Jak zradit dračího hrdinu
Škyťák Šelmovská Štika III. ze staroseverštiny přeložila
CRESSIDA COWELLOVÁ
1. TVOJE MÁTI ŘÍKALA, ŽE NEMÁŠ OPOUŠTĚT SKRÝŠ Ve Vražedných horách byla mlžná a chladná noc. Noc jak stvořená pro zradu. V oněch časech války by lidé v lesích Vražedných hor vůbec neměli být. Kdyby dračí vzbouřenci zachytili byť jen náznak, že se v mlžném oparu horských průsmyků mezi ohořelými kmeny stromů pohybují lidé, vystopovali by je a na místě zabili. Kdesi hluboko v lese, daleko od jakékoliv pomoci však křičel vyděšený lidský hlas: „Pomoc! Pomoc! Pomoc!“ A drobná skupinka statečných, leč bláhových lidí a draků se mu vydala pomoci.
30
31
Škyťák Šelmovská Štika Třetí seděl na hřbetě stína smrtícího a letěl tak nízko nad korunami stromů, že jak drak zvolna mával křídly, tu a tam škrtal o nejvyšší větévky. Stínové smrtící jsou chameleoni, takže ta krásná trojhlavá saň měla úplně stejnou barvu jako noční obloha – nechyběly ani hvězdy, pomalu ubíhající po lesklých bocích. Škyťák se vší silou držel v sedle, až se mu námahou chvěla kolena. Na někoho, po kom šlo tolik lidí, vypadal Škyťák na první pohled dost obyčejně. Odrbané náctileté vyžle v potrhaném ohňobleku, s modřinami v poškrábaném obličeji, vrabčím hnízdem na hlavě a vyplašeným pohledem kluka, který už je příliš dlouho na útěku. Válka a vyhnanství z něj udělaly úplného strašáka do zelí.
32
V ruce držel tasený meč, uši mu zaléhaly skučením mrazivého větru, až mu v nich zvonilo, srdce mu tlouklo jako o závod a neustále se vykláněl přes stínovo křídlo, aby viděl na zčernalou pustinu pod sebou. Snažil se zjistit, odkud se ten srdceryvný křik ozývá. „Pomoc! Pomoc! Pomoc!“ nepřestával ječet hlas. A pak před nimi hluboko v lese zablikalo světlo táboráku, mihotavé jako záře světlušky. Nebylo divu, že je Škyťák nervózní. Tahle
33
sežehnutá, vypálená krajina byla územím draka Prchlivce a dračích vzbouřenců a Prchlivec pásl nejvíc ze všeho právě po Škyťákově hlavě. Slavnostně vyhlásil, že ho dostane, i kdyby měl spálit na popel celý svět. Zapřisáhl se,
34
že před ním chlapec nebude v bezpečí na žádné skále, ostrově, útesu ani v jeskyni. Následky Prchlivcovy zběsilé honby za Škyťákem byly všude kolem dobře patrné na seškvařené, zmrzačené zemi, orvaných pahýlech stromů, ohořelých troskách spálených skalisek.
35
„No pro Thórovy rány,“ zašeptal Škyťák svému kamarádovi Rybinohovi, který seděl na stínovi smrtícím hned za ním. Rybinoha byl snad ještě vychrtlejší a odrbanější než Škyťák. Na špičce nosu mu jen tak tak držely popraskané brýle. „Tady by nás mohli rozsápat vzbouření draci! Tvoje máti říkala, že ZA ŽÁDNOU CENU NEMÁŠ OPOUŠTĚT SKRÝŠ,“
36
protestoval Rybinoha. „Musíme se skrývat už jenom dva dny – potom, den před svátkem Konce, se máme na Pějících písčinách pobřeží Převozníkova daru setkat s ostatními válečníky dračího cejchu. NIC jiného dělat nemáme. Tvoje máti říkala, že všechno ostatní zařídí…“
37
„Ale co kdyby v tom lese byl někdo z nás?“ namítl Škyťák. „ Jasně,“ uznal Rybinoha a rozechvěle sevřel jílec meče. „ Já vím, že máš pravdu… Akorát je to tu fakt strašidelné…“ Škyťák i jeho dva lidští přátelé byli bledí jako stěny, protože už měsíc neviděli denní světlo. Za celou tu dobu teď byli poprvé venku. Jídlo a dřevo na oheň jim zvenčí na střídačku nosili jejich draci. Nyní se deset členů Společenstva dračího cejchu vykradlo ven z bezpečí úkrytu a vydalo se za vyděšeným lidským hlasem v dálce. Jak se přibližovali k blikotavému světýlku ohně, zoufalé volání bylo blíž a blíž a k hrůze v onom hlase nebylo možné zůstat hluchým. Co se tomu člověku muselo dít, že tak ječel? „Pomoc! Pomoc! Pomoc!“ Volání člověka k člověku se nedá ignorovat. Škyťák se zadíval na stromy pod sebou a polkl. Kdysi tu dýchal živoucí les. Teď tu bylo ticho jako
38
v hrobě a kolem se rozprostírala jen pustina sežehnutá na uhel prudkostí Prchlivcova hněvu. Třetím člověkem na hřbetě stína smrtícího byla drobná a bojovná Zbojnice jménem Kamikazi, jejíž účes budil dojem, že na jejím temeni měla až do ranních hodin večírek rodinka přehnaně temperamentních veverek. „Ale no tak, Rybinoho,“ šeptala Kamikazi a vesele si pohvizdovala. „Víš přece, že to udělat musíme. A navíc já se docela ráda trochu protáhnu – už jsme se v té skrýši krčili hrozně dlouho.“
39
Po pravdě řečeno, Kamikazi už byla tak otrávená, že by byla pro, i kdyby Škyťák navrhl jít si zalétat na rogalu a odstartovat s ním z Prchlivcových pařátů. „Ráda se protáhneš?“ vyprskl Rybinoha. „Ráda se protáhneš? Tohle není žádná vikinská verze Cvičme v rytme!“ Hned nad stínem smrtícím letěli tři lovečtí dráčci. Dva z nich patřili ke Škyťákovi – jeden velice starý jménem Odinakel s odrbanými a potrhanými křídly a jeden úplně mladý jménem Bezzubka, nejmenší a nejzlobivější lovecký dráček v celém souostroví. Třetí lovecká dračice byla zlatavá, chameleonská rozmarnice jménem Hromůra, která patřila Kamikazi. Letecký drak větroplach bylo stvoření nohaté, dobrotivé a neupravené. Mával ocasem jak vlaječkou a doufal, že ostatní vymyslí, co dělat. „N-n-nevrátíme se domů?“ zakňoural Bezzub-
40
Text and illustrations copyright © 2013 Cressida Cowellová First published in Great Britain in 2013 by Hodder Children’s Books Translation © 2017 Silvestr Vandrovec Špaček Czech edition © 2017 Nakladatelství Slovart Všechna práva vyhrazena. Bez písemného svolení vlastníka práv není povoleno publikaci ani žádnou její část použít pro reprodukování či ukládání v rešeršním systému, ani ji jakýmikoli prostředky šířit, ať již elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním nebo jinak. ISBN 978-80-7529-543-9