Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604
Přeložila Barbora Punge Puchalská © Argo, 2018 Copyright © Kelly Barnhill, 2016 Translation © Barbora Punge Puchalská, 2018 Jacket art © 2016 by Yuta Onoda Jacket design by Carla Weise ISBN 978-80-257-2399-9 (váz.) ISBN 978-80-257-2438-5 (e-kniha)
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604
Kelly Barnhillová Argo
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 3
6.2.2018 13:11:50 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604
Pro Teda, s láskou
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 5 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
6.2.2018 13:11:51
1. V níž se vypráví příběh
Ano. V lese žije čarodějnice. Žije tam od nepaměti. Přestaneš se projednou vrtět? Hvězdy moje! V životě jsem neviděla takovou neposedu. Ne, zlatíčko, já ji neviděla. Nikdo ji neviděl. Už celou věčnost. Učinili jsme jistá opatření, abychom ji už nikdy neviděli. Drastická opatření. Nechtěj po mně, abych o nich mluvila. Stejně už je znáš. Ale to nevím, zlatíčko. Nikdo neví, proč chce naše děti. Netušíme, proč trvá na tom, aby to vždycky bylo nejmladší z nich. Ne že bychom se jí prostě mohli jen tak zeptat. Neukazuje se. Postaráme se, aby se neukazovala. Ovšemže existuje. To je mi otázka! Podívej se, jak to v lese vypadá! Je tak nebezpečný! Jedovatí hadi, zákeřné podzemní jámy, gejzíry s vařící vodou; kam se podíváš, jen samé nebezpečí. Myslíš si, že je to náhoda? Nesmysl! Může za to čarodějnice, a když ji neposlechneme, co s námi bude?
¨7©
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 7
6.2.2018 13:11:51 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604
Opravdu chceš, aby ti to vysvětlovala? Raději ne. Ale už ticho, nebreč. Pro tebe si přece Rada starších nepřijde, že ne? Jsi už moc velká. Z naší rodiny? Ano, miláčku. Ale už strašně dávno. Ještě než ses narodila. Byl to krásný chlapeček. Teď dojez večeři a udělej úkoly. Zítra budeme všichni brzy na nohou. Den obětování na nikoho nečeká; všichni tam musíme být a poděkovat dítěti, které nás na další rok zachrání. Tvého bratra? Jak jsem o něj mohla bojovat? Kdybych to byla udělala, čarodějnice by nás všechny zabila, a k čemu by nám to bylo? Obětovat jednoho, nebo obětovat všechny. Tak to na světě chodí. Nemohli bychom to změnit, i kdybychom se sebevíc snažili. Dost už ptaní. Šupej odsud. Hlupáčku.
¨8©
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 8 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
6.2.2018 13:11:51
2. V níž jedna nešťastná žena dočista zešílí
T
o ráno si dával velkoradní Gherland načas. Den obětování se koneckonců konal jen jednou do roka a on během prostého průvodu do prokletého domu i během chmurné cesty rád vypadal co nejlépe. Ostatní členy rady vedl k tomu, aby se chovali stejně. Bylo důležité se před lidmi předvést v co nejlepším světle. Gherland si pečlivě nanesl růž na povislé tváře a zvýraznil si oči černidlem. V zrcadle si zkontroloval, zda nemá mezi zuby zbytky jídla nebo jinou špínu. To zrcadlo zbožňoval. Bylo v Protektorátu jediné. Nic nepřinášelo Gherlandovi větší potěšení než věc, jež byla výlučně v jeho vlastnictví. Rád si připadal zvláštní. Velkoradní vlastnil celou řadu věcí, jež byly v Protektorátu jedinečné. Patřilo to k požitkům jeho úřadu. Protektorát – jemuž někteří říkali Orobincové království a jiní Město smutku – byl vmáčknutý mezi zrádný les z jedné
¨9©
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 9
6.2.2018 13:11:51 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604
a rozlehlou bažinu z druhé strany. Většina obyvatel získávala obživu právě z bažiny. V močálech je budoucnost, kladly matky dětem na srdce. Je vám jasné, že to žádná velká budoucnost nebyla, ale lepší něco než nic. Na jaře byla bažina plná žirinových výhonků, v létě žirinových květů a na podzim žirinových hlíz, které se vedle pestré palety léčivých a téměř kouzelných rostlin daly sbírat, sušit, zpracovávat a prodávat obchodníkům z opačné strany lesa, kteří na oplátku rozváželi plody z bažiny do Svobodných měst daleko odtud. Samotný les byl strašlivě nebezpečný a schůdný výhradně po Silnici. A tu vlastnila Rada. Což znamená, že Silnici vlastnil velkoradní Gherland a ostatní členové měli svůj podíl. Radním patřila i bažina. A ovocné sady. A domy. A tržiště. Dokonce i zahradní ploty. Proto si rodiny v Protektorátu šily boty z rákosí. Proto v hubených časech krmily své děti hustým, výživným vývarem z bažiny a doufaly, že po něm zesílí. Proto radní a jejich rodiny tloustli, sílili a růžověla jim líce z hovězího, másla a piva. Ozvalo se zaklepání na dveře. „Vstupte,“ zamumlal velkoradní Gherland a upravil si záhyby na hábitu. To byl Antain. Jeho synovec. Radní v zácviku – jak směšné! –, ale jen proto, že to Gherland ve slabé chvilce slíbil jeho ještě směšnější matce. Ale to nebylo hezké. Antain byl docela milý, skoro třináctiletý chlapec. Pracovitý a učenlivý. Byl dobrý v počtech, velmi zručný a dokázal, než bys řekl švec, postavit pro kteréhokoliv znaveného radního pohodlnou lavičku. Gherland, ač nerad, k tomu chlapci choval nepochopitelnou a stále rostoucí náklonnost.
¨ 10 ©
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 10
6.2.2018 13:11:51 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604
Jenomže. Antain měl hlavu plnou nápadů. Velkolepých. A otázek. Gherland svraštil obočí. Ten chlapec byl – jak by to jen řekl? Příliš horlivý. Kdyby to tak mělo pokračovat, bude to s ním muset, příbuzný nepříbuzný, vyřídit. Ta představa ho tížila na srdci jako kámen. „STRÝČKU GHERLANDE!“ Antain ho svým nesnesitelným nadšením málem porazil. „Uklidni se, chlapče,“ vyštěkl Gherland. „Tohle je důstojná chvíle.“ Antain se zjevně zklidnil a sklopil dychtivou psí tvář k zemi. Gherland potlačil nutkání poplácat ho něžně po hlavě. „Mám ti vyřídit,“ pokračoval Antain o poznání tišším hlasem, „že ostatní radní už jsou připravení. A obyvatelstvo čeká podél cesty. Dostavili se všichni.“ „Do jednoho? Nikdo se neulil?“ „Pochybuju, že po loňských zkušenostech to ještě někdy někdo zkusí,“ odvětil Antain s mrazením v zádech. „Škoda.“ Gherland zkontroloval svůj vzhled v zrcadle a poopravil si růž. Dost si liboval v tom, že tu a tam uštědřil občanům Protektorátu lekci. Vnášelo to do věcí jasno. Velkoradní se poplácal po povislé kůži pod bradou a zamračil se. „Tak, synovče,“ pronesl s důmyslným švihnutím hábitu, jehož zdokonalování mu zabralo víc než deset let. „Pojďme na to. To dítě se koneckonců neobětuje samo.“ A vyplul na ulici s klopýtajícím Antainem v patách.
@ Když nadešel Den obětování, obyčejně proběhl s náležitou okázalostí a vážností. Ochromené rodiny se vzdávaly dětí bez
¨ 11 ©
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 11
6.2.2018 13:11:51 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604
protestu. V tichosti pak truchlily, zatímco se jim v kuchyni hromadily hrnce s ragú a výživnými pokrmy, a sevřela je utěšující sousedská náruč, aby ulevila jejich zármutku. Obyčejně nikdo pravidla neporušoval. Ale tentokrát to bylo jinak. Velkoradní Gherland zachmuřeně stiskl rty. Matčino vytí bylo slyšet ještě předtím, než průvod naposledy zabočil. Občané rozpačitě přešlapovali na místě. Když dorazili k domu dotyčné rodiny, naskytla se Radě neuvěřitelná podívaná. U dveří na ně čekal muž s poškrábaným obličejem, oteklým horním rtem a holými místy na hlavě po vytržených chomáčích vlasů. Snažil se usmát, ale jazykem si bezděčně zajel do díry, v níž ještě před chvílí seděl zub. Místo toho si olízl rty a pokusil se uklonit. „Omlouvám se, pánové,“ spustil muž, nejspíš otec dítěte. „Nevím, co to do ní vjelo. Jako by se zbláznila.“ Když radní vešli do domu, z krokví nad nimi zaječela a zavyla žena. Kolem hlavy jí jako klubko dlouhých, svíjejících se hadů poletovaly lesklé černé vlasy. Zasyčela a odplivla si jako zvíře zahnané do kouta. Jednou paží a jednou nohou byla zapřená mezi trámy a druhou paží pevně tiskla na prsou dítě. „VYPADNĚTE!“ vřískla. „Nemůžete si ji vzít. Naplivu vám do tváře a prokleju vaše jména. Okamžitě vypadněte z mého domu, nebo vám vyškrábu oči a hodím je vranám!“ Radním ohromením spadla brada. Nemohli tomu uvěřit. Za zatracené dítě nikdy nikdo nebojoval. To se prostě nedělalo. (Sám Antain se dal do pláče, ale ze všech sil se to před přítomnými dospělými snažil zakrýt.)
¨ 12 ©
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 12 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
6.2.2018 13:11:51
Gherland rychle přemýšlel, na hrubě řezané tváři přilepený dobrosrdečný výraz. Ukázal matce prázdné ruce na znamení toho, že jí nechce ublížit. Pod úsměvem však skřípal zuby. Všechna ta vlídnost ho málem zabíjela. „Ale my si přece nikoho nebereme, moje ubohé, bláhové děvče,“ pronesl svým nejtrpělivějším tónem. „To čarodějnice si ji bere. My děláme jen to, co se nám řekne.“ Matka vyrazila hluboko z hrudi hrdelní zvuk jako rozzuřená medvědice. Gherland položil vyjevenému manželovi ruku na rameno a jemně mu ho stiskl. „Zdá se, dobrý muži, že máte pravdu: vaše manželka se opravdu zbláznila.“ Měl co dělat, aby pod tou ustaranou maskou zamaskoval vztek. „Vzácný případ, to jistě, ale nikoliv nebývalý. Musíme mít slitování. Potřebuje péči, a ne výčitky.“ „LHÁŘI!“ vyštěkla žena. Dítě se dalo do pláče, a tak vylezla ještě výš, oběma nohama se postavila na souběžné trámy a zády se zapřela o šikminu střechy. Hledala pozici, v níž by zůstala z dosahu a mohla dítě nakojit. Okamžitě se uklidnilo. „Jestli mi ji vezmete,“ zavrčela žena, „najdu si ji. Najdu si ji a přinesu zpátky. Já vám ukážu.“ „A postavíš se čarodějnici?“ rozesmál se Gherland. „Úplně sama? Ach, ty žalostná, ztracená duše.“ Hlas měl medový, ale tvář mu plála jako řeřavý uhlík. „Ze žalu jsi přišla o rozum. Ze samého šoku nejsi při smyslech. Není divu. My se o tebe postaráme, moje milá, jak nejlépe dovedeme. Stráže!“ Luskl prsty a do místnosti se nahrnula ozbrojená stráž. Byla to zvláštní jednotka, sestavená již tradičně z příslušnic Sesterstva hvězdy. Přes záda měly přehozený luk a šípy a u pasu pověšený ostrý meč v pochvě. Dlouhé vlasy spletené
¨ 13 ©
Divka ktera upijela měsic sazba 05.indd 13
6.2.2018 13:11:51 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS240604