Beskydy Ve stínu Lysé hory
TA J E M N É S T E Z K Y Beskydy Ve stínu Lysé hory Petr Juřák
TA J E M N É S T E Z K Y
Lysá hora – královna slezských Beskyd
Lysá horo, krásná horo, kopečku vysoký, co se zvedáš se svým hřbetem pod samé oblaky. Vidíš, co se ve Frýdku děje, kde se kdo obrátí, kdo dříví rubá, vodu nosí, kdo v stodole mlátí. (výňatek z rukopisu písně ze 17. století) „Esli sem byl na Lyse hoře?“ povídal kdysi jeden starý horal, který měl dřevěnici přímo na úpatí Lysé. „Co bych tam teš robil, kery pěrun by mě tam nis.“ Lysá hora oplývá řadou nej… Lysá hora je s výškou 1 323 m n. m. nejvyšším vrcholem Moravskoslezských Beskyd a zároveň pásma Vnějších Západních Karpat. Od ostatních částí Beskyd je oddělena na jihu přehradou Šance a údolím Řečice, na východě údolím Mohelnice a na jihozápadě údolím Ostravice. Nejvyšší část Lysé hory, nacházející se nad horní hranicí lesa, pokrytá horskými loukami a uměle vysázenou kosodřevinou, se nazývá Gigula.
Od konce sedmdesátých let 20. století „zdobí“ vrchol Lysé hory televizní vysílač
20
LY S Á H O R A – K R Á L O V N A S L E Z S K Ý C H B E S K Y D
Lysá hora patří s ohledem na návětrnou polohu Beskyd mezi oblasti s nejvyššími srážkami v České republice. Průměrné roční srážkové úhrny se pohybují okolo 1 500 mm, ale např. 6. července 1997 zde bylo během jednoho dne naměřeno 234 mm srážek, během pěti červencových dnů s intenzivními srážkami na zdejší meteorologické stanici naměřili celkem 596 mm srážek. Dlouhodobá průměrná roční teplota na Lysé hoře je 2,5 °C, sněhová pokrývka dosahuje až 240 cm, dnů se sněhovou pokrývkou bývá 120–140 ročně. Na svazích Lysé hory je několik zajímavých přírodních lokalit, v nichž našla útočiště řada vzácných druhů rostlin a živočichů – národní přírodní rezervace Mazák, přírodní rezervace Mazácký Grúnik, přírodní památka Ondrášovy díry, přírodní památka Pod Lukšincem. Pověst o zbojníku Ondrášovi v Lysé hoře Kdysi dávno se jeden starý muž procházel po svahu Lysé hory. Najednou před sebou uviděl skálu, do které vedl otvor, jakási skalní brána. Vešel dovnitř a temnou vlhkou chodbou pokračoval dál. Tmou pozvolna začalo prosvítat bílé světlo, až najednou před sebou uviděl lesní louku. Na louce stál osamělý buk a pod ním sedělo dvanáct zbojníků, v jejich středu obávaný Ondráš. Podle pověsti čekají, až bude v kraji nejhůř. Pak se z lůna Lysé hory vydají ven a zjednají pořádek. Stařík se podivné skupinky polekal a raději se rychle vydal zpátky. Kdyby se totiž vchod do skály uzavřel, zůstal by v ní navěky uvězněný.
Lysá hora na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století
21
TA J E M N É S T E Z K Y
Lysá hora je s osudy zbojníka Ondráše skutečně spojena, byla jedním z jeho útočišť. Také proto se mu říkalo Pán Lysé hory. Odtud podnikal své výpady na zámky v okolí, tady jako na nedobytném hradě vzdoroval vojákům, kteří ho pronásledovali. Však si o něm ještě povíme… O bájném hadovi se zlatou korunkou na svazích Lysé hory Podle pověsti žil na severozápadním svahu Lysé hory v lokalitě zvané Hutě veliký had, lidově nazývaný smok. Ukrýval se ve starých dírách, které tam zůstaly po dolování železné rudy. Ačkoliv byl hodně velký, pohyboval se velmi rychle. Celé jeho tělo pokrývala kůže nazlátlé barvy, na červené hlavě měl zlatou korunku. Když zasyčel, šlehaly mu z tlamy plameny. Říkalo se, že je nezranitelný, vystřelené kulky se prý od jeho kůže odrážely jako od skály. Kudy se tento bájný had proplazil, tam po něm zůstaly louky i horské paseky jako vypálené. Had byl také velkým nepřítelem pytláků, kteří se ho báli více než hajných. Jednou se do Hutí přistěhoval jakýsi nový osadník, který se všem povídačkám o hadu jen smál a vychloubal se, že se žádného hada na světě nebojí. Jednou za tichého podzimního večera, byl zrovna úplněk, se vypravil z Hutí na pláň hory Staškov, aby položil drátěná oka na zajíce a srnčí zvěř. Pro jistotu si vzal i pytláckou pušku, kdyby měl to štěstí a na nějakou zvěř narazil. Když došel na okraj paseky, všiml si, že kousek od něj, nebylo to snad ani čtyřicet kroků, stojí za osamělým smrčkem mladý odrostlý srnec. Vzal pušku, pomalu zacílil, už se chystal vypálit, když najednou uslyšel hlasitý sykot. Otočil se a uviděl v měsíčním svitu velikého hada se zlatou korunkou na hlavě, jak leží na větvi stoletého dubu. Ani na chvíli nezaváhal, namířil hlaveň pušky na hadovu hlavu a vystřelil. Kulka se ale odrazila a jen o kousek minula hlavu střelce. Had znovu zasyčel a z jeho tlamy vyšlehl dlouhý plamen, který pytláka ožehl. Ten odhodil pušku i drátěná oka a pelášil pryč, co mu nohy stačily. A celou dobu za sebou slyšel příšerný sykot hada. Nakonec vysílením klesl Lysá hora z Gruně, dřevoryt L. Parmy z roku 1938 k zemi. 22
LY S Á H O R A – K R Á L O V N A S L E Z S K Ý C H B E S K Y D
Když po delší době přišel k sobě, vůbec nevěděl, co se stalo, úplně se z toho pomátl na rozumu. Od té doby se potuloval po okolí, trhal semena různých travin, aby je po chvíli rozséval o kousek dál. Lidem se vyhýbal a pořád si pro sebe něco mumlal. Jeho žena s ním měla velké trápení, v hospodářství jí s ničím nepomohl. A protože se podivínského muže bála, na noc se v komoře zamykala. Poklad na Lysé hoře Podle pověsti byl na Gigule, nejvyšším vrcholu Lysé hory, ukrytý zbojnický poklad nesmírné ceny, větší než všechny takové poklady v Beskydech dohromady. Kdo ho chtěl vyzvednout, nesměl během kopání Lysá hora ze Smrku na obraze Jana Richtera ml. promluvit, jinak by se mu zle vedlo. Jeden muž se rozhodl, že poklad najde a vykope ho. Poradil se se sousedy, kde asi poklad může být, a slíbil jim, že když ho najde, rozdělí se s nimi. Za svitu měsíce došel před půlnocí na určené místo. Ihned se dal do kopání, neohlížel se vpravo vlevo. Najednou se zablesklo a ze země vyšlehl rudý plamen. Muž poklekl a lopatou hrábl do toho plamene – bylo to zlato. Začal ho nabírat plnými hrstmi, záře mu oslepovala oči. Najednou se za ním ozval hlas: „Otče, máte už něco?“ Muž myslel, že to je jeho syn, který mu sliboval pomoc, a odpověděl: „Mám, jen se podívej a po…“ Už to ale nedořekl. Hlína se na něj začala valit ze všech stran a do uší mu zněl pekelný smích: „To jsem tě dostal, hahaha!“ Za hodinu přišel na místo jeho syn a otce vyhrabal. Když se otec vzpamatoval, odvedl ho domů. Muž se po delší době uzdravil, z lesku zlata, které na chvíli spatřil, ale oslepl. O kapli na Lysé hoře Lysá hora v minulosti svou monumentalitou vyvolávala zájem obyvatel z blízkého i vzdálenějšího okolí. Na mapě hukvaldského panství z druhé poloviny 17. století je na jejím vrcholku zakreslený kříž. Později tam byla postavena kaple. Pamětníci 23
TA J E M N É S T E Z K Y
Detail mapy hukvaldského panství z druhé poloviny 17. století. Na vrcholku Lysé hory je zakreslený kříž.
Od roku 2015 stojí těsně pod vrcholem Lysé hory výklenková kaplička sv. Floriána
24
vzpomínali, že se na vrcholku Lysé hory nacházely vedle triangulačního bodu i zarostlé základy z cihel a kamene. Na jednom ze základních kamenů šlo dokonce i přečíst vytesané latinské slovo Voluptas. V roce 1688 obdržel janovický fojt (rychtář) Ondřej Fuciman od hraběte Františka Eusebia z Oppersdorfu privilegium na vrchol Lysé hory. O dvacet let později janovickému fojtovi toto privilegium obnovil a potvrdil František Vilém hrabě Pražma. A právě tehdy, tedy na počátku 18. století, měla být kaple údajně postavena. Na její stavbu byl prý použit stavební materiál z panského dvoru v Raškovicích. Podle jiné pověsti se kdysi kněžím, hlavně z okolí frýdlantského kláštera, nelíbilo, že upadla mravnost žen v kraji. Vyprávělo se také, že Lysá hora je plná vody, která se rozlije a zatopí celou krajinu, až přeteče míra hříchů, jichž se lidé dopustili. Když kněží přemýšleli, jak zjednat nápravu, napadlo je, že by zbožnost a mravnost pomohla obnovit výstavba kaple na Lysé hoře. Cizoložné ženy a jeptišky, které porušily klášterní řád, měly podle závažnosti svého prohřešku odnést na Lysou horu určité množství cihel. Ty měly být použity při výstavbě kaple. Tolik žen najednou na stráních hory nikdo nikdy neviděl! Kaple byla postavena, ale později zbořena. Výměnkář Sysala, který o kapli vyprávěl, si pak povzdechl: „Dněskaj tak nosiť baby tihly
LY S Á H O R A – K R Á L O V N A S L E Z S K Ý C H B E S K Y D
na vysoke kopce za poklesky protiva mravnosti – nědajbože –, to by bylo na horach věc kapli ež stromu.“ V roce 2015 byla v místě těsně pod vrcholem Lysé hory postavena a slavnostně posvěcena výklenková kaplička svatého Floriána, patrona profesí souvisejících s ohněm (např. hasičů) a ochránce před ohněm. Výběr tohoto světce souvisí s tragédií, kdy při požáru bývalé Bezručovy chaty uhořel malý chlapec. Kříž na Lysé hoře Na konci 19. století se mezi věřícími zrodil nápad postavit na Lysé hoře kříž. Dubové dřevo na jeho zhotovení poskytl rolník Josef Herot z Lubna. Když se vyřídilo povolení od arcivévodské komory v Těšíně, byl kříž dne 22. června 1900 odvezen na vrchol Lysé hory a tam Josefem Herotem společně s Ignácem Drabinou z Malenovic téhož dne vztyčen. V neděli 1. července se konalo slavnostní posvěcení kříže. Po ranní mši svaté vyšel z kostela sv. Ignáce z Loyoly v Malenovicích průvod 600 věřících, vedený farářem Janem Tagliaferrem. Na Lysou horu dorazil okolo poledne. Další průvod asi 200 lidí přivedl kaplan Jan Dostál z Ostravice. Jan Tagliaferro pronesl u kříže krátké kázání a poté jej posvětil. Po krátkém odpočinku se velký průvod účastníků vydal za zpěvu duchovních písní na zpáteční cestu. Kříž se stal na dlouhou dobu ozdobou Lysé hory, dnes ho tam ale už neuvidíme.
Kříž na Lysé hoře posvětil 1. července 1900 farář Jan Tagliaferro (na fotografii uprostřed)
25
TA J E M N É S T E Z K Y
Na Ivančeně je památník popravených skautů Tato lokalita se nachází na severním svahu Malchoru, jednoho z hřebenových vrcholů masivu Lysé hory. Svůj název prý dostala podle toho, že tam měl kdysi salaš bača Jura Ivanek. Známou se Ivančena stala tím, že zde byla 6. října 1946 vztyčena mohyla na paměť pěti ostravských skautů, kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v Těšíně, a třinácti padlých skautů z protifašistického Odboje slezských junáků. U mohyly se později každoročně na svátek sv. Jiří, patrona skautů, jeho chráněnci setkávali. Stalo se zvykem, že každý skaut s sebou přinesl kámen ze svého kraje. Mohyla tak postupně rostla, až zabírala rozlohu několika desítek metrů čtverečních a dosahovala do výšky čtyř metrů. Za socialismu se stala symbolem boje proti nesvobodě, statečnosti a vlastenectví.
Památník popravených skautů na Ivančeně
26
Petr Juřák
Beskydy Ve stínu Lysé hory
Vydalo Nakladatelství REGIA s. r. o. Gagarinova 1082, 165 00 Praha 6 v roce 2017, první vydání Fotografie Petr Juřák (2), Jan Martinec (2), Slavěna Jurčíková (1), Miroslav Deml (1) Ilustrace Jan Richter ml. (5), Muzeum Beskyd Frýdek-Místek (84), archiv nakladatele a archiv autora Obálka, sazba a grafická úprava VR Atelier Bukovinská 96, 190 17 Praha 9 - Vinoř Zhotovila tiskárna S Tisk Vimperk s. r. o. Žižkova 448, 385 01 Vimperk ISBN 978-80-87866-33-7