ČÁST I KAPITOLA
1
D
etektiv Alexander Rupert scházel po om‰elém mramorovém schodi‰ti do podzemních hlubin radnice. Na posledním schodu se zastavil, aby se pokusil uvolnit Ïaludek ze sevfiení neviditeln˘ch Ïelezn˘ch kle‰tí. Nasál do plic malátn˘ vzduch suterénu a s vydechnutím se zbavil zlomku frustrace. S kaÏd˘m dal‰ím dnem, s kaÏdou dal‰í cestou po tomhle schodi‰ti bylo tûωí neztratit víru, Ïe tenhle nov˘ stereotyp – tedy pfieloÏení do útvaru pro vy‰etfiování podvodÛ – je jenom doãasné fie‰ení. Jeho nová práce mu sedûla asi tak jako o dvû ãísla men‰í oblek, jako majetek, k nûmuÏ se nehodlal znát. ·lo jen o drobné za‰kobrtnutí v kariéfie, nic víc. A pfiesto se t˘dny mûnily v mûsíce, historky, které odstartovaly jeho odchod z protidrogového, získávaly ãím dál ostfiej‰í hrany a on zaãínal pochybovat o tom, Ïe se z tohohle suterénu vÛbec kdy dostane. Je‰tû jeden oãistn˘ nádech a v˘dech. Zahnul za roh a ve‰el do dlouhé zatuchlé chodby, které vedla do kanceláfií útvaru pro padûlatelskou a podvodnou kriminalitu policie v Minneapolisu, kde po svém poniÏujícím ústupu ze slávy skonãil. Chodba s mechovû zelen˘mi stûnami a kobercem z drobn˘ch bíl˘ch kachlíkÛ pod nohama mu pfiipomínala pánské toalety na starém, nedávno zbouraném
11
ČÁST I KAPITOLA
1
D
etektiv Alexander Rupert scházel po om‰elém mramorovém schodi‰ti do podzemních hlubin radnice. Na posledním schodu se zastavil, aby se pokusil uvolnit Ïaludek ze sevfiení neviditeln˘ch Ïelezn˘ch kle‰tí. Nasál do plic malátn˘ vzduch suterénu a s vydechnutím se zbavil zlomku frustrace. S kaÏd˘m dal‰ím dnem, s kaÏdou dal‰í cestou po tomhle schodi‰ti bylo tûωí neztratit víru, Ïe tenhle nov˘ stereotyp – tedy pfieloÏení do útvaru pro vy‰etfiování podvodÛ – je jenom doãasné fie‰ení. Jeho nová práce mu sedûla asi tak jako o dvû ãísla men‰í oblek, jako majetek, k nûmuÏ se nehodlal znát. ·lo jen o drobné za‰kobrtnutí v kariéfie, nic víc. A pfiesto se t˘dny mûnily v mûsíce, historky, které odstartovaly jeho odchod z protidrogového, získávaly ãím dál ostfiej‰í hrany a on zaãínal pochybovat o tom, Ïe se z tohohle suterénu vÛbec kdy dostane. Je‰tû jeden oãistn˘ nádech a v˘dech. Zahnul za roh a ve‰el do dlouhé zatuchlé chodby, které vedla do kanceláfií útvaru pro padûlatelskou a podvodnou kriminalitu policie v Minneapolisu, kde po svém poniÏujícím ústupu ze slávy skonãil. Chodba s mechovû zelen˘mi stûnami a kobercem z drobn˘ch bíl˘ch kachlíkÛ pod nohama mu pfiipomínala pánské toalety na starém, nedávno zbouraném
11
Allen Eskens Pod rouškou
KAPITOLA 1
stadionu Metrodome. Chybûl uÏ jen nerezov˘ Ïlab a pár umyvadel a zase by se cítil jako na zápase vikingÛ. Jeho pfiesun z protidrogového na podvody byl oznaãen jako „doãasné pfieloÏení“, pouhé mezipfiistání, neÏ se usadí prach. JenÏe Alexander vûdûl svoje. Souãasná vládnoucí klika mûla v plánu ho tam nechat hnít, dokud ho federální vy‰etfiovací komise buìto neoãistí, nebo nepo‰le do vûzení. A vûdûl i to, Ïe aÏ ho velká porota zprostí obÏaloby – a tím si byl naprosto jist˘ –, tak ani takové oãi‰tûní nebude staãit, aby se z téhle díry úplnû vyhrabal. Posadil se ke stolu. Byl to obyãejn˘, ‰ed˘ kovov˘ stÛl zastrãen˘ do kóje, kter˘ se niãím neli‰il od toho, k nûmuÏ poprvé usedl pfied osmi lety, kdyÏ se stal vy‰etfiovatelem. Tehdy ho pov˘‰ení vyneslo do útvaru pro sexuální kriminalitu k práci, která mûla svoje slunné i stinné stránky. Bavily ho zátahy na sítû prostitutek, zvlá‰È kdyÏ mohl rozmáznout fotky jejich stál˘ch kunãaftÛ na internetu. JenÏe z pfiípadÛ zneuÏívání dûtí se mu dûlalo zle. Jednou, kdyÏ Alexander vysl˘chal chlapa, kter˘ si na video nahrál sám sebe, jak zneuÏívá mentálnû postiÏenou holku, naklonil se k nûmu a po‰eptal mu: „Ty rad‰i doufej, Ïe tû zavfiou do lochu, protoÏe jestli se z tohohle vyvlíkne‰, tak si tû najdu a zabiju tû sám.“ Tenhle incident ukonãil Alexandrovo pÛsobení na mravnostním. Jeho pfieloÏení tehdy neznamenalo trest ani sestup do niωí ligy, jeho velitelka se o tom, co fiekl, nikdy nedozvûdûla. Pokud ‰lo o ni, Alexander odvedl parádní práci, protoÏe dostal pod zámek sexuálního násilníka. JenÏe on o tom vyprávûl Maxovi, svému star‰ímu bratrovi, kter˘ také pracoval jako vy‰etfiovatel, ale na oddûlení vraÏd. A právû Max Alexandra dostrkal k tomu, aby poÏádal o pfieloÏení. A tak se po tfiech letech na mravnostním Alexander dostal na protidrogové a odtud do zvlá‰tního t˘mu pro odhalování drogové trestné ãinnosti. A zvlá‰tní t˘m potom padl.
Alexander se usadil ve své kóji na útvaru pro podvody a zíral na hromady hlá‰ení, které ãekaly na vyfiízení. Mûl pocit, jako by ho poslali zpátky ke stolu pro dûti, aby nemohl poslouchat ‰eptané hovory dospûl˘ch, které se vzná‰ely vzduchem. Cítil na sobû mrazivé pohledy ostatních detektivÛ v místnosti, muÏÛ a Ïen, ktefií se pfied ním rozprchávali jako hejno anãoviãek, kdyÏ se pfiiblíÏí Ïralok. Znali jenom fámy a nevûdûli nic o pekle, které Alexander na protidrogovém proÏíval. Nemûli ani zdání o ‰ed˘ch zónách, v nichÏ se pfii práci v utajení musel pohybovat. Nevûdûli, co v‰echno musel obûtovat, aby se dostal co nejblíÏe k té správné partû darebákÛ. A nemûli ponûtí, jaké pozadí mají ty temné zvûsti, které ho na kaÏdém kroku pronásledují. Za svého pÛsobení ve zvlá‰tním t˘mu trávil Alexander ãas v tûsné blízkosti muÏÛ, o nichÏ vûdûl, Ïe se ho jednoho dne pokusí zabít. Zorganizoval jeden z nejvût‰ích policejních zátahÛ v historii Minnesoty. Ta operace mûla za následek jeho první a jediné stfielné zranûní, kdy mu kulka pronikla do pánve a roztfií‰tila kyãelní kost. Následná vlna zat˘kání mu v‰ak vynesla i medaili za stateãnost a cel˘ prÛvod gratulantÛ od stráÏníkÛ aÏ po senátory, ktefií mu blahopfiáli ke skvûlé detektivní práci. To v‰echno se ale stalo je‰tû pfied tím, neÏ zvlá‰tní t˘m zkolaboval, neÏ pfii‰ly palcové titulky, federální vy‰etfiovací komise a velká porota. NeÏ ho se‰up po ‰ikmé plo‰e vysadil tady, v útvaru pro vy‰etfiování podvodÛ v suterénu radnice. KvÛli hlouposti druh˘ch se stal plebejcem, ãlovûkem natolik hodn˘m opovrÏení, Ïe se Ïádn˘ z jeho nynûj‰ích kolegÛ ani nesníÏil k tomu, aby si s ním vypil kafe. Alexander Rupert teì dennodennû vstupoval do své kóje v podzemí, kde sedûl a uÏíral se zá‰tí a roztrpãením. Proklínal detektivy ze zvlá‰tního t˘mu, ktefií svou tupostí po‰pinili v‰echny ostatní. A proklínal svoje souãasné kolegy, ktefií ho odsoudili, aniÏ by mu dali sebe-
12
13
Allen Eskens Pod rouškou
KAPITOLA 1
stadionu Metrodome. Chybûl uÏ jen nerezov˘ Ïlab a pár umyvadel a zase by se cítil jako na zápase vikingÛ. Jeho pfiesun z protidrogového na podvody byl oznaãen jako „doãasné pfieloÏení“, pouhé mezipfiistání, neÏ se usadí prach. JenÏe Alexander vûdûl svoje. Souãasná vládnoucí klika mûla v plánu ho tam nechat hnít, dokud ho federální vy‰etfiovací komise buìto neoãistí, nebo nepo‰le do vûzení. A vûdûl i to, Ïe aÏ ho velká porota zprostí obÏaloby – a tím si byl naprosto jist˘ –, tak ani takové oãi‰tûní nebude staãit, aby se z téhle díry úplnû vyhrabal. Posadil se ke stolu. Byl to obyãejn˘, ‰ed˘ kovov˘ stÛl zastrãen˘ do kóje, kter˘ se niãím neli‰il od toho, k nûmuÏ poprvé usedl pfied osmi lety, kdyÏ se stal vy‰etfiovatelem. Tehdy ho pov˘‰ení vyneslo do útvaru pro sexuální kriminalitu k práci, která mûla svoje slunné i stinné stránky. Bavily ho zátahy na sítû prostitutek, zvlá‰È kdyÏ mohl rozmáznout fotky jejich stál˘ch kunãaftÛ na internetu. JenÏe z pfiípadÛ zneuÏívání dûtí se mu dûlalo zle. Jednou, kdyÏ Alexander vysl˘chal chlapa, kter˘ si na video nahrál sám sebe, jak zneuÏívá mentálnû postiÏenou holku, naklonil se k nûmu a po‰eptal mu: „Ty rad‰i doufej, Ïe tû zavfiou do lochu, protoÏe jestli se z tohohle vyvlíkne‰, tak si tû najdu a zabiju tû sám.“ Tenhle incident ukonãil Alexandrovo pÛsobení na mravnostním. Jeho pfieloÏení tehdy neznamenalo trest ani sestup do niωí ligy, jeho velitelka se o tom, co fiekl, nikdy nedozvûdûla. Pokud ‰lo o ni, Alexander odvedl parádní práci, protoÏe dostal pod zámek sexuálního násilníka. JenÏe on o tom vyprávûl Maxovi, svému star‰ímu bratrovi, kter˘ také pracoval jako vy‰etfiovatel, ale na oddûlení vraÏd. A právû Max Alexandra dostrkal k tomu, aby poÏádal o pfieloÏení. A tak se po tfiech letech na mravnostním Alexander dostal na protidrogové a odtud do zvlá‰tního t˘mu pro odhalování drogové trestné ãinnosti. A zvlá‰tní t˘m potom padl.
Alexander se usadil ve své kóji na útvaru pro podvody a zíral na hromady hlá‰ení, které ãekaly na vyfiízení. Mûl pocit, jako by ho poslali zpátky ke stolu pro dûti, aby nemohl poslouchat ‰eptané hovory dospûl˘ch, které se vzná‰ely vzduchem. Cítil na sobû mrazivé pohledy ostatních detektivÛ v místnosti, muÏÛ a Ïen, ktefií se pfied ním rozprchávali jako hejno anãoviãek, kdyÏ se pfiiblíÏí Ïralok. Znali jenom fámy a nevûdûli nic o pekle, které Alexander na protidrogovém proÏíval. Nemûli ani zdání o ‰ed˘ch zónách, v nichÏ se pfii práci v utajení musel pohybovat. Nevûdûli, co v‰echno musel obûtovat, aby se dostal co nejblíÏe k té správné partû darebákÛ. A nemûli ponûtí, jaké pozadí mají ty temné zvûsti, které ho na kaÏdém kroku pronásledují. Za svého pÛsobení ve zvlá‰tním t˘mu trávil Alexander ãas v tûsné blízkosti muÏÛ, o nichÏ vûdûl, Ïe se ho jednoho dne pokusí zabít. Zorganizoval jeden z nejvût‰ích policejních zátahÛ v historii Minnesoty. Ta operace mûla za následek jeho první a jediné stfielné zranûní, kdy mu kulka pronikla do pánve a roztfií‰tila kyãelní kost. Následná vlna zat˘kání mu v‰ak vynesla i medaili za stateãnost a cel˘ prÛvod gratulantÛ od stráÏníkÛ aÏ po senátory, ktefií mu blahopfiáli ke skvûlé detektivní práci. To v‰echno se ale stalo je‰tû pfied tím, neÏ zvlá‰tní t˘m zkolaboval, neÏ pfii‰ly palcové titulky, federální vy‰etfiovací komise a velká porota. NeÏ ho se‰up po ‰ikmé plo‰e vysadil tady, v útvaru pro vy‰etfiování podvodÛ v suterénu radnice. KvÛli hlouposti druh˘ch se stal plebejcem, ãlovûkem natolik hodn˘m opovrÏení, Ïe se Ïádn˘ z jeho nynûj‰ích kolegÛ ani nesníÏil k tomu, aby si s ním vypil kafe. Alexander Rupert teì dennodennû vstupoval do své kóje v podzemí, kde sedûl a uÏíral se zá‰tí a roztrpãením. Proklínal detektivy ze zvlá‰tního t˘mu, ktefií svou tupostí po‰pinili v‰echny ostatní. A proklínal svoje souãasné kolegy, ktefií ho odsoudili, aniÏ by mu dali sebe-
12
13
Allen Eskens Pod rouškou
men‰í ‰anci. I po tfiech mûsících pro nûj bylo tûÏké prodírat se zmûtí zl˘ch my‰lenek, které mu vífiily hlavou. A pfiesto mu sv˘m zpÛsobem byla milej‰í nervozita a roztrpãenost v porovnání s mrtvou hladinou, která se pod nimi skr˘vala. V tûch zfiídkav˘ch chvílích, kdy hofikost ustoupila, cítil, jak je osamûl˘ a poznamenan˘ stigmatem psancÛ. Naplno ho zasáhlo mocné a palãivû mrazivé vûdomí, Ïe jej spoleãnost vyvrhla na okraj. Nic sÏíravûj‰ího v Ïivotû nepoznal.
KAPITOLA
2
A
lexander pohlédl na hodinky. První ãlovûk, s nímÏ mûl dnes schÛzku, právník specializovan˘ na soukromé Ïaloby jménem Reginald Dogget, uÏ mûl zpoÏdûní. Ta nedochvilnost mu v Alexandrov˘ch oãích pomalu ubírala na váÏnosti a on jím postupnû zaãínal pohrdat. KdyÏ Dogget koneãnû dorazil, Alexander ho sledoval, jak mífií do v˘slechové místnosti krokem lidí, ktefií Ïijí s pocitem, Ïe jim patfií cel˘ svût. Alexander znal Doggeta z televizních reklam, v nichÏ kritizoval poji‰Èovny a píchal prstem do kamery s pfiísahou, Ïe on je pfiinutí platit. Zavolala mu recepãní, aby ho informovala, Ïe náv‰tûva ho oãekává ve v˘slechové místnosti ãíslo dvû. Alexander vzal tuÏku a blok a chystal se vstát, ale pak se zarazil, klesl zpátky do Ïidle a jednou, dvakrát, tfiikrát si ofiezal tuÏku. Zkrátil ji skoro o tfii centimetry, zatímco Dogget na nûj ãekal. KdyÏ Alexander dospûl k závûru, Ïe ãekal uÏ dost dlouho, s ãerstvû naostfienou tuÏkou a mírnû podráÏdûnou náladou ve‰el do v˘slechové místnosti. „Pan Dogget?“ optal se místo pozdravu. „Osobnû,“ odvûtil Dogget siln˘m hlasem, vstal a podal mu ruku. Alexander ji stiskl a posadil se.
15
Allen Eskens Pod rouškou
men‰í ‰anci. I po tfiech mûsících pro nûj bylo tûÏké prodírat se zmûtí zl˘ch my‰lenek, které mu vífiily hlavou. A pfiesto mu sv˘m zpÛsobem byla milej‰í nervozita a roztrpãenost v porovnání s mrtvou hladinou, která se pod nimi skr˘vala. V tûch zfiídkav˘ch chvílích, kdy hofikost ustoupila, cítil, jak je osamûl˘ a poznamenan˘ stigmatem psancÛ. Naplno ho zasáhlo mocné a palãivû mrazivé vûdomí, Ïe jej spoleãnost vyvrhla na okraj. Nic sÏíravûj‰ího v Ïivotû nepoznal.
KAPITOLA
2
A
lexander pohlédl na hodinky. První ãlovûk, s nímÏ mûl dnes schÛzku, právník specializovan˘ na soukromé Ïaloby jménem Reginald Dogget, uÏ mûl zpoÏdûní. Ta nedochvilnost mu v Alexandrov˘ch oãích pomalu ubírala na váÏnosti a on jím postupnû zaãínal pohrdat. KdyÏ Dogget koneãnû dorazil, Alexander ho sledoval, jak mífií do v˘slechové místnosti krokem lidí, ktefií Ïijí s pocitem, Ïe jim patfií cel˘ svût. Alexander znal Doggeta z televizních reklam, v nichÏ kritizoval poji‰Èovny a píchal prstem do kamery s pfiísahou, Ïe on je pfiinutí platit. Zavolala mu recepãní, aby ho informovala, Ïe náv‰tûva ho oãekává ve v˘slechové místnosti ãíslo dvû. Alexander vzal tuÏku a blok a chystal se vstát, ale pak se zarazil, klesl zpátky do Ïidle a jednou, dvakrát, tfiikrát si ofiezal tuÏku. Zkrátil ji skoro o tfii centimetry, zatímco Dogget na nûj ãekal. KdyÏ Alexander dospûl k závûru, Ïe ãekal uÏ dost dlouho, s ãerstvû naostfienou tuÏkou a mírnû podráÏdûnou náladou ve‰el do v˘slechové místnosti. „Pan Dogget?“ optal se místo pozdravu. „Osobnû,“ odvûtil Dogget siln˘m hlasem, vstal a podal mu ruku. Alexander ji stiskl a posadil se.
15
Allen Eskens Pod rouškou
KAPITOLA 2
Chvilku si na papír ãmáral pár zbyteãn˘ch poznámek a aÏ potom pronesl: „Jsem policejní vy‰etfiovatel Alexander Rupert. Co pro vás mÛÏu udûlat?“ Dogget vztyãil hlavu, jako by ho nûco pfiekvapilo. „Alexander Rupert? Kde já to jméno uÏ sly‰el?“ „To tedy nemám ponûtí.“ Alexander zaÈukal tuÏkou na svÛj blok. „Nejste ten detektiv, co zastfielil toho vraha… nûkde u stodoly?“ Alexander zavfiel oãi a neÏ odpovûdûl, zakroutil hlavou. „Ne, to nejsem já. Ten se jmenuje Max Rupert. Já jsem Alexander Rupert.“ „A vy s ním máte nûco spoleãného?“ „Jenom krev,“ odtu‰il Alexander. „TakÏe, co vás…“ „Kdepak, to není ono. Já uÏ jsem va‰e jméno sly‰el. Mám skvûlou pamûÈ na jména.“ Po‰krabal se na bradû. „Alexander Rupert…“ Vtom se rozzáfiil a luskl prsty. „UÏ to mám. Pfied pár mûsíci o vás mluvili ve zprávách. Byl jste jeden z tûch policajtÛ v tom zvlá‰tním t˘mu, co ho zru‰ili.“ A bylo to tady. Pfiipomínka toho, jak hluboko klesl na Ïebfiíãku, na Alexandra zapÛsobila jako ãerven˘ hadr na b˘ka. Zaskfiípal zuby a s pohledem upfien˘m na Doggetovu hlavu uvaÏoval, jak velk˘ otisk by na ní zpÛsobila jeho do‰iroka rozevfiená dlaÀ, kdyby mu dal facku. „Myslel jsem, Ïe vás v‰echny suspendovali nebo vyhodili za krádeÏe drogov˘ch v˘nosÛ,“ pokraãoval Dogget. Ten otisk by byl fakt velk˘, usoudil Alexander. OdjakÏiva mu v‰ichni tvrdili, Ïe má obrovské pracky. „Pane Doggete, já mám dost práce. Pokud jste pfii‰el nahlásit nûjak˘ trestn˘ ãin, pfiijmu va‰e hlá‰ení. Ale jestli tu chcete jen tak sedût a kecat kraviny, tak jenom marníte mÛj ãas.“ Chystal se vstát. Dogget ale zvedl ruce a s dlanûmi sklopen˘mi dolÛ ho vybídl, aby zÛstal sedût. „Klídek, detektive. Chci nahlásit zloãin. AspoÀ já jsem pfiesvûdãen˘, Ïe to zloãin je.“ Alexander se znovu posadil. „Vy jste o tom pfiesvûdãen˘?“
„Jo, to jsem.“ Dogget hloubavû pok˘val hlavou. „Vûc se má takhle. Vedu solidní právní kanceláfi a Ïivím se tím, Ïe podávám Ïaloby na viníky dopravních nehod a tak.“ „Vidûl jsem va‰e reklamy.“ „To vám dûkuji.“ „To nebyl kompliment.“ Dogget si odka‰lal a pokraãoval. „Mám své zdroje, které mû informují o jednotliv˘ch pfiípadech.“ „Nehodoví ‰mejdi, co jezdí za sanitkama?“ „Pokud to tak chcete naz˘vat,“ o‰il se Dogget na Ïidli. „Zkrátka, jeden z m˘ch lidí mû informoval o nehodû v Minneapolisu – jist˘ lexus rozma‰íroval jisté porsche. To je vût‰inou dobré znamení. Drahé auto znamená, Ïe kromû pojistky se dá vysoudit pûkné od‰kodnûní. Ten lexus fiídil majitel obchodÛ s klenotnick˘m zboÏím. TakÏe se bavíme o pûkném balíku. A tfie‰niãkou na tomhle dortíãku je fakt, Ïe není pochyb o tom, kdo tu nehodu zavinil. Ten klenotník si to totiÏ za volantem rozdával s Ïenskou, co nebyla jeho zákonitá manÏelka, a pfiitom vjeli do protismûru. Víte, ta koãka zrovna sedûla na nûm a ‰ukala ho, no a pfiitom pfies dûlicí pás vletûli do auta, co jelo proti nim. V policejním hlá‰ení to oznaãili jako ‚hrubou nedbalost‘.“ Dogget se zakfienil, jako by fiekl nûjak˘ vtip. „O té nehodû jsem sly‰el,“ procedil Alexander. „Jeden ãlovûk pfii ní zahynul.“ „Jo, ten chlapík, co fiídil to protijedoucí porsche, hledûl si sv˘ho a vÛbec za nic nemohl.“ „Tu nehodu vy‰etfiuje dálniãní policie,“ fiekl Alexander. „TakÏe o rekonstrukci se postarají oni. Na‰e vûc to není.“ „Mnû nejde o rekonstrukci, to v‰echno uÏ mám.“ Dogget poklepal prstem na sloÏku, kterou pfiinesl s sebou a mûl ji poloÏenou pfied sebou.
16
17
Allen Eskens Pod rouškou
KAPITOLA 2
Chvilku si na papír ãmáral pár zbyteãn˘ch poznámek a aÏ potom pronesl: „Jsem policejní vy‰etfiovatel Alexander Rupert. Co pro vás mÛÏu udûlat?“ Dogget vztyãil hlavu, jako by ho nûco pfiekvapilo. „Alexander Rupert? Kde já to jméno uÏ sly‰el?“ „To tedy nemám ponûtí.“ Alexander zaÈukal tuÏkou na svÛj blok. „Nejste ten detektiv, co zastfielil toho vraha… nûkde u stodoly?“ Alexander zavfiel oãi a neÏ odpovûdûl, zakroutil hlavou. „Ne, to nejsem já. Ten se jmenuje Max Rupert. Já jsem Alexander Rupert.“ „A vy s ním máte nûco spoleãného?“ „Jenom krev,“ odtu‰il Alexander. „TakÏe, co vás…“ „Kdepak, to není ono. Já uÏ jsem va‰e jméno sly‰el. Mám skvûlou pamûÈ na jména.“ Po‰krabal se na bradû. „Alexander Rupert…“ Vtom se rozzáfiil a luskl prsty. „UÏ to mám. Pfied pár mûsíci o vás mluvili ve zprávách. Byl jste jeden z tûch policajtÛ v tom zvlá‰tním t˘mu, co ho zru‰ili.“ A bylo to tady. Pfiipomínka toho, jak hluboko klesl na Ïebfiíãku, na Alexandra zapÛsobila jako ãerven˘ hadr na b˘ka. Zaskfiípal zuby a s pohledem upfien˘m na Doggetovu hlavu uvaÏoval, jak velk˘ otisk by na ní zpÛsobila jeho do‰iroka rozevfiená dlaÀ, kdyby mu dal facku. „Myslel jsem, Ïe vás v‰echny suspendovali nebo vyhodili za krádeÏe drogov˘ch v˘nosÛ,“ pokraãoval Dogget. Ten otisk by byl fakt velk˘, usoudil Alexander. OdjakÏiva mu v‰ichni tvrdili, Ïe má obrovské pracky. „Pane Doggete, já mám dost práce. Pokud jste pfii‰el nahlásit nûjak˘ trestn˘ ãin, pfiijmu va‰e hlá‰ení. Ale jestli tu chcete jen tak sedût a kecat kraviny, tak jenom marníte mÛj ãas.“ Chystal se vstát. Dogget ale zvedl ruce a s dlanûmi sklopen˘mi dolÛ ho vybídl, aby zÛstal sedût. „Klídek, detektive. Chci nahlásit zloãin. AspoÀ já jsem pfiesvûdãen˘, Ïe to zloãin je.“ Alexander se znovu posadil. „Vy jste o tom pfiesvûdãen˘?“
„Jo, to jsem.“ Dogget hloubavû pok˘val hlavou. „Vûc se má takhle. Vedu solidní právní kanceláfi a Ïivím se tím, Ïe podávám Ïaloby na viníky dopravních nehod a tak.“ „Vidûl jsem va‰e reklamy.“ „To vám dûkuji.“ „To nebyl kompliment.“ Dogget si odka‰lal a pokraãoval. „Mám své zdroje, které mû informují o jednotliv˘ch pfiípadech.“ „Nehodoví ‰mejdi, co jezdí za sanitkama?“ „Pokud to tak chcete naz˘vat,“ o‰il se Dogget na Ïidli. „Zkrátka, jeden z m˘ch lidí mû informoval o nehodû v Minneapolisu – jist˘ lexus rozma‰íroval jisté porsche. To je vût‰inou dobré znamení. Drahé auto znamená, Ïe kromû pojistky se dá vysoudit pûkné od‰kodnûní. Ten lexus fiídil majitel obchodÛ s klenotnick˘m zboÏím. TakÏe se bavíme o pûkném balíku. A tfie‰niãkou na tomhle dortíãku je fakt, Ïe není pochyb o tom, kdo tu nehodu zavinil. Ten klenotník si to totiÏ za volantem rozdával s Ïenskou, co nebyla jeho zákonitá manÏelka, a pfiitom vjeli do protismûru. Víte, ta koãka zrovna sedûla na nûm a ‰ukala ho, no a pfiitom pfies dûlicí pás vletûli do auta, co jelo proti nim. V policejním hlá‰ení to oznaãili jako ‚hrubou nedbalost‘.“ Dogget se zakfienil, jako by fiekl nûjak˘ vtip. „O té nehodû jsem sly‰el,“ procedil Alexander. „Jeden ãlovûk pfii ní zahynul.“ „Jo, ten chlapík, co fiídil to protijedoucí porsche, hledûl si sv˘ho a vÛbec za nic nemohl.“ „Tu nehodu vy‰etfiuje dálniãní policie,“ fiekl Alexander. „TakÏe o rekonstrukci se postarají oni. Na‰e vûc to není.“ „Mnû nejde o rekonstrukci, to v‰echno uÏ mám.“ Dogget poklepal prstem na sloÏku, kterou pfiinesl s sebou a mûl ji poloÏenou pfied sebou.
16
17
Allen Eskens Pod rouškou
KAPITOLA 2
„Tak o co vám teda jde?“ zeptal se Alexander. Nijak se nesnaÏil skr˘vat rostoucí podráÏdûnost. „V tomhle oddûlení vy‰etfiujeme podvody. Dopravní nehody ani úmrtí nepatfií do na‰í agendy.“ „Hned se k tomu dostanu. KdyÏ jsem dostal echo o tomhle pfiípadu, povûfiil jsem svého vy‰etfiovatele, aby zkusil vy‰trachat nûjakého pfiíbuzného, nûkoho, komu bych mohl napsat.“ „Proã pfiíbuzného?“ „Je to sice neúmyslné zabití, ale dûdicové obûti mají i tak nárok Ïalovat ty, ktefií úmrtí zavinili.“ „TakÏe vy se snaÏíte vyslídit pfiíbuzné toho fiidiãe v nadûji, Ïe si ukrojíte podíl z prachÛ, které vysoudí za jeho smrt.“ „Poãkat, já tûm lidem poskytuju dobrou sluÏbu,“ namítl Dogget s ukazováãkem namífien˘m na Alexandra. Ten mûl co dûlat, aby se udrÏel a jedním chvatem mu ho nezlomil. „Jenom se snaÏím z pracháãÛ vytáhnout víc neÏ ten uboh˘ limit, co je ochotná vyplatit poji‰Èovna.“ „A na‰el jste ty pfiíbuzné?“ „Na‰el a nena‰el,“ pokrãil Dogget rameny. „Jak tomu mám rozumût?“ „Ten chlápek z por‰áku Ïil s jistou Iannou Markovou. Hned ten den jsem jí poslal dopis. U drah˘ch poloviãek obûtí si vût‰inou nejdfiív ovûfiuju, jestli jde o zákonné manÏelství, protoÏe pfiítelkynû je mi k niãemu. Dûdicem musí b˘t pokrevní pfiíbuzn˘ nebo manÏelka. Pfiítelkynû mají prostû smÛlu.“ „No jasnû, ty jsou na prd,“ poznamenal Alexander. „Ale ne tak docela.“ AlexandrÛv sarkasmus Doggeta zcela minul. „Tahle Ianna Markova mi zavolala. Îe pr˘ za mnou pfiijde. Tak v‰echno odloÏím a udûlám si ãas. To víte, musím je zpracovat pûknû zatepla. A tahle teda byla… úplnû Ïhavá. Osmadvacet, moÏná i pfies tfiicet, blond˘nka, pûkn˘ kozy…“ Dogget kradmo pohlédl na kameru
v rohu místnosti, odka‰lal si a pokraãoval vûcnûj‰ím tónem. „Zkrátka, tak jsem si s truchlící pozÛstalou v klidu popovídal. A zeptal jsem se jí, jestli byli s Jamesem manÏelé.“ „S Jamesem?“ „S tím chlápkem, co fiídil porsche. Jmenoval se James Erkel Putnam. Ona právû zafiizovala pohfieb. No a fiekla mi, Ïe se s Putnamem nikdy nevzali. Skoro jsem se taky rozbreãel. Tak mû zajímalo, jestli nemûl nûjak˘ sourozence nebo rodiãe. Vysvûtlil jsem jí, Ïe potfiebuju jména v‰ech Ïijících pfiíbuzn˘ch. Nejdfiív tvrdila, Ïe James Ïádné Ïijící pfiíbuzné nemûl.“ „TakÏe Ïádná Ïaloba? To jste musel b˘t fakt zdrcen˘.“ „Já se tak snadno nevzdávám. Je‰tû jsem se nesetkal s ãlovûkem, kter˘ by nemûl Ïádné pokrevní pfiíbuzné. Staãí jen za‰Èourat v rodokmenu a nûkdo se vÏdycky objeví. Tak jsem to risknul. ¤ekl jsem jí, Ïe bez pokrevních pfiíbuzn˘ch nemÛÏu podat Ïalobu. Sbohem, penízky.“ „Proã by se mûla snaÏit? Jako pfiítelkynû pfiece nic nedostane, nebo ne?“ Dogget se potutelnû u‰klíbl, jako kdyby se chystal fiíct ko‰ilat˘ vtip. „Tak nûjak jsem jí naznaãil, Ïe z toho vyrovnání i tak nûco dostane. ¤ekl jsem jí, Ïe aÏ najdeme pokrevního pfiíbuzného, mÛÏe se k Ïalobû proti tomu klenotníkovi pfiipojit.“ „TakÏe jste lhal Ïenû, která právû ztratila partnera.“ Alexander se naklonil pfies stÛl a propíchl Doggeta pohledem. „Tenhle trestn˘ ãin jste mi pfii‰el ohlásit?“ „Vy jste teda povedenej detektiv.“ Dogget si pûstí poklepal na hruì, jako by si potfieboval krknout. „Jsem tu, abych udûlal, co je správn˘, a vy mû tu grilujete.“ „Pfiece víte, Ïe v tomhle oddûlení vy‰etfiujeme podvodné machinace. A skuteãnost, Ïe jste lhal sleãnû Markové, je za celou dobu první vûc, která se dá vykládat jako podvod.“
18
19
Allen Eskens Pod rouškou
KAPITOLA 2
„Tak o co vám teda jde?“ zeptal se Alexander. Nijak se nesnaÏil skr˘vat rostoucí podráÏdûnost. „V tomhle oddûlení vy‰etfiujeme podvody. Dopravní nehody ani úmrtí nepatfií do na‰í agendy.“ „Hned se k tomu dostanu. KdyÏ jsem dostal echo o tomhle pfiípadu, povûfiil jsem svého vy‰etfiovatele, aby zkusil vy‰trachat nûjakého pfiíbuzného, nûkoho, komu bych mohl napsat.“ „Proã pfiíbuzného?“ „Je to sice neúmyslné zabití, ale dûdicové obûti mají i tak nárok Ïalovat ty, ktefií úmrtí zavinili.“ „TakÏe vy se snaÏíte vyslídit pfiíbuzné toho fiidiãe v nadûji, Ïe si ukrojíte podíl z prachÛ, které vysoudí za jeho smrt.“ „Poãkat, já tûm lidem poskytuju dobrou sluÏbu,“ namítl Dogget s ukazováãkem namífien˘m na Alexandra. Ten mûl co dûlat, aby se udrÏel a jedním chvatem mu ho nezlomil. „Jenom se snaÏím z pracháãÛ vytáhnout víc neÏ ten uboh˘ limit, co je ochotná vyplatit poji‰Èovna.“ „A na‰el jste ty pfiíbuzné?“ „Na‰el a nena‰el,“ pokrãil Dogget rameny. „Jak tomu mám rozumût?“ „Ten chlápek z por‰áku Ïil s jistou Iannou Markovou. Hned ten den jsem jí poslal dopis. U drah˘ch poloviãek obûtí si vût‰inou nejdfiív ovûfiuju, jestli jde o zákonné manÏelství, protoÏe pfiítelkynû je mi k niãemu. Dûdicem musí b˘t pokrevní pfiíbuzn˘ nebo manÏelka. Pfiítelkynû mají prostû smÛlu.“ „No jasnû, ty jsou na prd,“ poznamenal Alexander. „Ale ne tak docela.“ AlexandrÛv sarkasmus Doggeta zcela minul. „Tahle Ianna Markova mi zavolala. Îe pr˘ za mnou pfiijde. Tak v‰echno odloÏím a udûlám si ãas. To víte, musím je zpracovat pûknû zatepla. A tahle teda byla… úplnû Ïhavá. Osmadvacet, moÏná i pfies tfiicet, blond˘nka, pûkn˘ kozy…“ Dogget kradmo pohlédl na kameru
v rohu místnosti, odka‰lal si a pokraãoval vûcnûj‰ím tónem. „Zkrátka, tak jsem si s truchlící pozÛstalou v klidu popovídal. A zeptal jsem se jí, jestli byli s Jamesem manÏelé.“ „S Jamesem?“ „S tím chlápkem, co fiídil porsche. Jmenoval se James Erkel Putnam. Ona právû zafiizovala pohfieb. No a fiekla mi, Ïe se s Putnamem nikdy nevzali. Skoro jsem se taky rozbreãel. Tak mû zajímalo, jestli nemûl nûjak˘ sourozence nebo rodiãe. Vysvûtlil jsem jí, Ïe potfiebuju jména v‰ech Ïijících pfiíbuzn˘ch. Nejdfiív tvrdila, Ïe James Ïádné Ïijící pfiíbuzné nemûl.“ „TakÏe Ïádná Ïaloba? To jste musel b˘t fakt zdrcen˘.“ „Já se tak snadno nevzdávám. Je‰tû jsem se nesetkal s ãlovûkem, kter˘ by nemûl Ïádné pokrevní pfiíbuzné. Staãí jen za‰Èourat v rodokmenu a nûkdo se vÏdycky objeví. Tak jsem to risknul. ¤ekl jsem jí, Ïe bez pokrevních pfiíbuzn˘ch nemÛÏu podat Ïalobu. Sbohem, penízky.“ „Proã by se mûla snaÏit? Jako pfiítelkynû pfiece nic nedostane, nebo ne?“ Dogget se potutelnû u‰klíbl, jako kdyby se chystal fiíct ko‰ilat˘ vtip. „Tak nûjak jsem jí naznaãil, Ïe z toho vyrovnání i tak nûco dostane. ¤ekl jsem jí, Ïe aÏ najdeme pokrevního pfiíbuzného, mÛÏe se k Ïalobû proti tomu klenotníkovi pfiipojit.“ „TakÏe jste lhal Ïenû, která právû ztratila partnera.“ Alexander se naklonil pfies stÛl a propíchl Doggeta pohledem. „Tenhle trestn˘ ãin jste mi pfii‰el ohlásit?“ „Vy jste teda povedenej detektiv.“ Dogget si pûstí poklepal na hruì, jako by si potfieboval krknout. „Jsem tu, abych udûlal, co je správn˘, a vy mû tu grilujete.“ „Pfiece víte, Ïe v tomhle oddûlení vy‰etfiujeme podvodné machinace. A skuteãnost, Ïe jste lhal sleãnû Markové, je za celou dobu první vûc, která se dá vykládat jako podvod.“
18
19