I. Ženich
B
abiãka nejdfiíve s úspûchem zabila pana Hanáka, svého zetû, kter˘ se nic netu‰e sklánûl nad krabicí s bíl˘mi my‰kami: padl, ani nehlesl. Velice potû‰ena, babiãka se pfiiplíÏila za Pavlu, svou nejstar‰í vnuãku. Pavla asi zkou‰ela zbrusu novou pozici jógy, spoãívající zfiejmû v tom, Ïe si ãlovûk vyvrátí obû ruce a nohy za úãelem pohovût si ãelem na patách. Babiãka ji s gustem probodla jehlicí, kterou si vytáhla z pletení, a Pavla se zhroutila jako podÈatá. To babiãku nadchlo. Jednak se jí jóga protivila, protoÏe ji vÏdycky dráÏdilo vymûÀovat si pohledy s nûk˘m, kdo se na vás dívá zpoza vlastního ramene. A za druhé se jí málokdy povedlo nepozorovanû zavraÏdit víc neÏ jednoho ãlena rodiny. Tento den sliboval rekord, protoÏe právû klaply dvefie od bytu a za sklenûnou v˘plní pfiedsínû bylo vidût babiããinu nejmlad‰í vnuãku Katefiinu, která se právû vracela z práce domÛ. Babiãka se schovala za dvefimi, a kdyÏ Káãa ve‰la, zabila ji zákefinû zezadu. Av‰ak Káãa byla daleka toho, aby padla, natoÏ aby nehlesla. N˘brÏ hlesla velice silnû a otrávenû: „Ale babi!“ ohrnula nos a hrdû ‰la dál. „No, no!“ fiekla babiãka uraÏenû. „Náhodou jsem tû zabila krásnû!“ „Mû taky, babi, moc krásnû,“ fiekl obdivnû tatínek, zdvihaje se ze zemû a opra‰uje si kolena. „Jsem mrtvej, jak zákon káÏe.“ „Copak tebe je lehko zabít, Oldfií‰ku,“ pronesla babiãka polichocenû. „Ale Káãu jsem zabila taky, to mi nikdo neupfie!“ Jako by je nesly‰ela, Káãa hrdû kráãela dál. Pavlu to dopálilo, protoÏe si na babiãku potrpûla. 5
TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA
„To je fakt,“ pfiidala se tedy solidárnû a pokusila se znovu vykloubit si obû nohy. Nepovedlo se jí to, Ïuchla sebou zpátky, ale dobrou náladu neztratila. Vyskoãila, protáhla se a zavolala na sestru, aby dokázala dobrou vÛli. „Ahoj, Kaãko!“ JenÏe se nesetkala s pochopením. Káãa sebou ‰kubla, jako by ji babiããina jehlice probodla opravdu. „A ty mi nefiíkej Kaãko!“ utrhla se. Pavlu, která si mezitím zase sedla a hodlala se splést do efektního uzlu, to tak pfiekvapilo, Ïe se rozpletla a vyvalila oãi. „Îe ti nemám fiíkat Kaãko??! A proã? Babi, sly‰elas ji?“ „Tomu dítûti nûco je,“ poznamenala babiãka starostlivû. Usadila se v kfiesle a pracnû zaãala nabírat na jehlici pu‰tûná oka. „Ani zabít se nechtûla nechat.“ „Copak, Kaãenko?“ polekal se tatínek. „Nûco se ti stalo?“ „Nic se mi nestalo!“ odsekla Káãa. Hodlala pokraãovat, kdyÏ se rozlétlo okno vedoucí do zahrady a dovnitfi vpadl míã, kter˘ se odrazil od stoliãky a padl pfiímo na babiãku. Nikdo si toho nev‰ímal. Pavla se teì uÏ váÏnû soustfiedila na svou jógu a tatínek se pátravû rozhlíÏel po podlaze. Babiãka se chabû pokusila vykopnout míã oknem zpátky, ale kdyÏ se jí to nepodafiilo, pokraãovala v nabírání oãek. „To jsem blázen,“ fiekl pan Hanák. „Pfied chviliãkou tu pfiece byla – nevidûla jsi nûkde Poldinku, Kaãenko?“ „Ne!“ vybuchla Káãa. Pfii vpadnutí míãe zÛstala stát jako paní Lotová blahé pamûti a teì to vypadalo, Ïe se zaãíná nebezpeãnû probouzet k Ïivotu. „Nevidûla a nechci vi– “ V tom okamÏiku se okno rozlétlo podruhé a na nûm stanuli Raubífii. Pfied devíti lety, kdy se Pavle narodili, byli za obdivného souhlasu celé rodiny pokfitûni krásn˘mi jmény Petr a Pavel. Zpoãátku jim ov‰em nikdo nefiíkal Petfiíãek a Pavlíãek, n˘brÏ „ta nunátka“ nebo „zlatou‰kové“, ale jakmile zaãali trochu rozum brát, nunátka i zlatou‰kové zmizeli do nenávratna, nahrazováni stále ãastûji, a pozdûji i s pováÏlivou pravidelností, v‰eobecn˘m oznaãením „ti raubífii“. Nakonec to dospûlo tak daleko, Ïe se na kfiestní jména zapomnûlo úplnû. Oznaãení Raubífii zvítûzilo na celé ãáfie. Jednak to bylo pohodlnûj‰í a za druhé bylo opravdu tûÏké rozeznat je od sebe. Pavlíniny chabé pokusy odli‰it je tím, Ïe jednomu koupila bílé triãko a druhému ãervené, Raubífii sami zámûrnû zne‰kodÀovali tak, Ïe si 6
Ženich
triãka vymûÀovali. Dospûl˘m to velice zjednodu‰ilo Ïivot: prostû dostal pohlavek vÏdycky ten, kdo byl právû po ruce, a dluÏno fiíct, Ïe Raubífii to nesli jako muÏ. JestliÏe se denní dávka pohlavkÛ pováÏlivû pfiesunula na hlavu jednoho z nich, vyfiídili si to mezi sebou. Tím se Raubífii stali pojistn˘m ventilem rodiny, která se krásnû uvolnila tím, Ïe se na nich odreagovala za v‰echny starosti a zmatky dne. Jak jiÏ bylo fieãeno, Raubífii to nesli jako muÏ, nehledû na to, Ïe skuteãnû vût‰inu zmatkÛ a starostí zavinili sami. Zkrátka, v pfiítomné dobû byli Raubífii Raubífii, jako by takhle byli pokfitûni od narození, a fiíkala jim tak celá ulice, nemíníc to nijak zle. I vedoucí samoobsluhy na rohu, kdyÏ ráno dlouho ne‰li pro mléko a rohlíky, fiíkala starostlivû: „Kdepak, dneska zÛstali Raubífii? Snad nestÛÀou?!“ A kdyÏ se pfiifiítili, pfiidala jim dohromady jednu Ïv˘kaãku, dokazujíc tak své nûÏné city k nim. Je ov‰em pravda, Ïe byli v ulici i takoví, ktefií k RaubífiÛm nûÏné city nechovali, napfiíklad Skfiivánkovi, jimÏ Raubífii lezli pfies plot na ‰vestky, kter˘ch mûli velké mnoÏství ve vlastní zahradû, nebo sousedka z druhé strany, jejíÏ skleník byl chronick˘m terãem jejich míãe. Ale celkem byli „Hanákovic Raubífii“ pfiijímáni jako celkem pfiíjemné rozpt˘lení v‰edních dnÛ. Nejmenovali se ov‰em Hanákovi – a, jak jiÏ fieãeno – ani Raubífii, ale vzhledem k tomu, Ïe v domû bydlely tfii generace, z nichÏ kaÏdá se jmenovala jinak, bylo to pro ulici daleko pohodlnûj‰í. Byla tu babiãka, byli tu Hanákovi, byla tu jedna provdaná dcera a druhá, která se beztak co nevidût provdá – kdo by si mûl v‰echna ta jména brát do hlavy. I po‰Èaãka, kdyÏ si s nûjak˘m dopisem nevûdûla rady, hodila ho jednodu‰e HanákovÛm do schránky. Buì se strefila, a kdyÏ ne, soudila, Ïe Raubífii mají mlad‰í nohy a mohou to donést na patfiiãnou adresu. Teì stáli Raubífii v oknû, ‰pinaví tak, jak to dokáÏe jen devítileté dítû, které je cel˘ den venku a umí se rafinovanû ubránit jakémukoli neÏádoucímu mytí pfies den. V ‰ortkách mûli díry a triãka vypadala, jako by v nich úspû‰nû prolézali komíny, coÏ pravdûpodobnû dûlali. Jeden kaÏd˘ mûl kolem hlavy obtoãen˘ provázek, stra‰livû ozdoben˘ nûkolika vypelichan˘mi pery: tûÏko fiíci, která ne‰Èastná slepice jim k této ozdobû nedobrovolnû pfiispûla. V rukou drÏeli, dost nesourodû vzhledem k zfiejmû indiánskému pojetí pérové ãelenky, dva obrovské dfievûné revolvery, kter˘mi mífiili krvelaãnû na vlastní rodinu. „Ruce vzhÛru!!“ zafivali Raubífii dvojhlasnû. 7
TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA
Babiãka ochotnû pustila pletení a dala ruce nahoru. Pan Hanák pfiestal hledat Poldinku a poslechl taky. Pavla vypletla ruce z kolen a dala je nahoru, nad‰enû pískajíc strachy. Pouze Káãa ohrnula nejen nos, ale i pusu a opovrÏlivû zaloÏila ruce na prsou. „Pánové,“ zakvílela babiãka, „u‰etfite mne! Jsem stará a chorá a musím je‰tû dopsat detektivku, abych mohla koupit lízátka sv˘m pravnouãkÛm!“ Raubífii na sebe pohlédli. „Kolik tûch lízátek?“ optal se Petfiík pfiísn˘m obchodním tónem. „âtyfiicet,“ fiekla promptnû babiãka. „Málo,“ fiekl Pavlík. „Rozluã se se Ïivotem, Bledá tváfii!“ „Tak jo,“ fiekla babiãka, zkfiíÏila ruce na prsou a rozlouãila se se Ïivotem realistick˘m heknutím. Raubífii zaãali s ohromn˘m fievem stfiílet na rodinu. Káãa to chvíli poslouchala, pak si zacpala u‰i a bûÏela ke schodÛm, které vedly z haly nahoru do pokojÛ jednotliv˘ch ãlenÛ rodiny. „Utíkej, Káão, utíkééj,“ ryãeli Raubífii, „honí tû kóócour divokej …–“ Babiãka se zase probrala k Ïivotu a zadívala se za Káãou. „Nechce‰ aspirin, Kaãenko?“ zavolala úãastnû. Káãa se zastavila nahofie u zábradlí. „Nechci!“ zafivala témûfi jako Raubífii, vlétla k sobû do pokoje a zabouchla dvefie hromovou ranou. „S tou Káãou nûco je,“ fiekla Pavla a dodala: „Raubífii – ven!“ Kluci vyskoãili oknem a zmizeli. „Jestli nemûla nûjakou mrzutost v práci?“ navrhla babiãka. Pavla se natáhla na zem a udefiila se o tvrd˘ krun˘fi Ïelvy. „No, vida, tady mበPoldinku,“ zamraãila se a ‰oupla Poldinku k panu Hanákovi, kter˘ ‰Èastnû popadl svého mazánka. „Co fiíká‰, Pavlínko, té vraÏdû pletacím drátem?“ optala se babiãka. Pavla se pokusila o pozici svinuté Ïáby. Dokázala to, ale byla to fu‰ka. „Nó, babi, ale v tom pfiípadû se musí‰ rozhodnout, Ïe vrah bude Ïenská. Nikdo by ti neuvûfiil, Ïe se muÏsk˘ potuluje po domû s pletacím drátem.“ „Na tom nûco je,“ souhlasila babiãka. Babiãce bylo pûtasedmdesát. V pûta‰edesáti je‰tû chodila do práce, tvrdíc, Ïe dÛchod je pro star‰í lidi a nikoli pro Ïenu v nejlep‰ím vûku. Potom ale pfiechodila chfiipku, protoÏe lékÛm zásadnû nedÛvûfiovala. „Za m˘ch mlad˘ch let,“ fiíkala, „se lidi nezchoulostivûli Ïádn˘mi peniciliny. Ricínov˘ olej a pelynûk bohatû staãily. A kdyÏ si ãlovûk mûl vybrat, jestli má brát ricínov˘ olej, nebo se uzdra8
Ženich
vit, tak se hezky rychle uzdravil.“ Díky této zásadû se k chfiipce pfiidruÏil zápal plic a babiãka musela zÛstat doma. Zotavila se brzo, ale do práce uÏ nemohla. JenÏe babiãka nebyla z lidí, ktefií by v kvûtu svého Ïivota zaháleli. OdjakÏiva byla nejãilej‰í z rodiny. Pfies ãasté zkazky o tom, jak to bylo za jejích mlad˘ch let, které vyprávûla hlavnû proto, aby mohla lidem odporovat, byla nejpokrokovûj‰í ze v‰ech. Její dcera Cilka, maminka Pavly a Katefiinky, byla daleko staromódnûj‰í neÏ ona a daleko konzervativnûj‰í. Babiãka o v‰em vûdûla, v‰echno znala a nic jí neuniklo. âetla v‰echno, co mladí pfiinesli domÛ, Jamese Bonda mûla v malíãku a ohromovala celou rodinu sv˘mi vûdomostmi o kosmonautice. V‰echny módní novinky vedla v patrnosti a kdyÏ pfii‰ly do módy minisuknû, po kter˘ch maminka ani nevzdechla a nad kter˘mi váÏná Pavla opatrnû vyãkávala, zatímco nejprÛbojnûj‰í Káãa udûlala kompromis tím, Ïe suknû zkrátila nad kolena, babiãka vzala ráznû nÛÏky a odstfiihla rezolutnû pÛlku suknû, pfienechávajíc opatrnost tûm star‰ím, protoÏe „my mladí“ musíme jít s duchem doby. Nosila s oblibou rolák a kalhoty a uvádûla v zoufalství svou dceru, nutíc ji, aby jí je tu zúÏila, tu roz‰ífiila, aby snad nezÛstala pozadu za Liz Taylorovou a paní Onassisovou. Je jasné, Ïe s takov˘mi názory babiãka nemohla sedût doma a dûlat dÛchodkyni. A tak se vrhla s pfiekvapující energií na nûco, co jí nejvíce vyhovovalo – na psaní detektivek. JelikoÏ v Ïivotû Ïádnou vraÏdu nevidûla a soudila, Ïe kaÏd˘ opravdov˘ umûlec musí proÏít své dílo, rozhodla se vyzkou‰et si vraÏdy, které právû popisovala, na ãlenech vlastní rodiny. Nehodlala mást ãtenáfie úkladn˘mi ãiny, které se krásnû popisovaly v teorii, ale neodpovídaly skuteãnosti. Rodina se ochotnû nechala zabíjet a v‰ichni se tím v˘bornû bavili, aÏ na Cilku, která se nemûnû vÏdycky stra‰livû lekla a s únavnou pravidelností upadla do kaÏdé léãky, kterou babiãka nalíãila. Mrzuté bylo jen jedno – zatím se nena‰el nikdo, kdo by byl ochoten babiããiny detektivky vydat. Ale to nikomu nevadilo. Babiãka to spokojenû svedla na závist a intriky kolegÛ-spisovatelÛ a nad‰enû vym˘‰lela nová a nová díla, jedno rafinovanûj‰í neÏ druhé. Zamûstnala tím svého nezkrotného ducha, kdyÏ tûlo uÏ nechtûlo poslouchat tak, jak by si byla pfiála, a ani pelynûk s ricínov˘m olejem je nedokázaly omladit. Babiãka se v˘bornû bavila a byla spokojená. A v‰ichni ostatní také. Maminka Cilka mívala sen, Ïe bude operní zpûvaãkou. KdyÏ fiízením osudu místo na prkna, která znamenají svût, zamífiila 9
TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA
jednou do Dolních Poãernic a na nádraÏí se seznámila s Oldfiichem Hanákem, velice ‰varn˘m v modré nádraÏní uniformû, nechala bez dlouhého rozm˘‰lení operu operou a provdala se za nûho. Pak se narodila Pavla a za nûkolik let Káãa a maminka spokojenû skonãila svou kariéru jako kuchafika v Ráji. Nijak ji to netrápilo. Zpívala z plného hrdla od rána do veãera, u sporáku stejnû jako nad ‰tupováním, a kaÏd˘ si na to tak zvykl, Ïe to nikomu ani nepfii‰lo. Pavla, cílevûdomá a rozváÏná, vlastnû hlavní sloup rodiny, se vûnovala tûlocviku a v poslední dobû se zamûfiila na jógu, v jejíÏ blahodárné v˘sledky – tûlesné i finanãní – neochvûjnû vûfiila. Kaãenka po maturitû zakotvila v místním OPBH. KdyÏ se Pavla pfied deseti lety provdala, nic se v rodinû nezmûnilo. Petr zapadl do rodiny, jako by tam byl odjakÏiva. Ani nemrkl, kdyÏ mu maminka se snídaní servírovala madame Butterfly, klesal ochotnû mrtev, kdyÏ ho babiãka tím ãi oním zpÛsobem rafinovanû sprovodila ze svûta, a v‰em rodinn˘m debatám se moudfie vyhnul tím, Ïe vût‰inu ãasu ãetl noviny. Usnul s nejvût‰ím klidem na pohovce v hale, zatímco maminka pûla z pln˘ch plic a Raubífii dupali kolem jako rozdivoãelé sloní stádo. Dovedl spravit plot, vymûnit pojistku i zasklít okno – zkrátka, celá rodina ho milovala. Posledním ãlenem rodiny byl tatínek. Nûco z té ‰varnosti mladého nádraÏáka, kter˘ tak zapÛsobil na maminku, mu pofiád zÛstalo. I kdyÏ mu kuãeravé vlasy hodnû vybledly a vysoká postava se trochu nach˘lila, pofiád to byl ten nejhodnûj‰í tatínek na svûtû. V Ïivotû neuhodil Ïádné dítû ani zvífie. Miloval zvífiata tak, Ïe by byl udûlal v domû mal˘ zvûfiinec – kdyby mu to ov‰em byli dovolili. Ale kdyÏ to ne‰lo, spokojil se s Ïelviãkou Poldinkou a párem bíl˘ch my‰ek, kter˘m se, podobnû jako RaubífiÛm, fiíkalo jedním slovem Lucinky, protoÏe rozeznat je od sebe, ãi dokonce urãit jejich pohlaví, se nikomu nepodafiilo. Pravdûpodobnû to byly dvû my‰ky nebo snad dva my‰áãci, protoÏe, na‰tûstí pro v‰echny zúãastnûné, nikdy Ïádnou rodinku nevyvedli. Tatínek nikdy nekfiiãel a nikdy se nehádal. Byl neprÛbojn˘, ale hroznû poctiv˘, mnohokrát byl jmenován nejlep‰ím pracovníkem a kaÏd˘ ho mûl rád. A on sám mûl rád kaÏdého a v‰echny. KdyÏ si dûvãata nûkdy vjela do vlasÛ, kdyÏ Raubífii pfiíli‰ zlobili, kdyÏ maminka prohla‰ovala, Ïe jí prasknou nervy a babiãka s gustem popichovala v‰echny proti v‰em, tatínek to sv˘m mírn˘m hlasem v‰echno usmûrnil a uklidnil. Zkrátka – taková normální rodinka. 10
Ženich
V tuto chvíli na okamÏik panoval v hale klid. Babiãka uvaÏovala o pletacím drátu, Pavla o té zatracené pozici odpoãívající lamy, kterou ne a ne dokázat. Tatínek krmil Poldinku, zatímco mu Lucinky pfiítulnû lezly po ko‰ili. V tu chvíli se ozvala hromová rána a praskot skla. „Mበjód, Pavlo?“ optala se babiãka, zanechávajíc úvahy o vraÏdû pletacím drátem pro aktuálnûj‰í starost. Pavla zavfiela oãi. Odpoãívající lama se vÏdycky musela dûlat se zavfien˘ma oãima. „Na co?“ procedila mezi zuby. KaÏd˘ uzná, Ïe kdyÏ lama odpoãívá, tak odpoãívá a nekonverzuje o jódu. „Já mám ten dojem, Ïe Raubífii rozbili ten skleník, co Petr vãera udûlal,“ fiekla babiãka se zadostiuãinûním. Od zaãátku byla proti skleníku. „On ho je‰tû neudûlal. Jen to tam tak poloÏil,“ fiekla Pavla. „No,“ prohodila babiãka, „je to v˘hoda, kdyÏ muÏsk˘ není prudina.“ „U nás nemÛÏe b˘t nikdo prudina,“ fiekla Pavla pokojnû a s povzdechem vstala. „Kdyby byl, tak bysme se museli v‰ichni zbláznit.“ „Véãefiéé!“ zapûla maminka, vystrkujíc hlavu ze dvefií kuchynû. „Kdepak je Kaãenka? Copak je‰tû nepfii‰la z práce?“ „Ale pfii‰la,“ fiekla Pavla, pfiistoupila k oknu, svinula ruce do kornoutu a zahalekala z pln˘ch plic: „Raubífiíí! Krmeníí!!“ Tento dennodenní rituál babiãku pokaÏdé popudil. „Proãpak bychom nemohli mít gong? V‰ude, kde se musí tolik lidí sehnat ke stolu, by mûl b˘t gong. Jak k tomu pfiijdou sousedi?!“ fiíkala. „UÏ zase vyje‰ jako siréna, Pavlínko,“ poznamenala pfiísnû. „Kdyby byl ten gong – !“ „Sousedi to musejí vydrÏet,“ fiekla Pavla pevnû. „Myslí‰, Ïe by je víc bavilo, kdybych tu vyzvánûla na gong? A jak dlouho, myslí‰, Ïe bych udrÏela Raubífie, aby ho neukradli?“ „Tak kde je Kaãenka, kdyÏ uÏ je doma?“ optala se maminka. „·la nahoru,“ fiekla Pavla a ‰la do kuchynû, aby pomohla prostfiít. „Nahoru? A není jí nûco?“ polekala se maminka. „Oldfiíku, nech ty Ïelvy, uÏ je veãefie.“ „UÏ, uÏ, maminko,“ fiekl pan Hanák, vstal od Poldinky, nûÏnû sejmul z rukávu Lucinky a uloÏil je do jejich sklenûné ohrádky. „Byla nûjaká divná,“ informovala ochotnû babiãka. „VÛbec se nechtûla nechat zabít. 11
TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA
„Nechtûla se nechat zabít? Ale to jí nûco – Kaãenko! Káãí!“ Káãa vy‰la ze svého pokoje a ‰la dolÛ, tváfiíc se jako Ledová královna. Maminka k ní chtûla jít, ale vtom se pfiihnali oknem Raubífii, i kdyÏ se to zdálo nemoÏné, je‰tû ‰pinavûj‰í neÏ pfied tím. „Prokristapána,“ fiekla Pavla, spínajíc ruce, „jak to vypadáte? Do koupelny a honem!“ „To je pofiád nûjakého mytí,“ fiekla babiãka. „Stejnû se je‰tû umaÏou, neÏ pÛjdou spát. Za m˘ch mlad˘ch let se nikdo takhle vûãnû nemyl.“ „To bylo prima, viì, babi?“ nadchl se jeden z RaubífiÛ. „Tenkrát e‰tû ani nebylo mejdlo, Ïe ne? „Kdepak,“ u‰klíbla se babiãka. „To se jen kaÏd˘ odfiel pazourkem!“ „Ale babi!“ fiekla káravû maminka. „Není ti nûco, Kaãenko? Dneska je knedlíãková,“ doloÏila nadûjnû. „Tu ty ráda.“ „Já nemám chuÈ,“ fiekla Káãa upjatû. Míchala lÏící ve svém talífii a zírala pfied sebe. Babiãka do ní dloubla loktem a udûlala stra‰nou grimasu. „Koukej, Káãí, upír!“ Ale Káãa nereagovala ani na upíra. Na‰pulila pusu, vûrn˘ obraz dívky, kterou Ïádn˘ upír nemÛÏe vyvést z míry. Ostatní si vymûnili uÏaslé pohledy. „Nemበteplotu, Kaãenko?“ optal se starostlivû tatínek, „teì je v‰ude plno chfiipky.“ „Nemám,“ fiekla Káãa. „Nemám ani teplotu, ani chfiipku. VÛbec nic mi není.“ „Tak se tak netvafi, buì tak dobrá,“ fiekla Pavla. „Já se netváfiím,“ odsekla Káãa. „Ale jestli ti to vadí, tak tu vÛbec b˘t nemusím.“ Odstrãila Ïidli, ale maminka jí spû‰nû poloÏila ruku na rameno. „No tak, no tak, Kaãenko! Já vím – Ïe vy jste se pohádali s tím mládencem – jakpak se jmenuje? A jo, Zdenûk, Ïe jo? KdyÏ Zdenûk mÛj ve svatém nad‰ení“ – doloÏila ve zpûvu a ‰la do kuchynû pro kotlety. Babiãka vyuÏila té chvilky, aby odlila tro‰ku z lahviãky, kterou mûla schovanou v kapse, do kaÏdého talífie. Nikdo si toho nev‰iml. To babiãce ohromnû zdvihlo náladu. Prakticky vyfiídila celou rodinu! „Já tû vidím, babi,“ fiekla Káãa chladnû. „Ale jin˘ ne,“ fiekla babiãka uraÏenû. 12
Ženich
„Copak jsi nám tam dala, babi?“ zeptal se obdivnû tatínek. „Cyankáli,“ fiekla babiãka hrdû. „Arzén,“ fiekla Káãa opovrÏlivû. PokaÏdé to splete‰. Cyankáli páchne po hofik˘ch mandlích. To by kaÏd˘ hned poznal.“ „No tak arzén,“ fiekla babiãka neotfiesenû. Nabrala si plnou lÏíci polévky a ihned se stra‰nû zakuckala. „Co – co je to? Co jste mi tam dali?“ „My jsme babiãku votrávili!“ jásal Petfiík. „KdyÏ se nekoukala, Pavlík jí tam vysypal celou solniãku!“ „Otrávili – babiãku?“ zakvílela maminka, pfiicházející z kuchynû s plnou mísou kotlet a s druhou plnou salátu. „Raubífii – co vás to napadlo!“ fiekl tatínek otfiesenû. „Ale – dyÈ babiãka nás pofiád otravuje!“ hájil se Pavlík. Pavla se naklonila a u‰tûdfiila mu pohlavek rukou, která v tomhle pohybu prozrazovala mnohaletou zruãnost. „Copak jsi babiãka, abys otravoval lidi?“ doloÏila poboufienû. „Ale nech ho,“ zastala se ho babiãka. „To totiÏ není ‰patn˘ nápad – vrah u stolu!“ „Tak to ne, babi. Z m˘ch dûtí Ïádného malého vraha dûlat nebude‰,“ ohradila se Pavla rezolutnû. Káãa sedûla celou tu dobu zcela neúãastnû. JelikoÏ jindy vÏdycky mluvila do v‰eho, byl to tak neobvykl˘ úkaz, Ïe Pavla na ni nûkolikrát znepokojenû pohlédla. Káãa se nimrala s jídlem, ona, která byla v tom ‰Èastném vûku, kdy ãlovûk takfiíkajíc jí hfiebíky a starost o linii pfienechává daleké budoucnosti. „Tak já jdu nahoru zavraÏdit tu holku,“ fiekla babiãka, vstávajíc s povzdechem od stolu. „AÏ bude kafíãko, tak mû zavolejte. Je mi jí sice dost líto – ale jaká by to byla detektivka, kdyby tam byla neÏ jedna mrtvola?“ „Jen ji zab, babí,“ souhlasila maminka. „NeÏ bude kafíãko, to dávno stihne‰.“ „Raubífii, do koupelny a spát!“ Pavla sbírala talífie a pfiíbory na velk˘ tác. „Ty uÏ nebude‰, Káãí?“ Káãa nepfiítomnû vzhlédla a poloÏila nepouÏit˘ pfiíbor, kter˘ drÏela v ruce. „Ne, dûkuju.“ Pavla s maminkou si vymûnily znepokojen˘ pohled. 13
TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA
„Já nemÛÏu jít nahoru,“ fiekl Petfiík a Pavlík se pfiipojil. „Já taky ne.“ „Copak je to zas za novotu? Nahoru a hned!“ „Ve skfiíni je medvûd,“ fiekl Pavlík s gustem a Petfiík dodal: „Obrovskej medvûd, mami, velkej jako lev!“ „Já ti dám lva s medvûdem!“ rozãilila se Pavla a rozbûhla se ke schodÛm, zatímco maminka sebrala tác a popûvujíc si Milostné zvífiátko ‰la do kuchynû. Kluci zmizeli nahofie a Pavla se vrátila dolÛ. „Já pfiinesu Poldince trochu salátu,“ rozhodl se tatínek. „Zavolejte mû taky na to kafíãko, holky.“ „Tak co dûlá‰, Pavlínko?“ maminka vykoukla z kuchynû a Pavla na ni zamrkala a ukázala na Káãu. „Já pfiijdu za chvíli, mami – hned to bude!“ Maminka pfiik˘vla a zmizela v kuchyni. Pavla usedla naproti Káãe a zapálila si cigaretu. Káãa se dívala pfied sebe, ani si nev‰imla, Ïe tu jsou samy. „No tak, Káãí,“ fiekla Pavla matefisky. „Vyklop to.“ „Prosím tû, nechte mû!“ fiekla Káãa. V˘raz královny ledu ji opustil a vypadala teì jako dívka, která nebreãí jen proto, Ïe se hrdû rozhodla, Ïe breãet nebude. „Nono, no,“ fiekla Pavla tónem, kter˘ uÏívala, kdyÏ vedla Raubífie k zubafii. „Vy jste se pohádali se ZdeÀkem, viì?“ Káãa zavrtûla hlavou a v‰í silou ‰pulila pusu, aby zabránila poniÏujícímu vzlyku, ale dvû obrovské slzy jí vyhrkly na tváfie a kutálely se dolÛ. Pavla zaãala polykat taky. Hrdost je sice nutila, aby spolu zásadnû nesouhlasily, aÈ byla fieã o ãemkoli, protoÏe fiíkat nûÏnosti vlastní sestfie, to by Ïádná dívka nepfienesla pfies srdce, ale vidût Káãu breãet, to bylo nûco zcela jiného. „Uvidí‰, Ïe se zase udobfiíte,“ fiekla s násilnou veselostí. „Co my jsme se s Petrem nahádali –“ „KdyÏ ty tomu nenerozumí‰!“ zavzlykala Káãa. „My jsme se vÛbec nepohádali!“ „Tak co se stalo? Snad – snad není Ïenat˘?!“ vydechla Pavla. KdyÏ Káãa jen s dal‰ím vzlykem zavrtûla hlavou, lekla se je‰tû víc. „JeÏí‰marjá – Káão! – snad nejsi – pfiece nejsi –“ 14
Ženich
„Co?“ zeptala se Káãa zdvihajíc k ní uslzené oãi. „Ne – nic,“ oddychla si Pavla, zrovna cítíc, jak jí spadl kámen ze srdce. „Ty mበnápady!“ urazila se Káãa a boufilivû si utfiela nos. „Já vím, to mû jen tak – ale tak co vlastnû – Ïe on si ten mizera namluvil jinou?“ Pavle se zachvûl hlas. Jestli je tohle pravda a chudák Kaãenka má takov˘ srdcebol – „Nena‰el,“ breãela Káãa. „VÛbec ne!“ „Tak platí alimenty? Holka, tak nebreã a mluv!“ Pavla rozãilenû vzala kapesník a utfiela si nos taky. „Kdepak!“ Káãe se teì fiinuly slzy, jako kdyÏ spustí vodopád. „On – on – Pavlínko! On mû poÏádal o rukuÛ!“ Pavla se rozbreãela taky nahlas. Náhle se se ‰kytnutím zarazila. „Ale – Káão – proã vlastnû breãíme?“ uÏasla. „To je pfiece krásn˘?!“ „Ale – ale kdyÏ on chce pfiijít zítra – na náv‰tûvu!“ vybuchla Káãa a poloÏila hlavu na stÛl, jak ji dojetí pfiemohlo. Pavla vyvalila oãi. „No a co? Tak aÈ pfiijde!“ Káãa zdvihla hlavu a podívala se na ni, jako by nevûfiila vlastním oãím. „Copak to nechápe‰?! Chce pfiijít sem – k nám!“ „No jasn˘, Ïe sem, k nám! Kam by jinam chodil?“ „VÏdyÈ on uteãe, aÏ to tu uvidí!“ „Îe uteãe? A proã? Copak ho kousnem?“ „Tak se rozhlídni kolem sebe!“ vybuchla Káãa. Pavla se rozhlédla po hale. Jako kaÏd˘ veãer, hala po odchodu RaubífiÛ vyhlíÏela jako po boji. Kopací míã, tfiíkolka, indiánské ‰ípy, na klavíru rozevfiené noty, jak maminku pfied veãefií napadlo si zazpívat, na babiããinû kfiesle notes s poznámkami – „Tohle ti vadí?“ uÏasla Pavla. „VÏdyÈ to uklízíme kaÏd˘ veãer. Tak zítra uklidíme hned po obûdû a je to.“ „Ty mi nerozumí‰,“ vzdychla Káãa. „Já nemyslím uklidit. Já myslím nás! Lidi!“ „No tak to ti opravdu nerozumím,“ urazila se Pavla. „Jestli jsme mu snad málo nóbl, tak to se nedá nic dûlat. Milionáfii nejsme a docent doktor kandidát vûd holt z nás taky nikdo není.“ „U nich taky ne, tak já to pfiece nemyslím. Co chci fiíct je, Ïe on je – on je tak úplnû jin˘!“ 15