Zatímco si kluci stěžovali, máma na mě mrkla. Věděla, jaké to je. Taky měla starší bratry (jen dva, ne čtyři, ale stejně!). A podle mě se mnou souhlasila, pokud jde o línání. Je prima mít porotkyni, která pozná, kdy mám pravdu. „Fajn, tak dost stížností, kluci,“ řekl táta a smazal tabuli. „Kdybyste si nastudovali fakta a přemýšleli o tom stejně jako tady slečna Róza, mohli jste vyhrát vy.“ Zářivě jsem se usmála a načechrala si vlasy. „Večer si sednu k internetu,“ oznámila máma, „a jak-
Kapitola 3
mile najdu vhodnou pudlí slečnu, zajedeme si pro našeho nového psa.“ Náš nový pes! Bylo mi fuk, že jsou na mě bratři naštvaní. Dokonce
Měli jsme štěstí. (No, já měla štěstí. Bratři si nemysleli,
mi bylo fuk, že třeba nebudou mít mého psa rádi. Bude to
že je to tak super.) Máma našla v místních novinách
můj pes. A bude perfektní. Nastudovala jsem si to. Viděla
inzerát nějaké paní, že její pudlice měla před třemi mě-
jsem všechny fotky krásných, nadýchaných pudlíků, které
síci štěňata. Zavolala jí a zjistila, že ještě jedno štěně
byly na internetu. Už jsem věděla, jakým odstínem růžové
zbylo. A co bylo ještě lepší, byla to holčička, kterou
jí chci namalovat drápky.
jsem chtěla. Hned další odpoledne jsme se na ni jeli
Co by se mohlo pokazit?
podívat. Oliver se rozhodl, že nepojede. Choval se k nám přezíravě, jako by vlastně nikdy psa nechtěl. Místo toho si vyjel na kole s Mirou. Carlos zůstal taky doma. Prohlásil, že se musí učit na písemku. Pravděpodobně lhal, protože třetí týden ve škole se nepíše moc důležitých písemek, ale to je fuk. Protože 28
29