Přeložila: OlAJDA Habásková
Raine Miller: Napravený prostopášník Vydání první Copyright © 2012 by Raine Miller All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2018 jako svou 2154. publikaci Přeloženo z anglického originálu The Undoing of a Libertine vydaného nakladatelstvím Siren Publishing, Inc., v roce 2012 Český překlad © 2018 Olajda Habásková Odpovědná redaktorka Renata Heitelová Korektorka Daniela Čermáková Ilustrace na přebalu © 2018 Martina Černá Přebal a vazba © 2018 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0777-0 BARONET Praha 2018
Raine Miller
Napravený prostopášník
VĚNOVÁNÍ Věnováno Ghardianovým. Vynikne víc ta živá kniha lásky, až, svázána, se po tvém boku zaskví… William Shakespeare, Romeo a Julie (1595)1
SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. 9. vyd. (v Orbisu 2.). Přeložil Josef TOPOL. Praha: Orbis, 1964.
1
KAPITOLA 1 … Svobodomyslně a překrásně zpívám. Mé verše jsou pravým obrazem mé mysli. Pořád v pohybu, stále toužící po změně. Michael Drayton, Idea (1619)
Září 1837 Londýn
P
ořádný orální sex vždycky potěší. Dokonale uspokojivé, pomyslel si. Opravdu to potřeboval. Hodně. Jako obyčejně se sex odehrával přesně podle jeho představ – na plný plyn, drsně, a vůbec ne něžně. Odjakživa upřednostňoval tvrdý sex a kurtizány s jejich ohebnými těly byly přesně podle jeho gusta. Nikdy neměl problém dostat to, po čem toužil. Vždyť tlukoucí srdce rozkoše pumpovalo celým Londýnem. Pokud si někdo ve městě nedokázal najít, co potřeboval, měl nejspíš pekelnou smůlu. Jeremy Greymont se opřel o čelo postele a vyčerpaně si oddechl. Alespoň pro tuto chvíli byl uspokojen. Věděl, že ten pocit nevydrží dlouho. Nikdy tomu tak nebylo. Nečekal nic jiného, když jen zaplatil neznámé osobě, se kterou si užil, a zamýšlel na ni zapomenout v okamžiku, kdy se jeho pýcha ocitne zpět v kalhotách. 9
Rozhlédl se po místnosti a snažil se vidět to, co měl doopravdy před očima. Pokoj byl vkusný, vytapetovaný do tmavě zelené barvy. Nábytek vyrobený z tmavého dubu působil docela čistě. Pro něj jen to nejlepší, že ano? Ale když přehlédl výzdobu, spatřil jen pokoj. Pokoj na šukání. Jen místnost s postelí určenou pro tělesný akt mezi dvěma lidmi, kteří se takto navzájem využívali. Využívání bylo to správné slovo. Když se nad tím Jeremy více zamyslel, nešlo o nic jiného než o prostý obchod. Účelný obchod, kdy za nemalý peníz dostal k užívání tělo. Podle Jeremyho šlo rozhodně o účel. V tomhle byl velmi opatrný. S každou kurtizánou vždy používal ochranu. Žádné neštovice, kapavka, ani levobočci. Nepotřeboval starosti, které by mu zatěžovaly svědomí. Jakmile si Jeremy s jednou dívkou užil, obvykle už si ji znovu nevyžádal. Opakovaný sex byl vzácností. Hledal jen fyzické potěšení. Tak to chápal a respektoval. Všemu dalšímu se vždycky vyhýbal, ale stejně si s tím moc starostí nedělal. Bylo téměř nemožné udržovat vztah, když se oba lidé po vášnivém dovádění v posteli už nikdy neviděli. Takhle přesně si to přál. Jeremy přemýšlel, zda vůbec dokáže milovat ženu. Zcela jistě necítil nic podobného romantickému vztahu s kteroukoli z žen, kterou dostal do postele. A že jich měl mnoho. Jeremy měl rád ženy, obdivoval jejich přednosti, užíval si rozkoše z jejich těl a užíval si pořádně. Ale nikam dál nebyl ochoten zajít. Po chvíli přemítání si Jeremy uvědomil, že tvrdý sex, který právě zažil, nebyl až tak uspokojivý. Pokud by měl být upřímný, vyhodnotil by ho jako vzdálený a protivný. Tak co tu pořád ještě dělá? Projel jím podivný pocit. Vstaň. Zmiz! Vypadni z tohoto místa a už 10
se sem nevracej! Tady nic nenajdeš, a přece nechceš být jako… on. Jeremy dorazil dnes v noci do tohoto nevěstince, aby ze sebe setřásl napětí. Měl za sebou jednání se svým dědečkem a cítil se jako pytel hoven. Potřeboval se uvolnit. Ztěžka si povzdechl, oblékl se, poděkoval své společnici za dobře odvedenou práci a odešel hledat uvolnění jiného druhu. Když si démony nedokázal z hlavy vyšukat, možná by pomohla méně intimní radost. Trocha whisky by mu mohla vylepšit náladu, pomyslel si, zatímco procházel vlahou podzimní nocí. Usadil se U hříšné kozy a společnost mu dělala jeho osobní láhev skotské a myšlenky. Jeremy toužil dokázat dědečkovi, že je zodpovědný a bere svět vážně. Neměl v úmyslu se tomu vyhýbat, ale po třech letech už mu docházel čas na demonstrování toho, že rodinné povinnosti nebere na lehkou váhu. Čas pracoval proti němu, to věděl, ale pomyšlení, že se usadí s někým jen proto, že musí, ho štvalo víc než sebeuspokojování. Chtěl, aby ona byla ta pravá. Ale co to k čertu znamená? Pravá? Aby byla ta pravá pro něj, nebo aby se hodila pro tu roli? V tomhle pátrání se cítil naprosto bezmocný. I když ve skutečnosti zatím nikoho nehledal, nevynaložil žádné úsilí. Jeremy si poposedl a přemýšlel o rozhovoru s dědečkem. „Musíš zajistit pokračování rodu, synku! Je to tvá povinnost už od narození. Najdi si dobrou ženu a zploď s ní dědice. A už si s tím zatraceně pospěš. Nebudu tu navždycky.“ Kolikrát už slyšel tyhle žvásty? Jeremy se ušklíbl, zaklonil hlavu a přemýšlel, jak šťastný by dědeček byl, kdyby se skutečně oženil, a ještě k tomu s ženou 11
dobrého postavení. Bože, oba jeho prarodiče by byli štěstím bez sebe. Chtěl, aby na něj byli hrdí, ale základní problém byl, že za celý svůj život moc takových žen nepotkal. Žen z dobré rodiny. Kde si má najít družku? Kde vůbec začít hledat? Ženy, se kterými se vídal, rozhodně neměly pokrevní linii vepsanou do pergamenu. Potřeboval pannu, a už jen to pomyšlení ho přimělo obrátit oči v sloup. Zatraceně, co budu dělat s pannou? Přesně. Mít v posteli nevinnou ho vůbec nelákalo. Zejména vzhledem k tomu, jak měl rád sex. Rychlý a tvrdý, to byly jeho jediné parametry. Nedokázal si představit dělat něco takového s nevinnou pannou. Pravděpodobně by ji vyděsil k smrti. Narodil se bohatý a s postavením, s titulem barona, který jednoho dne zdědí. Ten den se blížil každým rokem. Soustavný tlak na to, aby dostál své povinnosti a zajistil rod, mu na to nedovolil na delší čas zapomenout. Předpokládal, že bude muset podstoupit na té cestě oběti, ale nebyl spokojený, protože to k ničemu dobrému nevedlo. Kdyby jen dokázal najít někoho vhodného s jedním nebo dvěma dětmi, nastěhoval by si ho domů a pak by mohl pokračovat ve svém zhýralém způsobu života, aniž by se o nové nájemníky musel nějak moc starat. Jeremy věřil, že soužití s ním by bylo bezproblémové, vyžadoval by pouze možnost zplodit zákonného dědice, kterého potřeboval. Jakmile by se dítě narodilo, jeho drahá manželka by si mohla dělat, co se jí zlíbí. Měla by vysoké postavení ve společnosti i peníze, které by jí vykompenzovaly nedostatek jeho pozornosti. Nebyl žádné monstrum… jen člověk. Když si Jeremy vybavil, jak opovrhuje londýnskou smetánkou, zlověstně se ušklíbl. Už teď sotva dokázal tolerovat požadavky společnosti. Bylo jeho povinností dostavit se na několik společenských událostí během 12
sezony. Jen pomyšlení na ta muka bylo nesnesitelné. Znechucené pohledy, nepříjemné štěbetání za zády a intriky o pozice u moci se mu hnusily. A navíc ještě pohledy po společnosti toužících matrón, které se snažily zajistit dobrou partii pro své potomky. Vyhýbal se tomu celá dlouhá léta. Nyní se ale zdálo, že se bude muset začít opravdu ohlížet po nevěstě, nutit se navštěvovat plesy a večeře. Cítil, že ho začíná bolet hlava. „Greymonte, co ten protáhlý obličej?“ Nečekaně se za ním objevil jeho přítel Tom Russell. Podle obvyklého veselého výrazu si už dopřál několik skleniček, dámskou pozornost i partičku karet. Ne nutně v tomto pořadí. Vše tak typické pro pánskou večerní jízdu pro muže hledajícího rozptýlení. „Mluvíš o mně?“ Jeremy usrkl ze skleničky. „To si piš, chlape. Úplně tě obklopuje aura rozmrzelosti.“ Russell se posadil. „Doufám, že to není nakažlivé,“ pronesl opatrně. Jeremy se na svého přítele ušklíbl. Russell měl skvělý dar změnit každou situaci v zábavu. „Nevěděl jsem, že jsi tady. Řešíš pracovní záležitosti?“ „Dalo by se říct.“ Jeremy nalil druhou sklenku a poslal ji k Russellovi. „Jsem překvapený, že tě tu vidím v tuhle hodinu. Na tebe je brzy.“ Russell si podezřívavě prohlédl láhev skotské. „Dnes večer žádné sladké rozptýlení?“ „To už mám za sebou.“ Jeremy zvedl oči, pokrčil rameny a pomyslel si, že to ve skutečnosti žádné velké rozptýlení nebylo. „No, myslím, že pokud jsi odčerpal svou dávku tělních tekutin, měl bys vypadat spokojeněji. Co se s tebou k čertu děje?“ 13
„Ach, nic, co by nevyléčila vhodná manželka a dědic,“ poznamenal Jeremy suše. „Sir Rodney už utahuje smyčku? Dává ti ultimáta?“ „Bojím se, že ano, Russelle. Potřebuju si najít družku a oženit se. Čím dříve, tím lépe. To je podstata toho všeho.“ „Chmm,“ zamumlal Russell zamyšleně. „Hlavně se o tom nezmiňuj před mým otcem,“ varoval ho. „Vnutí ti Georginu dřív, než si uvědomíš, že se tak stalo.“ To přitáhlo Greymontovu pozornost. „Georginu, tvou mladší sestru?“ „Aaaano, už to není žádné dítě.“ „Vyrostla?“ Russell se pousmál. „To bych řekl. Už je jí jednadvacet a další narozeniny má v lednu.“ Jeremy se mezi řečí snažil vybavit si vzpomínku na tu dívku. „Georgie se ale moc vdávat nechce. Vadí jí, jak je náš otec všetečný a tlačí ji k oltáři. Je pevně rozhodnutý ji co nejdříve provdat. Říká o ní, že je divoká jako čertice a toulá se po okolí jako cikánka. Neschvaluje ani její sportovní aktivity. Myslí si, že se po boku manžela a s dětmi usadí.“ Russell pokrčil rameny. „Ale myslím, že se jí jen chce zbavit, aby si nemusel připomínat…“ Russell se zamračil a ztichl. „Co?“ „To, že Georgie jako dospělá vypadá úplně jako naše matka. Připomíná si, o co přišel,“ vysvětlil Russell a zamrkal očima. „Ovšem ona za to nemůže, že vypadá jako tvá matka, ne? A co je špatného na jejích sportovních zálibách?“ zeptal se Jeremy, kterého ta konverzace najednou začala zajímat. Vzpomínal na Georginu Russellovou jako na mladou 14
dívku, která byla vždy doma, když přijel na návštěvu na Oakfield. Určitě milovala jízdu na koni a lukostřelbu, viděl ji to dělat při mnoha příležitostech. Věděl také, že ráda kreslí. Vybavoval si ji se skicákem v ruce, jak nejprve pečlivě pozorovala scénu a pak obratně uhlem vykreslila krásy přírody. Plavovlasá, pěkná, tichá a nezávislá, tak si ji pamatoval. Inteligentní, ne hloupá a s prázdnou hlavou jako většina dívek z vyšší společnosti. Už to budou roky, co ji naposledy viděl. A musel si přiznat, že zatoužil poznat, jaká je teď. „Nic. Alespoň já si myslím, že na jejích sportovních zálibách není vůbec nic špatného. Georgie je milá, svobodomyslná, nebude sedět celý den doma a spokojeně vyšívat polštáře. Naše matka zemřela, když byla ještě dítě, a otec po matčině smrti nevěnoval moc velkou pozornost ničemu. Chce Georgii provdat a poslat ji z domu, ať už se jí to líbí, nebo ne.“ „Už ji někdo požádal o ruku?“ „Jeden, ale naprosto odporný. Znáš lorda Pelltona?“ „Kriste, jen toho ne!“ Jeremy se ani nesnažil skrýt své znechucení. „Je naprosto dementní a pro ni také příliš starý.“ Při pomyšlení na to, jak se ten zvrhlík plazí po těle Georginy Russellové, se mu zvedl žaludek. Jak politováníhodná ztráta takové dokonalé ženy. Jeremy se otřásl nad představou, která se mu objevila v hlavě. Tom Russell se zasmál. „Odmítla ho. Způsobila doma obrovský rozruch a od té doby je prakticky v domácím vězení. Náš otec a Pellton spolu studovali na univerzitě. Otec si myslí, že by měla být poctěna, a pořád se ji snaží přesvědčit, aby se sňatkem souhlasila. Říká, že když si nechce vzít Pelltona, musí dostát své povinnosti a najít si někoho jiného vhodného, s kým se usadí. A to tak brzy, jak jen to bude možné.“ 15
„Tvá sestra musela mít dobré tušení, když Pelltona odmítla. Je to špinavé prase.“ „Svatá pravda, Greymonte,“ Russell se pohladil zamyšleně po bradě a pak se jeho oči rozzářily skvělým nápadem. „Už to mám. Proč se s ní neoženíš ty? To by z nás byli bratři.“ Tázavě nadzdvihl obočí a potom sjel pohledem k Jeremyho pasu. „Musel bys samozřejmě omezit ty své kurtizány. Je to přeci jen má sestra. Nevím, jak dobře by brala tvoje sklony…“ Jeremy zíral na svého přítele. V jeho tváři se muselo zračit překvapení, protože Russell zmlkl a na obličeji se mu objevil ďábelský škleb. Russell byl očividně svým nápadem pobaven. Jeremy mlčel a vstřebával ten návrh, i když se mu vůbec do ničeho nechtělo, ani teď, ani v budoucnu. Russell pořád nadšeně blábolil: „Ty bys splnil svou povinnost vůči rodině, mému otci by se splnilo přání a Georgie by s tebou byla šťastnější, to vím!“ Poplácal Jeremyho po zádech. „Vidíš, můj příteli, právě jsem ti vyřešil problém.“ Jeremymu při ráně do zad vyšplíchl obsah skleničky. Dubová vůně alkoholu ho polechtala v nose a to ho uklidnilo. „Nikdy jsem tě nepovažoval za intrikána, Russelle. Tvá chytrost překračuje hranice většiny osob – jen se chováš jako lstivý idiot.“ „Můj příteli, nemohu se s tebou přít. Sedí to na mě. Je to taková legrace být chytřejší, než si lidé myslí.“ Tom pokynul skleničkou k pozdravu a pak ji vyprázdnil. Během jejich hry v karty se Jeremy rozhodl, že přijme pozvání Toma Russella na střeleckou slavnost na Oakfieldu. Nebo to alespoň použije jako záminku. Návrh jeho přítele jej doopravdy zaujal. Nyní, když se 16
zdálo, že je osivo zaseto, chtěl Jeremy vyrazit ihned. Čím více o Georgině Russellové přemýšlel, tím lépe si ji dokázal představit jako ideální kandidátku na pozici manželky. Pochází z dobré rodiny, přinese slušné věno, není příliš mladá ani stará, je pohledná, má sympatické příbuzné a podle toho, co Russell říkal, má pořád ráda přírodu, a tudíž jí nebude vadit, když nebudou navštěvovat nekonečné společenské bitevní pole londýnské smetánky. To samo o sobě ji v jeho očích vyzdvihovalo. Vypadala jako skutečný klenot. Rozhodl se, že tam půjde, zhodnotí situaci, znovu ji spatří a zkusí ji lépe poznat. Po pravdě řečeno, naposledy ji viděl, když jí bylo šestnáct. Jeremy si vybavoval, že se mu líbila už tehdy, jako malá. Jaká bude teď? Jak se bude on líbit jí? Přemýšlel. Mohl by se jí líbit? Ano, to by bylo dobré. Georgina Russellová… Jeremy poprvé ucítil záblesk naděje.
17
KAPITOLA 2 Já potkal ženu na nivě, tak luznou jako dítě vil, zrak divý, nožka křídlo jen, vlas dlouhý byl. John Keats, La Belle Dame Sans Merci (1820)2
G
eorgina se nadechla čerstvého vzduchu a ucítila zemitou vůni deště mrholícího z mraků. Být venku z domu jí připadalo jako úleva. Potemnělý Oakfield byl sám o sobě dost skličující, ale být navíc sama se svou hanbou, to už nedokázala unést. Otec ji nikdy nedovolí zapomenout. Snažil se ji oženit s prvním mužem, který o ni požádal, a ještě to vnímal jako způsob, jak vše napravit. Pro ni to ovšem žádná náprava nebyla. Připadala si, že ji trestá za něco, co nezpůsobila. Leželo to na ní jako kletba. Vlastně se cítila jako prokletá. Věřila, že prokletá je. Proč by se jí jinak taková věc stala? To nejhorší bylo, že občas pořád cítila jeho ruce, jak ji svírají, zápach jeho dechu, zvuk trhání látky pod je Moderní básníci angličtí. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha: Městská knihovna v Praze, 2011.
2
18
ho rukama, váhu jeho těla a příchuť paralyzující hrůzy v krku. A co teprve ta slova. Slova, která říkal, když… Georgina se objala pažemi a otřásla se. Alespoň venku se cítila čistá. Pozorovala ubíhající proud potoka. Jeho svěží voda ladně omílala oblázky, za ty roky už dočista hladké. Došlo jí, že ho bude muset přejít. Těžký vzduch hrozil přicházejícím deštěm. Sedla si, aby si sundala boty a punčochy. Přemýšlela, jestli se stihne vrátit domů, než začne pršet. Ale pochybovala o tom. Sakra. Nemám štěstí. Otec se mnou bude ještě více nespokojen, pokud přijdu domů promočená a od bláta. Jenže s tím nic neudělá. Neviděla žádnou jinou možnost. Rychle si vykasala sukni a vklouzla do potoka. Bez nehody se dostala na druhou stranu, vylezla po břehu a posadila se, aby se znovu obula. Jeremy stál bez hnutí a díval se mezi stromy. Věděl, že kdyby dal najevo svou přítomnost, nenadzvedla by si sukni a neodhalila velmi půvabné nohy. Nepovažoval se za intelektuála, ale měl dost inteligence na to, aby mu bylo jasné, že pokud Georgina zjistí, že tu slídí, neodhalí už ani kousek svého těla. A právě to on toužil vidět. Nedokázal by od ní odtrhnout oči, ani kdyby se snažil. Kdyby sklopil oči, jeho penis by vyskočil a zavrčel na něj. Moc se mu líbila. Dlouhé tmavě plavé vlasy a pěknou postavu ocení každý muž. Barva jejích očí pro něj ale zůstávala tajemstvím. Z téhle vzdálenosti ji zkrátka nedokázal rozpoznat, což ho dráždilo. Jeremy si uvědomil, že právě teď chce vědět, jakou barvu mají její oči. Georgina za ty roky skutečně vyrostla a zkrásněla. Měla křivky na těch správných místech. Křivky, které by dokázal milovat. Na tak vysokou postavu měla velká prsa, která jí ale slušela. 19
Jeremy zadržel dech, když zvedla nohu a natáhla si na ni punčochu. A nezačal dýchat ani ve chvíli, kdy si zajistila punčochu za růžový podvazek obepínající její nohu nad kolenem. Nakonec ucítil nutkavou potřebu se nadechnout, ale provedl to tiše, aby se nepřipravil o to nádherné představení, když totéž provedla i s druhou nohou. Bože, ano! Georgina Russellová vyrostla v nádhernou labuť. Bude příjemným úkolem zplodit s ní dědice. Doufal, že na něm nebo na ní budou muset pracovat dlouho, velmi dlouho! Přitahovala ho. Jeho tvrdnoucí úd mu to naznačil. Pohnul se, aby ulevil nepohodlné pozici. Když vyrazil zpět ke svému koni, začal se z nebe pomalu spouštět chladný podzimní déšť. Mohl by pokračovat a počkat na ni, až vyjde z lesa. Pak by ho spatřila na cestě. Bouřka, která se rozpoutala, sílila každičkou minutou. Jeremy poznal okamžik, kdy ho spatřila. Zpomalila, jako by si nebyla jistá, jestli má pokračovat směrem k němu. Přitáhl uzdu a zastavil koně. „Slečna Georgina Russellová, předpokládám,“ kývl hlavou na pozdrav. „Vzpomínáte si na mne? Jsem…“ „Pamatuju si vás, pane,“ přerušila ho a zpříma se na něj podívala. Snažil se chovat bezstarostně, a tak se zeptal: „Jak se tedy jmenuju?“ „Jste pan Greymont, přítel mého bratra.“ Sklopila oči a podívala se jinam, ale on to stihl. Měla zlaté oči, zářily jako jantar, připomínaly lahodnou skotskou whisky v broušené sklenici, kterou miloval. „Velmi dobře, slečno Georgino. Jsem právě na cestě k vám. Byl jsem pozván na…“ „… střeleckou slavnost,“ přerušila ho. Znovu na něj 20
upřela stále vážné oči. Už podruhé mu skočila do řeči. Ta dívka byla ostražitá, nervózní. Kdyby ji neznal lépe, řekl by, že se ho bojí. Byla naprosto jiná, než si ji pamatoval. Georgina vyrostla nejen fyzicky, změnila se i její povaha. „Prosím, dovolte mi, abych vás na koni odvezl domů. Samson je tak silný, že si ani nevšimne, že nás nese oba.“ Jeremy natáhl ruku a dlouze pohladil svého koně po krku. „K dámám je něžný jako beránek.“ „Ne, pane,“ zavrtěla zvolna hlavou. Kapky deště se jí legračně odrážely od nosu. „Musím na tom trvat. Ten déšť je na hovno…,“ odkašlal si, zkusil to znovu a proklínal se přitom za to, že mluvil tak hrubě. „Ehm… je to jako sprcha, už prší opravdu hodně. Takovému chladu byste se neměla vystavovat déle, než je nezbytně nutné. Myslete na své zdraví.“ Vypadala váhavě, nejistě, přenášela váhu z nohy na nohu, když jeho nabídku zvažovala. Nejspíš zvažovala i jeho. Cítil nutkavou touhu ji přesvědčit. „Mám v úmyslu dostat z toho deště i sám sebe, slečno Georgino. A nemůžu to udělat, pokud se ke mně nepřidáte. V tomhle lijáku vás tu nemůžu nechat samotnou,“ pronesl rozhodně. „Pojďte se mnou.“ Natáhl k ní ruku. „Víte, kdo jsem. Je to v pořádku.“ Hleděla na něj, probodávala ho pohledem, jako by zvažovala, jestli mu věřit, nebo prchnout zpět do lesa. Jako nervózní klisnička. Skousla si spodní ret a pravděpodobně vůbec netušila, jak okouzlující ta její nerozhodnost je. Její rty byly sytě růžové a plné, s dolíčky v místech, kde se sbíhaly k sobě. Zajímalo by mě, jak tyhle rty chutnají. Dozvím se to někdy? Chci to vědět. Jeremy se mírně usmál a znovu se k ní natáhl. „Se mnou jste v bezpečí.“ Ta slova očividně zapůsobila jako zaklínadlo. Udělala krok vpřed. 21
Hodná holka. Když mu vložila dlaň do ruky, ucítil teplo i přes kůži rukavice. Pomyslel si, že ta elegantní ručka do té jeho dokonale pasuje. „Dovolte mi pomoci vám do sedla,“ řekl jí, než se natáhl po jejím pase. Cítil její tělo, když ji sevřel a vyzdvihl. Věděl, že je dobrá jezdkyně, a tak předpokládal, že se sama bezpečně usadí, ale ona nevypadala moc sebejistě. Všiml si, že se třásla, když ohýbala koleno přes sedlo a snažila se usadit na improvizovaném dámském sedle. „Obávám se, že při téhle jízdě nebudu příliš obratná,“ zamumlala. „Nemusíte se bát. Ujistím se, že zůstanete v sedle.“ Vyšvihl se nahoru. Posadil se za ni mimo sedlo a musel se k ní přitisknout blíž, aby nespadl. Když ucítila dotek jeho těla, napjala se. Jeremy uchopil otěže. Natáhl paže podél jejího těla na úrovni prsou. Pobídl Samsona a kůň vyrazil vpřed. Vypadalo to, že si dalšího cestujícího vůbec nevšiml. Když se nadechl blízko jejího krku, ucítil vůni šípkové růže. Ta jemná vůně mu pronikla přímo do mozku a odtamtud k jeho penisu. Teď ne, ty idiote. Ničemu nepomůže, když ucítí, jak se jí k zadečku tiskne něco tvrdého! Ach, dobrý Bože! Jeho myslí se zuřivě míhaly představy o jistě nádherné části těla, kterou skrývá pod sukní. Jen nepatrný kousek ho dělil od obrovské erekce. Kriste, pomoz mi! Urputně se snažil, aby nepřitiskl rty na její krk. Snáz se to řekne, než udělá. Ach, jak moc to chtěl udělat. Pořád měl před očima, jak seděla na břehu a oblékala si punčochy. Vzpomínal na její krásné dlouhé nohy. Toužil je znovu vidět. Chtěl, aby ty dlouhé nohy byly omotané okolo jeho boků, až zaboří penis do… 22
Mysli na něco jiného… Mysli na něco jiného… Na cokoli, kromě tohohle! „Co to, že jste si dnes vyrazila ven bez vašeho ko-koně, slečno Georgino?“ Opravdu si potřeboval poposednout. Upravit se v rozkroku. „Proč se ptáte, pane Greymonte?“ „Pokud si dobře vzpomínám, jste vášnivá jezdkyně. Nepamatuju si, že byste někdy dala přednost chůzi, když můžete jet na koni.“ „Vaše paměť je velmi dobrá, pane,“ povzdechla si a pokračovala. „Kdyby to rozhodnutí bylo na mně, určitě bych si radši vyjela.“ „Stalo se něco vašemu koni?“ „Ne, tak jednoduché to není. Má klisna čeká ve stájích a diví se, proč ji ještě nikdo nevzal na vyjížďku.“ Potom ztichla a Jeremy věděl dost, aby na ni nenaléhal. Počkal, až mu to vysvětlí sama. „Otec mi zakázal jezdit. Tím, že mě omezuje v oblíbených činnostech, doufá, že mne zlomí, abych souhlasila s něčím, na co nedokážu ani pomyslet, natož s tím souhlasit.“ „Aha, rodinné spory. Naučil jsem se, že nejlepší je nepouštět se do rodinných hádek, obzvláště pokud obsahují ultimátum.“ Na druhou stranu to byl přesně důvod, proč byl tady. Kvůli dědečkovu ultimátu. „Jste výjimečně moudrý, pane Greymonte, to musím přiznat,“ odvětila jízlivě. „Mohu vás poprosit o laskavost? Je to i ve vašem nejlepším zájmu.“ „Jde o nějaké pletichy, slečno Georgino?“ Naklonil se blíž, a když jí promluvil do ucha, polkl tak hlasitě, že to musela slyšet. „Co má být ta laskavost?“ „Musíte mne sesadit z koně dřív, než přijedeme domů. Otec by udělal obrovský rozruch, kdyby se dozvě23
děl, že jsem byla venku, a navíc v bouřce. Věřte mi, tohle nechcete zažít, pane Greymonte.“ Ale ano, chci. „Možná bych se nechal přesvědčit, že vám udělám laskavost. Pokud mi dáte něco na oplátku,“ vyjednával. „Co chcete?“ Chci tě nahou ve své posteli. „Bude mi stačit, že budete mou dlužnicí. A až něco vymyslím, musíte to okamžitě udělat,“ prohlásil škádlivě. „Takže chcete laskavost, ale neřeknete mi jakou?“ špitla. „Přesně tak, slečno Georgino. Ale nemusíte se bát, v přítomnosti dámy se snažím být gentleman.“ Jeremy si v duchu pomyslel, že je aspoň ohledně toho „snažení“ opravdu upřímný, a vychutnával si představu o laskavosti, kterou by od ní mohl získat. „Tady se dá dobře zastavit,“ kývla hlavou ke stromům. „Půjdu napřed, a když mi dáte pár chvil, budu vám vděčná.“ Měla ztuhlá záda a byla očividně znepokojená, když čekala, jestli udělá, oč ho požádala. Jeremy jemným pohybem přiměl Samsona zastavit a řekl: „Dovolte mi, abych vám pomohl.“ Seskočil dolů a natáhl paže, aby ji uchopil. Zaváhala, sklopila své zlaté oči a pak sklouzla do jeho náruče. Držel ji pevně kolem pasu, dokud se její nohy nedotkly země. Nechtěl ji pustit. Toužil si ji přitáhnout za boky k sobě, aby mohl cítit její blízkost. Ovšem kdyby to udělal, ucítila by víc, než by jako panna cítit měla. A šok dívčí nevinnosti by mu jistě nepřinesl žádné body, alespoň ne ty plusové. Věděl, že se toho o pannách bude muset dost naučit. Nejlepší je začít hned, pomyslel si. I když si nikdy 24
předtím nedokázal představit, že v jeho životě přijdou chvíle, kdy takové lekce budou třeba. Jeremy se na ni podíval. Toužil, aby se k němu zvedly i její oči, aby se do nich mohl zahledět. Ale ona je držela sklopené. Její dlouhé, deštěm smáčené řasy se vlnily nad lícními kostmi. Prostě překrásné. Na levé tváři měla jizvu, která zasahovala až téměř ke koutku oka. Nebyla velká ani nijak hrozivá, ale zřetelná. Dávala najevo její lidskost – nedokonalost její kůže. Na tom místě jí něco ublížilo a ona krvácela jako jakákoli jiná bytost. A když se kůže zahojila, něco zůstalo. Připomínka, že jsme všichni jen lidé z masa, krve a kostí. Zvedl ruku. Potřeboval se dotknout místa, kde byla zraněná, a setřít jí déšť z tváře. Jaké to bude? Zarazil se včas, naprosto šokován tím, jak blízko byl tomu, aby ji pohladil. Přinutil se promluvit. „Měla byste radši odejít z toho deště. Trápí mě pomyšlení na to, že byste onemocněla.“ Pomalu přikývla. „Na viděnou, slečno Georgino,“ pronesl a doufal, že na viděnou nebude trvat moc dlouho. Elegantně se uklonila a pak k němu zdvihla tvář. „Pane Greymonte, děkuju za vaši pomoc a laskavost.“ Pak se otočila k Samsonovi a natáhla ruku. Když se zvíře pohnulo dopředu, pohladila ho po hlavě. „A děkuju i tobě, ušlechtilý Samsone, že jsi mne dovezl domů.“ Pohled jejích očí ho dostal. Jeremy byl ztracen. Věděl to v okamžiku, kdy se na něj podívala. Neschopen promluvit jen stál a pozoroval ji, jak hovoří k jeho koni, šťastně utopen v třpytivých studánkách tekutého zlata. „Jsem vaším dlužníkem.“ Vtom se otočila a rozběhla se mezi stromy. Pospíchala k zadnímu vchodu do domu. Jeremy netušil, jestli ta poslední věta patři25