Kapitola 3 #dobitvy
Zatraceně, je mu už 8,73 roku a pořád má ještě v puse mezeru mezi zuby! Kvůli chybějícím řezákům ho budou považovat spíš za hloupého prvňáka než za odvážného týpka, co se kamarádí se šesťáky … Knut si před zrcadlem ještě jednou vyzkoušel svůj úsměv, při němž není vidět mezera, ale dnes se mu nechtěl podařit. Něco tu nesedělo, a nebylo to tričkem. Pošetilou textilii s motivem ze Star Wars vyměnil hned po prvním pohledu do zrcadla za něco jiného, méně trapného. Ne, nebylo to ani mezerou v chrupu. To, co mu chybělo, byla čepice! Musí si nutně u Alby vyzvednout svou kšiltovku! Ještě dnes. Vzápětí už stál na rohožce a zvonil u Langhansových. Ve dveřích ho uvítala Alba. Někdy, když se na svého chráněnce zářivě usmívala, Knut sám nevěděl, jestli chodí k Langhansovým
34
radši kvůli Albě, nebo kvůli Albertovi. Jasně, Albertův pokoj ho přitahoval počítačovými hrami pro starší děti, prastarou lávovou lampou, spoustou potrhlých gadgetů a působivými plakáty z fantasy filmů plnými obrovských blyštivých zbraní a žen s velkým poprsím. Alba byla naproti tomu ta hezčí a kamarádštější z dvojčat. Jednala s ním skoro jako s velkým a vůbec ne povýšeně. Takže se jí dalo odpustit, že má v pokoji pannu na zkoušení účesů, všude se jí povaluje módní bižuterie, deset otevřených knížek obrácených zaprášenými hřbety nahoru a na stěně visí obrovský plakát s koněm. Knut často seděl na posteli uprostřed její zoologické zahrady plyšáků a díval se, jak si do dlouhých tmavě plavých vlasů vplétá kousky různých látek. Dnes tu panoval ještě větší chaos než jindy – uplynulo čtrnáct dní a Alba musela zase jednou uklízet. Pěkná hora odpadků! Proto nebyla nejdřív k nalezení ani Knutova čepice. Ke všemu si Albu její maminka Margit předvolala dolů do obývacího pokoje. „Hledej prostě dál, prcku, jo? Jsem hned zpátky!“ zaševelila Alba, než vyšla z pokoje, a ještě mu rychle pročísla vlasy. Zítra jí bude muset říct, že „prcku“ nebo dokonce „mrně“ rozhodně nejsou oslovení, kterými by chtěl být nazýván na veřejnosti. Zítra… Dnes chtěl ještě chvíli zůstat v tomto pokoji. Krásně to tu vonělo. Po malinách? Po malinách s vanilkou? A navíc tu přece někde je jeho čepice… Knut začal nadzvedávat ručníky a sešity, podíval
Kapitola 3 #dobitvy
Zatraceně, je mu už 8,73 roku a pořád má ještě v puse mezeru mezi zuby! Kvůli chybějícím řezákům ho budou považovat spíš za hloupého prvňáka než za odvážného týpka, co se kamarádí se šesťáky … Knut si před zrcadlem ještě jednou vyzkoušel svůj úsměv, při němž není vidět mezera, ale dnes se mu nechtěl podařit. Něco tu nesedělo, a nebylo to tričkem. Pošetilou textilii s motivem ze Star Wars vyměnil hned po prvním pohledu do zrcadla za něco jiného, méně trapného. Ne, nebylo to ani mezerou v chrupu. To, co mu chybělo, byla čepice! Musí si nutně u Alby vyzvednout svou kšiltovku! Ještě dnes. Vzápětí už stál na rohožce a zvonil u Langhansových. Ve dveřích ho uvítala Alba. Někdy, když se na svého chráněnce zářivě usmívala, Knut sám nevěděl, jestli chodí k Langhansovým
34
radši kvůli Albě, nebo kvůli Albertovi. Jasně, Albertův pokoj ho přitahoval počítačovými hrami pro starší děti, prastarou lávovou lampou, spoustou potrhlých gadgetů a působivými plakáty z fantasy filmů plnými obrovských blyštivých zbraní a žen s velkým poprsím. Alba byla naproti tomu ta hezčí a kamarádštější z dvojčat. Jednala s ním skoro jako s velkým a vůbec ne povýšeně. Takže se jí dalo odpustit, že má v pokoji pannu na zkoušení účesů, všude se jí povaluje módní bižuterie, deset otevřených knížek obrácených zaprášenými hřbety nahoru a na stěně visí obrovský plakát s koněm. Knut často seděl na posteli uprostřed její zoologické zahrady plyšáků a díval se, jak si do dlouhých tmavě plavých vlasů vplétá kousky různých látek. Dnes tu panoval ještě větší chaos než jindy – uplynulo čtrnáct dní a Alba musela zase jednou uklízet. Pěkná hora odpadků! Proto nebyla nejdřív k nalezení ani Knutova čepice. Ke všemu si Albu její maminka Margit předvolala dolů do obývacího pokoje. „Hledej prostě dál, prcku, jo? Jsem hned zpátky!“ zaševelila Alba, než vyšla z pokoje, a ještě mu rychle pročísla vlasy. Zítra jí bude muset říct, že „prcku“ nebo dokonce „mrně“ rozhodně nejsou oslovení, kterými by chtěl být nazýván na veřejnosti. Zítra… Dnes chtěl ještě chvíli zůstat v tomto pokoji. Krásně to tu vonělo. Po malinách? Po malinách s vanilkou? A navíc tu přece někde je jeho čepice… Knut začal nadzvedávat ručníky a sešity, podíval
Albert, 17. 3., 15:16
Linus 17. 3., 19:03
Nemá někdo z vás šperhák?
NEZAMKL! Udělal to Moritz Keller, ten mizera.
Roman, 17. 3., 15:16
Jinak JJ je úplně běžná zkratka pro „Jak je?“.
Ne-e. Proč?
Roman, 17. 3., 19:15
Albert, 17. 3., 15:17
Každopádně, milý Knute, si náš drahý Linus, kterého
Alba si zamkla pokoj.
Moritz Keller zamkl, nedokázal otevřít kabinku ani
Roman, 17. 3., 15:18
šperhákem. Musel ho zachránit školník.
K vzteku. Otevřelo by nám to nekonečné informační
Knut, 17. 3., 20:01
možnosti.
@Linus: No, Flora mi tu historku vyprávěla docela jinak:
Stultum cursum (@Knut: Latinsky „to je blbý“)
Moritz Keller to vůbec nebyl. Ten totiž ležel s pytlíkem
Albert, 17. 3., 15:24
ledu a se zraněným kolenem na lavici. Na záchodě nikdo
To je ale
nebyl. Jenom Linus. Zamkl se sám, pak ohnul šperhák
#zatracenykudlimudlihloupyblbynapadzamykatsipokoj.
a zlomil ho v zámku. Potom se pokusil přelézt kabinku,
Ty jsi ale šperhák míval, ne?
zůstal viset nahoře za pásek a nakonec dost ošklivě
Linus, 17.3., 19:01
spadl. Boty i ponožky měl skrz naskrz mokré. Když
Promiň, měl jsem fotbalový trénink (díky za optání – byla
ho školník konečně vysvobodil, údajně dost smrděly…
to jako vždycky katastrofa!) a musel jsem počkat, dokud
#slapldozachodu
máma neudělá večeři. Zítra konečně skončí ten
Linus, 17. 3., 20:04
zatracený zákaz počítače.
#lezjakovez!
#dopadlotoblbe. A jo, šperhák bych měl. Je ale rozbitej.
Knut, 17.3., 20:04
Zničil jsem ho, když jsem se dostával ze záchodu
Vidíš, já jsem Floře taky hned říkal, že je to určitě lež.
ve sportovní hale, protože mě tam zamkli.
Roman, 17. 3., 20:04
Albert, 17. 3., 19:02
Říkala Flora ještě něco? Od koho má ty informace?
Když jsi začal o sportovní hale, musíš Knutovi
Jde přece o klučičí záchod.
dopovědět celou tu historku, když u toho nebyl.
Knut 17. 3., 20:05
Prý tě tam nikdo nezamkl, prý ses nějak zamkl
Zřejmě jí to řekl její kamarád
sám.
Thomas.
44
Albert, 17. 3., 15:16
Linus 17. 3., 19:03
Nemá někdo z vás šperhák?
NEZAMKL! Udělal to Moritz Keller, ten mizera.
Roman, 17. 3., 15:16
Jinak JJ je úplně běžná zkratka pro „Jak je?“.
Ne-e. Proč?
Roman, 17. 3., 19:15
Albert, 17. 3., 15:17
Každopádně, milý Knute, si náš drahý Linus, kterého
Alba si zamkla pokoj.
Moritz Keller zamkl, nedokázal otevřít kabinku ani
Roman, 17. 3., 15:18
šperhákem. Musel ho zachránit školník.
K vzteku. Otevřelo by nám to nekonečné informační
Knut, 17. 3., 20:01
možnosti.
@Linus: No, Flora mi tu historku vyprávěla docela jinak:
Stultum cursum (@Knut: Latinsky „to je blbý“)
Moritz Keller to vůbec nebyl. Ten totiž ležel s pytlíkem
Albert, 17. 3., 15:24
ledu a se zraněným kolenem na lavici. Na záchodě nikdo
To je ale
nebyl. Jenom Linus. Zamkl se sám, pak ohnul šperhák
#zatracenykudlimudlihloupyblbynapadzamykatsipokoj.
a zlomil ho v zámku. Potom se pokusil přelézt kabinku,
Ty jsi ale šperhák míval, ne?
zůstal viset nahoře za pásek a nakonec dost ošklivě
Linus, 17.3., 19:01
spadl. Boty i ponožky měl skrz naskrz mokré. Když
Promiň, měl jsem fotbalový trénink (díky za optání – byla
ho školník konečně vysvobodil, údajně dost smrděly…
to jako vždycky katastrofa!) a musel jsem počkat, dokud
#slapldozachodu
máma neudělá večeři. Zítra konečně skončí ten
Linus, 17. 3., 20:04
zatracený zákaz počítače.
#lezjakovez!
#dopadlotoblbe. A jo, šperhák bych měl. Je ale rozbitej.
Knut, 17.3., 20:04
Zničil jsem ho, když jsem se dostával ze záchodu
Vidíš, já jsem Floře taky hned říkal, že je to určitě lež.
ve sportovní hale, protože mě tam zamkli.
Roman, 17. 3., 20:04
Albert, 17. 3., 19:02
Říkala Flora ještě něco? Od koho má ty informace?
Když jsi začal o sportovní hale, musíš Knutovi
Jde přece o klučičí záchod.
dopovědět celou tu historku, když u toho nebyl.
Knut 17. 3., 20:05
Prý tě tam nikdo nezamkl, prý ses nějak zamkl
Zřejmě jí to řekl její kamarád
sám.
Thomas.
44
Teď vyskočil i Knut. Alba a Flora se vyplašeně rozprchly stranou. Knuta se zmocnila panika. Je moc brzy! Teoretici ještě určitě nejsou hotoví. „Neee!“ doslova se vrhnul přede dveře, takže se mu klika bolestivě zabořila do zad. Zdálo se, že to Lynn zbrzdilo. Na okamžik zaváhala. Pak se ale otočila k Albě a vyčítavě jí ukázala růžovou rtěnku: „Tu bys už opravdu neměla používat. Kdoví, co je v tom za podivnou chemii!“ Knutovým uším to znělo trochu povýšeně. Ale Flora ještě přidala poučení: „A kolik nevinných zvířat asi trpělo…!“ Alba byla náhle zahnána do kouta a chabě se pokoušela o obhajobu: „Byla v adventním kalendáři, který jsem dostala. Bylo by ji přece škoda vyhodit… je přece ještě dobrá…není tak špatná…“ „To se pleteš!“ Něžná Flora vystartovala jako na raketový pohon. „Je ti vůbec jasné, co se se zvířaty při takových pokusech děje?“ A už se Knut ocitl uprostřed boje rozvášněných děvčat. Lynn a Flora na ubohou Albu bez přestání něco chrlily a ta se brzy vůbec nedostala ke slovu. Jeden koutek už jí nebezpečně cukal. Hrozilo, že jí vytrysknou slzy. Nejvyšší čas, aby se Knut vypařil. Vykradl se z koupelny a plížil se k Albinu pokoji. Podařilo se mu to na poslední chvíli! Teoretici nejenže už byli hotoví – už to zase začínali přehánět. Deník nebylo nikde vidět, zato se všichni tři hlavní Teoretikové lepili k filmovému plakátu na
56
Albiných dveřích. Roman, který držel v ruce červený fix, už dívce na koni přikreslil rohy. Albert mu vytrhl fixku z ruky a přidal ještě knír. „Mizíme,“ sykl Knut na kamarády a bylo mu úplně jedno, jak zrovna vypadá. Při posledním kontrolním pohledu do příručního zrcátka měl tmavé oční stíny pod očima, ohnivě červené tváře, modré lesklé stíny na víčkách a silně nagelovaný ježatý účes. Roman byl první, kdo se na něj pořádně podíval. Okamžitě vyprskl smíchy: „Co to s tebou udělaly?“ „Páni, teď už vím, proč se ségra pořád dívá na ty nablblé kurzy líčení… To je hrůza!“ zaúpěl Albert. „VY-PAD-NĚ-TE!“ zašeptal Knut, kterému bylo momentálně ukradené, jak vypadá. Jenom nechtěl, aby byli hned odhaleni. „Okay, vzhůru k domku na stromě,“ zavelel Linus k ochodu. Bylo to v pravý čas, protože štěbetající klubko děvčat se právě vyvalilo z koupelny. www.klubteoretiku.de/blog Albert, 19. 3., 17:12 Zapisovatel: Albert Přítomni: Linus, Roman, Albert, Knut Místo: Dům na stromě Téma: Kontrola úspěšnosti plánu B – získání deníku 1. Podařilo se rozptýlit Albinu pozornost 2. Podařilo se rozptýlit Margitinu pozornost
Teď vyskočil i Knut. Alba a Flora se vyplašeně rozprchly stranou. Knuta se zmocnila panika. Je moc brzy! Teoretici ještě určitě nejsou hotoví. „Neee!“ doslova se vrhnul přede dveře, takže se mu klika bolestivě zabořila do zad. Zdálo se, že to Lynn zbrzdilo. Na okamžik zaváhala. Pak se ale otočila k Albě a vyčítavě jí ukázala růžovou rtěnku: „Tu bys už opravdu neměla používat. Kdoví, co je v tom za podivnou chemii!“ Knutovým uším to znělo trochu povýšeně. Ale Flora ještě přidala poučení: „A kolik nevinných zvířat asi trpělo…!“ Alba byla náhle zahnána do kouta a chabě se pokoušela o obhajobu: „Byla v adventním kalendáři, který jsem dostala. Bylo by ji přece škoda vyhodit… je přece ještě dobrá…není tak špatná…“ „To se pleteš!“ Něžná Flora vystartovala jako na raketový pohon. „Je ti vůbec jasné, co se se zvířaty při takových pokusech děje?“ A už se Knut ocitl uprostřed boje rozvášněných děvčat. Lynn a Flora na ubohou Albu bez přestání něco chrlily a ta se brzy vůbec nedostala ke slovu. Jeden koutek už jí nebezpečně cukal. Hrozilo, že jí vytrysknou slzy. Nejvyšší čas, aby se Knut vypařil. Vykradl se z koupelny a plížil se k Albinu pokoji. Podařilo se mu to na poslední chvíli! Teoretici nejenže už byli hotoví – už to zase začínali přehánět. Deník nebylo nikde vidět, zato se všichni tři hlavní Teoretikové lepili k filmovému plakátu na
56
Albiných dveřích. Roman, který držel v ruce červený fix, už dívce na koni přikreslil rohy. Albert mu vytrhl fixku z ruky a přidal ještě knír. „Mizíme,“ sykl Knut na kamarády a bylo mu úplně jedno, jak zrovna vypadá. Při posledním kontrolním pohledu do příručního zrcátka měl tmavé oční stíny pod očima, ohnivě červené tváře, modré lesklé stíny na víčkách a silně nagelovaný ježatý účes. Roman byl první, kdo se na něj pořádně podíval. Okamžitě vyprskl smíchy: „Co to s tebou udělaly?“ „Páni, teď už vím, proč se ségra pořád dívá na ty nablblé kurzy líčení… To je hrůza!“ zaúpěl Albert. „VY-PAD-NĚ-TE!“ zašeptal Knut, kterému bylo momentálně ukradené, jak vypadá. Jenom nechtěl, aby byli hned odhaleni. „Okay, vzhůru k domku na stromě,“ zavelel Linus k ochodu. Bylo to v pravý čas, protože štěbetající klubko děvčat se právě vyvalilo z koupelny. www.klubteoretiku.de/blog Albert, 19. 3., 17:12 Zapisovatel: Albert Přítomni: Linus, Roman, Albert, Knut Místo: Dům na stromě Téma: Kontrola úspěšnosti plánu B – získání deníku 1. Podařilo se rozptýlit Albinu pozornost 2. Podařilo se rozptýlit Margitinu pozornost