0307830

KAPITOLA

1

Nikdo si toho kusu skály nevšiml. Ani k tomu neměl důvod. Ničím se nelišil od milionů jiných kamenných a ledových úlomků, sledujících dráhu dávno vyhaslé, krátkoperiodické komety, a vypadal stejně jako ostatní. Kámen byl menší než některé úlomky a větší než jiné, ale jinak od nich byl k nerozeznání. I ve velmi nepravděpodobném případě, že by ho za­ chytila planetární ochranná síť, by zběžný průzkum odhalil, že v chemickém složení kamene převládají křemičitany, doplněné ji­ nými prvky a rudami. Takže závěr by zněl, že se jedná o kámen, kte­ rý není dost velký na to, aby napáchal nějakou škodu. Pro planetu, která dráhu kamene křížila, to však byla čistě teore­ tická úvaha, protože žádnou ochrannou síť neměla. Měla ovšem gravitační studnu, do které kámen spolu s ostatními úlomky spadl. Společně pak vytvořily meteorický roj, což se dělo pokaždé, když planeta překřížila dráhu komety. Na povrchu této mrazivé planety se nevyskytoval žádný inteligentní tvor, ale kdyby se tam přesto někdo ocitl a vzhlédl k obloze, spatřil by jen jasné šmouhy svědčící o zániku drobných úlomků, které shořely v atmosféře. Převážná většina meteorů se při průchodu atmosférou vypaří a jejich pevná struktura se přemění na táhlou linii mikroskopických částic, které zůstanou v atmosféře tak dlouho, dokud se z nich ne-

1 2

JDHN SCALZI

stanou jádra vodních kapek a nespadnou na zem v podobě deště (nebo v podobě sněhu, vzhledem k teplotě planety). Tenhle kámen měl však výhodu velké hmotnosti. Atmosférický tlak narušil jeho strukturu a vytvořil mikroskopické trhliny, které ještě zvětšily tlak, působící při průletu houstnoucím plynovým oba­ lem planety, a odštěpil z něj úlomky. Oddělené části krátce a jasně na obloze zazářily a shořely. Na kon­ ci jeho pouti atmosférou z něho přesto zbyl ještě dost velký kus, a ten dopadl na povrch planety jako planoucí bolid. Tvrdě a velkou rych­ lostí zasáhl holou skálu, kterou prudké větry zbavily sněhu i ledu. Při nárazu se část skály vypařila a v místě dopadu se vytvořil ne­ velký kráter. Skalnaté podloží, rozprostírající se na poměrně velkém území, se nárazem rozeznělo jako zvon, tónem o několik oktáv niž­ ším, než je schopna vnímat většina známých inteligentních druhů. Půda se zachvěla. A v hloubce pod povrchem planety si toho nakonec přece jen všimli. ,,Zemětřesení," hlásila Sharan. Ani nevzhlédla od monitoru. Za několik okamžiků následoval další otřes. ,,Zemětřesení," zopakovala Sharan. Cainen odtrhl oči od monitoru a pohlédl na svou asistentku. ,,Budeš mi to hlásit pokaždé?" zeptal se jí. ,,Chci tě informovat o všem, co se děje," řekla Sharan. ,,Oceňuji tvou snahu," řekl Cainen, ,,ale tohle mi opravdu ne­ musíš pokaždé opakovat. Jsem vědec. Dobře vím, že když se země chvěje, zřejmě je zemětřesení. Tvé první upozornění bylo namístě. Ale páté nebo šesté už je zbytečné." Další otřes. ,,Zemětřesení," řekla Sharan. ,, V pořadí sedmý otřes. Stejně nejsi odborník na seismickou činnost. Ta totiž nepatří do to­ ho množství oborů, k jejichž problematice neustále zaujímáš od­ borná stanoviska." Navzdory charakteristickému kamennému výra­ zu v její tváři se ironický podtón v jejím hlase nedal přeslechnout. Kdyby Cainen se svou asistentkou nespal, asi by se naštval. Ale takhle ho to jen pobavilo. ,,Neměl jsem tušení, že jsi odborníkem na zemětřesení," řekl.

BRIGÁDY DUCHŮ

1 3

,,Je to můj koníček," odvětila Sharan. Cainen už otvíral ústa k odpovědi, když se podlaha náhle prudce zvedla. Cainenovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že se nezvedla pod­ laha, ale že ho náhle něco prudce srazilo k zemi. Teď ležel roztažený na dlaždicích spolu s většinou předmětů, původně umístěných na stole. Ten ležel převrácený vedle něj a ještě se kymácel. Zaletěl pohledem k Sharan. Ta už také nesledovala monitor, hlavně proto, že ležel rozbitý na zemi vedle ní. ,,Co to bylo?" zeptal se Cainen. ,,Zemětřesení?" navrhla Sharan nesměle, ale vzápětí vykřikla, když laboratoř opět nadskočila. Osvětlovací a zvukové panely od­ padly od stropu. Cainen i Sharan se rychle schovali pod pracovní stoly. Kolem nich se všechno otřásalo. Pak nastal klid. Cainen se v posledních zbytcích světla rozhlédl kolem sebe. Laboratoř byla zcela zdemolovaná, veškeré přístroje i vy­ bavení ležely rozbité na podlaze spolu s obložením stěn a stropu. V laboratoři obvykle pracoval celý jeho tým, ale dnes sem přišel jen s Sharan, aby dokončili sérii pokusů. Všichni ostatní byli v obytné části a spali. Teď však už byli asi všichni vzhůru. Z chodby do laboratoře pronikl hlasitý zvuk. ,,Slyšíš to?" zeptala se Sharan. Cainen mlčky přikývl. ,,Je to bojový poplach." ,,Někdo nás napadl?" zeptala se Sharan. ,,Myslela jsem, že zá­ kladna je chráněna štíty." „To je," potvrdil Cainen. ,,Nebo aspoň byla. Rozhodně měla být." ,,No, skvělá práce, to se musí nechat." To Cainena rozzlobilo. ,,Nic není dokonalé, Sharan," vyjel na ni. ,,Promiň," řekla Sharan, když viděla, jak ho její poznámka popudila. Cainen jen něco zabručel a vylezl z úkrytu pod stolem. Vydal se k převrácené skříňce. ,,Pojď mi s ní pomoct," požádal Sharan. Společnými silami skříňku zvedli a postavili, aby Cainen mohl ote­ vřít dvířka. Vyndal z ní malou pistoli a náboje. ,,Kde jsi k tomu přišel?" zeptala se Sharan. „Tohle je vojenská základna, Sharan," řekl Cainen. ,,Dají se tu

1 4

JDHN SCALZI

získat zbraně. Mám dvě - jednu tady a druhou na pokoji. Myslel jsem, že by se mohly v podobných případech hodit." ,,Ale my přece nejsme vojáci," namítla Sharan. ,,Na to se tě nikdo z útočníků, ať už je to kdokoliv, ptát nebude," řekl Cainen a podal pistoli Sharan. ,,Na, vezmi si ji." „Nedávej mi to," odmítla ji Sharan. ,,Nikdy jsem takovou věc neměla v ruce. Nech si ji sám." ,,Určitě?" ujistil se Cainen. ,,Určitě," odpověděla. ,,Ještě bych si prostřelila nohu." ,, Tak dobře," řekl Cainen. Nabil pistoli a dal si ji do kapsy pláště. „Měli bychom se dostat na ubikace. Jsou tam naši. Když se něco stane, měli bychom být s nimi." Sharan mlčky kývla na souhlas. Její obvyklý sarkastický postoj vystřídala únava a strach. Cainen ji k so­ bě na chvíli přivinul. „Pojď, Sharan," řekl. ,,Budeme v pořádku. Jen se musíme dostat do obytné části." Klopýtali přes sutiny v chodbě, když zaslechli, jak se otevřely dve­ ře ze schodiště. Cainen se snažil v šeru a zvířeném prachu zahléd­ nout, kdo vešel. Rozeznal dvě velké postavy. Začal couvat zpátky k laboratoři. Sharan, která dostala stejný nápad o trochu dřív než její šéf, už stála ve dveřích laboratoře. Jedinou únikovou cestu z tohoto podlaží poskytoval výtah na opačném konci chodby. Byli v pasti. Cai­ nen bezděčně sáhl do kapsy svého pláště. Se zbraněmi neměl o moc víc zkušeností než Sharan a vůbec si nebyl jistý, že zasáhne cíl, tím méně dva. Navíc se dalo očekávat, že jsou to vycvičení vojáci. ,,Administrátore Cainene," ozval se jeden z nich. ,,Co?" zareagoval Cainen bezděčně a vzápětí zalitoval, že se pro­ zradil. „Administrátore Cainene," zopakoval dotyčný. ,,Přišli jsme pro vás. Tady nejste v bezpečí." Nejasná postava se přiblížila a ve slabém světle se proměnila v Atena Randta, jednoho z velitelů základny. Cainen ho poznal podle znaku jeho klanu na krunýři a podle insig­ nií. Aten Randt byl Eneshan a Cainen si musel trochu zahanbeně přiznat, že i po tak dlouhé době, kterou na základně strávil, mu při­ padají všichni stejní.

BRIGÁDY DUCHŮ

1 S

„Kdo na nás zaútočil?" zeptal se Cainen. ,,A jak mohli základnu objevit?" ,,Nejsme si jistí, kdo nás napadl, ani proč," řekl Aten Randt. Kla­ pání jeho čelistí převádělo do srozumitelné řeči malé zařízení, které mu viselo na krku. Aten Randt Cainenovi rozuměl bez něho, ale k dorozumění ho potřeboval. ,,Bombardování přišlo z oběžné dráhy, a teprve teď jsme objevili jejich přistávací plavidlo." Aten Randt se k němu rychle blížil a Cainen se musel držet, aby před ním v hrůze neucouvl. Přestože tu byl už dlouho a panovaly mezi nimi poměrně dobré pracovní vztahy, byl v přítomnosti velké hmyzí rasy stále nervózní. ,,Administrátore Cainene, nesmí vás tu objevit. Mu­ síme vás odtud dostat pryč, dřív než bude základna obsazena." ,,V pořádku," řekl Cainen. Kývl na Sharan, že půjdou. ,,Ona ne," prohlásil Aten Randt. ,,Jen vy." Cainen se zarazil. ,,Je to moje asistentka. Potřebuji ji." Základna se otřásla dalším výbuchem. Cainena náraz nejdřív odhodil na stěnu a pak se opět ocitl na zemi. Během pádu si všiml, že se Eneshané ani nepohnuli. „ Teď není vhodný čas to probírat, administrátore," upozornil ho Aten Randt. Monotónní hlas překladače dodal poznámce bezděčně ironický nádech. Cainen se nadechoval k dalšímu protestu, ale Sharan ho vzala jemně pod paží. ,,Cainene. . . Má pravdu," řekla. ,,Musíš odtud zmi­ zet. Je špatné, že tu jsme, ale mnohem horší by bylo, kdyby tě tu na­ šli." ,,Nenechám tě tady, prohlásil Cainen. ,,Cainene, řekla Sharan a ukázala na Atena Randta, který tam po­ řád jen tak stál. ,,Je tady jeden z nejvyšších vojenských velitelů. Ně­ kdo zaútočil na základnu. Neposlali by někoho, jako je on, vyřídit nějakou bezvýznamnou záležitost. Teď navíc není čas na spory. Tak s nimi jdi. Já se na ubikace dostanu sama. Už to tady znám a trefím tam i bez doprovodu. Cainen se na Sharan chvíli díval a pak ukázal na eneshanského vojáka. ,,Vy," řekl. ,,Dovedete ji do obytné části." ,,Potřebuji ho tady," ohradil se Aten Randt. 1 1

11

11

1 6

JaHN SCALZI

,,Postaráte se o mě sám," řekl Cainen. ,,A jestli ji nedoprovodí on, udělám to já." Aten Randt si zakryl překladač a kývl na vojáka. Chvíli se spolu bavili, ani nemuseli hovořit tak tiše, protože Cainen jim stejně ne­ rozuměl. Pak se voják postavil vedle Sharan. „Tak dobře, odvede ji na ubikace," souhlasil nakonec Aten Randt. ,,Ale už nechci slyšet žádné další námitky. Beztak jsme pro­ mrhali spoustu drahocenného času. Teď pojďte se mnou, adminis­ trátore. Popadl Cainena za ruku a táhl ho směrem ke dveřím na schodiště. Když se Cainen ohlédl, viděl, jak se Sharan s obavami dí­ vá na vysokého Eneshana. Pak ho Aten Randt vystrčil ze dveří a Cainen ztratil svou asis­ tentku a milenku v jedné osobě z dohledu. ,,To bolí," postěžoval si Cainen na drsné zacházení. ,,Ticho," okřikl ho Aten Randt a postrčil Cainena ke schodům. Začali po nich stoupat nahoru. Eneshan s nečekaně krátkými a ten­ kými dolními končetinami držel s Cainenem krok. ,,Moc dlouho jsem vás hledal, a pak také nějakou dobu trvalo, než jsem vás přiměl k pohybu. Proč nejste na ubikacích s ostatními?" ,,Dokončovali jsme nějaké testy," řekl Cainen. ,,Co jiného by­ chom tu asi dělali. Kam jdeme?" ,,Nahoru," odpověděl Aten Randt. ,,Musíme se dostat k podzem­ ní dráze." Cainen se zarazil a ohlédl se na Atena Randta, který stál o něko­ lik schodů níž a byl teď díky tomu stejně vysoký jako on. ,,Ta vede do hydroponie," řekl Cainen. Spolu se Sharan a ostatními členy týmu občas zašli do rozlehlých podzemních hydroponií, aby se po­ kochali zelení. Povrch planety nikoho nelákal, pokud tedy člověk nevyhledával mráz a sníh. Hydroponie byly místem, kde si připada­ li, že jsou venku v přírodě. „Hydroponie se nachází v přírodní jeskyni," řekl Aten Randt a zase Cainena vybídl k chůzi. ,,Za ní teče podzemní řeka, která ústí do podzemního jezera. V něm je umístěn malý obytný modul, ve kterém se budete moci ukrýt." ,,Nikdy jste mi o něm neřekli," postěžoval si Cainen.