nûkdej‰ího nûmeckého raketového programu byla od roku 1944 i konstrukce balistické mezikontinentální raketové stfiely, schopné zasáhnout jak New York, tak i Moskvu. Koncem ✷ ✷
17 ✷ ✷
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
Je známo, Ïe v roce 1944 von Braun se sv˘m doprovodem tuto podzemní továrnu nav‰tívil a v Dofie na vlastní oãi vidûl utrpení vûzÀÛ, pracujících zde v nelidsk˘ch podmínkách. Ale neudûlal pro nû nic. Buì nemûl odvahu, nebo mu to bylo jedno. Zkrátka a dobfie, pro nacisty úãel svûtil prostfiedky, byÈ byly jakkoli nehumánní. V roce 1944 Hitler udûlil von Braunovi Rytífisk˘ kfiíÏ Váleãného zásluÏného kfiíÏe s meãi, coÏ bylo druhé nejvy‰‰í vyznamenání, kter˘m se mohlo chlubit jen málo vyvolen˘ch. ZároveÀ ho jmenoval profesorem a dohodl s ním vypracování projektu dalekonosné rakety A-9, s níÏ by nacisté mohli zasáhnout území USA i Sovûtského svazu. Mûla váÏit sto tun, pfiiãemÏ sedmdesát tun by padlo na pohonné látky. Raketa mûla nést tunu náloÏe. Nacisté zaãínali vyvíjet i ‰pinavou atomovou bombu, jíÏ mûla tato jejich nová smrtonosná zbraÀ zasáhnout jakoukoli vzdálenou zemi. Byla válka, a tak i nûmeãtí raketoví specialisté slouÏili své vlasti a jejímu lidu bez ohledu na zloãinn˘ reÏim, kter˘ v‰e organizoval a fiídil. Totalitní nacistické pofiádky se jim dokonce jevily jako v˘hoda, neboÈ centralizace moci jim zaji‰Èovala potfiebné financování i prostor pro v˘zkum. LoupeÏe nacistÛ v okupovan˘ch zemích zabezpeãovaly nejen dostatek penûz a materiálu, ale i levnou otrockou pracovní sílu. Mravní atributy ‰ly stranou, dÛleÏité byly pouze v˘sledky, za kter˘mi stály zloãiny nacismu proti lidskosti. V‰e bylo podfiízeno jedinému cíli – koneãnému váleãnému vítûzství Nûmecka. Hledaly se nové cesty k dosaÏení technického a technologického rozvoje, na dal‰ím nezáleÏelo. Pfiicházely nejen rozkazy a pfiíkazy k nov˘m projektÛm, ale dÛleÏitá byla pfiedev‰ím podpora vládnoucích nacistick˘ch elit rozvoji vûdy a váleãného vojenského prÛmyslu, protoÏe bez této jejich pfiíznû a pomoci ne‰lo válku vyhrát. ✷ ✷
16 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
Raketov˘ v˘zkum patfiil mezi jednu z prominentních odnoÏí nûmecké váleãné ma‰inerie, neboÈ sliboval netu‰ené moÏnosti praktického vyuÏití ve vedení války. MoÏnosti, které v‰ak nacistick˘ reÏim uÏ na‰tûstí nestihl náleÏitû zúroãit. Jeho poráÏka znamenala, Ïe Nûmecko zároveÀ ztratilo náskok, kter˘ ve vûdû a v˘zkumu bûhem Hitlerovy diktatury získalo, coÏ platilo i pro oblast v˘voje letecké a raketové techniky, kde Nûmci v letech 1943–1945 znaãnû pokroãili. Ameriãany zajatí nûmeãtí raketoví specialisté v ãele s von Braunem pak byli naverbováni do sluÏeb USA, kam v záfií roku 1945 odletûli. Pokud padli do zajetí rusk˘ch vojákÛ, byli v roce 1946 deportováni do Sovûtského svazu, kde rovnûÏ pomáhali nastartovat vojensk˘ raketov˘ program. Jedna z takov˘ch skupin nûmeck˘ch vûdcÛ, technikÛ a inÏen˘rÛ Ïila i se sv˘mi rodinami aÏ do roku 1953 ve speciálním, pfiísnû stfieÏeném tábofie na ostrÛvku Gorodomlja, kde se v‰ichni podíleli na vypracovávání plánÛ sovûtského raketového programu. Obû pováleãné velmoci mûly k dosaÏení tohoto cíle v‰echny pfiedpoklady, vedle teì jiÏ poraÏeného nacistického Nûmecka byl uÏ za války i jejich ekonomick˘ potenciál enormní. Ameriãané vyuÏili pfiedev‰ím znalostí Wernhera von Brauna, kter˘ neváhal a stal se duchovním otcem pozdûj‰ích americk˘ch vesmírn˘ch programÛ Mercury a Apollo. KoneckoncÛ, uÏ zaãátkem roku 1944 uãinil v Nûmecku prohlá‰ení, Ïe míní sestrojit raketu se stupÀovitou hlavicí, jako obdobu nûmecké rakety V-2, která by umoÏnila vysílání umûl˘ch druÏic do vesmíru i uskuteãnûní v˘zkumn˘ch letÛ na Mûsíc. Tehdy to je‰tû znûlo jako science fiction, ale v USA tyto plány zaãal pozdûji von Braun uskuteãÀovat. Jak uÏ bylo fieãeno, souãástí nûkdej‰ího nûmeckého raketového programu byla od roku 1944 i konstrukce balistické mezikontinentální raketové stfiely, schopné zasáhnout jak New York, tak i Moskvu. Koncem ✷ ✷
17 ✷ ✷
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
bfiezna roku 1945 byl prototyp této rakety témûfi hotov a plánovalo se, Ïe v ãervnu téhoÏ roku by se mohlo zaãít s její sériovou v˘robou. KdyÏ se na sklonku druhé svûtové války fií‰sk˘ vÛdce SS Heinrich Himmler holedbal tím, Ïe Nûmecko bude mít brzy zázraãné zbranû, kter˘mi se zmûní prÛbûh války v jeho prospûch, nepochybnû mûl na mysli i tuto novou von Braunovu mezikontinentální balistickou stfielu. Ale válka skonãila mnohem dfiíve a Wernher von Braun, kter˘ padl do amerického zajetí, dal tyto plány k dispozici AmeriãanÛm a v USA se nakonec stal fieditelem Vojenského úfiadu balistick˘ch stfiel a pozdûji i námûstkem Národního úfiadu pro astronautiku a kosmick˘ prostor (NASA), kde se vedle prvních americk˘ch letÛ do vesmíru stal i vedoucím pozdûj‰ího projektu Apollo, v rámci kterého 20. ãervence roku 1969 stanuli ameriãtí kosmonauti jako první lidé na Mûsíci. To byl také vrchol jeho kariéry, i kdyÏ mûl je‰tû jeden sen – vyslat americké kosmonauty k Marsu. Ten se v‰ak dodnes nenaplnil. Konec druhé svûtové války znamenal devastaci celého Nûmecka, jehoÏ ekonomick˘ a prÛmyslov˘ potenciál byl naru‰en a stál pfied totálním zhroucením. Ale sotva boje v Evropû skonãily, na obzoru uÏ bylo mocenské soupefiení mezi komunistick˘m V˘chodem a demokratick˘m Západem. Sovûtsk˘ svaz a USA se uÏ ve válce etablovaly mezi dvû vojensky nejsilnûj‰í mocnosti svûta. Zaãala nová éra tzv. studené války a s ní spojen˘ zápas o to, zda se stanou vÛdãí silou svûtové politiky Rusové, nebo Ameriãané. V roce 1945 mûly USA jako jediná zemû k dispozici atomovou bombu, kterou v srpnu 1945 dvakrát pouÏily proti Japonsku, zatímco Sovûti tento americk˘ náskok vyrovnali vlastní jadernou zbraní aÏ v roce 1949. Od té chvíle zaãaly b˘t vojenské síly obou mocností víceménû vyrovnané, ale soupefiení na poli vûdy a techniky pokraãovalo a prioritu tvofiil hlavnû leteck˘ a raketov˘ v˘zkum pod patronací armádních slo✷ ✷
18 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
Ïek. ·lo o v˘zkum, kter˘ mûl nejen vojensk˘ v˘znam, ale rakety zároveÀ slibovaly nové vyuÏití, smûrované do vesmíru. Jak uÏ bylo fieãeno, ovládnutí vesmírného prostoru totiÏ znamenalo nepopiratelnou vojensko-strategickou v˘hodu. Bylo napfiíklad moÏné pomocí ‰pionáÏních druÏic sledovat území protivníka. Ale druÏice mohly b˘t v budoucnu vybaveny i zbraÀov˘mi systémy, schopn˘mi zasáhnout jakékoli místo na Zemi. Vojensko-strategick˘ aspekt v raketovém soupefiení mezi Sovûtsk˘m svazem a USA proto od po-ãátku hrál ve studené válce velice v˘znamnou roli. Pfiitom se uÏ vû-dûlo, Ïe v˘voj dal‰ích pfievratn˘ch technologií ho v budoucnu je‰tû více posílí. Mozkem sovûtského raketového v˘zkumu se po druhé svûtové válce stal Sergej Pavloviã Koroljov (1907–1966), kter˘ se uÏ ve tfiicát˘ch letech jako Ïák A. N. Tupoleva stal leteck˘m konstruktérem. Pozdûji to byl v Sovûtském svazu mar‰ál Michail Nikolajeviã Tuchaãevskij, kdo se v roce 1933 v˘raznû zasadil o rozvoj raketov˘ch technologií v novû vytvofieném Reaktivním v˘zkumném ústavu, kde Koroljov zastával funkci námûstka fieditele pro vûdeckou práci. V roce 1934 pak Koroljov vydal svou práci Raketov˘ let ve stratosféfie, v níÏ poukázal na to, Ïe rakety jsou nejen dÛleÏitou strategickou zbraní, ale v budoucnu mohou slouÏit i jako dopravní prostfiedek k letÛm na Mûsíc a k meziplanetárním letÛm. V roce 1938 v‰ak Stalin nafiídil mezi dÛstojnick˘ch sborem Rudé armády rozsáhlé politické ãistky a jednou z jejich obûtí se stal právû Tuchaãevskij, jenÏ mûl se Stalinem fiadu názorov˘ch sporÛ na vedení moderních forem boje a prosazoval modernizaci Rudé armády, kterou bol‰evick˘ diktátor podceÀoval. Tuchaãevskij byl nakonec na základû podvrÏen˘ch dokumentÛ obvinûn z velezrady a ‰pionáÏe ve prospûch nacistického Nûmecka a následnû na StalinÛv pfiíkaz popraven. ✷ ✷
19 ✷ ✷
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
bfiezna roku 1945 byl prototyp této rakety témûfi hotov a plánovalo se, Ïe v ãervnu téhoÏ roku by se mohlo zaãít s její sériovou v˘robou. KdyÏ se na sklonku druhé svûtové války fií‰sk˘ vÛdce SS Heinrich Himmler holedbal tím, Ïe Nûmecko bude mít brzy zázraãné zbranû, kter˘mi se zmûní prÛbûh války v jeho prospûch, nepochybnû mûl na mysli i tuto novou von Braunovu mezikontinentální balistickou stfielu. Ale válka skonãila mnohem dfiíve a Wernher von Braun, kter˘ padl do amerického zajetí, dal tyto plány k dispozici AmeriãanÛm a v USA se nakonec stal fieditelem Vojenského úfiadu balistick˘ch stfiel a pozdûji i námûstkem Národního úfiadu pro astronautiku a kosmick˘ prostor (NASA), kde se vedle prvních americk˘ch letÛ do vesmíru stal i vedoucím pozdûj‰ího projektu Apollo, v rámci kterého 20. ãervence roku 1969 stanuli ameriãtí kosmonauti jako první lidé na Mûsíci. To byl také vrchol jeho kariéry, i kdyÏ mûl je‰tû jeden sen – vyslat americké kosmonauty k Marsu. Ten se v‰ak dodnes nenaplnil. Konec druhé svûtové války znamenal devastaci celého Nûmecka, jehoÏ ekonomick˘ a prÛmyslov˘ potenciál byl naru‰en a stál pfied totálním zhroucením. Ale sotva boje v Evropû skonãily, na obzoru uÏ bylo mocenské soupefiení mezi komunistick˘m V˘chodem a demokratick˘m Západem. Sovûtsk˘ svaz a USA se uÏ ve válce etablovaly mezi dvû vojensky nejsilnûj‰í mocnosti svûta. Zaãala nová éra tzv. studené války a s ní spojen˘ zápas o to, zda se stanou vÛdãí silou svûtové politiky Rusové, nebo Ameriãané. V roce 1945 mûly USA jako jediná zemû k dispozici atomovou bombu, kterou v srpnu 1945 dvakrát pouÏily proti Japonsku, zatímco Sovûti tento americk˘ náskok vyrovnali vlastní jadernou zbraní aÏ v roce 1949. Od té chvíle zaãaly b˘t vojenské síly obou mocností víceménû vyrovnané, ale soupefiení na poli vûdy a techniky pokraãovalo a prioritu tvofiil hlavnû leteck˘ a raketov˘ v˘zkum pod patronací armádních slo✷ ✷
18 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
Ïek. ·lo o v˘zkum, kter˘ mûl nejen vojensk˘ v˘znam, ale rakety zároveÀ slibovaly nové vyuÏití, smûrované do vesmíru. Jak uÏ bylo fieãeno, ovládnutí vesmírného prostoru totiÏ znamenalo nepopiratelnou vojensko-strategickou v˘hodu. Bylo napfiíklad moÏné pomocí ‰pionáÏních druÏic sledovat území protivníka. Ale druÏice mohly b˘t v budoucnu vybaveny i zbraÀov˘mi systémy, schopn˘mi zasáhnout jakékoli místo na Zemi. Vojensko-strategick˘ aspekt v raketovém soupefiení mezi Sovûtsk˘m svazem a USA proto od po-ãátku hrál ve studené válce velice v˘znamnou roli. Pfiitom se uÏ vû-dûlo, Ïe v˘voj dal‰ích pfievratn˘ch technologií ho v budoucnu je‰tû více posílí. Mozkem sovûtského raketového v˘zkumu se po druhé svûtové válce stal Sergej Pavloviã Koroljov (1907–1966), kter˘ se uÏ ve tfiicát˘ch letech jako Ïák A. N. Tupoleva stal leteck˘m konstruktérem. Pozdûji to byl v Sovûtském svazu mar‰ál Michail Nikolajeviã Tuchaãevskij, kdo se v roce 1933 v˘raznû zasadil o rozvoj raketov˘ch technologií v novû vytvofieném Reaktivním v˘zkumném ústavu, kde Koroljov zastával funkci námûstka fieditele pro vûdeckou práci. V roce 1934 pak Koroljov vydal svou práci Raketov˘ let ve stratosféfie, v níÏ poukázal na to, Ïe rakety jsou nejen dÛleÏitou strategickou zbraní, ale v budoucnu mohou slouÏit i jako dopravní prostfiedek k letÛm na Mûsíc a k meziplanetárním letÛm. V roce 1938 v‰ak Stalin nafiídil mezi dÛstojnick˘ch sborem Rudé armády rozsáhlé politické ãistky a jednou z jejich obûtí se stal právû Tuchaãevskij, jenÏ mûl se Stalinem fiadu názorov˘ch sporÛ na vedení moderních forem boje a prosazoval modernizaci Rudé armády, kterou bol‰evick˘ diktátor podceÀoval. Tuchaãevskij byl nakonec na základû podvrÏen˘ch dokumentÛ obvinûn z velezrady a ‰pionáÏe ve prospûch nacistického Nûmecka a následnû na StalinÛv pfiíkaz popraven. ✷ ✷
19 ✷ ✷
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
Dnes uÏ se ví, Ïe tyto kompromitující dokumenty vyrobili Nûmci a prsty v celém komplotu mûl tehdej‰í ‰éf nacistické tajné sluÏby Reinhard Heydrich. Stalin tûmto podvrhÛm rád uvûfiil, neboÈ ãekal na jakoukoli záminku, aby se nepohodlného mar‰ála zbavil. Politicky motivované ãistky, které poté postihly tisíce sovûtsk˘ch dÛstojníkÛ, oslabily pfied druhou svûtovou válkou velitelsk˘ sbor Rudé armády, coÏ byl také hlavní dÛvod, proã nacistická tajná sluÏba tento komplot proti Tuchaãevskému zosnovala, neboÈ Nûmci ho právem povaÏovali za vynikajícího váleãného teoretika i za jednoho z nejschopnûj‰ích sovûtsk˘ch vojevÛdcÛ. Následnû byli na StalinÛv podnût zatãeni i raketoví odborníci, ktefií se tû‰ili Tuchaãevského pfiízni. Mezi nimi se ocitl i Koroljov, jenÏ byl nakonec odsouzen k deseti letÛm v jednom z táborÛ nucen˘ch prací (gulagu). Na‰tûstí byl brzy propu‰tûn a s dal‰ími odsouzen˘mi raketov˘mi odborníky byl zafiazen do váleãné v˘roby jako raketov˘ specialista. Bûhem druhé svûtové války pak zahájil v˘robu prvních reaktivních motorÛ s cílem vyuÏít jich jako pohonÛ pro sovûtské stíhaãky. Zatãení se tenkrát nevyhnul ani dal‰í sovûtsk˘ raketov˘ specialista Valentin Petroviã Glu‰ko (1908–1988), kter˘ byl nakonec odsouzen k osmi letÛm nucen˘ch prací. Ale nov˘ komisafi vnitra Lavrentij Berija pfiece jen Stalina pfiesvûdãil o dÛleÏitosti pozat˘kan˘ch a uvûznûn˘ch odborníkÛ a konstruktérÛ sovûtského vojenského prÛmyslu, ktefií mûli pracovat ve zvlá‰tním tábofie pod patronací NKVD. Glu‰ko mûl ‰tûstí – do gulagu nakonec nenastoupil. Stalin pochopil, Ïe „rakeÈáky“ bude potfiebovat a Ïe vojenskému raketovému v˘voji a v˘zkumu patfií budoucnost. Pokud si Sovûtsk˘ svaz chtûl udrÏet ve svûtû velmocenské postavení, nebylo jiné cesty. Koroljov se po válce v sovûtském leteckém prÛmyslu stal veliãinou ãíslo jedna, pracoval na ministerstvu váleãného prÛmyslu i v Ústavu ✷ ✷
20 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
raketov˘ch v˘zkumÛ a od roku 1947 pÛsobil jako hlavní konstruktér, kter˘ se mûl zasadit o v˘voj mezikontinentálních balistick˘ch stfiel na sovûtské pováleãné raketové základnû v Kapustinû Jaru, obci, leÏící poblíÏ Stalingradu. Po válce se stal i jedním z ãlenÛ Státní komise pro fiízení a koordinaci v˘voje mezikontinentálních balistick˘ch raket. Nûkdy v této dobû se Koroljov vÛbec poprvé se‰el i se Stalinem, kter˘ chtûl b˘t informován o tom, jak v˘voj sovûtsk˘ch raket pokroãil. Sovûtsk˘ vÛdce naslouchal mlãky náv‰tûvníkovû v˘kladu a pak mu zaãal klást otázky. Koroljov z jeho dotazÛ poznal, Ïe je o raketové technice dobfie zpraven, a podával mu jasné a fundované informace. Stalin byl jiÏ pfiedtím o celé problematice nepochybnû informován od svého syna, generála Vasilije Stalina, kter˘ spoleãnû s Koroljovem rovnûÏ pÛsobil ve Státní komisi pro fiízení a koordinaci v˘voje mezikontinentálních balistick˘ch raket. Zdálo se, Ïe Stalin byl s Koroljovov˘m v˘kladem spokojen, neboÈ slíbil raketovému v˘zkumu a v˘voji ve‰kerou podporu. Koroljov byl v tomto smûru nadmíru úspû‰n˘. Nejprve konstruoval první sovûtské rakety stfiedního doletu a v létû roku 1957 byla v Sovûtském svazu vypu‰tûna první mezikontinentální balistická stfiela R-7. Jeho vliv i prestiÏ se je‰tû více znásobily poté, co Stalin v roce 1953 zemfiel a nov˘m sovûtsk˘m vÛdcem se stal Nikita Sergejeviã Chru‰ãov. Vedle Koroljova si pfiipomeÀme je‰tû nûkolik dal‰ích vynikajících sovûtsk˘ch raketov˘ch odborníkÛ. Jedním z nich byl jiÏ zmínûn˘ Valentin P. Glu‰ko, kter˘ vedl speciální konstruktérské oddûlení leteck˘ch a raketov˘ch motorÛ, jeÏ dodnes vyná‰ejí do vzduchu vût‰inu sovûtsk˘ch raket. Mezi dal‰ími lze jmenovat Michaila K. Jangela (1911–1971), kter˘ se zab˘val konstrukcí raket pro ryze vojenské vyuÏití, nebo profesora Mstislava V. Keldy‰e (1911–1978), pfiedsedu sovûtské Akademie ✷ ✷
21 ✷ ✷
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
Dnes uÏ se ví, Ïe tyto kompromitující dokumenty vyrobili Nûmci a prsty v celém komplotu mûl tehdej‰í ‰éf nacistické tajné sluÏby Reinhard Heydrich. Stalin tûmto podvrhÛm rád uvûfiil, neboÈ ãekal na jakoukoli záminku, aby se nepohodlného mar‰ála zbavil. Politicky motivované ãistky, které poté postihly tisíce sovûtsk˘ch dÛstojníkÛ, oslabily pfied druhou svûtovou válkou velitelsk˘ sbor Rudé armády, coÏ byl také hlavní dÛvod, proã nacistická tajná sluÏba tento komplot proti Tuchaãevskému zosnovala, neboÈ Nûmci ho právem povaÏovali za vynikajícího váleãného teoretika i za jednoho z nejschopnûj‰ích sovûtsk˘ch vojevÛdcÛ. Následnû byli na StalinÛv podnût zatãeni i raketoví odborníci, ktefií se tû‰ili Tuchaãevského pfiízni. Mezi nimi se ocitl i Koroljov, jenÏ byl nakonec odsouzen k deseti letÛm v jednom z táborÛ nucen˘ch prací (gulagu). Na‰tûstí byl brzy propu‰tûn a s dal‰ími odsouzen˘mi raketov˘mi odborníky byl zafiazen do váleãné v˘roby jako raketov˘ specialista. Bûhem druhé svûtové války pak zahájil v˘robu prvních reaktivních motorÛ s cílem vyuÏít jich jako pohonÛ pro sovûtské stíhaãky. Zatãení se tenkrát nevyhnul ani dal‰í sovûtsk˘ raketov˘ specialista Valentin Petroviã Glu‰ko (1908–1988), kter˘ byl nakonec odsouzen k osmi letÛm nucen˘ch prací. Ale nov˘ komisafi vnitra Lavrentij Berija pfiece jen Stalina pfiesvûdãil o dÛleÏitosti pozat˘kan˘ch a uvûznûn˘ch odborníkÛ a konstruktérÛ sovûtského vojenského prÛmyslu, ktefií mûli pracovat ve zvlá‰tním tábofie pod patronací NKVD. Glu‰ko mûl ‰tûstí – do gulagu nakonec nenastoupil. Stalin pochopil, Ïe „rakeÈáky“ bude potfiebovat a Ïe vojenskému raketovému v˘voji a v˘zkumu patfií budoucnost. Pokud si Sovûtsk˘ svaz chtûl udrÏet ve svûtû velmocenské postavení, nebylo jiné cesty. Koroljov se po válce v sovûtském leteckém prÛmyslu stal veliãinou ãíslo jedna, pracoval na ministerstvu váleãného prÛmyslu i v Ústavu ✷ ✷
20 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
raketov˘ch v˘zkumÛ a od roku 1947 pÛsobil jako hlavní konstruktér, kter˘ se mûl zasadit o v˘voj mezikontinentálních balistick˘ch stfiel na sovûtské pováleãné raketové základnû v Kapustinû Jaru, obci, leÏící poblíÏ Stalingradu. Po válce se stal i jedním z ãlenÛ Státní komise pro fiízení a koordinaci v˘voje mezikontinentálních balistick˘ch raket. Nûkdy v této dobû se Koroljov vÛbec poprvé se‰el i se Stalinem, kter˘ chtûl b˘t informován o tom, jak v˘voj sovûtsk˘ch raket pokroãil. Sovûtsk˘ vÛdce naslouchal mlãky náv‰tûvníkovû v˘kladu a pak mu zaãal klást otázky. Koroljov z jeho dotazÛ poznal, Ïe je o raketové technice dobfie zpraven, a podával mu jasné a fundované informace. Stalin byl jiÏ pfiedtím o celé problematice nepochybnû informován od svého syna, generála Vasilije Stalina, kter˘ spoleãnû s Koroljovem rovnûÏ pÛsobil ve Státní komisi pro fiízení a koordinaci v˘voje mezikontinentálních balistick˘ch raket. Zdálo se, Ïe Stalin byl s Koroljovov˘m v˘kladem spokojen, neboÈ slíbil raketovému v˘zkumu a v˘voji ve‰kerou podporu. Koroljov byl v tomto smûru nadmíru úspû‰n˘. Nejprve konstruoval první sovûtské rakety stfiedního doletu a v létû roku 1957 byla v Sovûtském svazu vypu‰tûna první mezikontinentální balistická stfiela R-7. Jeho vliv i prestiÏ se je‰tû více znásobily poté, co Stalin v roce 1953 zemfiel a nov˘m sovûtsk˘m vÛdcem se stal Nikita Sergejeviã Chru‰ãov. Vedle Koroljova si pfiipomeÀme je‰tû nûkolik dal‰ích vynikajících sovûtsk˘ch raketov˘ch odborníkÛ. Jedním z nich byl jiÏ zmínûn˘ Valentin P. Glu‰ko, kter˘ vedl speciální konstruktérské oddûlení leteck˘ch a raketov˘ch motorÛ, jeÏ dodnes vyná‰ejí do vzduchu vût‰inu sovûtsk˘ch raket. Mezi dal‰ími lze jmenovat Michaila K. Jangela (1911–1971), kter˘ se zab˘val konstrukcí raket pro ryze vojenské vyuÏití, nebo profesora Mstislava V. Keldy‰e (1911–1978), pfiedsedu sovûtské Akademie ✷ ✷
21 ✷ ✷
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
vûd, vynikajícího matematika, aerodynamika i experta na v˘poãty trajektorií raketov˘ch stfiel a odborníka na v˘poãetní techniku. Právû on patfiil k v˘znamn˘m podporovatelÛm Sergeje Koroljova v jeho úsilí co nejdfiíve pfiipravit a zahájit sovûtské vesmírné mise. Keldy‰ byl zároveÀ hlavním teoretikem sovûtského vesmírného programu a s Koroljovem tvofiil nerozluãn˘ tandem. Sovûtské politické vedení jim v‰ak dalo zelenou aÏ v okamÏiku, kdy mûli Sovûti k dispozici mezikontinentální stfielu schopnou nést jadernou bombu. ·lo o jiÏ zmínûnou nosnou raketu R-7, která pozdûji z novû vybudovaného vojenského polygonu Bajkonur vynesla do vesmíru Jurije Alexejeviãe Gagarina. KdyÏ se v roce 1955 zaãala tato nová raketová základna v Kazachstánu budovat, Ameriãané to záhy díky letÛm sv˘ch ‰pionáÏních letadel U-2 zjistili. V té dobû byl letoun U-2 pro sovûtské stíhaãky nedostiÏiteln˘, neboÈ létal ve v˘‰ce kolem 27 kilometrÛ a bylo moÏné ho sestfielit jen pomocí raket, které Sovûti je‰tû nemûli k dispozici. Tento handicap se jim v‰ak bûhem nûkolika let podafiilo vyrovnat a lety U-2 nad sovûtsk˘m územím uÏ nebyly bez rizika. Ukázalo se to 1. kvûtna roku 1960, kdy jeden z tûchto letounÛ sovûtské rakety koneãnû sestfielily a zajaly i jeho pilota Garyho Powerse. Ten se sice stihl vãas katapultovat, ale po pfiistání byl zadrÏen, vysl˘chán a pozdûji odsouzen na deset let do vûzení. Tato aféra tehdy znamenala prudké zhor‰ení sovûtsko-americk˘ch vztahÛ, ale jiÏ za necelé dva roky byl Powers propu‰tûn a vydán americké stranû v˘mûnou za sovûtského ‰piona Rudolfa Abela. Raketové dostihy mezi Sovûtsk˘m svazem a USA v‰ak pokraãovaly. Sovûti mûli k dispozici nosné rakety z dílny S. P. Koroljova a S. A. Kosberga s motory, které vyvinuly konstrukãní skupiny V. P. Glu‰ka a A. M. Isajeva. Nejjednodu‰‰í variantou byla dvojstupÀová raketa, která vy✷ ✷
22 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
nesla na nízkou obûÏnou dráhu Zemû první sovûtské sputniky. Pfiidáním tfietího stupnû pak vznikla nosná raketa Vostok, která se pouÏívala pfii vysílání prvních sovûtsk˘ch sond Luna k Mûsíci a pro první pilotované kosmické lety. Sovûtské snahy porazit v tomto soupefiení nejvût‰í kapitalistickou supervelmoc se uÏ nedaly pfiehlédnout, stejnû jako jejich úspûchy na poli kosmonautiky. Chru‰ãov mûl v tomto smûru obrovské ambice a podpora sovûtského vesmírného programu se znásobovala. Tak byl napfiíklad zahájen sovûtsk˘ mûsíãní program Luna (viz 7. kapitola), na kter˘ Ameriãané zpoãátku nedokázali adekvátnû odpovûdût. Na konci padesát˘ch let totiÏ USA nemûly k dispozici vlastní lunární sondu, tyto stroje se teprve konstruovaly. Na druhé stranû se první úspûchy SovûtÛ ve vesmíru pfieceÀovaly, neboÈ jejich propaganda obratnû zamlãovala nezdary, jichÏ nebylo málo. Sovûtská totalitní velmoc v‰ak mûla dostatek sil a prostfiedkÛ, aby tyto informace pfied okolním svûtem po nûkolik desetiletí dokázala utajovat. Na vefiejnost se dostaly aÏ koncem 90. let minulého století v souvislosti se sovûtskou „glasností“, demokratick˘mi reformami, které – mimo jiné – znamenaly i uvolnûní dosud utajovan˘ch informací, souvisejících se sovûtsk˘m vesmírn˘m programem. Do té doby nikdo netu‰il, k jak˘m katastrofám pfii v˘voji sovûtského vesmírného programu pfied vysláním prvního ãlovûka do kosmu docházelo a jaké experimenty se v Sovûtském svazu v této souvislosti odehrávaly. Úspûchu mûlo b˘t dosaÏeno za kaÏdou cenu, vãetnû pfiedpokládan˘ch ztrát na lidsk˘ch Ïivotech…
JURIJ GAGARIN
– UTAJENÁ PRAVDA
vûd, vynikajícího matematika, aerodynamika i experta na v˘poãty trajektorií raketov˘ch stfiel a odborníka na v˘poãetní techniku. Právû on patfiil k v˘znamn˘m podporovatelÛm Sergeje Koroljova v jeho úsilí co nejdfiíve pfiipravit a zahájit sovûtské vesmírné mise. Keldy‰ byl zároveÀ hlavním teoretikem sovûtského vesmírného programu a s Koroljovem tvofiil nerozluãn˘ tandem. Sovûtské politické vedení jim v‰ak dalo zelenou aÏ v okamÏiku, kdy mûli Sovûti k dispozici mezikontinentální stfielu schopnou nést jadernou bombu. ·lo o jiÏ zmínûnou nosnou raketu R-7, která pozdûji z novû vybudovaného vojenského polygonu Bajkonur vynesla do vesmíru Jurije Alexejeviãe Gagarina. KdyÏ se v roce 1955 zaãala tato nová raketová základna v Kazachstánu budovat, Ameriãané to záhy díky letÛm sv˘ch ‰pionáÏních letadel U-2 zjistili. V té dobû byl letoun U-2 pro sovûtské stíhaãky nedostiÏiteln˘, neboÈ létal ve v˘‰ce kolem 27 kilometrÛ a bylo moÏné ho sestfielit jen pomocí raket, které Sovûti je‰tû nemûli k dispozici. Tento handicap se jim v‰ak bûhem nûkolika let podafiilo vyrovnat a lety U-2 nad sovûtsk˘m územím uÏ nebyly bez rizika. Ukázalo se to 1. kvûtna roku 1960, kdy jeden z tûchto letounÛ sovûtské rakety koneãnû sestfielily a zajaly i jeho pilota Garyho Powerse. Ten se sice stihl vãas katapultovat, ale po pfiistání byl zadrÏen, vysl˘chán a pozdûji odsouzen na deset let do vûzení. Tato aféra tehdy znamenala prudké zhor‰ení sovûtsko-americk˘ch vztahÛ, ale jiÏ za necelé dva roky byl Powers propu‰tûn a vydán americké stranû v˘mûnou za sovûtského ‰piona Rudolfa Abela. Raketové dostihy mezi Sovûtsk˘m svazem a USA v‰ak pokraãovaly. Sovûti mûli k dispozici nosné rakety z dílny S. P. Koroljova a S. A. Kosberga s motory, které vyvinuly konstrukãní skupiny V. P. Glu‰ka a A. M. Isajeva. Nejjednodu‰‰í variantou byla dvojstupÀová raketa, která vy✷ ✷
22 ✷ ✷
1. boj o vesmír ve stínu studené války
nesla na nízkou obûÏnou dráhu Zemû první sovûtské sputniky. Pfiidáním tfietího stupnû pak vznikla nosná raketa Vostok, která se pouÏívala pfii vysílání prvních sovûtsk˘ch sond Luna k Mûsíci a pro první pilotované kosmické lety. Sovûtské snahy porazit v tomto soupefiení nejvût‰í kapitalistickou supervelmoc se uÏ nedaly pfiehlédnout, stejnû jako jejich úspûchy na poli kosmonautiky. Chru‰ãov mûl v tomto smûru obrovské ambice a podpora sovûtského vesmírného programu se znásobovala. Tak byl napfiíklad zahájen sovûtsk˘ mûsíãní program Luna (viz 7. kapitola), na kter˘ Ameriãané zpoãátku nedokázali adekvátnû odpovûdût. Na konci padesát˘ch let totiÏ USA nemûly k dispozici vlastní lunární sondu, tyto stroje se teprve konstruovaly. Na druhé stranû se první úspûchy SovûtÛ ve vesmíru pfieceÀovaly, neboÈ jejich propaganda obratnû zamlãovala nezdary, jichÏ nebylo málo. Sovûtská totalitní velmoc v‰ak mûla dostatek sil a prostfiedkÛ, aby tyto informace pfied okolním svûtem po nûkolik desetiletí dokázala utajovat. Na vefiejnost se dostaly aÏ koncem 90. let minulého století v souvislosti se sovûtskou „glasností“, demokratick˘mi reformami, které – mimo jiné – znamenaly i uvolnûní dosud utajovan˘ch informací, souvisejících se sovûtsk˘m vesmírn˘m programem. Do té doby nikdo netu‰il, k jak˘m katastrofám pfii v˘voji sovûtského vesmírného programu pfied vysláním prvního ãlovûka do kosmu docházelo a jaké experimenty se v Sovûtském svazu v této souvislosti odehrávaly. Úspûchu mûlo b˘t dosaÏeno za kaÏdou cenu, vãetnû pfiedpokládan˘ch ztrát na lidsk˘ch Ïivotech…