01. Ostrý hrot trnu pronikl tenkou látkou, poranil pravou paži Johna Kováře a hedvábí se zbarvilo krví do ruda. JFK zasyčel, spolkl kletbu deroucí se na jazyk a odstrčil ostnatou větev. Na vlastní kůži se přesvědčil, že luxusní košile se zpevněnou náprsenkou, zažehleným límečkem a zlatými knoflíčky na dvojitých fran couzských manžetách není vhodný oděvní doplněk do křovina tého porostu. Snažil se držet krok s Hucklem na klikaté stezce podél břehu jednoho z mnoha slepých ramen Mississippi, ale v nových lakýrkách, které nebyly stvořené na chůzi v terénu, to byl obtížný úkol. Musel ve spěchu opustit slavnostní firemní banket pořádaný Durandem, když mu tenhle bystrý kluk předal důležitou zprávu, že našel Erzulii, jednu ze dvou ztracených lodí společnosti Durand a spol. Už to muselo být přes půl hodiny od chvíle, kdy minuli poslední orleanský domek. Huckle se konečně zastavil a ukázal prstem ke břehu. Kovář za křovím a stromy rozeznal tvar říčního ďunu s níz kým ponorem vhodným pro plavbu do horních toků. Sešel níž k vodní hladině, aby si plavidlo prohlédl blíže. Nebylo pochyb, ná pis na kabině hlásal, že se loď jmenuje Erzulie. Tohle bylo to mís to, kde se vylodil Cotton, chlap, který ukradl loď jejich firmy, chlap, který byl zapletený do distribuce a pokusů s tajemnou dro gou, chlap, kterého ještě před pár dny pronásledoval v Teritoriu. Bohužel mu proklouzl mezi prsty. ,,Tady vidíš, k čemu je dobré vzdělání. Jak bys chtěl najít Erzu lii bez toho, že bys uměl číst?" prohodil JFK se špetkou pýchy, že může dát klukovi poučný příklad ze života. 5
LIBOR MACHALA ,,Kdybyste mi řekl, pane, že hledáte loď s nejškaredší zelenou ka binou na Řece, tak bych ji našel taky," odpověděl drze Huckle. JFK vrhl po klukovi pohledem, ale ten okamžitě nasadil nevin nou dětskou tvář, která dokázala přelstít i zkušeného bývalého agenta EF. ,,Za tu námahu a rychlost si zasloužím dvacet dolarů, pane." ,,Naše dohoda byla deset dolarů, když se ti podaří loď najít, a muži by měli ctít smlouvy, i když nejsou stvrzeny na papíře." Huckle mlčky pozoroval Johna a probíral si další Kovářovo moudro ve své hlavě. ,,Trochu si ji prohlídnu, ty zůstaň tady, mohlo by to být nebez pečné." ,,Jestli je to nebezpečné, tak mi zaplaťte hned, ať nepřijdu o vý dělek, kdybyste se nevrátil." JFK zvedl varovně prst, nemínil se dohadovat s hubatým klu kem. Obrátil svou pozornost zpátky k říčnímu člunu, který byl po částečném najetí na břeh mírně nakloněný a vypadal opuště ně. Johnovi se podařilo prodrat křovím až k bortu lodi, aniž by si nabral vodu do drahých polobotek, a přehoupl se na palubu Erzulie. Na prázdné lodi bylo na první pohled zřetelné, že si na náročné cestě po horních tocích v Teritoriu prožila své. Odřené desky paluby byly vidět i pod vrstvou bláta a špíny, tmavé skvrny na kabině byly pravděpodobně od krve a část bor tu byla ohořelá. Cotton neabsolvoval cestu přes indiánské území bez nástrah. JFK vešel do kabiny, nízké dveře otvírat nemusel, chyběly, někdo je vytrhl. Propátral celý prostor přístřešku, ale bez výsledku, i skříňka na doklady a povolení byla prázdná. Ješ tě odsunul lavici a nadzvedl kryt, který maskoval falešnou pod lahu. Prohlédl tajný prostor používaný k pašování, ale ani tady nic nenašel. Cotton před opuštěním lodi všechny věci odnesl, nebo se jich musel zbavit. JFK vyšel zpátky na volnou palubu, zadíval se do nazelenalé vody, uslyšel za sebou tiché kroky a prudce se otočil. Stál tam jen Huckle. 6
AGENT JFK - SMRT V ZÁŘI NEONŮ „Říkal jsem ti, že máš počkat na břehu," obořil se na chlapce trochu přísněji, než chtěl. Ruckie stáhl hlavu mezi ramena. ,,Hledáte ve vodě aligátory? Možná nejsou vidět, ale jsou tady. Číhají a jsou rychlí." ,,Možná, že věci, které Cotton nepotřeboval, hodil přes palu bu," zauvažoval nahlas Kovář. ,,V bahnitém dně budete hledat těžko, i kdybyste se zbavil ali gátorů, ale jestli něco vyplavalo, tak to bude tutově v rákosí na protějším břehu." JFK si změřil kluka tázavým pohledem. „Nekecám, znám to tady v okolí jako svý boty," chvástal se mladík. ,,Proud zanese všechno, co neklesne ke dnu, právě tam. Zjara jsem tam našel i tenhle parádní slamák, kterej musel spad nout z něčí hlavy rovnou do vody." Kovář nechtěl Hucklovu pokrývku hlavy komentovat, s určitos tí se o ní ale nedalo říct, že je parádní. Vyplatil chlapci slibenou od měnu a další dolar navíc přidal za to, že ho dovede k místu, kam by mohl proud zanést věci, kdyby je někdo vyhodil z lodi. Obešli konec slepého ramene až do prostoru, který kluk označil jako naleziště vyplavených předmětů. Před břehem zarostlým rá kosím si JFK zul boty i ponožky a vyhrnul si kalhoty. Tady už by polobotky boj s bahnem a vodou nevyhrály. Při prohledávání rá kosí si pomáhal dlouhou ulomenou větví a dával přitom pozor, aby nenarazil na mrštného predátora neworleanských močálů. Našel pár rozmočených cárů papíru, zbytek klobouku pozname naný čelistmi aligátora a dřevěnou kazetu velikosti krabice od bot. Na suchém břehu objevil placatý kámen, na kterém rozprostřel rozmáčené listiny, ale všechno to byly původně doklady k říční mu člunu, nebylo mezi nimi nic, co by odhalilo cokoliv o muži, který si nechal říkat Bashi nebo Cotton. Cár klobouku po zběžné prohlídce odhodil zpátky do rákosí a začal zkoumat malou truh ličku. Byla to kvalitní práce z dubového dřeva, truhlička byla za jištěna malým zámkem a na víku byl úhledně vypálený nápis MUTABOR DX. Protáčel dřevěnou kazetou v ruce a litoval, že 7
LIBOR MACHALA nemá u sebe nůž, aby ji mohl vypáčit a podívat se dovnitř. Bo wiák u pasu by vypadal na banketu, ze kterého se vytratil před necelou hodinou, opravdu nepatřičně. „Chcete se, pane, mrknout, co v ní je?" natáhl Ruckle ruku s malým zavíracím nožíkem. „Ten tě musel stát dost peněz," odhadoval JFK, kterému se už dostalo pod kůži povědomí, že v tomhle světě mají věci vyrobe né z kovu vysokou cenu. „Koupil jsem si ho z prašulí, co mi vyplatil váš účetní, když jsem mu ukázal, že jsem se naučil číst a psát. Na ulici je to někdy drsný a ostrá čepel se muži hodí." John nekomentoval, že Ruckie začlenil sám sebe mezi muže, ale chápal, že žít na ulici musí být hodně těžké. ,,čím chceš být, až vyrosteš?" ,,Budu kapitánem na parníku," vyhrkl bez zaváhání Ruckie. „Tak to se budeš muset naučit víc než jen číst a psát," usmál se JFK. ,,A budeš muset začít pěkně od začátku. Snad bych ti mohl najít místo plavčíka na některém z našich člunů." Rucklemu zasvítily oči nadšením, ale to už Kovář neviděl, pro tože zasunul nůž pod víko dřevěné kazety a zapáčil. Zámek pod náporem čepele povolil, poklop se otevřel. Skleněné ampule na skládané jedna vedle druhé, pečlivě zajištěné korkovým špun tem, ale všechny prázdné. JFK si jednu prohlédl proti slunci. Malé kapičky na stěně by se mohly shodovat se vzorkem drogy, kterou našli u mrtvého náčelníka v Teritoriu. Vložil skleněnou nádobku zpátky mezi ostatní a kazetu zavřel. JFK věděl, že Cotton do řeky určitě nenaházel zlato, které do stal od indiánů výměnou za drogu, která z jeho válečníků udě lala neporazitelné bojovníky. Bednu se zlatem nemohl odnést těžko přístupným terénem po stezce, nepřeložil ji ani na jinou loď, udělal něco jiného. JFK nemusel být žádný zálesák nebo stopař, aby podle polámaných větví a hlubokých stop v měkké půdě poznal, že Cotton a jeho lidi táhli materiál nahoru do str mého svahu.
8
AGENT JFK - SMRT V ZÁŘI NEONŮ ,,Nevíš, co je nahoře na kopci?" zeptal se chlapce. ,,Vede tam cesta do New Orleans." „Proč jsme se plahočili po pěšině podél řeky, když tu vede ta cesta?" „Ta silnice se do města klikatí mezi usedlostmi a trvalo by nám to po ní jednou tak dlouho," argumentoval Huckle. ,,Moje chyba, měl jsem se tě nejdřív zeptat a pak použít drož ku," povzdechl si Kovář. ,,Vezmi tu truhličku a odnes ji ke mně domů, předáš ji správci domu Josiphu Brenovi." Huckle popadl dřevěnou kazetu i s dalším dolarem za odnos a ztratil se mezi stromy. JFK vyrazil do prudkého úbočí a proklí nal lakýrky s hladkou podrážkou při každém uklouznutí. Vyšplhal až nahoru na úzkou cestu, pro kterou byl silnice příliš honosný název, víc připomínala širší stezku rozježděnou vozy. Musel dát v duchu Hucklemu za pravdu, kdyby po téhle cestě nějakého drožkáře přinutil jet, trvalo by jim to jednou tak dlouho. John se vydal k New Orleans, směrem, kterým by se pravdě podobně vydal i Cotton. Za prvním návrším zahlédl malý statek a začal se k němu krok za krokem přibližovat. Jako prvního uvi děl mladého černocha. Ten přestal pracovat na poli, otočil se k domu a zavolal něco, čemu John nerozuměl. Ze stavení vyšel muž kolem padesátky s vyhrnutými rukávy a zaclonil si dlaní oči, aby ho neoslepovalo slunce. „Dobrý den, monsieur, co pro vás můžeme udělat?" zeptal se zdvořile farmář s charakteristickým francouzským přízvukem. JFK si pomyslel, že jeho vizáž asi tak moc neutrpěla, ještě do kázal zapůsobit dojmem člověka z vyšší společnosti. „Dobrý den, jmenuji se John Francois Forgeron a potřeboval bych odvézt do New Orleans. Samozřejmě zaplatím," zkusil to Kovář francouzsky. Zabrnkat farmářovi na rodnou strunu ne muselo být na škodu. „Mon dieu, ani nevíte, jak mě těší potkat tady krajana. Já jsem Moitessier a vítám vás na svém statku." ,,Pane Moitessiere, jistě jste poznal, že nejsem rodilý Francouz." 9
LIBOR MACHALA ,,Dobré francouzské kořeny se ale poznají na první pohled, monsieur Forgeron." ,,Jste velice laskavý. Nenavštívili vás minulý týden nějací muži, kteří by chtěli pomoct odvézt nějaký náklad?" ,,Minulou středu, pane," řekl po chvilce přemýšlení farmář. „Jo, určitě to bylo minulou středu, protože se mi večer otelila kráva. Nejdřív přišel jenom jeden, že potřebuje půjčit vůz. Nevy padal tak nóbl jako vy, ale peněz měl jak šlupek. Další dva pak če kali na cestě tady kousek za zatáčkou, u páru beden. Pročpak se ptáte?" ,,Ti chlapi mi ukradli můj majetek," spřádal JFK smyšlenou his torku. ,,Chtěl bych je dopadnout, tak by mi pomohlo, kdybych věděl, kam jste jim odvezl ty bedny." ,,Merde! Ty bedny byl váš ukradený majetek? Zapřísahám se, pane, že jsem to netušil." ,,Já vám věřím, pane Moitessiere, ale potřeboval bych vědět, kam je odvezli." „No to já nevím, pane, každou chvíli se mi měla telit kráva a já u ní musel čekat. Ale jel s nimi můj negr, zeptám se ho. Denze le! Denzele, pojď sem!" Na zavolání přišel z pole mladý černoch, kterému se na obliče ji leskly kapičky potu. ,,Denzele, víš, kam odvezli ti chlapi ty věci? Bylo to minulý tý den, když jsi s nimi jel do města a telila se nám kráva." Denzel neřekl ani slovo, jen naznači, že ví. ,,Dobře, Denzele," kýval spokojeně farmář hlavou, ,,okamžitě za přáhni povoz. A pojedeš s námi, ukážeš nám, kde jsi je vyložil." Denzel jen opět přikývl, že rozumí. ,,Nezlobte se na něj, pane, je to jen hloupý, neuctivý negr z Af riky. Určitě nás ale dovede na to správný místo." JFK raději farmářova slova nekomentoval a musel se hodně pře máhat, aby mu nedal ránu do zubů. Nesnášel tyhle povýšenecké rasistické řeči, jenže teď něco od farmáře potřeboval, a jedním úderem pěsti stejně tenhle svět ani myšlení lidí nezmění. 10
AGENT JFK - SMRT V ZÁŘI NEONŮ Než Moitessier s Denzelem zapřáhli kobylu do povozu, osvěžil se Kovář džbánem vody, který mu přinesla farmářova žena. Otevřený povoz bez plachty měl sezení na vyvýšeném kozlíku a vzadu měl prostor na materiál, kam se teď usadil Denzel. JFK sedící vedle farmáře pozoroval okolní krajinu, a protože kobyla nepatřila k závodním šampionům, dorazili do města za více než hodinu. Denzel farmáře navigoval pokyny ruky až do místa, kam minulou středu dojel Cotton se svými muži. Zastavili v neworle anských přístavních docích. Kovář si nechal ukázat přesné místo, kde Denzel složil Cottono vy bedny, a zaplatil farmáři za odvoz do města. Počkal, až Moi tessier odjede, a rozhlédl se po okolí. Stál na kraji doků kousek od přístavní krčmy bez jména. Teď pozdě odpoledne byla hospoda plná přístavních dělníků, kteří utráceli své právě vydělané peníze. Hovor utichl a hlavy všech konzumentů se zvědavě otočily ke Kovářovi ve dveřích; on do jejich světa nepatřil. Většina mužů ho nepřestala sledovat ani u nálevního pultu. „Neviděl jste minulou středu naproti vaší hospodě tři chlápky s několika bednami?" řekl záměrně nahlas k výčepnímu, aby to slyšelo co nejvíce lidí. ,,Za informaci dobře zaplatím. Pět dolarů, pokud bude přesná." V nálevně to zašumělo, chlap za pultem jen zvedl pohled ke Kovářovi, ale k odpovědi se neměl. „Co kdybys, ty nafintěný panáku, koupil chlapům, co celej den dřou, rundu a pak vypad zase těma dveřma ven?" ozval se rame natý dělník opřený o pult. Svoje slova podtrhl hnědým plivancem z rozžvýkaného tabáku na podlahu směrem ke Kovářovi. ,,Snad si nemyslíte, že bych vám objednal nějaký alkohol, aniž bych obdržel informace, které potřebuji," reagoval schvál ně přehnaně rezervovaně John, kterému bylo jasné, že pokud si nesjedná patřičný respekt, nikdo se s ním bavit nebude. Roz hodl se přijmout roli, kterou mu přidělil neomalený dělník, a vyprovokovat ho.
11
LIBOR MACHALA Sálem zaburácel pobavený smích nad Kovářovou naivitou. ,,Jasně, že to takhle myslím, troubo," pochechtával se dělník. „Nech nám všechny svoje prachy a my se z nich uctivě na tvoje zdraví už nějak pohostíme. A věř, že nám ještě poděkuješ, žes mohl ve zdraví odejít." „Nehodlám utrácet svůj kapitál sponzorováním popíjení na mé zdraví, jsem ve skvělé tělesné kondici. Požaduji za svou investici pěti dolarů užitečné informace," namítl JFK arogantním stylem odkoukaným od Duranda, předpokládal, že to přinese výsledky. „Tak já ti to řeknu polopatě, blbečku, vysypej všechno z kapes na pult a vypadni, jinak dostaneš přes hubu a přijdeš i o ty svoje nažehlený hadry." ,,Přeci byste mi nechtěl ublížit? Ačkoliv jste níže na společen ském žebříčku, chovám se k vám dostatečně slušně. Tak nebuďte hrubý, nebo bych vám musel uštědřit výchovnou lekci, napří klad políček." „Gomezi, dej si pozor, chce ti dát políček," rozřehtal se výčepní a po něm celá putyka. ,,Ty zasranej hajzle, vytřu s tebou celou hospodu," zařval rozzu řený Gomez a vyrazil ke Kovářovi. Dělník natáhl ruce a chtěl JFK přitlačit ke zdi, ale John mu vykročil vstříc. Chytil Gomeze za ruku, stlačil ji dolů a zalomil. Přikrčil se, stáhl dělníkovu paži s se bou a přes vlastní bok převalil chlapa na zem. Podlaha zaduněla pod Gomezovými zády, dělník vyvalil oči a lapal po vyraženém de chu. Kovář hmátl k dělníkovu opasku a s jedovatým zasyčením vytáhl z pouzdra dlouhý nůž, který mu opřel špičkou o hrdlo. ,,Ještě někdo má zájem si to rozdat?" rozhlédl se JFK po hospodě. Pár dělníků vstalo od stolu, ale nikdo nechtěl vstoupit do kon fliktu první. Gomez stále vypadal na umření. JFK od něj odstoupil a nožem ukázal na vyzáblého chlapa od prvního stolu. ,,Vytáhni ho ven, ať se nadýchá čerstvého vzduchu." Hubeňour vynaložil veškeré úsilí, aby Gomeze vyvlekl z nálevny. „Tak viděl někdo minulou středu ty tři chlapy s bednami? Za užitečnou informaci nabízím celých pět dolarů." 12