Karin Slaughter
HODNÁ DCERA
Český název: Hodná dcera Název anglického originálu: The Good Daughter Autorka: Karin Slaughter Překlad: Kristýna Kučerová První vydání: HarperCollinsPublishers, 2017 Grafika obálky: Emotion Media, Poland Odpovědný redaktor: Ivana Čejková Jazyková korektura: Jiří Chodil
© 2017 by Karin Slaughter © For the Czech Republic edition by HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa 2017 Výňatek z dopisu „To A“ – Flannery O’Connor. © 1979 by Regina O’Connor Publikováno s laskavým svolením Mary Flannery O’Connor Charitable Trust via Harold Matson Co., Inc. Všechna práva vyhrazena. Citace dr. Seusse z rozhovoru v L. A. Times uvedena s laskavým svolením Dr. Seuss Estate. Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána na základě licence HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná. HarperCollins je ochranná známka, jejímž vlastníkem je HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Název ani známku nelze použít bez souhlasu vlastníka. Ilustrace na obálce: Dreamstime, Shutterstock. Všechna práva vyhrazena. Sazba: Studio EDITIO, Poland Tisk: Abedik ISBN: 978-83-276-2372-0
CO SE STALO SAMANTĚ
Samantha Quinnová utíkala dlouhou, opuštěnou příjezdovou cestou ke statku a nohy ji pálily, jako by ji do nich bodaly tisíce sršňů. Pleskání tenisek o holou zem doprovázelo rychlé bušení srdce. Potem nasáklý culík ji jako tlustý provaz bičoval do ramen. Maličké kůstky v kotnících mohly každou chvíli křupnout. Rozběhla se rychleji, zalykala se suchým vzduchem a sprintovala do plné bolesti. Vepředu, v matčině stínu stála Charlotte. Všichni stáli v matčině stínu. Gamma Quinnová převyšovala každého. Bystré modré oči, krátké tmavé vlasy, pokožka bledá jako poštovní obálka, ostrý jazyk kdykoli připravený zasadit drobnou, bolestivou ránu do těch nejzranitelnějších míst. Samantha už z dálky viděla nesouhlasně staženou linku Gamminých rtů a oči upřené na stopky v ruce. Ubíhající vteřiny tikaly Samantě v hlavě. Donutila se k rychlejšímu tempu. Šlachy v nohách hlasitě úpěly. Sršni se přemístili do plic. Plastový kolík jí klouzal v ruce. Necelých dvacet metrů. Patnáct. Deset. Charlotte se připravila ke startu, otočila se k Samantě zády a dívala se přímo před sebe, pak se rozběhla. Poslepu napřáhla pravou ruku za tělo a čekala, až jí kolík přistane v dlani a ona vyrazí na svůj štafetový úsek. Předávka naslepo. Vyžadovala důvěru a koordinaci a jako pokaždé během uplynulé hodiny ani jedna z nich výzvu 9
neustála. Charlotte zaváhala, ohlédla se. Samantha se vrhla kupředu. Plastový kolík se svezl Charlotte po zápěstí, po zarudlém pruhu odřené kůže jako už dvacetkrát předtím. Charlotte vykřikla. Samantha zakopla. Kolík upadl. Gamma nahlas zaklela „Už toho mám dost.“ Gamma zastrčila stopky do náprsní kapsy montérek. Rázným krokem se vydala k domu, bosá chodidla zbarvená doruda od jílu na dvoře. Charlotte si třela zápěstí. „Krávo.“ „Blbečku.“ Samantha se pokoušela nadechnout do stažených plic. „Nemáš se ohlížet.“ „A ty mi nemáš co trhat kůži na ruce.“ „Je to předávka naslepo, ne zpovykaný přehazování.“ Dveře do kuchyně se s prásknutím zavřely. Obě dívky pohlédly na stoletý statek, který připomínal rozvalený, bez ladu a skladu uspořádaný pomník z dob, kdy ještě neexistovali diplomovaní architekti a stavební povolení. Ani zapadající slunce nedokázalo změkčit podivné úhly stěn. Dlouhé roky se tu malovalo jen nezbytně nutným množstvím bílé barvy. Za špinavými okny visely ošuntělé krajkové záclony. Přední dveře, sto let vystavené severogeorgijským východům slunce, získaly našedlý nádech plaveného dříví. Střecha byla prověšená, jako by chtěla doložit tíhu, kterou musí stavení nést od chvíle, kdy se do něj Quinnovi nastěhovali. Od třináctileté mladší sestry Samanthu dělily dva roky a věčné spory, ale v tuhle chvíli věděla, že myslí na totéž: chci domů. Doma pro ně byl cihlový dům ve městě. Doma byly jejich dětské pokojíčky, které si vyzdobily plakáty a samolepkami a v Charlottině případě i zelenou fixou. Doma byl upravený čtvercový trávník, ne tenhle holý, rozrytý kus hlíny s téměř sedmdesátimetrovou příjezdovou cestou, na níž byl z dálky vidět každý příchozí. 10
V cihlovém domě nikdy nevěděli, kdo přijde. Od chvíle, kdy se jim zhroutil život, uběhlo sotva osm dní, ale připadalo jim to jako věčnost. Tehdy večer se Gamma, Samantha a Charlotte vydaly do školy na běžecké závody. Otec byl v práci, protože Rusty byl prostě pořád v práci. Později si jeden soused vybavil, že po ulici pomalu projíždělo neznámé černé auto, ale jak Molotovův koktejl proletěl arkýřovým oknem cihlového domu, nikdo neviděl. Nikdo si nevšiml kouře u okapů ani plamenů olizujících střechu. Než ztropili povyk, z cihlového domku zbyla doutnající černá hromada. Oblečení. Plakáty. Deníky. Vycpaná zvířata. Domácí úkoly. Knihy. Dvě zlaté rybičky. Vypadlé mléčné zuby. Peníze k narozeninám. Ukradené rtěnky. Schované cigarety. Svatební fotky. Dětské fotky. Chlapecká kožená bunda. Milostný dopis od kluka s bundou. Kazety, cédéčka, počítač, televize a domov. „Charlie!“ Gamma stála na prahu kuchyňských dveří, ruce založené v bok. „Pojď prostřít stůl.“ Charlotte se otočila k Samantě a řekla: „Poslední slovo.“ Nato se rozeběhla k domu. „Do prdele,“ zamumlala Samantha. Člověk přece nezíská poslední slovo jen tím, že řekne „poslední slovo“. Pomalým krokem se na gumových nohou loudala k domu. Já přece nejsem ten pitomec, co neumí natáhnout ruku dozadu a počkat si, až mu o dlaň plácne štafetový kolík, říkala si. Nechápala, proč se Charlotte nedokáže naučit primitivní předávku. Samantha nechala boty s ponožkami na kuchyňském prahu vedle Charlottiných. Vzduch v domě byl vlhký a nehybný. Nemilovaný, bylo první přídavné jméno, které se Samantě vybavilo, když prošla dveřmi. Předchozí nájemník, šestadevadesátiletý starý mládenec, vloni umřel dole v ložnici. Otcův 11
přítel je nechal na statku bydlet, než se všechno vyřídí s pojišťovnou. Jestli se to vyřídí. V otázce, zda žháře vyprovokovaly otcovy činy, či nikoli, očividně panovaly jisté neshody. Hlas lidu už vyhlásil rozsudek, a to patrně vedlo majitele motelu, v němž minulý týden bydleli, k žádosti, aby si našli jiné ubytování. Samantha praštila kuchyňskými dveřmi, protože to byl jediný způsob, jak je zavřít. Na olivově zeleném sporáku stál hrnec se studenou vodou. Na hnědé laminované lince ležela zavřená krabice špaget. Kuchyň jí připadala dusná a vlhká, jako nejopuštěnější místo v celém domě. Nic tu spolu navzájem neladilo. Staromódní lednice prděla pokaždé, když člověk otevřel dvířka. Koš pod dřezem se třásl, kdy se mu zachtělo. Kolem rozvrzaného stolu s dřevotřískovou deskou stála trapná směska nesourodých židlí. Křivé sádrové stěny byly poseté skvrnami v místech, kde dřív visely staré fotky. Charlotte vyplázla jazyk a hodila na stůl papírové talíře. Samantha zvedla jednu plastovou vidličku a mrskla ji sestře do obličeje. Charlotte zalapala po dechu, ale ne pobouřením. „Do hajzlu, to bylo skvělý!“ Vidlička udělala ve vzduchu velkolepé salto a přistála jí přímo v puse. Charlie si ji vyndala a podala Samantě. „Umeju nádobí, když to zvládneš dvakrát po sobě.“ „Tref se mi jednou do pusy ty, a já budu mejt nádobí celej tejden,“ opáčila Samantha. Charlotte přimhouřila oko a zamířila. Samantha se zrovna pokoušela v duchu nerozebírat, jaká pitomost ji to napadla – navádět mladší sestru, aby jí házela vidličku do obličeje –, když vtom vešla Gamma a vláčela velkou lepenkovou krabici. „Charlie, neházej na sestru příbor. Sam, pomoz mi najít tu pánev, co jsem tuhle koupila.“ Gamma upustila krabici na stůl. Zvenku bylo napsáno: VŠECHNO Z A 1 $. Tucty zpola vybalených krabic byly roztroušené po celém domě. Vytvářely 12
bludiště v pokojích i na chodbách a ukrývaly krámy z výprodejů a sbírek, které Gamma lacino nakoupila. „Jen si pomyslete, kolik peněz ušetříme,“ prohlásila Gamma a vzala do ruky vybledlé fialové tričko s nápisem „ Není to SU-PER ?“ Alespoň takhle to Samantha na první pohled přečetla. Usilovně se totiž pokoušela schovat do kouta k mladší sestře, ponížená představou, že po nich matka bude chtít, aby nosily oblečení po cizích lidech. Cizí ponožky. Dokonce i cizí spodní prádlo, kdyby si táta, díkybohu, nedupl. „Prokristapána,“ vyjel Rusty na Gammu. „Proč nás rovnou všechny nezašiješ do režnejch pytlů?“ Gamma vypěnila: „Takže chceš, abych se začala učit šít?“ Rodiče se hádali o nových věcech, protože jim nezbyly žádné staré, kvůli kterým by se mohli hádat. Rustyho sbírka dýmek. Klobouky. Zaprášené právnické knihy rozházené po domě. Gamminy časopisy a vědecké referáty s červeně podtrhanými větami, zakroužkovanými slovy a poznámkami. Její kecky skopnuté u dveří. Charlottini papíroví draci. Samantiny sponky do vlasů. I pánev po Rustyho matce byla fuč. Zelený hliněný hrnec, který rodiče dostali jako svatební dar, byl fuč. Spáleninou zapáchající opékač topinek byl fuč. Kuchyňské hodiny ve tvaru sovy s pohyblivýma očima. Háčky, na kterých jim visely bundy. Stěny, do nichž byly ty háčky zašroubované. Gammin kombík, který stál jako dinosauří fosilie ve zčernalé jeskyni, co kdysi bývala garáží. Na statku měli pět vratkých židlí, které bývalý majitel neuměl prodat, starý kuchyňský stůl, příliš laciný, než aby se dal nazvat starožitností, a velkou skříň nacpanou do maličkého přístěnku, za kterou, jak matka říkala, by museli Tomu Robinsonovi zaplatit niklák, aby si ji odvezl. Ve skříni neviselo vůbec nic. Zásuvky zely prázdnotou stejně jako police vysokých regálů ve spíži. 13
Přestěhovali se sem před dvěma dny, ale zatím nevybalili skoro nic. Chodba u kuchyně připomínala velké bludiště špatně označených beden a hnědých flekatých papírových pytlů, které se mohou vyprázdnit, teprve až se vyčistí skříňky, a ty budou čisté, až Gamma donutí dcery, aby to udělaly. Matrace nahoře v patře ležely na holé podlaze. Na obrácených bedýnkách stály rozpraskané lampy, u nichž se dalo číst, ale knihy už nebyly jejich opatrovaným majetkem, musely si je půjčovat v pikevillské veřejné knihovně. Každý večer si Samantha a Charlotte praly v umývadle běžecké kraťasy a sportovní podprsenky, kotníčkové ponožky i trička Lady Rebels Track & Field, protože patřily k těm několika drahocenným věcem, které unikly plamenům. „Sam.“ Gamma ukázala na klimatizaci v okně. „Zapni to, ať se sem dostane trochu vzduchu.“ Samantha si chvíli prohlížela velkou kovovou bednu, než našla vypínač. Motory zavrčely. Z ventilátoru zasyčel chladný vzduch s vůní smaženého kuřete. Samantha se zadívala z okna na postranní dvůr. U zchátralé stodoly stál zrezlý traktor. Vedle něho kdosi napůl pohřbil do země neznámý zemědělský nástroj. Otcův chevette byl sice celý špinavý, ale aspoň se neroztavil na podlahu garáže jako mámin kombík. „Kdy máme vyzvednout tátu z práce?“ zeptala se Gammy. „Od soudu ho někdo sveze.“ Gamma pohlédla na Charlotte, která si pro sebe spokojeně pískala a z papírového talíře skládala letadýlko. „Má tamten případ.“ Tamten případ. Matčina slova zadrnčela Samantě hlavou. Otec měl vždycky nějaký případ a vždycky se našli lidé, kteří ho kvůli tomu nenáviděli. V georgijském Pikeville snad neexistoval jediný obviněný kriminálník, kterého by Rusty Quinn nezastupoval. Dealeři drog. Násilníci. Vrazi. Kapsáři. Zloději aut. Pedofilové. Únosci. Bankovní lupiči. Jejich spisy se četly jako 14
brakové romány, které vždycky končí stejně – špatně. Lidé z města Rustymu říkali advokát zatracených. Stejně kdysi titulovali i Clarence Darrowa, ale pokud Samantha věděla, do jeho domu nikdo neházel zápalné bomby jen proto, že dostal vraha z cely smrti. Přesně kvůli tomu totiž požár vznikl. Ezekiel Whitaker, černoch nespravedlivě nařčený z vraždy bělošky, vyšel z vězení téhož dne, kdy oknem Quinnových vletěla dovnitř hořící láhev petroleje. Pro případ, že by vzkaz nebyl zcela jasný, žhář ještě pro jistotu nasprejoval na ústí příjezdové cesty slova MILÁČEK NEGRŮ. Rusty teď obhajoval muže obviněného z únosu a znásilnění devatenáctileté holky. Bílý chlap, bílá holka, ale i tak ve městě panovala výbušná nálada, protože on pocházel z chudé rodiny, zatímco ona z bohaté. Rusty s Gammou o případu otevřeně nemluvili, ale podrobnosti zločinu se přetřásaly všude po městě, takže šuškanda se prodrala pode dveřmi až k nim, proplula větráky a bzučela jim v uších, když se večer pokoušely usnout. Penetrace cizím předmětem. Nezákonné omezení svobody pohybu. Sexuálně motivovaný trestný čin. V Rustyho spisu byly fotografie, ale i zvědavá Charlotte měla dost rozumu a nehrabala se v nich. Na některých snímcích ta holka visela ve stodole před rodinným domem, protože ten chlap jí udělal tak příšerné věci, že s tím nedokázala žít a raději si život vzala. S bratrem té mrtvé Samantha chodila do školy. Byl o dva roky starší než ona, ale stejně jako všichni ostatní věděl, kdo je její otec, takže kráčet chodbou ke skříňkám bylo skoro totéž jako probíhat cihlovým domem a cítit plameny, jak jí olizují kůži. Požár ji připravil nejen o pokoj a oblečení a ukradenou rtěnku. Samantha přišla i o kluka, jemuž patřila kožená 15
bunda, o přátele, kteří ji dřív zvali na oslavy, do kina a na přespání. I milovaný běžecký trenér, který se Samantě věnoval od šesté třídy, se začal vymlouvat, že už nemá čas s ní dál pracovat. Gamma oznámila řediteli školy, že holky omlouvá z vyučování i tréninků, protože potřebuje jejich pomoc při zařizování, ale Samantha věděla, že důvod je jiný – Charlotte se od požáru vracela každý den domů s pláčem. „Do háje.“ Gamma zavřela krabici, smažení na pánvi vzdala. „Doufám, holky, že vám nebude vadit, když si dnes zahrajeme na vegetariány.“ Nevadilo to nikomu, protože na tom vlastně nezáleželo. Gamma byla příšerná kuchařka. Odmítala recepty. Ke koření chovala otevřené nepřátelství. Jako divoká kočka se instinktivně ježila před libovolnou formou domestikace. Harriet Quinnové se neříkalo Gamma kvůli neschopnosti nezralých dětí vyslovit „máma“, ale protože měla dva doktoráty – jeden z fyziky a druhý z čehosi stejně inteligentního, co si sice Samantha nedokázala zapamatovat, ale kdyby měla hádat, tipovala by na souvislost s gama paprsky. Matka pracovala pro NASA, pak se odstěhovala do Chicaga, kde nastoupila do Femilabu, a nakonec se vrátila do Pikeville, aby se postarala o umírající rodiče. Pokud kdy existovala romantická historka o tom, jak se Gamma vzdala slibné vědecké kariéry, aby se provdala za právníka z maloměsta, Samantha ji nikdy neslyšela. „Mami.“ Charlotte se zhroutila na stůl, hlavu v dlaních. „Bolí mě břicho.“ „Nemáš domácí úkoly?“ zeptala se Gamma. „Z chemie.“ Charlotte zvedla hlavu. „Pomůžeš mi?“ „To není žádná věda.“ Gamma cpala špagety do hrnce se studenou vodou, který stál na sporáku. Pak otočila knoflíkem, aby zapnula plynový hořák. 16