0305799

Úvod

Na první pohled to byla taková normální, sluneãná sobota. „âaaaaaaau, ¤epooo! Heléééé, chlapi, ¤epa je tady! Jak se má‰, kapitáne?“ smûje se ten chlápek na celé kolo a chystá se mû obejmout. Na sobû má ãervené triãko, kolem krku sparÈanskou ‰álu a jde ke mnû tak samozfiejmû, jako bychom byli star˘ kámo‰i. Baví mû, jak je na nûm zfieteln˘, Ïe mû stra‰nû rád vidí. Nevybavuju si, Ïe jsme se nûkdy v minulosti potkali, ale to vÛbec nevadí. Na srazech sparÈansk˘ch fanou‰kÛ jsme v‰ichni tak trochu jako jedna velká rodina. Nechám se obejmout, prohodím s ním pár slov a podepí‰u se mu fixou na ruku, hned vedle místa, kde má vytetovan˘ sparÈansk˘ esko. Poplácáme se po ramenou a popfiejeme si v‰echno dobr˘. Na chvilku zÛstávám sám. RozhlíÏím se po tûch lidech, usmívám se a je mi stra‰nû dobfie. Mám tyhle setkání fandÛ Sparty hroznû rád. Tak tohle jsou lidi, pro kter˘ 7

Úvod

Na první pohled to byla taková normální, sluneãná sobota. „âaaaaaaau, ¤epooo! Heléééé, chlapi, ¤epa je tady! Jak se má‰, kapitáne?“ smûje se ten chlápek na celé kolo a chystá se mû obejmout. Na sobû má ãervené triãko, kolem krku sparÈanskou ‰álu a jde ke mnû tak samozfiejmû, jako bychom byli star˘ kámo‰i. Baví mû, jak je na nûm zfieteln˘, Ïe mû stra‰nû rád vidí. Nevybavuju si, Ïe jsme se nûkdy v minulosti potkali, ale to vÛbec nevadí. Na srazech sparÈansk˘ch fanou‰kÛ jsme v‰ichni tak trochu jako jedna velká rodina. Nechám se obejmout, prohodím s ním pár slov a podepí‰u se mu fixou na ruku, hned vedle místa, kde má vytetovan˘ sparÈansk˘ esko. Poplácáme se po ramenou a popfiejeme si v‰echno dobr˘. Na chvilku zÛstávám sám. RozhlíÏím se po tûch lidech, usmívám se a je mi stra‰nû dobfie. Mám tyhle setkání fandÛ Sparty hroznû rád. Tak tohle jsou lidi, pro kter˘ 7

Úvod

TOMÁŠ ŘEPKA: Děkuju

jsem ten fotbal hrál, ﬁíkám si v duchu. Vûdí o mnû v‰echno, znají

o kter˘ jsme mojí blbostí pﬁi‰li. Dokonce to vypadá, a nechci to

kaÏdou moji chybu a byl jsem pro nû modla, kdyÏ se mi daﬁilo.

zakﬁiknout, Ïe se pracovnû vrátím zase k fotbalu, i kdyÏ v trochu

Teì se v‰ichni dívají smûrem ke mnû a já pozoruju, jak se tû‰í, aÏ

jin˘ roli. Jsem normálnû ‰Èastnej. A vám, mojí fotbalov˘ rodinû,

se se mnou taky pﬁijdou pozdravit. Jako vÏdycky probereme, co

dluÏím vyprávûní, jak se to vlastnû stalo.

je nov˘ho ve Spartû, já jim podepí‰u kartiãky a udûláme si spolu fotku. Na chvíli zapomenu na v‰echno venku. A oni taky. Není Ïádn˘ podraz v Budûjovicích, Ïádná kasa, Ïádn˘ ãerven˘ karty v první minutû. Je to jako za dob, kdy jsem hrál naplno a pomáhal Spartû k titulÛm. Skvûlá doba. Podívám se na Kaãku, která stojí vedle mû. Je vidût, Ïe to dostalo i ji. Úplnû záfií a usmívá se na v‰echny strany. Potkala mû uÏ jako b˘valého hráãe, fotbal nikdy nesledovala a teì jí trochu dochází, Ïe jsem asi moÏná i nûco umûl. Baví mû ten její nad‰enû udiven˘ v˘raz. Jak tam stojím, dojde mi, Ïe je‰tû pfied rokem by mi nic z toho, co tady teì zaÏívám, nepfiipadalo ani moÏn˘. Dost pravdûpodobnû bych tady ani nebyl. Nemûl bych dÛvod ani sílu sem dojít. Byl jsem odpojen˘ od svûta, takÏe by se mi nikdo ani nedovolal, aby mû sem pozval. Rozpadla se mi druhá rodina, kvÛli kter˘ jsem ublíÏil t˘ první. Pfii‰el jsem o v‰echny svoje dûti, nehrál jsem fotbal, star˘ kamarádi se ode mû kvÛli dal‰í partnerce odvrátili. Nevûdûl jsem, co mám dûlat, co mû ãeká a ani jak se mi to cel˘ vlastnû stalo. A teì jsem tady a v‰echno je jinak. Je mi dobfie, mám vedle sebe nádhernou holku, o kter˘ vím, Ïe se mnou není kvÛli penûzÛm nebo slávû, a vedle kter˘ jsem se zase postavil na nohy. Dûti se mi vrátily zpátky do Ïivota a vynahrazujeme si v‰echny ty dny, 8

Úvod

TOMÁŠ ŘEPKA: Děkuju

jsem ten fotbal hrál, ﬁíkám si v duchu. Vûdí o mnû v‰echno, znají

o kter˘ jsme mojí blbostí pﬁi‰li. Dokonce to vypadá, a nechci to

kaÏdou moji chybu a byl jsem pro nû modla, kdyÏ se mi daﬁilo.

zakﬁiknout, Ïe se pracovnû vrátím zase k fotbalu, i kdyÏ v trochu

Teì se v‰ichni dívají smûrem ke mnû a já pozoruju, jak se tû‰í, aÏ

jin˘ roli. Jsem normálnû ‰Èastnej. A vám, mojí fotbalov˘ rodinû,

se se mnou taky pﬁijdou pozdravit. Jako vÏdycky probereme, co

dluÏím vyprávûní, jak se to vlastnû stalo.

je nov˘ho ve Spartû, já jim podepí‰u kartiãky a udûláme si spolu fotku. Na chvíli zapomenu na v‰echno venku. A oni taky. Není Ïádn˘ podraz v Budûjovicích, Ïádná kasa, Ïádn˘ ãerven˘ karty v první minutû. Je to jako za dob, kdy jsem hrál naplno a pomáhal Spartû k titulÛm. Skvûlá doba. Podívám se na Kaãku, která stojí vedle mû. Je vidût, Ïe to dostalo i ji. Úplnû záfií a usmívá se na v‰echny strany. Potkala mû uÏ jako b˘valého hráãe, fotbal nikdy nesledovala a teì jí trochu dochází, Ïe jsem asi moÏná i nûco umûl. Baví mû ten její nad‰enû udiven˘ v˘raz. Jak tam stojím, dojde mi, Ïe je‰tû pfied rokem by mi nic z toho, co tady teì zaÏívám, nepfiipadalo ani moÏn˘. Dost pravdûpodobnû bych tady ani nebyl. Nemûl bych dÛvod ani sílu sem dojít. Byl jsem odpojen˘ od svûta, takÏe by se mi nikdo ani nedovolal, aby mû sem pozval. Rozpadla se mi druhá rodina, kvÛli kter˘ jsem ublíÏil t˘ první. Pfii‰el jsem o v‰echny svoje dûti, nehrál jsem fotbal, star˘ kamarádi se ode mû kvÛli dal‰í partnerce odvrátili. Nevûdûl jsem, co mám dûlat, co mû ãeká a ani jak se mi to cel˘ vlastnû stalo. A teì jsem tady a v‰echno je jinak. Je mi dobfie, mám vedle sebe nádhernou holku, o kter˘ vím, Ïe se mnou není kvÛli penûzÛm nebo slávû, a vedle kter˘ jsem se zase postavil na nohy. Dûti se mi vrátily zpátky do Ïivota a vynahrazujeme si v‰echny ty dny, 8

1. Do třetice a naposledy. Aspoň zatím.

Za dobu, co jsem napsal tu poslední kníÏku, se stala spousta vûcí. A spousta vûcí byla jinak uÏ tehdy, kdyÏ jsem ji psal, ale to jsem neumûl nebo se spí‰ bál pfiiznat. Dva roky jsem byl zavfien˘ doma a nedal jsem lidem o sobû vûdût. Narovnávám vûci ve svém Ïivotû obecnû, tak mám potfiebu narovnat i tohle. Rozhovor do novin není nikdy dost dlouh˘, abych mûl pocit, Ïe jsem fiekl v‰echno tak, jak bych to fiíct chtûl. Je to jenom nûjaká v˘seã, která moÏná postihne jeden moment, ale ne cel˘ Ïivot. Taky mám pocit, Ïe tím, Ïe fieknu pravdu, se s urãit˘mi událostmi, a samozfiejmû taky lidmi, vyrovnám i osobnû. Dávám si Ïivot do pofiádku po v‰ech stránkách, a to pfienesenû i doslova. Mám pocit, jako bych byl dfiív na nûjaké odboãce, moÏná spí‰ slepé 11

1. Do třetice a naposledy. Aspoň zatím.

Za dobu, co jsem napsal tu poslední kníÏku, se stala spousta vûcí. A spousta vûcí byla jinak uÏ tehdy, kdyÏ jsem ji psal, ale to jsem neumûl nebo se spí‰ bál pfiiznat. Dva roky jsem byl zavfien˘ doma a nedal jsem lidem o sobû vûdût. Narovnávám vûci ve svém Ïivotû obecnû, tak mám potfiebu narovnat i tohle. Rozhovor do novin není nikdy dost dlouh˘, abych mûl pocit, Ïe jsem fiekl v‰echno tak, jak bych to fiíct chtûl. Je to jenom nûjaká v˘seã, která moÏná postihne jeden moment, ale ne cel˘ Ïivot. Taky mám pocit, Ïe tím, Ïe fieknu pravdu, se s urãit˘mi událostmi, a samozfiejmû taky lidmi, vyrovnám i osobnû. Dávám si Ïivot do pofiádku po v‰ech stránkách, a to pfienesenû i doslova. Mám pocit, jako bych byl dfiív na nûjaké odboãce, moÏná spí‰ slepé 11

TOMÁŠ ŘEPKA: Děkuju

cestû, kde jsem to ani nebyl já. Teì se vracím zpátky sám k sobû,

pády, které pak pﬁi‰ly, a jak jsem se s nimi vypoﬁádal. Hotov˘m

ale jinak. Posílen˘ o to tûÏké, ãím jsem si pro‰el. Vyprávût celou

ãlovûkem nebudu do smrti, ale teì jsem to opravdu já. Je to pût

tu story a nûkter˘mi vûcmi procházet znovu není nic pﬁíjemného.

let, co nehraju fotbal, ale mnû nûkdy pﬁijde, Ïe to je aspoÀ jednou

Je to siln˘ proÏitek, ale mnohem rad‰i bych mûl Ïivot tak oby-

tolik. ProtoÏe i kdyÏ profesnû jsem uÏ nic moc zajímavého neza-

ãejn˘ a srovnan˘, Ïe by nebylo co vyprávût.

Ïil, v osobním Ïivotû to je jeden Ïivotní zlom za druh˘m. Jako

JenÏe já svÛj pﬁíbûh tehdy nevyprávûl cel˘. Nûkteré vûci jsem

bych se snaÏil doÏít v‰echno to, na co jsem kvÛli fotbalu nemûl

nevûdûl, jiné jsem ﬁíct nechtûl, dal‰í jsem nemûl srovnané ani

ãas. Za tûch pár posledních let jsem se staãil rozvést, zplodit syna,

sám v sobû. Souãástí toho, Ïe ãlovûk jde dál, je nejen vyrovnání

vymanit se ze závislosti, oÏenit se a zase rozvést. I proto je tahle

se s minulostí, ale hlavnû pochopení toho, proã jsem nûkteré vûci

kníÏka jiná neÏ ty pﬁedchozí – není moc o fotbale, protoÏe uÏ ho

dûlal. Nûco o sobû vím, Ïe nikdy nezmûním, tﬁeba svÛj tempera-

nehraju, ale je víc o mnû jako o ãlovûku. Je to moje osobní zpo-

ment, a spí‰ neÏ bojovat proti nûmu ho chci pﬁijmout a pracovat

vûì, ve které se vydávám v‰anc, ale kterou cítím, Ïe vám dluÏím.

s ním. Jiné vûci tu ale ke zmûnû jsou – tfieba to, Ïe uznám chybu, a omluvím se za ni. V mém pfiípadû spí‰ za nû, jak uvidíte na dal‰ích stránkách. KdyÏ s novináfii nemluvíte, pí‰ou o vás sami. Vytvofií vám tím nûjakou image, pod kterou vás uÏ vefiejnost pak automaticky bere. Já jsem ve ‰katulce „zufiiv˘ cholerik, co opustil rodinu kvÛli prsaté holce, která ho nakonec o v‰echno obrala“. Pfiitom pravda je taková, Ïe jsem plach˘ introvert, kter˘ by z nefunkãního manÏelství ode‰el tak jako tak, a na mizinû rozhodnû nejsem. PÛsobím jako tvrdohlav˘ boufilivák, ale v Ïivotû jsem mírn˘ ãlovûk, se kter˘m je snadné se dohodnout, nûkdy moÏná aÏ pfiíli‰ snadné. A takhle je to se v‰ím. Ve chvíli, kdy se nûco dûje, zÛstávám stranou a nekomentuju to, jenÏe pak po ãase zjistím, Ïe jsem prezentovan˘ jako nûkdo úplnû jin˘, neÏ ve skuteãnosti jsem. Tahle moje zpovûì je o tom, jakou cestu jsem u‰el od doby, kdy jsem napsal svoji první knihu, co se mnou udûlaly moje 12