PŘÍBĚH DESATÝ
hlĚň Nf-ln ZLf-1'1'0
HLAVA SEDMATŘlCATA
Poselstvo rytíře Smila Orloj na radnici odbíjel hodinu po půlnoci a ta ženská smrděla. Čpavý zápach potu a moči se linul komnatou, v níž asterští konšelé řešili tajné záležitosti. Ticho, které se rozhostilo, když ji stráže přivedly, rušilo jen řinčení řetězů na jejích rukou a praskání knotů voskovic. Tři po starší vílové v pláštích kremplovaných popeličinou krčili nosy. Žena byla vysoká, pohublá, úzkou tvář lemovanou zcuchanými vlasy. Oči se jí leskly ponížením, ale pokud v nich někdo z radních hledal strach, musel být zklamán. Zástupce purkmistra, peněžník Helve Ahi, zklamán nebyl. Konšel si na stole znuděně stavěl věž z dřevěných tarotových karet. Až po drahné chvíli zvedl šedé oči a ne zúčastněně pronesl: - Znám způsob, jak se dostat z temnice, paní Cerlin. A aniž by čekal na odezvu, pokračoval: - Již dlouhá léta nás trápí moráňská měď. Nejen že ji trpaslíci prodávali po celé Poljaně, ale později se začali plést i do našich obchodů v Murách a Skánsku. Jejich měď je ryzejší než ta, kterou těžíme na Blavatu. Proto se
8 • LETOPISYVUKOGVAZDSKÉ DRUŽINY
nijak netajíme tím, že nás úpadek moráňských hutí těší. Už roky nám špehové nosí zvěsti, že tamní ložiska budou brzy vytěžena, že se žíly ztrácí v hlubinách, kam se ani trpaslíci neprokopou, a i kdyby, těžba se jim nevyplatí. Zanedlouho prý bude po moráňských dolech veta.Jenže nás už nebaví čekat. Jsme přesvědčeni, že stačí jediný silnější poryv čerstvého větru od jezera, a celé to jejich slavné hospodářství se zhroutí jako, - opatrně opřel další dřevěné destičky o sebe, - domeček z karet. A tak se tě ptám, paní Cerlin: chceš se stát oním větrem? Žena na něj chvíli netečně hleděla. - Co to znamená, ctěný pane? - Dostaneš zlato a vyrazíš do Unguru, - zvedl obočí pan Ahi. - Na špinavou práci jsou potřeba špinavé ruce. Vyzbrojíš je a povedeš. A pomůžeš jim, jak nejlépe umíš ... -A když odmítnu? Pan Ahi kývl a strážní do místnosti přivedli drobnou, sotva dvanáctiletou dívenku. Vyplašeně mžourala ve světle svic jako lišče vytažené z nory. -Piroško! Ženin výkřik pohltilo dřevěné ostění a do věci se vložil další z konšelů, bachratý rejdař Velmet Meri: - O tvou dcerku bude v komnatách radnice dobře po staráno, -zafuněl rozšafně otylý elf. - Komorné ji budou vodit do zahrad s pávy a věnovat jí stejnou péči jako ji ným choromyslným dítkům vážených měšťanů. Kdyby se ti však náhodou do mysli vkradl nevděk a myšlenky na zradu svých dobrodinců, ze zahrad s pávy je to k jámě se štíry jen několik kroků ...
MĚĎ NAD ZLATO • 9
- Nesmíte jí ublížit! - ženina lhostejnost byla tatam. - Chceme snad? - rozhodil rukama opět pan Ahi. Slavný asterský tucet je znám svou mírumilovnou, ba ho lubičí povahou. Nevydali jsme tě katovi, ušetřili tě hra nice, a nyní nastal čas, abys nám naši laskavost oplatila. Pokud úkol splníš, budeš moci se svou dcerou odplout jinam a začít nový život. Ve Skánsku, na Blavatu či v Saf teji. Ale nejdřív musí město pocítit tvoji oddanost. - Udělám to! Tak rychlou odpověď pan Ahi nečekal, ale zarazil se jen na okamžik. - V tom případě mě tu v tak pozdní hodinu už není zapotřebí. Podrobnosti ti objasní zde páni konšelé. Zástupce purkmistra se prudce zvedl a věž z dřevě ných karet se zřítila a rozsypala po stole. Jedna karta spadla na zem. Pan Ahi se na ni podíval a pousmál se. Dívka a smrt.Jak příznačné. HÁDANKA DOKTORA ŠILPAŠÁTRY
V rohu mé komnaty v podkroví ostrorepského hradu se šklebila truhlice přetékající lučebním harampádím, vzácnými přísadami, méně vzácnými léčivy a šatstvem. Co s sebou vzít na dalekou cestu a co nechat doma - toť rébus hodný největších mudrců. Zcela jistě kahan, tavicí tyglík a dvě tři křivule, bez toho bych byl jako bez rukou. Ano, pevné rukavice z teletiny a pár dobrých onucí na nohy. Kapku rtuti, krapet kostíku, hrst síry. Nesmím za pomenout na suřík, nejlepšího přítele alchymikova, a co bych to byl za doktora bez otrušíku! Ještě haleny, břitvu,
10 • LETOPISY VUKOGVAZDSKÉ DRUŽINY
a pro jistotu nějaké onuce. Zarazil jsem se. Nezapomněl jsem snad na něco? Všechno se to seběhlo tak rychle, že nebyl čas se pořádně zamyslet. Vlastně to začalo už v zimě. Když jsme se já, chrab řec Lapin a bijec Grog slavně vrátili ze zimní výpravy do hloubi Vlčího hvozdu, rytíř Smil bez dechu naslouchal lí čení neuvěřitelných dobrodružství, které nám bylo dáno v nehostinném lese prožít. Setkání se skalními skřety. Boj o život se sněhovou vichřicí. Ledový zápas s bahen ním topivcem. Rytířův údiv nebral konce. Tušit tak ten krát, pro co se můj pán a léčenec nadchne, nejspíš bych ze svých pestrých popisů něco barev ubral. Už tehdá rytíř nadhodil, že by stálo za úvahu otevřít novou kupeckou stezku přes hvozd do Mladče a nabíd nout tak kupcům z jezerních měst rychlý průchod do Říše místo strastiplného harcování přes nebezpečný Drangen. - Jen si to představte! - rozzářil se tehdy. - Elienští a asterští obchodníci se do Ostrorep jen pohrnou! Tuto bláhovost, již přičítám mnoha číším vína temní dm panskou mysl, jsme zadusili ještě v zárodku. Lapin s Grogem šlechtici hbitě vysvětlili, že hvozd je samá strž a rokle, kudy žádný povoz neprojede, nemluvě o nebez pečných tvorech, kteří tam číhají na každém kroku. Brzy po kračunu se však Lapin, Grog a jejich dávný přítel Rinvit odebrali do osady Radvanec v očekávání příchodu Dargose. S tím brachem jsem již měl tu čest ve hvozdu a pranic se mi nezamlouval, Rinvit však o něm hovořil tuze mile, neb je pojilo staré přátelství. Nebo jácná Gereta a uvážlivá Tesla se sice snažily chrabré jo-
MĚĎ NAD ZLATO• 11
náky přemluvit, aby zimu přečkali s námi v Ostrorepích, leč správce Lopin, rytířem čerstvě odměněný zánovním mečem, se obával o blaho jemu svěřených poddaných. - Kdo ví, co tam ti chlívové vyvádějí, - vzpomněl lás kyplně na své chalupníky. - Jeden vytáhne na měsíc paty z domu a Vuk s Mrňou jsou schopní rozštípat mu truhly na zátop a nachcat do duchen. Však víte, jak to tam vypa dalo loni. Musím dohlídnout, aby nezvlčili i letos ... Zima však letos nebyla tak tuhá, a proto jsme se s přá teli loučili s klidnějším srdcem. Po zbytek zimy byl klid, ale sotva příroda oděla vesny háv - hned po jarní rov nodennosti, kterou prostý lid slaví barvením vajec, setím semen a obcováním v polích - začal rytíř kout další zá měr na proniknutí do hvozdu. Hlavou mu vrtal zejména můj pohár osázený zrnkoči a vyprávění o rudých draho kamíncích, jimiž oplývá skalstvo v povodí řeky Undavy. - Takovou příležitost musí dobrý pravověrec využít, rozohnil se. - V létě shromáždím vojsko, vytáhnu do hvozdu a dobiju sídlo velesů! Jistě ta svoloč skrývá po kladů víc. Zlato, stříbro, měď, jen bohové vědí, čím vším jsou ty skály protkané. Otevřu doly a huť a hamr a kupci se slétnou jako vosy na med ... Tento blud jsem se mu snažil rozmluvit společně s mi strem Gindorem. Zatímco já zpochybňoval přítomnost vzácných kovů ve skalách a hledě drahokamů navrhoval směnný obchod bez planého stínání hlav, učený víl se snažil odpoutat šlechticovu pozornost od hvozdu docela. - To si mám nechat po panství rozlézat kdejakou skřetí havěť? Co jste to za rádce? - rozsrdil se náš chlebodárce