Oblak - zlom.qxd
4.12.2017
19.19
Stránka 7
DùTSKÉ NEMOCI
Narodila jsem se zdravá jako fiípa. ProtoÏe se tak stalo v listopadu, nepochybuji, Ïe mû bacily okamÏitû zaãaly mlsnû obcházet. Jistû by se jim líbilo utéct pfied podzimní sychravostí do vlahého miminka. Ale maminka mû napájela matefisk˘m mlékem po cel˘ rok, takÏe ochranné látky v nûm obsaÏené vyprovodily kaÏdého vetfielce drsn˘m zpÛsobem nerudn˘ch domovnic. Nechci se rouhat, ale skoro to bylo ‰koda, protoÏe v na‰í rodinû se senzaãnû stonalo. Zvlá‰È kdyÏ uÏ z toho mûl ãlovûk rozum. Tfieba kdyÏ musel zÛstat doma se zarudl˘mi mandlemi, zatímco spoluÏáci psali matematickou písemku. To se pak i angína jevila jako boÏí poÏehnání. Ale ani ve vûku útlém nebyla pofiádná r˘ma k zahození. Jak pfiíjemnû byl naru‰en jednotvárn˘ prÛbûh dne osamûlého jedináãka! Maminka pfiicházela hned zrána k lÛÏku dceru‰ky, a stojíc jako ‰piãkov˘ ãí‰ník pfied prominentním hostem, zvídala, co si bude marod pfiát k obûdu. SmaÏen˘ brzlíãek? Kufiátko? Telecí fiízeãek? U mne bylo takové vyptávání vcelku bezpfiedmûtné, protoÏe jsem odpovídala vÏdycky stejnû: „Slej-stic-ky.“ A maminka uhánûla mlít mák, ‰kvafiit sádlo a válet bramborové ‰lej‰ky. Vedle ãaje, teplomûru a obkladÛ byl pfii virózách neodmyslitelnou rekvizitou meruÀkov˘ kompot. A fieknu vám, kdyÏ máte oteklé mandle, rozpálené tûlo a dech jako sopeãnou erupci, není nad kompot. 7
Oblak - zlom.qxd
4.12.2017
19.19
Stránka 8
K nûmu se druÏila kfiehká jablíãka, ‰Èavnaté pomeranãe a nenapodobiteln˘ tvarohov˘ koláã. První dva dny to stonálek pfiíli‰ neocenil. Ale jakmile odeznûl první atak choroby, bylo slastnû v teplém hnízdeãku s kníÏkou v ruce. Umûla jsem ãíst je‰tû pfied zapoãetím ‰kolní docházky, proãeÏ se moje marodûní podobalo spí‰ studijnímu pobytu v knihovnû. NeÏ ov‰em pacient dospûl k popsanému blahu, bylo mu protrpût se v˘slechem pro‰pikovan˘m v˘ãitkami. Maminka byla totiÏ skálopevnû pfiesvûdãena, Ïe za v‰echny zdravotní potíÏe si dotyãn˘ mÛÏe sám. I stonávala jsem v˘hradnû proto, Ïe jsem se uhfiátá napila studené vody, nenosila ãepici a schválnû kamarádila s nosiãkami bacilÛ. Tatínek na tom byl úplnû stejnû aÏ na to, Ïe si v‰echna onemocnûní pfiivodil na fotbale. Coby divák. Nikdy se nenakazil chfiipkou od nûkterého ãlena orchestru, kter˘ dirigoval. Nikoliv. Ochofiel, protoÏe si pfied t˘dnem na fotbale svévolnû sundal ‰álu. Tatínek by b˘val, kdyby chtûl, mohl vést divok˘ nefiestn˘ Ïivot, ponûvadÏ kdyby si i nakrásnû uhnal nûjakou Venu‰inu nemoc, maminka by vítûzoslavnû vykfiikla: „Já to vûdûla! Ten tvÛj fotbal!“ MoÏná to byl dÛvod, proã tatínek po cel˘ Ïivot nezastonal. Pokud se o nûj nûjaká ta viróza pokou‰ela, spolykal Vicedrin a ‰el do rozhlasu. Koneãnû uÏ to nebyl Ïádn˘ kfiehk˘ ‰koláãek, byl to chlap. Pfiechodit chfiipku není pfiíli‰né hrdinství. Zato pfiestát maminãinu lamentaci, joj! Abych byla spravedlivá, maminka dobfie vûdûla, proã se ke vpádu infekce do domácnosti staví tak nepfiívûtivû. Za prvé pokud ‰lo o dítko, 8
Oblak - zlom.qxd
4.12.2017
19.19
Stránka 9
byla ukována k jeho lÛÏku jako galejník k veslici. I za nejnutnûj‰ím nákupem mohla vybûhnout, jen kdyÏ ji doma nûkdo vystfiídal. A za druhé pevné hygienické zásady, které si sama stanovila, na ni kladly velké nároky. Pro kaÏdého ochofiev‰ího ãlena rodiny byl okamÏitû vydûlen pfiíbor a jídelní souprava, jeÏ se myla oddûlenû od ostatního nádobí. Mrzuté bylo, Ïe nemohl b˘t pro styk s nemocn˘m vydûlen i zvlá‰tní pár rukou, takÏe si ten jedin˘, co mûla k dispozici, ustaviãnû myla. A ne Ïe by ho jen tak halabala opláchla. Maminka si ruce prakticky sterilizovala ve vodû témûfi vroucí, ãímÏ získala takovou odolnost vÛãi vysok˘m teplotám, Ïe se postavila na roveÀ dervi‰Ûm milujícím procházky po fiefiavém uhlí. Îhavé pokliãky bere do hol˘ch dlaní a horká pára jest jí co vlaÏná letní mlha. ¤íkáme jí Azbestová ruka. âasovû nejnároãnûj‰í bylo Ïehlení knih. V‰echno, co pacient pfieãetl, zejména to, co pocházelo z vefiejné knihovny, maminka vyÏehlila list po listu! Patrnû se vám taková opatrnost zdá pfiemr‰tûná, ale pravda je, Ïe u nás se Ïádná nákaza dlouho neohfiála, a co si odstonal jeden, druh˘ nedostal. Náv‰tûvník vefiejné knihovny uÏ teprv ne. Vzhledem k tûmto opatfiením se nelze divit, Ïe maminka kaÏdé dûtské k˘chnutí vítala se stejn˘m nad‰ením jako nástup do v˘konu trestu. Bylo jí totiÏ ihned jasné, Ïe nazítfií místo náv‰tûvy kadefinice bude Ïehlit Temno. H˘ãkaná dítka, to jest já a o dvanáct let mlad‰í bratr, si naproti tomu uÏívala rekonvalescenci v naprosté pohodû. Jedinou na‰í starostí bylo nedat se pfiistihnout s chodidly vystrãen˘mi zpod pefiiny. Po9
Oblak - zlom.qxd
4.12.2017
19.19
Stránka 10
kud se tak stalo, maminka srdceryvnû vykfiikla: „Zase si chladí‰ nohy!“ a upûchovala provinilce pod pfiíkrov lÛÏkovin. Podle ní jsou vychlazené nohy nejãastûj‰í pfiíãinou úmrtí ve stfiední Evropû. MoÏná má pravdu. Najdûte mi umrlce s tepl˘mi chodidly! ·piãková péãe v‰ak zanechávala na ubohé peãovatelce své stopy, zejména ‰lo-li o batole, které v noci pobrekávalo a ve dne vyÏadovalo ustaviãnou pozornost. I vy‰la se mnou, jiÏ zotavenou po pfiestálé nemoci, moje rodiãka na procházku a poskytla kolemjdoucím následn˘ obrázek. Koãárek s nafivanou rumûnou holãiãkou malátnû tlaãila bleìounká éterická bytost – malá smrtka, sama dítû – jak praví básník. Sousedka, kterou potkala, spráskla ruce: „Copak je s vámi, paní BlaÏenko? Byla jste nemocná?“ Maminka se mdle usmála a dûla: „Já ne, Ivu‰ka.“ Taková Ivu‰ka, jakou jsem byla já, by patrnû prospívala i coby sirotek, natoÏ v náruãi milující matky. V rodinû se traduje, Ïe jsem ve dvanácti mûsících mûla dvanáct kilo, dvanáct vlasÛ a udûlala na první pokus dvanáct krokÛ. Maminka v‰ak stále trpûla pochybnostmi, zda mi poskytuje to nejlep‰í z nejlep‰ího, i zvídala na dûtské lékafice, ãím by mi mohla pfiilep‰it. Jednoho dne jí pr˘ paní doktorka fiekla: „Maminko, kdyÏ budete tomuhle dûvãátku dávat chleba a vodu, bude vám vzkvétat.“ Mûla pravdu, byÈ nemohla vûdût, Ïe první polovinu Ïivota budu vzkvétat jako rÛÏe a druhou bujet jako plevel. Posledních pár Vánoc si pod stromeãek nepfieji nic kromû jiného metabolismu. První váÏnou nemocí, jeÏ mû postihla, byl zá‰krt. LeÏela jsem s ním (jaké mravní bahno! Tfii roky mi byly, a uÏ jsem „s ním leÏela!“) v nemocni10
Oblak - zlom.qxd
4.12.2017
19.19
Stránka 11
ci v Poliãce, neboÈ mû pfiepadl u prarodiãÛ ve Skutãi. Ale ani tato obávaná choroba, jíÏ padlo za obûÈ tolik dûtí, ve mnû nezanechala skliãující vzpomínky. Kromû té, Ïe mi nemocniãní sestra ukradla pomeranã. Ona to vÛbec nemusela b˘t sestra. Nemusela to b˘t ani pravda. PomeranãÛ bylo nûkolik a moje poãtáfiské schopnosti nevalné. Ale já byla pfiesvûdãena, Ïe mi pomeranãÛ ubylo díky té sestfie, jeÏ mi kaÏd˘ veãer nosila teplé mléko. ProtoÏe od Ïenské, která nutí dûtem nûco tak hnusného, se mÛÏete nadít jen toho nejhor‰ího. Na vedlej‰í posteli leÏela holãiãka bohatû zásobená kulat˘mi ha‰lerkami, jimiÏ mû ‰tûdfie obdarovávala. Cucaly jsme je promy‰lenû tak, aby vznikly sladké prst˘nky, které jsme si okouzlenû navlékaly na prsty, snaÏíce se uvûfiit, Ïe nejsme nemocné holãiãky, n˘brÏ princezny, jeÏ se v posteli poflakují z rozmaru. Ani za sedmero horami a sedmero fiekami byste nena‰li princezny tak upatlané. Ve stejné dobû maminka vyãetla tatínkovi, Ïe obûdvá s chutí nesluãitelnou s otcovstvím tûÏce nemocné dcerky. V první tfiídû jsem dostala spálu. Rodinn˘ lékafi vyhovûl naléhání zploditelÛ a ponechal mû v domácí péãi. I spálu bych b˘vala pfiestála stoicky, neb˘t okolnosti, Ïe mi na‰i pfienesli post˘lku do kuchynû, patrnû proto, Ïe tam bylo tepleji. Já se tam v‰ak sama bála. I postavila maminka na sporák talífiek se svíãkou. JenÏe mihotavé svûtlo svíãky, tu jasnû planoucí, tu skomírající, jen podporovalo nezdravou fantazii. S úzkostí jsem ãekala, aÏ svíce dohofií. Pak jsem s náfikem volala maminku, a ta zapálila dal‰í voskovici. 11