1 REBEL YELL Jak jsem mohl vědět, že je jí čtyřicet? Tvrdila, že je jí devadesát! Asi bych měl začít tím, že v porovnání se mnou byl Casanova nesmělý chlapík. Pokud je dotyčná žena a je atraktivní, tak to na ni zkusím. Mohl bych z toho vinit svého otce, protože ten zatím nepotkal studentku, které by za jedno ložnicové číslo nezlepšil známky. Doktorka Nelsonová - má přítelkyně Joan - tvrdí, že si tím vyřizuji účty se svou nenáviděnou matkou. Mou omluvou je, že Lovci by neměli navazovat vážné vztahy. Umíráme příliš často a snadno. Jednorázovky s občasným zajiskře ním jsou jediný způsob, jak to může fungovat. Když použiju jedno nové populární úsloví - Takhle to válím já. Když jsme podpláceli elfy od karavanů kvůli informacím, zapovídal jsem se s jednou elfkou jménem Cheyenne. Páni, ta byla rozkošná. Vysoká tak metr šedesát. Štíhlá. Kudrnaté zrzavé vlasy a já mám pro zrzky slabost. A pak ty hluboké modré mandlové oči, za kterýma planul oheň. Šortky, brýle Candies a tílko bez rukávů napnuté na hranici možností. Jak se zpívá v té písničce, měla oči Beth Davisové. Vypadala jako malý křehký andílek a na sedadle mého cutlasse mě málem zlomila na dva kusy. Kdybych nebyl v tak dobré formě, tak by mě asi zabila. A já se jí předem zeptal, jak je stará. A ona mi tvrdila, že je jí devadesát, což je podle lidských i elfských měřítek dospělá. Chci říct, že to bylo legální v obou ohledech. Šlo o to, že jí bylo čtyřicet. Dobře, osmatřicet podle jednoho jejího bratrance, se kterým jsem se porval. Tím jsem si to u elfů dost pohnojil. Snažil jsem se namítnout, že jsem nebyl první, kdo se za cílovou čáru dostal. Neobměkčilo je to.
HŘÍŠNÍC I
19
Její bratři, bratranci a další elfové z parkoviště karavanů, co s ní byli spříznění jen vzdáleně, se mi rozhodli natrhnout prdel. Nechápejte mě špatně,já už si poradil se spoustou hnusnejch věcí. Její chudozubí bráchové by nebyli žádný problém. Ale celý gang? Pár těch chlapů bylo na elfy dost velkých a všichni měli klacky se zatlučenými hřebíky. A její máma prskala kletby na všechny strany. Nastal čas vypadnout ze Seattlu, dokud trochu nevychladnou. Což znamená asi tak na sto let. Elfové mají hodně dlouhou paměť a zášť si hýčkají jako poslední pivo v ledničce. Tak jsem zavolal na základnu. Díky Bohu mi to místo Earla zvedl Ray IV. Ray ve městě zůstával kvůli Susan, která byla v posledním trimestru. Týmu teď šéfoval Earl a naštěstí byl na výjezdu. Earl je v podobných věcech nepříjemně staromódní. ,,Lovci monster s.r.o., u telefonu Raymond Shackleford Čtvrtý." Ray tu čtyřku dodávat musel. Jeho táta, Ray m., byl pořád prezidentem společnosti, i když loni při boji s lichem přišel o ruku a málem uhořel. Raymond „Bubba" Shackleford Lovce monster založil v roce 1895. Společnost stále vlastnila jeho rodina a LM patřili k nejlepším loveckým společnostem na planetě. Ray IV. bude jeho nástupce, až se Ray III. jednoho dne rozhodne odstoupit. Což v nejbližší době udělat nehodlal. Do té doby se Ray Ill. spolu s Earlem Harbingerem věnovali operaci Manager, kdy řídili každodenní běh společnosti.
Nikdy jsem se Raye nezeptal, jaký je to pocit, když mezi vámi a vrcholem stojí tolik lidí, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. ,,Ahoj, Rayi," pozdravil jsem s úlevou. ,,Tady Chad." „Chade, chlape." Jeho úsměv jsem slyšel i přes telefon. Přestože patřil k rodině vlastníků, během výcviku jsme se v posilovně spřá telili. ,,Rád tě slyším, kámo. S Jessem mě to mrzí. Vím,jak to bolí." ,,Ztracení přátelé," řekl jsem a pokrčil rameny, i když to nemohl vidět. ,,Je na lepším místě. Já už tam byl." Před pár měsíci jsme málem přišli o celý tým Ohnivých divočáků kvůli odule, obří pavoučí matce, a její kolonii dětiček velkých jako
20
L ARRV CoRREI A
&
JOHN R1NG0
pohovka. Tělo oduly bylo větší než slon, a kdyby roztáhla nohy na Broadwayi, dosáhly by z jednoho okraje ulice na druhý. Střetli jsme se s ní v servisním tunelu starého rezervoáru a ona ho skoro komplet vyplnila. Připravili jsme si pro ni a její mrňata výbušnou past. Sklapla hodně těsně. Málem nás dostali. Mého nejlepšího přítele Jesseho Masona kousli do břicha kousek pod zbrojí. Vstříkli do něj ,jen" paralytický toxin, ne plnou dávku trávících enzymů, ale ve směsi jich trocha byla taky, což znamenalo, že se jen bude rozpouštět déle. Neexistoval žádný lidský nebo mystický lék, co by ho mohl zachránit. Čekaly ho týdny agónie, kdy se mu vnitřnosti budou pomalu rozpouštět ve sliz. Tak jsem mu splnil jeho poslední přání, střelil jsem ho pětačtyři cítkou do brady a vystřelil jsem si mozek nej lepšího přítele na svůj klín a hrudník. Na oficiálním úmrtním listu stálo „smrt následkem kinetického traumatu (automobilová nehoda)". Oficiálně jsme nikdy neumírali tak jako ve skutečnosti. Jesseho smrt a poslední okamžiky bitvy týmem, a především mnou, trochu otřásly. Ale tohle jako svou výmluvu použít nemíním. ,,Jo," řekl jsem. ,,Dost to se mnou zamávalo. Jak se má Susan?" ,,Pěkně zakulacená a neustále si stěžuje, jak moc je ošklivá." „To dřív zamrzne peklo." Nebudu se srovnávat s Lancelotem, ale do manželky svého přítele a skorošéfa jsem se zamiloval až po uši. Susan byla vážně kočka. I kdyby přibrala padesát kilo bez těhoten ství, stejně bych ji kvůli chroupání sušenek z postele nevyhodil. Ne že by to hrozilo. Susan patřila k těm ženám s úžasnou schopností shodit každý gram těhotenského tuku během pár týdnů. Stejně jako její manžel byla workholik. O Susan jsme později přišli a o Raye svým způsobem taky. Ale to je jiný přtběh. ,,Nikdy nezavoláš, nikdy nenapíšeš," začal Ray. ,,Takže to bude obchodní." ,,Trochu. Podívej, než se k tomu dostaneme, já se jí na věk zeptal. Tvrdila mi, že je jí devadesát." ,,Ale ne," povzdechl se podrážděně Ray. ,,Fey, nebo elfka?"