O zrcadle a jeho střepinách Pilně poslouchejte - začínám vyprávět! Tento příběh o zvláštním zrcadle začíná v dílně zlého čaroděje, učiněného ďábla. Jednoho dne zhotovil zrcadlo, v němž nejkrásnější krajiny vyhlížely jako povařené zeleniny a lidé nejhodnější proměňovali se v protivné a zohyzděné potvory. Měl-li někdo malou pihu na tváři, zrcadlo ji změnilo na tak velikou, že mu nos, oči i uši zakrývala. Čarodějovi učedníci běhali s děsivým zrcadlem po celé zemi, nastavovali ho lidem a zveličovali v nich jejich špatné stránky. Učedníkům to ale nestačilo, a chtěli se zrcadlem vylétnout až do nebe, aby si udělali legraci i z andělů. Jenže jak letěli výš než vysoko, byli tuze nepozorní a zrcadlo jim upadlo. Roztříštilo se na miliony malinkých kousků a střepinky se rozletěly po celém světě. Když se pak nějaká z nich zabodla do lidského srdce, člověk se stal zlým. Když se dostala někomu do oka, hledal ten dotyčný pak v každém už jen chyby. A nyní uvidíme, co se dále dělo.
O chlapečku a děvčátku Ve městě tak velikém, že v něm ani stromy nerostly a skoro žádné květiny, žily dvě chudé děti. Chlapec se jmenoval Kaj a děvčátko Gerda. Lidé o nich smýšleli jako o bratrovi a sestře, přestože jejich rodiče byli jen sousedé a bydleli v podkroví sousedních domů. Jednoho zimního večera, když okna zamrzla a děti do květované zámrazy vdechovaly malá kukátka, venku se rozchumelilo. ,,To lítají bílé včeličky," řekla babička, která právě četla dětem pohádku. ,,A mají ty včeličky královnu?" ptal se Kaj, protože věděl, že včeličky královnu mají. ,,Ovšem, že mají!" odpověděla babička. ,,Lítává tam, kde se bílé včeličky nejhustěji rojí. Je z nich největší, v noci poletuje městem a dívá se do oken posetých zamrzlým kvítím." „A může ta sněhová královna i sem k nám?" zeptala se Gerda. ,,Jen ať přijde!" vykřikl náhle Kaj. A v tu chvíli uviděl, jak největší sněžná vločka na kraji květníku, kde v létě pěstovali s Gerdou růžičku, roste a roste v panenku v běloučkém tenkém rouchu, na němž se tisíce hvězd třpytí. Panenka byla živá a pokyvovala na Kaje bílou hlavičkou a bělounkýma ručkama. Chlapec úlekem seskočil ze židle a tu uslyšel šustot, jakoby veliký pták kolem okna letěl.