OBSAH
Předmluva
6
Uvod
7
Sport a společnost
Sport Jako společenský fenomén Architektura Jako kulisa sportu Struktura sportu Druhy sportovních staveb Prestiž olymp1Jských her roste
8 9 10 10 12 14
Historie olympijských her
18
H1stor1e antických olymp1Jských her VývoJ novodobých olympiJských her Historické souvislosti Nový začátek olympijských her Období mezinárodních výstav (1896-1906) Osamostatnění (1908-1936) Úspornost (1948-1956) RozvoJ urbanismu (1960-1976) Hry s ideologickým podtextem (1980-1984) Nové obzory (1988-1996) Vstup do nového milénia Směr udržitelného rozvoJe Vysoko nastavená laťka? Pekingský národní stadion Národní centrum plaveckých sportů v Pekingu
Londýn 2012
Urbanismus a rozvoJový plán Životní prostředí I nfrastruktura Elektrická zařízení Energetické centrum Odpadní voda Ostatní sítě Olympijský stadion Arch1tekton1cký koncept Trvalá udržitelnost Ohlasy a následné využití Centrum vodních sportů Architektonický návrh Trvalá udržitelnost Provedení Dočasné stavby
21 23 23 27 27 31
44 48
57 60 66 66 71 73 76 81 83 87 88 89 90 91 92 92
92
94
95 97 97 99 101 102
Velodrom Arch1tekton1cký návrh Trvalá udržitelnost Zhodnocení Arcelor M1ttal Orbit
107 108 110 111 112
Rio de Janeiro 2016
119 121 123 125
Cesta k olymp1Jským hrám Hlavní sportoviště Stadion Maracana Plán využití ostatn1ch olympiJských zařízení Plavecké centrum Bazén Marii Lenk Velodrom Arena do Futuro Carioca Arena Arena da Juventude Společenské otazníky
126 127 128 128 129 130 130 131
Olympijské hry z hlediska společenských, ekonomických a ekologických dopadů
134 Jak se vyvíJel způsob financování olympiJských her 137 OlymplJSké hry Jako mestotvorný c1nitel 138 Dopad olympiJských her na strukturu města 139 Vliv společnosti na rozvoJ města 144 Vliv ekologie na rozvoJ města 144 Následné zisky a výdaJe 147 Následné využití olymp1Jských zařízení 148 Hry na všech kontinentech 150 Cíle kandidatury 150 Ekonomický dopad 151 Podání kandidatury 152 PokračuJící nárůst med1al1zace 152
Výhledy do budoucnosti Sportovní stavby Nastává doba mediální V1rtual1zace Praha olymp1Jská7 Češi a olympiJské hry Shrnutí
156 159 161 162 163 168 170
Seznam literatury
171
21
Historie antických olympijských her
OlypiJský stadion v Montrealu (ZdroJ Allphoto; strany 16 a 17)
Starověké olympijské hry vznikly v Řecku na poloostrově Peloponés a jejich počá tek se datuje do doby před 3 000 lety. První starověké olympijské hry se konaly v roce 776 př. n. l. ve městě Olympii. Hry byly zasvěceny nejvyššímu řeckému bohu Diovi a konaly se periodicky vždy každé čtyři roky na stejném místě. Období mezi každými hrami se v té době nazývalo „Olympiás" - odtud název her. Všechny hry ve starověku se vždy konaly ve městě Olympii. Na počátku 10. století př. n. l. se Olympie stala centrem náboženského a politického dění. V centru města byly vybudovány majestátní chrámy Dia a Héry, které měly zajistit boží podporu her. V blíz kosti chrámů byl také postaven stadion Echo, jenž byl ve své době schopen pojmout až několik tisíc diváků. Pro trénink a ubytování sportovců sloužily i další stavby, které byly pokaždé dobudovány po předchozích úspěšných hrách. Zrod her je popisován jako důsledek zásahu bohů. Nejstarším a nejrozšířenějším mýtem je, že byly olympijské hry založeny v upomínku na vítězství řeckých bohů v bitvě s Kronem a ostatními Titány. Podle jiného mýtu založil olympijské hry sám velký Hera kles, polobůh a Diův syn, na počest svého otce. Historickým faktem zůstává, že se olympijské hry staly poctou bohu Diovi. Od samého počátku se jich směli účastnit pouze muži. Při hrách šlo především o demonstraci fyzické síly, dovedností, vlastností a rozvoje mladých mužů, zaměřenou na výkony. Zároveň se však jednalo i o vytváření dobrých vztahů a spojenectví mezi jednotlivými řeckými městy. Podle odborníků měly starověké hry velký náboženský význam. Tradice míru, známá také jako „olympijské příměří" nebo „ekecheria", se datuje do 9. století př. n. l. Tato tradice trvala až do podpisu smlouvy tří řeckých králů: Ífita (Elis), Kleisthéna (Pisa) a Lykúrga (Sparta). Během příměří mohli všichni sportovci, umělci, obyčejní poutníci, nebo dokonce celé rodiny cestovat v naprostém bezpečí, a tak se her přímo účastnit, nebo je jen sledovat v roli diváků. Před zahájením her byli vysláni poslové (spondophores), kteří cestovali z města do města a oznamovali všem datum her, aby došlo k zastavení bojů nebo válek během olympijských her i po nich. Aby se mohli zúčastnit olympijských her, museli atleti splnit tři kritéria. Každý z adeptů musel být svobodný muž řeckého původu. Ženy se mohly zúčastnit pouze v roli majitelek koní, kteří na hrách závodili. Po dobytí Řecka Římany byla povolena účast na olympijských hrách i Římanům. Program tehdejších her zahrnoval jen sporty jednotlivců. Mezi tehdejší sportovní dis ciplíny patřily běh, zápas, box, pětiboj a jezdecké soutěže. V počátcích her se všechny dis ciplíny konaly v jeden den, ale poté, co jejich počet narostl, se doba konání prodloužila na pět dní. Na starověkých hrách se vždy vyhlašoval pouze vítěz. Olympionik byl odměněn oka mžitě po soutěži. Celý ceremoniál začal tím, že herold oznámil jméno vítěze a pak mu hel lanodikos (pořadatel-rozhodčí) předal do ruky palmový list. Oficiální obřad se následně konal v poslední den her v chrámu boha Dia, kde vyhlásili jméno vítěze, jméno jeho otce a město, z něhož vítěz pochází. Hellanodikos posadil vítězi na hlavu korunu (věnec) z olivové ratolesti. Vítěz se stal po návratu do svého rodného města hrdinou a po zbytek života požíval mnohých výhod, z nichž jednou bylo právo mít ve městě postavenu vlastní sochu. Po klasickém antickém období následuje doba helénistická. Je to doba rozkvětu urba nismu a kolosálních staveb velké architektury. Zábava se stává velkou, duševně nená ročnou podívanou (cirky) se sklonem k bizarnosti, vulgaritě, násilí až surovosti; erotika
22
Starořecká Olympia (vlevo) Socha Diskobolos (vpravo)
Reliéf zobrazuJící řecké zápasníky
Antická váza s vyobrazením běžců na panathénských hrách (vlevo) Rytina znovuobJeveného Panathénského stadionu (vpravo)
Učená společnost Diletantti na obrazu Joshuy Reynoldse (vlevo) Vykopávky v Olymp11 (vpravo)
23 přechází v nevázanou sexualitu. Sport se profesionalizuje, zesurověl, sportovní „hvězdy" se stávají předmětem kultovního oslavování a obchodních smluv. V období helénismu se stavby vyvíjejí od prostého geometrického plánu k monumen talitě. Ve sportu stejně jako v umění oslabuje vazba na náboženství. Po dobytí Řecka Římem v roce 146 př. n. 1. nastalo v Řecku období úpadku, na jehož konci byly olympijské hry zrušeny. V roce 393 n. l. císař Theodosius konvertoval ke křes ťanství a zakázal všechny pohanské kulty, a tak olympijské hry (i přes svoji tisíciletou tradici) skončily. Následkem zrušení her začalo trpět i samotné město Olympie, které přestalo být centrem veškerého dění i náboženství a čím dál více se v něm projevovalo působení vandalů. Postupem času upadlo město v zapomnění. Idea starořeckých olympijských her byla obnovena až 5. dubna 1896 v Athénách, a to na základě myšlenky, kterou formuloval Pierre de Coubertin, jenž stál u zrodu novo dobých olympijských her. .,Atletismus," jak říká Pierre de Coubertin, .,může rozpoutat vášně nejušlechtilejší i nejnižší. Může podpořit vlastnosti jako nezištnost a ctižádosti vost, právě tak jako touhu po zisku, může být rytířský, nebo zvrhlý, statečně mužný, nebo zvířecký. Lze ho využít jak k upevnění míru, tak i k přípravě na válku."
VÝVOJ NOVODOBÝCH OLYMPIJSKÝCH HER
Historické souvislosti Olympijské hry a povědomí o jejich významu pro starověkou řeckou společnost nikdy nevymizely z povědomí Evropanů, a to bez ohledu na počet století, jež uplynula od jejich zákazu císařem Theodosiem I. v roce 393 n. 1. Navzdory jejímu věhlasu si dlouho nikdo nebyl jist, kde přesně se Olympie nacházela. A to i přesto, že je místo již od roku 1516 vyznačeno na mapách - tehdy se o něm benátský kartograf Battista Palnese zmiňuje jako o „Andilalu". Během let se však na Olympii zapo mnělo i v jejím blízkém okolí. Okolnosti se změnily v roce 1770, kdy se cestující při hle dání tohoto významného místa odvážili na Peloponés, na západní pobřeží Řecka a poté až na okraj osmanské říše. Znovuobjevení místa Chandlerem s sebou přineslo i nový příliv návštěvníků. Prů zkumy provedené lordem Spencerem Stanhopem v roce 1807 odhalily impozantní kom plex chrámů, tělocvičnu, zimní stadion, hipodrom a ubytování pro sportovce a jejich doprovod.5 Na Stanhopeův seznam přibylo i zničené město Elis, hlavní sídlo polis, které se stalo dějištěm tohoto sportovního svátku. Je zřejmé, že s objevem ruin přišla potřeba archeologických vykopávek. Další výko pové práce prováděli angličtí a francouzští archeologové na počátku devatenáctého sto letí: ti se však setkali s citlivostí Řeků vůči jakémukoli přemisťování nalezených arte faktů. Jako nejdůležitější se však ukázala třetí vlna vykopávek. Licence, kterou udělil řecký parlament po jednání s německou vládou, zajistila, že artefakty nebudou vyvezeny ze země. Tým archeologů z Imperial German Archeological Institute pokračoval ve vyko pávkách mezi lety 1875 až 1881, kdy provedl systematickou analýzu oblasti a způsobu jejího využití. 6 Postupně odkryli dostatečně zachované území o ploše 210 yardů 5
Stanhope, 1824.
6
Kyrieleis, 2003.