VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
Dějiny Československa byly po celou dobu jeho existence naplněné oscilací mezi demokracií a totalitou. Tento fenomén poznamenal i činy našich prezidentů a podíl demokratických a totalitních režimů státní moci, které za tu dobu náš národ prožil, vychází zhruba půl na půl. Naše národní existence je tím dodnes poznamenána, neboť dějinný vývoj naší země se neodehrával v žádném politickém vakuu, ale byl citelně ovlivňován celoevropským i celosvětovým děním. To je historický fakt, který nelze opomíjet a s nímž se prezidenti našeho státu rovněž museli vyrovnávat a mít ho na zřeteli. Tato kniha sice shrnuje řadu klíčových okamžiků jejich životních osudů, ale pokusil jsem se ji koncipovat tak, aby alespoň zčásti byla i průvodcem historií našeho národa za uplynulých sto let. Některé události v ní popisované mohou být dnes pro někoho už jen matnou vzpomínkou, ale pro jiné i poučením a mementem, že žádná moc – ať ji v rukou dočasně třímá kdokoli – neroste do nebe, ale vždy má
1.
někde svůj začátek a konec, tedy okamžik, kdy po letech následuje
TomበGarrigue Masaryk
už jen to jediné, co z moci a vlády zbylo – bilancování. Vládcové při-
(1850–1937)
cházejí a odcházejí, ale národ a jeho dějinná paměť zůstávají. Takový je běh historie.
Byl po zásluze první z našich prezidentů. V nejvyšším státním úřadě strávil nepřetržitě dlouhých sedmnáct let (1918 až 1935) a stal se uznávanou a respektovanou politickou osobností nejen doma, ale i v cizině. Když ještě byly české země součástí habsburské rakouskouherské říše, patřil mezi přední české učence i myslitele a zároveň se etabloval i jako jeden z prvních českých politologů a teoretiků vědy. Od roku 1882 přednášel filozofii na české univerzitě v Praze a na sklonku 19. století se stal zakladatelem tzv. realistického hnutí, z něhož později vznikla realistická strana.
P 11
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
Dějiny Československa byly po celou dobu jeho existence naplněné oscilací mezi demokracií a totalitou. Tento fenomén poznamenal i činy našich prezidentů a podíl demokratických a totalitních režimů státní moci, které za tu dobu náš národ prožil, vychází zhruba půl na půl. Naše národní existence je tím dodnes poznamenána, neboť dějinný vývoj naší země se neodehrával v žádném politickém vakuu, ale byl citelně ovlivňován celoevropským i celosvětovým děním. To je historický fakt, který nelze opomíjet a s nímž se prezidenti našeho státu rovněž museli vyrovnávat a mít ho na zřeteli. Tato kniha sice shrnuje řadu klíčových okamžiků jejich životních osudů, ale pokusil jsem se ji koncipovat tak, aby alespoň zčásti byla i průvodcem historií našeho národa za uplynulých sto let. Některé události v ní popisované mohou být dnes pro někoho už jen matnou vzpomínkou, ale pro jiné i poučením a mementem, že žádná moc – ať ji v rukou dočasně třímá kdokoli – neroste do nebe, ale vždy má
1.
někde svůj začátek a konec, tedy okamžik, kdy po letech následuje
TomበGarrigue Masaryk
už jen to jediné, co z moci a vlády zbylo – bilancování. Vládcové při-
(1850–1937)
cházejí a odcházejí, ale národ a jeho dějinná paměť zůstávají. Takový je běh historie.
Byl po zásluze první z našich prezidentů. V nejvyšším státním úřadě strávil nepřetržitě dlouhých sedmnáct let (1918 až 1935) a stal se uznávanou a respektovanou politickou osobností nejen doma, ale i v cizině. Když ještě byly české země součástí habsburské rakouskouherské říše, patřil mezi přední české učence i myslitele a zároveň se etabloval i jako jeden z prvních českých politologů a teoretiků vědy. Od roku 1882 přednášel filozofii na české univerzitě v Praze a na sklonku 19. století se stal zakladatelem tzv. realistického hnutí, z něhož později vznikla realistická strana.
P 11
TomበGarrigue Masaryk
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI od Masaryka po Zemana
T. G. Masaryk byl také poslancem rakouského říšského sněmu,
se o osudu první světové války rozhodovat na západní frontě ve
kde s hlubokým přesvědčením českého vlastence hájil zájmy svého
Francii, kde USA nasadily své vojenské sbory, aby pomohly Fran-
národa a zasazoval se o prosazení reforem, které by Rakousko-Uher-
couzům a Britům konečně zvítězit a donutit poražené protivníky
sko proměnily v moderní federativní státní celek, v němž by české
k uzavření míru.
země zaujímaly jedno z předních a hlavně rovnoprávných míst. Když zjistil, že ze strany konzervativně vládnoucích Habsburků
zřejmé, že se po válce geopolitická situace v Evropě radikálně změní,
a centrální vídeňské vlády není ochota tyto reformní změny prová-
a Masaryk byl jedním z těch českých politiků, kteří si to uvědomovali,
dět, v Evropě se začínalo schylovat k první světové válce (1914–1918).
a kalkuloval s tím, že k novému rozložení poválečných mocenských
Tehdy se T. G. Masaryk stal pevným zastáncem i propagátorem práv
sil v Evropě musejí Češi a Slováci přispět. Organizování českoslo-
českého národa na vlastní sebeurčení a začínal být vídeňskou vládou
venského vojska v zahraničí (legií) proto bylo jedním z důležitých
považován za nebezpečného buřiče. Stále však kalkuloval s tím, že
kroků na cestě k československé samostatnosti. Největší kontingent
rakousko-uherská monarchie bude i v budoucnu zachována a český
československých dobrovolnických sborů o konečné síle 70 000 mužů
národ si v ní vydobude důstojné postavení. Válka všechno změnila.
vznikl v Rusku, kde Masaryk v letech 1917 až 1918 pobýval a prožil
V roce 1914 se proto rozhodl odejít do exilu a pracovat tam na vybudování protirakouské zahraniční odbojové centrály, která by se
zde již vzpomenuté revoluční události, v konečné fázi spojené s bolševickým státním převratem.
stala klíčovým nástrojem ke konečnému získání státní samostatnosti
Druhou, neméně důležitou činností, však byla i jeho aktivita diplo-
Čechů a potažmo i Slováků. Vize vytvoření samostatného českoslo-
matická a propagandistická, neboť T. G. Masaryk se se svými nej-
venského státu se stala nosným programem jeho politické činnosti
bližšími spolupracovníky Edvardem Benešem (1884–1948) a Mila-
v zahraničí, s níž zahájil boj za svržení habsburské monarchie, která
nem R. Štefánikem (1880–1919) všemi silami a prostředky zasazoval
stále bránila národům, žijícím na jejím území, dosáhnout politické
o to, aby vlády válčících západních mocností přesvědčil o správnosti
rovnoprávnosti.
ideje, že po válce není ani v jejich zájmu rakousko-uherskou monar-
Od počátku byl T. G. Masaryk hluboce přesvědčen o tom, že Ra-
chii zachovávat, ale přivodit její rozpad s novými nástupnickými
kousko-Uhersko a jeho hlavní spojenec císařské Německo budou
státy. Mezi nimi mělo být uznáno i samostatné Československo, jež
v první světové válce poraženi a západní demokratické mocnosti
by se stalo parlamentní republikou a spojencem válečných vítězů.
i s Ruskem se stanou jejími vítězi. Pouze netušil, kdy a za jakých okolností k tomu dojde.
12
S vývojem válečných událostí v letech 1917 až 1918 začínalo být
Masaryk, jenž byl už před válkou na Západě uznávaným českým politikem a učencem, měl hlavně v anglických politických kruzích
Poté, co v roce 1917 v carském Rusku vypukla demokratická re-
mnoho přátel, stejně jako Beneš a Štefánik v kruzích francouzských.
voluce, kterou později vystřídal Leninův bolševický převrat, začalo
Jejich společné úsilí časem začalo přinášet plody a nakonec bylo
O
P 13
TomበGarrigue Masaryk
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI od Masaryka po Zemana
T. G. Masaryk byl také poslancem rakouského říšského sněmu,
se o osudu první světové války rozhodovat na západní frontě ve
kde s hlubokým přesvědčením českého vlastence hájil zájmy svého
Francii, kde USA nasadily své vojenské sbory, aby pomohly Fran-
národa a zasazoval se o prosazení reforem, které by Rakousko-Uher-
couzům a Britům konečně zvítězit a donutit poražené protivníky
sko proměnily v moderní federativní státní celek, v němž by české
k uzavření míru.
země zaujímaly jedno z předních a hlavně rovnoprávných míst. Když zjistil, že ze strany konzervativně vládnoucích Habsburků
zřejmé, že se po válce geopolitická situace v Evropě radikálně změní,
a centrální vídeňské vlády není ochota tyto reformní změny prová-
a Masaryk byl jedním z těch českých politiků, kteří si to uvědomovali,
dět, v Evropě se začínalo schylovat k první světové válce (1914–1918).
a kalkuloval s tím, že k novému rozložení poválečných mocenských
Tehdy se T. G. Masaryk stal pevným zastáncem i propagátorem práv
sil v Evropě musejí Češi a Slováci přispět. Organizování českoslo-
českého národa na vlastní sebeurčení a začínal být vídeňskou vládou
venského vojska v zahraničí (legií) proto bylo jedním z důležitých
považován za nebezpečného buřiče. Stále však kalkuloval s tím, že
kroků na cestě k československé samostatnosti. Největší kontingent
rakousko-uherská monarchie bude i v budoucnu zachována a český
československých dobrovolnických sborů o konečné síle 70 000 mužů
národ si v ní vydobude důstojné postavení. Válka všechno změnila.
vznikl v Rusku, kde Masaryk v letech 1917 až 1918 pobýval a prožil
V roce 1914 se proto rozhodl odejít do exilu a pracovat tam na vybudování protirakouské zahraniční odbojové centrály, která by se
zde již vzpomenuté revoluční události, v konečné fázi spojené s bolševickým státním převratem.
stala klíčovým nástrojem ke konečnému získání státní samostatnosti
Druhou, neméně důležitou činností, však byla i jeho aktivita diplo-
Čechů a potažmo i Slováků. Vize vytvoření samostatného českoslo-
matická a propagandistická, neboť T. G. Masaryk se se svými nej-
venského státu se stala nosným programem jeho politické činnosti
bližšími spolupracovníky Edvardem Benešem (1884–1948) a Mila-
v zahraničí, s níž zahájil boj za svržení habsburské monarchie, která
nem R. Štefánikem (1880–1919) všemi silami a prostředky zasazoval
stále bránila národům, žijícím na jejím území, dosáhnout politické
o to, aby vlády válčících západních mocností přesvědčil o správnosti
rovnoprávnosti.
ideje, že po válce není ani v jejich zájmu rakousko-uherskou monar-
Od počátku byl T. G. Masaryk hluboce přesvědčen o tom, že Ra-
chii zachovávat, ale přivodit její rozpad s novými nástupnickými
kousko-Uhersko a jeho hlavní spojenec císařské Německo budou
státy. Mezi nimi mělo být uznáno i samostatné Československo, jež
v první světové válce poraženi a západní demokratické mocnosti
by se stalo parlamentní republikou a spojencem válečných vítězů.
i s Ruskem se stanou jejími vítězi. Pouze netušil, kdy a za jakých okolností k tomu dojde.
12
S vývojem válečných událostí v letech 1917 až 1918 začínalo být
Masaryk, jenž byl už před válkou na Západě uznávaným českým politikem a učencem, měl hlavně v anglických politických kruzích
Poté, co v roce 1917 v carském Rusku vypukla demokratická re-
mnoho přátel, stejně jako Beneš a Štefánik v kruzích francouzských.
voluce, kterou později vystřídal Leninův bolševický převrat, začalo
Jejich společné úsilí časem začalo přinášet plody a nakonec bylo
O
P 13
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
dosaženo toho, že idea vzniku Československa i české a slovenské
ani pokyny, jak se zachovat a zda mají zasáhnout proti demonstran-
národní samostatnosti byla vládami západních válčících mocností
tům silou, nebo naopak ponechat věcem volný průběh a předávat
přijata a Masarykovo centrum zahraničního odboje (Českosloven-
klíčové úřady i vojenská velitelství Čechům. Teprve o den později,
ská národní rada) uznáno jako prozatímní vláda budoucího česko-
29. října, přišla depeše, že převzetí vlády českými politiky nemá být
slovenského státu.
bráněno, ale to už pražské vojenské velitelství v čele s generálem
To mělo i pro domácí českou politickou scénu nesmírný význam
Paulem Kestřankem po nekonečném vyjednávání s představiteli
a Masarykův plán dosažení československé státní samostatnosti a ne-
Národního výboru od možného záměru použít vojenskou sílu stejně
závislosti se v roce 1918 stal nosným politickým programem mnoha
ustoupilo.
čelných českých politiků v jejich pokračujícím boji za svržení habs-
T. G. Masaryk pobýval tou dobou v USA, a když tam dorazily
burské monarchie, dosažení národního sebeurčení a vlastního státu.
zprávy o tom, že v českých zemích došlo k převratu a vznikla Česko-
Rozhodující okamžik nastal 28. října roku 1918, kdy Vídeň zveřej-
slovenská republika (resp. Republika československá) byl velice pře-
nila zprávu o uzavření příměří a ukončení válečných operací. V Praze
kvapen. Stále totiž předpokládal, že válka bude ještě nějaký čas trvat
se už ráno začaly srocovat obrovské davy lidí, oslavující nejen mír,
a ke vzniku samostatného Československa dojde až někdy v roce 1919.
ale i konec habsburské monarchie. Z úřadů rakouské státní moci
Ale situaci už měli pevně v rukou představitelé domácího proti-
byly strhávány státní symboly Rakouska-Uherska, objevily se české
rakouského odboje, kteří začali jednat tak, aby státní samostatnost ne-
červenobílé vlajky a demonstrantů přibývalo. Státní převrat se stal
jen uhájili, ale zároveň vybudovali základy demokratického zřízení
realitou, neboť čeští politici, sdružení v opozičním Národním výbo-
nově vzniklé republiky.
ru, požadovali na představitelích monarchie předání moci.
14
Masaryk se tak stal prezidentem v nepřítomnosti a do této funkce
Lidé v ulicích přitom neměli ani tušení, že se vedou intenzivní jed-
byl 14. listopadu roku 1918 zvolen aklamací všech členů revolučního
nání, že vznikají české dobrovolnické oddíly, složené převážně ze
Národního shromáždění, kteří měli zároveň projednat provizorní
Sokolů a českých vojáků, kteří opouštěli kasárny, kde stále ještě byly
ústavu a zvolit první vládu. Do jejího čela byl prvním premiérem
dislokovány rakouské vojenské jednotky. Hrdiny dne se stali přední
jmenován dr. Karel Kramář (1860–1937), jenž stál v roce 1918 v čele
čeští politici Alois Rašín (1867–1923), František Soukup (1871–1940),
pražského Národního výboru.
a Jiří Stříbrný (1880–1955), kteří na Václavském náměstí přednesli
Ale ani on se revolučních událostí 28. října osobně nezúčastnil. Byl
proklamaci o vzniku samostatného Československa a vyzvali shro-
totiž tou dobou v Ženevě, kde rokoval s Edvardem Benešem a dal-
mážděné demonstranty k zachování veřejného pořádku.
šími členy zahraniční Československé národní rady o koordinaci
Stále totiž nebylo jasné, zda nehrozí ozbrojený střet s rakouskou
společného postupu, jenž by směřoval právě ke vzniku českosloven-
armádou, jejíž velitelé v Praze zatím neměli z Vídně žádné zprávy
ského státu a k vytvoření první vlády nové republiky. Nikdo z nich
O
P 15
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
dosaženo toho, že idea vzniku Československa i české a slovenské
ani pokyny, jak se zachovat a zda mají zasáhnout proti demonstran-
národní samostatnosti byla vládami západních válčících mocností
tům silou, nebo naopak ponechat věcem volný průběh a předávat
přijata a Masarykovo centrum zahraničního odboje (Českosloven-
klíčové úřady i vojenská velitelství Čechům. Teprve o den později,
ská národní rada) uznáno jako prozatímní vláda budoucího česko-
29. října, přišla depeše, že převzetí vlády českými politiky nemá být
slovenského státu.
bráněno, ale to už pražské vojenské velitelství v čele s generálem
To mělo i pro domácí českou politickou scénu nesmírný význam
Paulem Kestřankem po nekonečném vyjednávání s představiteli
a Masarykův plán dosažení československé státní samostatnosti a ne-
Národního výboru od možného záměru použít vojenskou sílu stejně
závislosti se v roce 1918 stal nosným politickým programem mnoha
ustoupilo.
čelných českých politiků v jejich pokračujícím boji za svržení habs-
T. G. Masaryk pobýval tou dobou v USA, a když tam dorazily
burské monarchie, dosažení národního sebeurčení a vlastního státu.
zprávy o tom, že v českých zemích došlo k převratu a vznikla Česko-
Rozhodující okamžik nastal 28. října roku 1918, kdy Vídeň zveřej-
slovenská republika (resp. Republika československá) byl velice pře-
nila zprávu o uzavření příměří a ukončení válečných operací. V Praze
kvapen. Stále totiž předpokládal, že válka bude ještě nějaký čas trvat
se už ráno začaly srocovat obrovské davy lidí, oslavující nejen mír,
a ke vzniku samostatného Československa dojde až někdy v roce 1919.
ale i konec habsburské monarchie. Z úřadů rakouské státní moci
Ale situaci už měli pevně v rukou představitelé domácího proti-
byly strhávány státní symboly Rakouska-Uherska, objevily se české
rakouského odboje, kteří začali jednat tak, aby státní samostatnost ne-
červenobílé vlajky a demonstrantů přibývalo. Státní převrat se stal
jen uhájili, ale zároveň vybudovali základy demokratického zřízení
realitou, neboť čeští politici, sdružení v opozičním Národním výbo-
nově vzniklé republiky.
ru, požadovali na představitelích monarchie předání moci.
14
Masaryk se tak stal prezidentem v nepřítomnosti a do této funkce
Lidé v ulicích přitom neměli ani tušení, že se vedou intenzivní jed-
byl 14. listopadu roku 1918 zvolen aklamací všech členů revolučního
nání, že vznikají české dobrovolnické oddíly, složené převážně ze
Národního shromáždění, kteří měli zároveň projednat provizorní
Sokolů a českých vojáků, kteří opouštěli kasárny, kde stále ještě byly
ústavu a zvolit první vládu. Do jejího čela byl prvním premiérem
dislokovány rakouské vojenské jednotky. Hrdiny dne se stali přední
jmenován dr. Karel Kramář (1860–1937), jenž stál v roce 1918 v čele
čeští politici Alois Rašín (1867–1923), František Soukup (1871–1940),
pražského Národního výboru.
a Jiří Stříbrný (1880–1955), kteří na Václavském náměstí přednesli
Ale ani on se revolučních událostí 28. října osobně nezúčastnil. Byl
proklamaci o vzniku samostatného Československa a vyzvali shro-
totiž tou dobou v Ženevě, kde rokoval s Edvardem Benešem a dal-
mážděné demonstranty k zachování veřejného pořádku.
šími členy zahraniční Československé národní rady o koordinaci
Stále totiž nebylo jasné, zda nehrozí ozbrojený střet s rakouskou
společného postupu, jenž by směřoval právě ke vzniku českosloven-
armádou, jejíž velitelé v Praze zatím neměli z Vídně žádné zprávy
ského státu a k vytvoření první vlády nové republiky. Nikdo z nich
O
P 15
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
v tu chvíli netušil, že doma se už odehrál proces, jenž samostatné
ústavy z 23. května roku 1919, kdy mu bylo přiznáno i oprávnění
Československo nastolil i bez nich. Kramář samozřejmě litoval toho,
jmenovat členy vlády, pravomoc zúčastňovat se jejího jednání a roz-
že nebyl v tak pohnuté době doma, a Rašínovi, který se stal v jeho
pouštět parlament. Jak sám prohlásil: „Mně nestačí přijímat a konat,
vládě ministrem financí, dokonce vyčítal, že si dovolil převzít ini-
co mi někdo rozkáže, to může dělat oficír, kaprál nebo voják, ale ne prezident
ciativu místo něj. Později však uznal, že kolegové z předsednictva
republiky.“
Národního výboru za dané situace jinak jednat nemohli a usměrnili
V únoru roku 1920 pak byla přijata nová ústava, která všechny
vývoj událostí tak, aby nedošlo k násilné konfrontaci s rozkládající
tyto prezidentské pravomoci potvrzovala. Tato základní právní norma
se rakouskou státní mocí.
nového státu sice říkala, že prezidentem může být zvolena jedna a táž
T. G. Masaryk se prezidentské funkce ujal až po svém návratu do
osoba jen ve dvou po sobě jdoucích obdobích, ale osobnost prvního
Prahy dne 21. prosince roku 1918. Toho dne též složil v poslanecké
prezidenta byla z tohoto ustanovení vyjmutá a délka Masarykova
sněmovně prezidentský slib a poté se odebral na Pražský hrad a na-
prezidentování nebyla časově nijak omezena.
vštívil ve veleslavínském sanatoriu svou manželku Charlottu, která
Bylo to vzdání pocty muži, který se nejvíce zasloužil o vznik česko-
se tu léčila z vážné nervové choroby. Doma ho vítaly desetitisíce
slovenské státnosti. Muži, který rozhodně nechtěl být jako prezident
nadšených lidí, k nimž promluvil na Staroměstském náměstí. Byl
jen loutkou v rukou jiných politiků. A podle toho také jednal.
pro ně hrdinou, skutečným prezidentem Osvoboditelem, o jehož zásluhách na vzniku republiky nebylo nejmenších pochybností.
a další významné osobnosti politického a veřejného života, s nimiž
Český národ v jeho osobě získal ikonu, k níž se po celou dobu jeho
udržoval časté kontakty. Začalo se hovořit o „hradní skupině“, která
prezidentování vzhlíželo s úctou i respektem. Masaryk totiž nebyl
se v průběhu první republiky stala důležitým nástrojem Masarykovy
jen prezidentem, ale i politickou osobností s širokým rozhledem,
politiky i silou, jež měla chránit její demokratický charakter a hájit
která ve svém národě spatřovala obrovský tvůrčí potenciál, a sám
humánní politické principy, které prezident prosazoval jako stěžejní
vzhlížel k nově nastolené demokracii s velkými nadějemi.
atribut veškerého lidského konání. „Hradní skupina“ byla v tomto
Avšak zákonodárci v něm spatřovali především reprezentativní
smyslu jakási „společenská dozorčí rada“, stojící nad politickými stra-
osobnost, která měla jmenovat vyšší státní úředníky, důstojníky
nami i hnutími, tvořícími československý parlamentní systém i značně
armády, přijímat členy zahraničních diplomatických sborů, udělovat
nesourodou masu politiků, vzájemně se hašteřících a hájících své často
prezidentské milosti, ale do praktické politiky se podle nich příliš
velmi úzkoprsé stranické zájmy.
vměšovat neměl.
16
Postupně kolem sebe shromáždil intelektuály, politiky, umělce
T. G. Masaryk však považoval prezidentskou funkci především
Prezident Masaryk však měl o svém úřadě zcela jiné představy
za službu vlasti, a pokud posuzoval rozporuplné cíle různých poli-
a nárokoval zvýšení svých pravomocí, jichž se mu dostalo novelou
tických uskupení, kladl vždy nejvýše zájmy státu a národa. V tomto
O
P 17
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
v tu chvíli netušil, že doma se už odehrál proces, jenž samostatné
ústavy z 23. května roku 1919, kdy mu bylo přiznáno i oprávnění
Československo nastolil i bez nich. Kramář samozřejmě litoval toho,
jmenovat členy vlády, pravomoc zúčastňovat se jejího jednání a roz-
že nebyl v tak pohnuté době doma, a Rašínovi, který se stal v jeho
pouštět parlament. Jak sám prohlásil: „Mně nestačí přijímat a konat,
vládě ministrem financí, dokonce vyčítal, že si dovolil převzít ini-
co mi někdo rozkáže, to může dělat oficír, kaprál nebo voják, ale ne prezident
ciativu místo něj. Později však uznal, že kolegové z předsednictva
republiky.“
Národního výboru za dané situace jinak jednat nemohli a usměrnili
V únoru roku 1920 pak byla přijata nová ústava, která všechny
vývoj událostí tak, aby nedošlo k násilné konfrontaci s rozkládající
tyto prezidentské pravomoci potvrzovala. Tato základní právní norma
se rakouskou státní mocí.
nového státu sice říkala, že prezidentem může být zvolena jedna a táž
T. G. Masaryk se prezidentské funkce ujal až po svém návratu do
osoba jen ve dvou po sobě jdoucích obdobích, ale osobnost prvního
Prahy dne 21. prosince roku 1918. Toho dne též složil v poslanecké
prezidenta byla z tohoto ustanovení vyjmutá a délka Masarykova
sněmovně prezidentský slib a poté se odebral na Pražský hrad a na-
prezidentování nebyla časově nijak omezena.
vštívil ve veleslavínském sanatoriu svou manželku Charlottu, která
Bylo to vzdání pocty muži, který se nejvíce zasloužil o vznik česko-
se tu léčila z vážné nervové choroby. Doma ho vítaly desetitisíce
slovenské státnosti. Muži, který rozhodně nechtěl být jako prezident
nadšených lidí, k nimž promluvil na Staroměstském náměstí. Byl
jen loutkou v rukou jiných politiků. A podle toho také jednal.
pro ně hrdinou, skutečným prezidentem Osvoboditelem, o jehož zásluhách na vzniku republiky nebylo nejmenších pochybností.
a další významné osobnosti politického a veřejného života, s nimiž
Český národ v jeho osobě získal ikonu, k níž se po celou dobu jeho
udržoval časté kontakty. Začalo se hovořit o „hradní skupině“, která
prezidentování vzhlíželo s úctou i respektem. Masaryk totiž nebyl
se v průběhu první republiky stala důležitým nástrojem Masarykovy
jen prezidentem, ale i politickou osobností s širokým rozhledem,
politiky i silou, jež měla chránit její demokratický charakter a hájit
která ve svém národě spatřovala obrovský tvůrčí potenciál, a sám
humánní politické principy, které prezident prosazoval jako stěžejní
vzhlížel k nově nastolené demokracii s velkými nadějemi.
atribut veškerého lidského konání. „Hradní skupina“ byla v tomto
Avšak zákonodárci v něm spatřovali především reprezentativní
smyslu jakási „společenská dozorčí rada“, stojící nad politickými stra-
osobnost, která měla jmenovat vyšší státní úředníky, důstojníky
nami i hnutími, tvořícími československý parlamentní systém i značně
armády, přijímat členy zahraničních diplomatických sborů, udělovat
nesourodou masu politiků, vzájemně se hašteřících a hájících své často
prezidentské milosti, ale do praktické politiky se podle nich příliš
velmi úzkoprsé stranické zájmy.
vměšovat neměl.
16
Postupně kolem sebe shromáždil intelektuály, politiky, umělce
T. G. Masaryk však považoval prezidentskou funkci především
Prezident Masaryk však měl o svém úřadě zcela jiné představy
za službu vlasti, a pokud posuzoval rozporuplné cíle různých poli-
a nárokoval zvýšení svých pravomocí, jichž se mu dostalo novelou
tických uskupení, kladl vždy nejvýše zájmy státu a národa. V tomto
O
P 17
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
smyslu to byl prezident nadstranický, i když měl blízko například k sociálním demokratům, jejichž politiku vnímal velice pozitivně. T. G. Masaryk byl tím, kdo prezidentské funkci v novém státě vtiskl nejen pečeť důležitosti a respektu, ale zároveň i služby svému národu. Od samého počátku podporoval renovaci a přestavbu Pražského hradu v důstojné prezidentské sídlo a zasadil se i o dostavbu Svatovítské katedrály. Další prezidentské sídlo vzniklo na zámku v Lánech, který vláda koupila od Fürstenberků a dala ho Masarykovi k užívání. Zde se brzy cítil být doma a jako prezident pak úřadoval nejen na Pražském hradě, ale i v lánském zámku. Tam jeho pracovní dny měly přesně stanovený rozvrh. Svou činnost zahajoval kolem sedmé hodiny, kdy pročítal noviny a snídal. V devět přišli jeho tajemníci s poštou a úředními spisy a poté se pra-
T. G. Masaryk s oblibou jezdil na koni. ProjíÏìky byly pro nûj nejen sportovním vyÏitím, ale i jedním ze zpÛsobÛ relaxace.
covalo asi do třinácti hodin. Následoval oběd a přijímání premiérů, ministrů, či zahraničních diplomatů. Kolem šestnácté hodiny byla přestávka, kdy prezident vyjížděl na
dost náročný. Jako intelektuál měl rád lidi se samostatným kritickým
koni do okolí Lán, nebo se procházel v zámeckém parku. Po návratu
myšlením a uvažováním, poklonkování, papouškování cizích ná-
ještě nějakou dobu pracoval a v devatenáct hodin byla večeře. Násle-
zorů a zbytečné a plané řeči „o ničem“ nesnášel. Povahovým založe-
dovalo promítání filmů, které měl T. G. Masaryk ve zvláštní oblibě,
ním byl spíše introvert, často mlčel, a než vyslovil vlastní úsudek,
nebo naplánované hudební produkce a kolem dvaadvacáté hodiny
raději naslouchal jiným.
se prezident odebíral do ložnice, kde přibližně do půlnoci četl knihy, které měl rád a byl i jejich náruživým sběratelem.
18
cítil obrovskou odpovědnost a byl k sobě i svým spolupracovníkům
Vytvořil prezidentský fond, jenž sloužil nejen k charitativním účelům a k vyvažování sociálních nedostatků, ale i k finanční podpoře
Jistě se každý den neopakovalo přesně to samé, někdy bylo třeba
nejrůznějších institucí, nadací a občanských aktivit. Není známo, že
prezidentův program podle nečekaných či důležitých okolností upra-
by svých prezidentských výsad někdy zneužil, ale nekompromisně
vit, ale v zásadě se uvedený rozvrh dodržoval.
jich využíval v okamžicích, kdy měl pocit, že by mohly být demo-
V T. G. Masarykovi získala první republika státníka a osobnost,
kratické pořádky v zemi otřeseny. Například v roce 1926 celou svou
která měla vlastní politické vize i poměrně vyhraněné názory na to,
autoritou zasáhl proti vzmáhajícímu se pravicovému extremismu
jakým směrem se má budování československého státu ubírat. Sám
i projevům českého nacionalismu (proces s generálem Radolou
O
P 19
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
smyslu to byl prezident nadstranický, i když měl blízko například k sociálním demokratům, jejichž politiku vnímal velice pozitivně. T. G. Masaryk byl tím, kdo prezidentské funkci v novém státě vtiskl nejen pečeť důležitosti a respektu, ale zároveň i služby svému národu. Od samého počátku podporoval renovaci a přestavbu Pražského hradu v důstojné prezidentské sídlo a zasadil se i o dostavbu Svatovítské katedrály. Další prezidentské sídlo vzniklo na zámku v Lánech, který vláda koupila od Fürstenberků a dala ho Masarykovi k užívání. Zde se brzy cítil být doma a jako prezident pak úřadoval nejen na Pražském hradě, ale i v lánském zámku. Tam jeho pracovní dny měly přesně stanovený rozvrh. Svou činnost zahajoval kolem sedmé hodiny, kdy pročítal noviny a snídal. V devět přišli jeho tajemníci s poštou a úředními spisy a poté se pra-
T. G. Masaryk s oblibou jezdil na koni. ProjíÏìky byly pro nûj nejen sportovním vyÏitím, ale i jedním ze zpÛsobÛ relaxace.
covalo asi do třinácti hodin. Následoval oběd a přijímání premiérů, ministrů, či zahraničních diplomatů. Kolem šestnácté hodiny byla přestávka, kdy prezident vyjížděl na
dost náročný. Jako intelektuál měl rád lidi se samostatným kritickým
koni do okolí Lán, nebo se procházel v zámeckém parku. Po návratu
myšlením a uvažováním, poklonkování, papouškování cizích ná-
ještě nějakou dobu pracoval a v devatenáct hodin byla večeře. Násle-
zorů a zbytečné a plané řeči „o ničem“ nesnášel. Povahovým založe-
dovalo promítání filmů, které měl T. G. Masaryk ve zvláštní oblibě,
ním byl spíše introvert, často mlčel, a než vyslovil vlastní úsudek,
nebo naplánované hudební produkce a kolem dvaadvacáté hodiny
raději naslouchal jiným.
se prezident odebíral do ložnice, kde přibližně do půlnoci četl knihy, které měl rád a byl i jejich náruživým sběratelem.
18
cítil obrovskou odpovědnost a byl k sobě i svým spolupracovníkům
Vytvořil prezidentský fond, jenž sloužil nejen k charitativním účelům a k vyvažování sociálních nedostatků, ale i k finanční podpoře
Jistě se každý den neopakovalo přesně to samé, někdy bylo třeba
nejrůznějších institucí, nadací a občanských aktivit. Není známo, že
prezidentův program podle nečekaných či důležitých okolností upra-
by svých prezidentských výsad někdy zneužil, ale nekompromisně
vit, ale v zásadě se uvedený rozvrh dodržoval.
jich využíval v okamžicích, kdy měl pocit, že by mohly být demo-
V T. G. Masarykovi získala první republika státníka a osobnost,
kratické pořádky v zemi otřeseny. Například v roce 1926 celou svou
která měla vlastní politické vize i poměrně vyhraněné názory na to,
autoritou zasáhl proti vzmáhajícímu se pravicovému extremismu
jakým směrem se má budování československého státu ubírat. Sám
i projevům českého nacionalismu (proces s generálem Radolou
O
P 19
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
Gajdou) a s pomocí své „hradní skupiny“ aktivizoval společnost i mé-
částkou podpořil činnost levých eserů, kteří byli politickými odpůrci
dia na ochranu i případnou obranu demokracie proti fašizujícím po-
bolševiků, ale zároveň odmítl nařčení, že tato finanční pomoc měla
litickým vlivům.
sloužit k Leninovu násilnému odstranění.
Z toho je patrné, že měl i odpůrce. Mezi ty nejvlivnější patřil i první
Stejně vágní byla pozdější nařčení komunistů, že za první repub-
československý premiér Karel Kramář, s nímž se Masaryk nakonec
liky nechal střílet do dělníků. K obětem brutálních zákroků tehdejší
názorově rozešel právě kvůli jeho nacionalistickým a rádoby vlaste-
policie vůči demonstrujícímu dělnictvu skutečně došlo (například
neckým propagandistickým výlevům i kvůli jeho odporu proti inte-
v Duchcově, Vrútkách aj.), ale prezident s tím neměl co dělat, neboť
graci představitelů siné německé menšiny do politického systému
policie podléhala řízení vlády, konkrétně ministrů vnitra a Masaryk se
první republiky. K dalším Masarykovým ideovým protivníkům pat-
s takovou mocenskou krutostí nikdy neztotožňoval a sám podobné
řil i básník Viktor Dyk nebo historik Josef Pekař, s nímž se prezident
praktiky kritizoval.
rozcházel v hodnocení smyslu českých dějin. Patrné to bylo napří-
Jeho názory na demokracii jsou dnes už známé. Masaryk napří-
klad v jejich odlišném názoru na husitskou epochu, kterou Pekař po-
klad zdůrazňoval, že demokracie je především diskuse a systém, vy-
važoval spíše za národní tragédii, zatímco Masaryk v ní spatřoval
tvářející snesitelnou nerovnost a směřující k harmonizaci společnosti.
významný pokus o ideovou a společenskou obrodu feudálního řádu
Demokracie byla v jeho pojetí vláda lidu, lidem a pro lid. Za její hlavní
s dalekosáhlými a dlouhodobými dosahy na další vývoj české stát-
úkol považoval humanizaci společnosti a nutnost posilování vlivu
nosti a české národní pospolitosti. Ale oba se navzájem respekto-
občanských iniciativ, namísto bezduchého stranictví. Demokracie
vali a Masaryk přes názorové rozdíly Pekařovu odbornou erudici
mu nebyla způsobem panování, ale správou vlasti, která měla být
uznával.
každému domovem. Proto také kladl důraz na posilování vlaste-
Mezi prezidentovy odpůrce patřili i katoličtí klerikálové, zejména
neckého a patriotického ducha ve školství, státních institucích, měs-
poté, co roku 1925 prosadil, že výročí upálení mistra Jana Husa bude
tech i obcích. Známý je jeho výrok, že „máme dvě veleobce, které překá-
státním svátkem. To dokonce vedlo k dočasné roztržce s Vatikánem,
žejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov“. Co k tomu
která však byla po dvou letech překonána. Klerikálům vadilo i jeho
dnes dodat?
racionální vidění světa, kdy zdůrazňoval sílu rozumu nad fanatismem a náboženskou demagogií.
20
Jak už bylo řečeno, vedle četby miloval i promítání filmů, zejména grotesek a kovbojek. Kromě oblíbené jízdy na koni to byl pro něj další
Nakonec nelze pominout ani komunisty, kteří rovněž patřili k těm,
způsob relaxace. V Lánech pořádal hudební večery, na nichž zpívala
kdo proti Masarykovi vystupovali, a dokonce ho obviňovali, že za
nejen světoznámá česká operní pěvkyně Ema Destinová, ale i další
první světové války během svého pobytu v Rusku pomohl financo-
přední operní umělci, umělkyně i hudební virtuózové. Rád se také
vat atentát na V. I. Lenina. Masaryk sice nepopřel, že tenkrát určitou
s umělci setkával, besedy s nimi si užíval a mezi jeho přátele patřil
O
P 21
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
Gajdou) a s pomocí své „hradní skupiny“ aktivizoval společnost i mé-
částkou podpořil činnost levých eserů, kteří byli politickými odpůrci
dia na ochranu i případnou obranu demokracie proti fašizujícím po-
bolševiků, ale zároveň odmítl nařčení, že tato finanční pomoc měla
litickým vlivům.
sloužit k Leninovu násilnému odstranění.
Z toho je patrné, že měl i odpůrce. Mezi ty nejvlivnější patřil i první
Stejně vágní byla pozdější nařčení komunistů, že za první repub-
československý premiér Karel Kramář, s nímž se Masaryk nakonec
liky nechal střílet do dělníků. K obětem brutálních zákroků tehdejší
názorově rozešel právě kvůli jeho nacionalistickým a rádoby vlaste-
policie vůči demonstrujícímu dělnictvu skutečně došlo (například
neckým propagandistickým výlevům i kvůli jeho odporu proti inte-
v Duchcově, Vrútkách aj.), ale prezident s tím neměl co dělat, neboť
graci představitelů siné německé menšiny do politického systému
policie podléhala řízení vlády, konkrétně ministrů vnitra a Masaryk se
první republiky. K dalším Masarykovým ideovým protivníkům pat-
s takovou mocenskou krutostí nikdy neztotožňoval a sám podobné
řil i básník Viktor Dyk nebo historik Josef Pekař, s nímž se prezident
praktiky kritizoval.
rozcházel v hodnocení smyslu českých dějin. Patrné to bylo napří-
Jeho názory na demokracii jsou dnes už známé. Masaryk napří-
klad v jejich odlišném názoru na husitskou epochu, kterou Pekař po-
klad zdůrazňoval, že demokracie je především diskuse a systém, vy-
važoval spíše za národní tragédii, zatímco Masaryk v ní spatřoval
tvářející snesitelnou nerovnost a směřující k harmonizaci společnosti.
významný pokus o ideovou a společenskou obrodu feudálního řádu
Demokracie byla v jeho pojetí vláda lidu, lidem a pro lid. Za její hlavní
s dalekosáhlými a dlouhodobými dosahy na další vývoj české stát-
úkol považoval humanizaci společnosti a nutnost posilování vlivu
nosti a české národní pospolitosti. Ale oba se navzájem respekto-
občanských iniciativ, namísto bezduchého stranictví. Demokracie
vali a Masaryk přes názorové rozdíly Pekařovu odbornou erudici
mu nebyla způsobem panování, ale správou vlasti, která měla být
uznával.
každému domovem. Proto také kladl důraz na posilování vlaste-
Mezi prezidentovy odpůrce patřili i katoličtí klerikálové, zejména
neckého a patriotického ducha ve školství, státních institucích, měs-
poté, co roku 1925 prosadil, že výročí upálení mistra Jana Husa bude
tech i obcích. Známý je jeho výrok, že „máme dvě veleobce, které překá-
státním svátkem. To dokonce vedlo k dočasné roztržce s Vatikánem,
žejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov“. Co k tomu
která však byla po dvou letech překonána. Klerikálům vadilo i jeho
dnes dodat?
racionální vidění světa, kdy zdůrazňoval sílu rozumu nad fanatismem a náboženskou demagogií.
20
Jak už bylo řečeno, vedle četby miloval i promítání filmů, zejména grotesek a kovbojek. Kromě oblíbené jízdy na koni to byl pro něj další
Nakonec nelze pominout ani komunisty, kteří rovněž patřili k těm,
způsob relaxace. V Lánech pořádal hudební večery, na nichž zpívala
kdo proti Masarykovi vystupovali, a dokonce ho obviňovali, že za
nejen světoznámá česká operní pěvkyně Ema Destinová, ale i další
první světové války během svého pobytu v Rusku pomohl financo-
přední operní umělci, umělkyně i hudební virtuózové. Rád se také
vat atentát na V. I. Lenina. Masaryk sice nepopřel, že tenkrát určitou
s umělci setkával, besedy s nimi si užíval a mezi jeho přátele patřil
O
P 21
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
i spisovatel Karel Čapek a mnoho dalších věhlasných literátů, herců
ideologie vedl i k narůstajícímu velkoněmeckému šovinismu a na-
a malířů. Pro děti, v jejichž společnosti vždy pookřál, pořádal i vá-
cionalismu v českých zemích.
noční nadílku a charitu vůbec považoval za velmi důležitou, neboť
V T. G. Masarykovi se českému národu dostalo státníka, jenž
dobře věděl, že československá demokracie má k dokonalosti daleko
rozhledem, vzdělaností, empatií i schopností určil jádro dobových
a je třeba ještě hodně práce, aby takříkajíc srostla s celým národem.
problémů, nebyl svými dalšími nástupci v prezidentské funkci pře-
Dobré věci k obecnému prospěchu měl podle jeho názoru dělat každý podle svého naturelu a schopností, a nikoli jen nějaká úzká sku-
Jistě nebyl dokonalý a měl i své slabosti, jako každý člověk. Ale
pina vyvolených politiků. Však také zcela jadrně prohlásil: „Když
drtivou většinou českého národa zůstával respektován jako jeho
miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného.“ Pro
mravní ikona, což rozhodně nebylo málo. Byl státníkem, který vý-
něj to byla otázka mravní cti, a snad i proto viděl své vzory v Ježíšovi,
razně napomohl tomu, že se prvorepublikové Československo za
Husovi a Komenském, kteří sice měli jen moc duchovní, ale přesto
poměrně krátkou dobu stalo vyspělým a stabilním demokratickým
dokázali pořádně zahýbat světem v tom nejlepším slova smyslu.
státem tehdejší Evropy. Bohužel, dědictví, které po sobě zanechal,
Nejvíce ho rozčilovalo prázdné tlachání, nebo teoretizování o tom, co by se mělo dělat. On však požadoval především tvůrčí skutky, které pro něj byly skutečným hybatelem společnosti.
bylo po jeho smrti v následujících letech rozmetáno. Toho se již T. G. Masaryk naštěstí nedožil. Podlehl několika záchvatům mozkové mrtvice a v září roku 1937 v Lánech zemřel.
Když se v lednu roku 1933 stal v sousedním Německu říšským
Pohřben byl po boku své manželky Charlotty (1850–1923) do nově
kancléřem vůdce nacistů Adolf Hitler (1889–1945), T. G. Masaryk
vybudované hrobky na lánském hřbitově, kam byl v roce 1948 ulo-
s rostoucím znepokojením sledoval, co se za západní českosloven-
žen i jeho tragicky zesnulý syn a tehdejší ministr zahraničních věcí
skou hranicí začíná dít. Doufal, že nacistické diktatuře nepůjde o nic
Jan Masaryk (1886–1948).
jiného než o to, vrátit Německu jeho evropský mocenský statut a Hit-
Tou dobou už byla v Československu nastolena komunistická dik-
ler půjde cestou zvelebování německého národa. Instinktivně však
tatura, jejíž představitelé se snažili humánní a demokratický odkaz
cítil, že je to jen iluze, a říká se, že když četl Hitlerův Mein Kampf, ob-
T. G. Masaryka z mysli lidí vymazat. To se jim však během jejich čtyři-
sahem této „bible nacismu“ byl rozhořčen a silně rozrušen.
cetiletého panování nepodařilo a dnes je první československý pre-
Možná už tehdy mu došlo, k čemu se nacistický diktátor v Evropě chystá. V Československu totiž byla silná německá menšina, která se lehce mohla stát pátou kolonou Německa v první republice, a tuto hrozbu si na sklonku života Masaryk uvědomoval, neboť od roku 1936 agresivita stále mocnějšího německého souseda sílila a vliv nacistické 22
konán.
O
zident po právu řazen mezi nejvýznamnější historické osobnosti našeho národa.
VLADIMÍR LI·KA/PREZIDENTI
TomበGarrigue Masaryk
i spisovatel Karel Čapek a mnoho dalších věhlasných literátů, herců
ideologie vedl i k narůstajícímu velkoněmeckému šovinismu a na-
a malířů. Pro děti, v jejichž společnosti vždy pookřál, pořádal i vá-
cionalismu v českých zemích.
noční nadílku a charitu vůbec považoval za velmi důležitou, neboť
V T. G. Masarykovi se českému národu dostalo státníka, jenž
dobře věděl, že československá demokracie má k dokonalosti daleko
rozhledem, vzdělaností, empatií i schopností určil jádro dobových
a je třeba ještě hodně práce, aby takříkajíc srostla s celým národem.
problémů, nebyl svými dalšími nástupci v prezidentské funkci pře-
Dobré věci k obecnému prospěchu měl podle jeho názoru dělat každý podle svého naturelu a schopností, a nikoli jen nějaká úzká sku-
Jistě nebyl dokonalý a měl i své slabosti, jako každý člověk. Ale
pina vyvolených politiků. Však také zcela jadrně prohlásil: „Když
drtivou většinou českého národa zůstával respektován jako jeho
miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného.“ Pro
mravní ikona, což rozhodně nebylo málo. Byl státníkem, který vý-
něj to byla otázka mravní cti, a snad i proto viděl své vzory v Ježíšovi,
razně napomohl tomu, že se prvorepublikové Československo za
Husovi a Komenském, kteří sice měli jen moc duchovní, ale přesto
poměrně krátkou dobu stalo vyspělým a stabilním demokratickým
dokázali pořádně zahýbat světem v tom nejlepším slova smyslu.
státem tehdejší Evropy. Bohužel, dědictví, které po sobě zanechal,
Nejvíce ho rozčilovalo prázdné tlachání, nebo teoretizování o tom, co by se mělo dělat. On však požadoval především tvůrčí skutky, které pro něj byly skutečným hybatelem společnosti.
bylo po jeho smrti v následujících letech rozmetáno. Toho se již T. G. Masaryk naštěstí nedožil. Podlehl několika záchvatům mozkové mrtvice a v září roku 1937 v Lánech zemřel.
Když se v lednu roku 1933 stal v sousedním Německu říšským
Pohřben byl po boku své manželky Charlotty (1850–1923) do nově
kancléřem vůdce nacistů Adolf Hitler (1889–1945), T. G. Masaryk
vybudované hrobky na lánském hřbitově, kam byl v roce 1948 ulo-
s rostoucím znepokojením sledoval, co se za západní českosloven-
žen i jeho tragicky zesnulý syn a tehdejší ministr zahraničních věcí
skou hranicí začíná dít. Doufal, že nacistické diktatuře nepůjde o nic
Jan Masaryk (1886–1948).
jiného než o to, vrátit Německu jeho evropský mocenský statut a Hit-
Tou dobou už byla v Československu nastolena komunistická dik-
ler půjde cestou zvelebování německého národa. Instinktivně však
tatura, jejíž představitelé se snažili humánní a demokratický odkaz
cítil, že je to jen iluze, a říká se, že když četl Hitlerův Mein Kampf, ob-
T. G. Masaryka z mysli lidí vymazat. To se jim však během jejich čtyři-
sahem této „bible nacismu“ byl rozhořčen a silně rozrušen.
cetiletého panování nepodařilo a dnes je první československý pre-
Možná už tehdy mu došlo, k čemu se nacistický diktátor v Evropě chystá. V Československu totiž byla silná německá menšina, která se lehce mohla stát pátou kolonou Německa v první republice, a tuto hrozbu si na sklonku života Masaryk uvědomoval, neboť od roku 1936 agresivita stále mocnějšího německého souseda sílila a vliv nacistické 22
konán.
O
zident po právu řazen mezi nejvýznamnější historické osobnosti našeho národa.