SLAVNÉ VYZVĚDAČKY DVOU SVĚTOVÝCH VÁLEK
PŘIROZENÁ ŽENSKÁ ZBRAŇ Ženy jsou součástí našeho života. Jsou proto samozřejmě také součástí špionáže. Existují nějaké rozdíly mezi ženskými a mužskými špiony? Ženy pře devším často využívají svou přitažlivost a krásu - to je jejich přirozená zbraň. Někdy také bývají ženy zaťatější, urputnější, snaží se dovést svůj úkol do konce bez ohledu na možné důsledky. Jejich příběhy jsou možná o to přitažlivější, že v nich někdy vidíme matky. Ale vyzvědačky často matkami záměrně nejsou. Jindy, pokud vychovávají děti, je zase chrání před nebezpečím, nechtějí je vystavovat riziku,jaké hrozí jim samým - o to je pak jejich život složitější. Vyzvědaček,které žily v první polovině dvacátého století,byly stovky. O všech jsem psát nemohl, byla by to příliš tlustá kniha. Snažil jsem se vybírat ty,jež něčím zaujaly. Také musíme mít na paměti,že je všechny ještě ani neznáme - jejich životy leží v archivech tajných služeb dosud nedotčené. Anebo jsou je jich osudy nedokončené - po splnění hlavního úkolu jim vedení tajné služby poblahopřálo a odsunulo je pod jinou identitou někam do bez pečí. Například Britové své hrdinky tajných válek posílali do Kanady. Sověti zase některé bez poděkování odsunuli do sibiřských koncentrá ků. O těch nejslavnějších psali knihy přední spisovatelé a natáčeli filmy velcí režiséři - někdy si však skutečnost přibarvovali, aby byl příběh dobrodružnější.
5
KAREL PACNER Všechno, co dnes o vyzvědačích a vyzvědačkách víme,je pravda pře ce jen trochu povrchní. Mnohé jejich činy zůstávají v uzamčených archi vech, protože se týkají i osob ve vysokém postavení anebo se vymykají platné morálce. Ovšem i přesto stojí za to ponořit se do jejich osudů.
Karel Pacner
6
SLAVNÉ VYZVĚDAČKY DVOU SVĚTOVÝCH VÁLEK
PODIVUHODNÁ FRÁULEIN DOKTOR Zuřila první světová válka. Na pobřeží poblíž Tilbury, jihovýchod ně od Londýna, vysadila nizozemská loď jistého muže, který se vykazoval belgickým pasem. Falešným pasem. A britská policie ke všemu v podešvi jeho boty našla rýžový papír se zašifrovanou zprávou. Při výslechu se Belgičan rozpovídal. Policisty zaujalo především jeho vyprávění o špionážním výcviku. Probíhal v Antver pách, v domě číslo deset na Rue de la Pépiniere, a vedla ho mladá, vysoká a asketická Němka. Znal jen její přezdívku: Fré:iulein Doktor. Žena s blond vlasy a ledovýma, pronikavě modrýma oči ma, která se nikdy nesměje a ke svým podřízeným je tvrdá...
Mluvil o Elsbeth Schragmiillerové, jejíž identita byla pro mnohé záha dou. Teprve o mnoho let později se Spojenci dozvěděli, co to vlastně bylo za ženu a jakou měla minulost. Narodila se 7. srpna 1887 ve starobylé měšťanské rodině ve východo vestfálském Schliisselburgu jako nejstarší ze čtyř dětí. Otec byl důstoj ník armády a soudní vykonavatel. Většinu dětství trávila se svou babič kou v Mnichově. S ní také jezdila o prázdninách po Evropě a během cest se naučila italsky, francouzsky a anglicky. Slečna Schragmiillerová byla nesmírně vzdělaná žena. V letech 1909-1913 studovala na univerzitě ve Freiburgu politické vědy. Také
7
KAREL PACNER si odskočila na fakulty v Berlíně a ve švýcarském Lausanne. Promovala jako doktorka filozofie s vyznamenáním a jako jedna z prvních žen v Ně mecku získala univerzitní titul. Zaměstnání si našla jako sociální pracovnice ve vzdělávacím spolku v Berlíně. Jezdila navíc do Francie, Británie a Nizozemska, aby studo vala pracovní a společenské postavení žen. K těmto cestám používala belgické pasy na cizí jména, což naznačuje její styky s německou tajnou službou. Jako by se chystala ke špionážní činnosti. .. V létě 1914 vypukla válka. Německá vojska porušila neutralitu Bel gie a přes její území vpadla do Francie. Po několika týdnech bojů fran couzská armáda jejich postup s britskou podporou zastavila, vojáci se uchýlili do zákopů a začala vyčerpávající zákopová válka. Ani jedna stra na nedokázala zasadit nepříteli rozhodující úder. Tehdy se doktorka Schragmiillerová přihlásila do armády. Bylo to něco nevídaného -v Německu, kde vládla pruská mentalita, ženy do uni formy nebrali. Avšak ctižádostivá dívka měla plán: umí cizí jazyky, a pro to by mohla pomoci vojenské cenzuře na dobytých územích. Když ji nikdo nechtěl vyslyšet, vydala se na cestu do Bruselu. Zkusí to na místě. Nakonec dosáhla svého. V restauraci jednoho bruselského hotelu si počkala na polního maršála barona Colmara von der Goltze, vojenského velitele okupovaného království, a když poobědval, přistoupila k němu s prosbou: ,,Ráda bych vstoupila do armády." Jedenasedmdesátiletého vojáka tím příjemně překvapila a nařídil, aby slečnu doktorku přijali do bezpečnostní služby. Dostala hodnost poručice a musela podstoupit tvrdý vojenský dril. Přesto měla tolik volného času, že dobrovolně docházela do zpravodaj ského úřadu, který trpěl nedostatkem lidí. Šaramantní důstojnice se na bídla, že vypomůže se čtením a analyzováním korespondence. Byli rádi a přidělili jí část dopisů belgických vojáků z druhé strany fronty, kteří je posílali přes neutrální Nizozemsko svým rodinám na obsazeném území. Pisatelé netušili, že je budou kontrolovat Němci, a bez zábran se vyjad řovali o plánech svých velitelů. Mladá cenzorka vytáhla z této korespondence spoustu zajímavých informací. Ta nejdůležitější se dala shrnout do dvou klíčových vět: Brit-
8
SLAVNÉ VYZVĚDAČKY DVOU SVĚTOVÝCH VÁLEK ská vojska se v dobře opevněných Antverpách, obležených německou armádou, nevylodí. Belgičané musí hájit město sami. Její zpráva doputovala až ke generálu Hansi von Beselerovi, veliteli sboru, který se chystal na Antverpy zaútočit. ,,Kdo je ten poručík Schragmtiller?" zajímal se. ,,Jedna mladá dáma." Nechtěl tomu uvěřit, museli mu ji přivést. A dívka mu vyprávěla o své práci- analýzu, která von Beselera tak ohromila, zpracovávala po službě ve svém volném čase. Generál zařídil, aby Schragmtillerovou převeleli ke zpravodajcům. A tak se dostala mezi vzdělané staré pány, kteří na strohé vojenské před pisy příliš nedbali, a mohla se plně věnovat pročítání zajímavých dopisů. A Němci Antverpy krátce nato dobyli. Velice učenlivá žačka Začátkem října 1914 přijel do Bruselu major Walter Nicolai, náčelník oddělení III. b Generálního štábu německé branné moci. I tomuto šéfovi zpravodajské služby pozemní armády se slečna poručice líbila. Když ho požádala o odpovědnější práci, převedl ji do Lille jako asistentku náčel níka tamní úřadovny. Měla dávat instrukce agentům, analyzovat jejich hlášení a předávat je dál. Schragmtillerová byla učenlivou žačkou. Z informací agentů doká zala vytřídit ty nejdůležitější údaje a určovat stupeň jejich spolehlivosti. Pracovala rychle a svědomitě, takže během několika měsíců předčila své mužské kolegy. ,,Kariéra této tiché, nenápadné ženy ve špionážním ře mesle nemá v současných dějinách obdoby," napsal polský autor Janusz Piekalkiewicz v Historii světové špionáže. Jakmile v ní nadřízení rozpoznali talent, poslali ji do špionážní školy v Baden-Badenu. Absolvovala opět na výtečnou. Chtěla, aby ji vyslali na území nepřítele - Francii přece dobře zná z prázdninových toulek. Jenže Nicolai pro ni našel vhodnější místo. „Do začátku roku 1915 jsem se zapracovávala," napsala později Schragmtillerová. ,,Pak mě náčelník oddělení III. b pověřil vedením sek ce válečného zpravodajského úřadu v Antverpách, zaměřené na zpravo-
9
KAREL PACNER dajskou službu proti Francii. Tim jsem dosáhla postavení, které jsem si udržela po celou dobu války." Nová vedoucí špionáže na západní frontě vymyslela pro své agenty spoustu novinek. Nikomu z nich se nepředstavila -vždy zůstávala paní doktorkou. Sestavila přesný program výcviku každého adepta špionáže, který rozvrhla do patnácti týdnů. Jednala jako zkušený zpravodajský dů stojník, přičemž dodnes není jasné,jak k těmto znalostem přišla. Osvojila si hluboké znalosti o fungování nejobávanější tajné policie světa, carské ochranky. Jak napsali Wolfgang Schwangen a František Kuník v knize Kaiserovi špioni:,, Učila se od ní zejména největším špina vostem zpravodajské války, jako například obětování méně významné ho agenta v zájmu utajení práce agenta mnohem důležitějšího." Když získala pocit, že některý její agent není spolehlivý, neváhala ho poslat ,,s nepříliš významným úkolem přes frontu a dát nenápadné echo fran couzské a britské kontrašpionáži, které pak více než ochotně zařídily jeho smrt, lhostejno, zda tichou cestou, nebo před popravčí četou". Okamžitě se postarala, aby se o tomto případu dověděli její lidé. Pro výstrahu. Jak Schragmi.illerová zamezila tomu, aby se agenti při náhodném se tkání na nepřátelském území vzájemně nepoznali a případně jeden dru hého neprozradili? Tim, že se nebudou znát. Každý měl tedy v budově úřadu svůj pokoj, a jakmile z něho vyšel, musel si nasadit masku, aby ho ostatní nepoznali. Jeden druhému se hlásili osobními čísly... Třebaže to bylo nebezpečné, snažili se belgičtí odbojáři budovu německé okupační správy v Rue de la Pépiniěre číslo deset na okraji Antverp bez ustání pozorovat. O lidech, kteří ji navštěvovali, posíla li zprávy Spojencům a západní zpravodajské služby se brzy dozvědě ly o tom, že tam sídlí i záhadná Němka, která k nim vysílá špiony. Její příjmení však nemohly vypátrat. Francouzi jí proto říkali Mademoiselle Doctor (Slečna doktorka) a la Grande Patronne (Velká šéfka), Britové kromě Tiger Eyes (Tygří oči) ještě Beautiful Blond of Antwerp (Nádher ná blondýna z Antverp), Terrible Doctor Elisabeth (Příšerná doktorka Alžběta), Black Cat (Černá kočka), Red Tiger (Rudý tygr) anebo i ně mecky Fraulein Doktor (Slečna doktorka).
10
SLAVNÉ VYZVĚDAČKY DVOU SVĚTOVÝCH VÁLEK Je tohle skutečná podoba Fréiulein Doktor? Tvrdí se přece, že po Elsbeth Schragmullerové žádná fotografie nezůstala.
„Je hezká, ale má velmi těžkopádnou chůzi," popisoval ji její agent Vincenzo Ciro Moni, když ho Francouzi zatkli. ,,Mluví jako žena, o je jíchž příkazech se nediskutuje. Na dosah ruky má stále malý browning položený buď na stole, nebo zasunutý v kapse. Je neustále zavalena prací. Mluví vždy hodně nahlas, nikdy se neusmívá a nikdy nepřipouští žádné odepření poslušnosti. Line se z ní jakási hypnotická síla a v nezbytném případě používá hrozeb. Vládne špionážní agentuře jako absolutní paní a kapitán Koffer, kterého jsem s ní viděl, nešetřil vůči ní projevy úcty, po dobně jako voják vůči důstojníkovi." Zpravodajcům Dohody, Francouzům a Britům, se jednou podařilo do centrály v Antverpách dostat vlastního člověka, původem Belgičana.
ll