„Hmm,“ zamumlal Quinn. Thea má pravdu; poslední dobou se po Černé gardě podezřele slehla zem. „Možná se všichni chumlají v pohodlí kasáren, projídají se a propíjejí našimi daněmi.“ „Lituješ, že jsi od nich utekl?“ zeptala se Thea, napůl s úsměvem. „Při všech bozích, ne!“ Vítr se znovu zvedl, přivlál s sebou pár tančících sněhových vloček. Quinn prudce nasál vzduch skrz zuby. „A tenhle ostrov pojmenoval ‚Zlaté slunce‘ kdokoli, určitě ujížděl na zkvašeném rulíku. Vždy mrzne!“ „Za to vlastně, myslím, můžou právě bohové, Quinne. ‚Na východ Císařského ostrova umístili zlaté slunce a na západ stříbrný měsíc, aby lid poznal jejich dílo.‘ Kniha vzniku, kapitola první, verš šestý.“ „Nikdy bych do tebe neřekl, že budeš tak pobožná.“ Thea pokrčila rameny. „Nejsem. Ale tohle je pěkný příběh.“ „Když už je řeč o knížkách, jak pokračuješ s tou, co ti dala paní Onyx?“ Thea se najednou rozzářila. Knihu černých kouzel vytáhla ze záhybů v šatech a otevřela si ji na klíně. „Jde to skvěle! Už jsem se naučila tři z hlavních glyfů a už skoro umím sassenavské zaklínadlo. I když je tam jedno záludné místo, kde člověk musí tak trochu škytat, protože je napsané v zapomenutém jazyce starších a tak se to vyslovuje…“ Její hlas zeslábl, když Quinn zvedl ruku. „Kratší verzi tam nemáš?“ zeptal se. „Svedu toho te víc.“ Thea se zazubila jako vlk. „A co ty? Co ta dračí krev, která ti koluje v žilách?“ Quinn se zadíval na obrys své ruky, v prosvítajícím světle ohně mu kůže zářila krvavě rudou bar-
vou. Dračí krev, pomyslel si. Sotva tomu dokázal věřit. Za posledních pár týdnů se o sobě dozvěděl věci, o kterých se mu ani nesnilo. Pro začátek to, že je drakokrevný – dokáže se proměnit v draka. A jako by to nebylo málo, jeho dračí krev je královská. Quinn je ztracený potomek císaře a císařovny. Jeho otec, císař Marek, byl zemský typ draka, měl tudíž moc nad kameny, nerosty a kovy. Quinn věděl určitě, že zdědil tu samou moc, a způsob, jakým roztavil hrůzostrašného kamenného trolla na kaši, to vlastně jen potvrzoval. Dokáže toho ještě víc, tím si byl jistý. Dote měl ale stěží čas své nové schopnosti prozkoumat alespoň povrchně. „Měli bychom trénovat,“ prohlásil. „Zabijeme tím nějaký čas, než se Ulric s Ignusem vrátí.“ Thea pohlédla vzhůru na houstnoucí sníh. „Dobrý nápad. Snad přitom zapomenu i na to, jak je hnusně.“ Quinn si mnul ruce, dokud ho nepálily. Poblíž ležel balvan velký zhruba jako jeho hlava. Nadechl se a začal se soustředit. „Co to děláš?“ zajímalo Theu. „Chci ho roztavit!“ „Proč?“ „Jen koukej,“ procedil Quinn skrz zatnuté zuby. Cítil, jak z něj vyzařuje síla, hromadí se mu mezi rukama a vystřeluje do kamene. Proměň se, přikazoval mu v duchu. Změň tvar… Thea přihlížela, plameny jí rozjasnily pihy, zatímco kámen se před nimi ohýbal a kroutil. Byla to pevná žula, Quinn ji ale silou vůle tvaroval, jako by šlo o měkkou hlínu. Vytáhl z ní dvě nahrubo udělaná křídla, z vršku vyboulil hlavu a předek zašpičatil v zobák, potom přidal dvě krátké tlusté nožky.
6
7
Draci rytiri 3_Bourkovy drak_KB.indd 6-7
8.8.2017 12:45:29
„Hmm,“ zamumlal Quinn. Thea má pravdu; poslední dobou se po Černé gardě podezřele slehla zem. „Možná se všichni chumlají v pohodlí kasáren, projídají se a propíjejí našimi daněmi.“ „Lituješ, že jsi od nich utekl?“ zeptala se Thea, napůl s úsměvem. „Při všech bozích, ne!“ Vítr se znovu zvedl, přivlál s sebou pár tančících sněhových vloček. Quinn prudce nasál vzduch skrz zuby. „A tenhle ostrov pojmenoval ‚Zlaté slunce‘ kdokoli, určitě ujížděl na zkvašeném rulíku. Vždy mrzne!“ „Za to vlastně, myslím, můžou právě bohové, Quinne. ‚Na východ Císařského ostrova umístili zlaté slunce a na západ stříbrný měsíc, aby lid poznal jejich dílo.‘ Kniha vzniku, kapitola první, verš šestý.“ „Nikdy bych do tebe neřekl, že budeš tak pobožná.“ Thea pokrčila rameny. „Nejsem. Ale tohle je pěkný příběh.“ „Když už je řeč o knížkách, jak pokračuješ s tou, co ti dala paní Onyx?“ Thea se najednou rozzářila. Knihu černých kouzel vytáhla ze záhybů v šatech a otevřela si ji na klíně. „Jde to skvěle! Už jsem se naučila tři z hlavních glyfů a už skoro umím sassenavské zaklínadlo. I když je tam jedno záludné místo, kde člověk musí tak trochu škytat, protože je napsané v zapomenutém jazyce starších a tak se to vyslovuje…“ Její hlas zeslábl, když Quinn zvedl ruku. „Kratší verzi tam nemáš?“ zeptal se. „Svedu toho te víc.“ Thea se zazubila jako vlk. „A co ty? Co ta dračí krev, která ti koluje v žilách?“ Quinn se zadíval na obrys své ruky, v prosvítajícím světle ohně mu kůže zářila krvavě rudou bar-
vou. Dračí krev, pomyslel si. Sotva tomu dokázal věřit. Za posledních pár týdnů se o sobě dozvěděl věci, o kterých se mu ani nesnilo. Pro začátek to, že je drakokrevný – dokáže se proměnit v draka. A jako by to nebylo málo, jeho dračí krev je královská. Quinn je ztracený potomek císaře a císařovny. Jeho otec, císař Marek, byl zemský typ draka, měl tudíž moc nad kameny, nerosty a kovy. Quinn věděl určitě, že zdědil tu samou moc, a způsob, jakým roztavil hrůzostrašného kamenného trolla na kaši, to vlastně jen potvrzoval. Dokáže toho ještě víc, tím si byl jistý. Dote měl ale stěží čas své nové schopnosti prozkoumat alespoň povrchně. „Měli bychom trénovat,“ prohlásil. „Zabijeme tím nějaký čas, než se Ulric s Ignusem vrátí.“ Thea pohlédla vzhůru na houstnoucí sníh. „Dobrý nápad. Snad přitom zapomenu i na to, jak je hnusně.“ Quinn si mnul ruce, dokud ho nepálily. Poblíž ležel balvan velký zhruba jako jeho hlava. Nadechl se a začal se soustředit. „Co to děláš?“ zajímalo Theu. „Chci ho roztavit!“ „Proč?“ „Jen koukej,“ procedil Quinn skrz zatnuté zuby. Cítil, jak z něj vyzařuje síla, hromadí se mu mezi rukama a vystřeluje do kamene. Proměň se, přikazoval mu v duchu. Změň tvar… Thea přihlížela, plameny jí rozjasnily pihy, zatímco kámen se před nimi ohýbal a kroutil. Byla to pevná žula, Quinn ji ale silou vůle tvaroval, jako by šlo o měkkou hlínu. Vytáhl z ní dvě nahrubo udělaná křídla, z vršku vyboulil hlavu a předek zašpičatil v zobák, potom přidal dvě krátké tlusté nožky.
6
7
Draci rytiri 3_Bourkovy drak_KB.indd 6-7
8.8.2017 12:45:29
+1 slovo prosím
„To je pták!“ smála se Thea. Quinn si z čela setřel pot. „A je to. Na první pokus to ujde, ne?“ „Docela určitě. Te je řada na mně. Tak schválně…“ Thea knihou kouzel listovala, dokud nenašla stránku zaplněnou runami připomínajícími trny a pařáty. Otevřenou knihu přidržovala jednou rukou, druhou gestikulovala. „Verem, vita, aeolus!“ Kamenný pták sebou škubl. Sklapl zobák. Vydal jediný chraptivý skřek a zatřepal křídly, jako by chtěl vzlétnout. Thea nespokojeně svraštila nos a něco zamumlala. Pták se potichu vznesl. Její prst se hýbal spolu s ním, jako by je spojoval neviditelný provázek. Quinn zatleskal. „No tak, maličký! To zvládneš!“ „Trochu mu s tím pomůžu,“ smála se Thea. Zvedla ruku a pták, pořád nemotorně třepetající křídly, vyletěl na zasněženou noční oblohu nad nimi. Obloha se bez varování rozjasnila. Z jednoho konce na druhý se přehnal závoj ostrého modrého světla. Mraky nad nimi ustoupily. Quinn vyskočil na nohy. Thea vzdychla. Přestala se soustředit. Kamenný pták náhle znehybněl, spadl jako cihla a roztříštil se o skálu. „Co je to?“ divil se Quinn. „Serafínská záře!“ špitla Thea. „Pochopitelně… Takhle vysoko v horách je vidět jasně.“ Quinn na rozvlněnou světelnou show před nimi hleděl s úžasem. Nebyl si jistý, jestli ji způsobila kouzla, nebo příroda, nebo nějaká podivná kombinace obojího. Tajuplné světlo v sobě mělo krásu, ale Quinn cítil, že se mu do nitra loudí děs. Schylovalo se k něčemu zlému. Cítil to ve vzduchu.
„Podívej!“ Prudce zvedl ruku, ukazoval na místo, kde se v mlhavém světle objevily nepravidelné tmavé díry. Ne, žádné díry – oči. Potom se světlem pod nimi prořízla hrozivá ústa. Před Theou a Quinnem se formoval obraz strašlivého obličeje, vysokého stovky metrů. Obličeje, který znal. Quinna zaplavila nenávist, vycenil zuby. „Vayn!“ Obrovská tvář se zasmála a smích burácel dolů po úbočí, rozvířil prachový sníh. Quinn zůstal na místě, zlostně hleděl na obraz císaře – samozvance, tyrana a muže, který zavraždil jeho rodiče. „Milé děti, jste velmi daleko od domova,“ řekl Vayn škodolibě. „Myslíte si, že má ta vaše ubohá vzpoura nějakou šanci, když jste te osvobodili Ulrica a Ignuse? Bravo. Dva mocní dračí rytíři… pros áček a vztekloun!“ Quinn se nadechl, aby se hlasitě vzepřel přímo před Vaynem, ale Thea ho chňapla za ruku. „Ani muk,“ sykla mu do ucha. „Jinak nás zasype lavina.“ Vaynovy rysy se zkřivily, už ne ve výsměch, ale ve výraz ábelského vzteku. Když promluvil, hlas se mu zvedl ve vřískot. „Dbej mé rady. Zalez zpátky tam, odkud jsi přišel, malý červe, a schovej se. Pokračuj, a varuju tě – mí lidé jsou všude. Najdu si tě, a jakmile se mi to podaří, pověsím tvé zubožené tělo na ze paláce jako varování pro všechnu ostatní drakokrevnou špínu!“ Znetvořený závoj světla se zničehonic zhroutil a dohasl, jako by Vaynovu zlost nedokázal unést. Výhružná tvář alariského vládce zmizela. Quinn s Theou stáli, ztěžka oddechovali, dívali se jeden na druhého. „Jen pro jistotu,“ Thea se nervózně usmála, „tu možnost ‚utéct a schovat se‘ si nevybereme, že ne?“
8
9
Draci rytiri 3_Bourkovy drak_KB.indd 8-9
8.8.2017 12:45:29
+1 slovo prosím
„To je pták!“ smála se Thea. Quinn si z čela setřel pot. „A je to. Na první pokus to ujde, ne?“ „Docela určitě. Te je řada na mně. Tak schválně…“ Thea knihou kouzel listovala, dokud nenašla stránku zaplněnou runami připomínajícími trny a pařáty. Otevřenou knihu přidržovala jednou rukou, druhou gestikulovala. „Verem, vita, aeolus!“ Kamenný pták sebou škubl. Sklapl zobák. Vydal jediný chraptivý skřek a zatřepal křídly, jako by chtěl vzlétnout. Thea nespokojeně svraštila nos a něco zamumlala. Pták se potichu vznesl. Její prst se hýbal spolu s ním, jako by je spojoval neviditelný provázek. Quinn zatleskal. „No tak, maličký! To zvládneš!“ „Trochu mu s tím pomůžu,“ smála se Thea. Zvedla ruku a pták, pořád nemotorně třepetající křídly, vyletěl na zasněženou noční oblohu nad nimi. Obloha se bez varování rozjasnila. Z jednoho konce na druhý se přehnal závoj ostrého modrého světla. Mraky nad nimi ustoupily. Quinn vyskočil na nohy. Thea vzdychla. Přestala se soustředit. Kamenný pták náhle znehybněl, spadl jako cihla a roztříštil se o skálu. „Co je to?“ divil se Quinn. „Serafínská záře!“ špitla Thea. „Pochopitelně… Takhle vysoko v horách je vidět jasně.“ Quinn na rozvlněnou světelnou show před nimi hleděl s úžasem. Nebyl si jistý, jestli ji způsobila kouzla, nebo příroda, nebo nějaká podivná kombinace obojího. Tajuplné světlo v sobě mělo krásu, ale Quinn cítil, že se mu do nitra loudí děs. Schylovalo se k něčemu zlému. Cítil to ve vzduchu.
„Podívej!“ Prudce zvedl ruku, ukazoval na místo, kde se v mlhavém světle objevily nepravidelné tmavé díry. Ne, žádné díry – oči. Potom se světlem pod nimi prořízla hrozivá ústa. Před Theou a Quinnem se formoval obraz strašlivého obličeje, vysokého stovky metrů. Obličeje, který znal. Quinna zaplavila nenávist, vycenil zuby. „Vayn!“ Obrovská tvář se zasmála a smích burácel dolů po úbočí, rozvířil prachový sníh. Quinn zůstal na místě, zlostně hleděl na obraz císaře – samozvance, tyrana a muže, který zavraždil jeho rodiče. „Milé děti, jste velmi daleko od domova,“ řekl Vayn škodolibě. „Myslíte si, že má ta vaše ubohá vzpoura nějakou šanci, když jste te osvobodili Ulrica a Ignuse? Bravo. Dva mocní dračí rytíři… pros áček a vztekloun!“ Quinn se nadechl, aby se hlasitě vzepřel přímo před Vaynem, ale Thea ho chňapla za ruku. „Ani muk,“ sykla mu do ucha. „Jinak nás zasype lavina.“ Vaynovy rysy se zkřivily, už ne ve výsměch, ale ve výraz ábelského vzteku. Když promluvil, hlas se mu zvedl ve vřískot. „Dbej mé rady. Zalez zpátky tam, odkud jsi přišel, malý červe, a schovej se. Pokračuj, a varuju tě – mí lidé jsou všude. Najdu si tě, a jakmile se mi to podaří, pověsím tvé zubožené tělo na ze paláce jako varování pro všechnu ostatní drakokrevnou špínu!“ Znetvořený závoj světla se zničehonic zhroutil a dohasl, jako by Vaynovu zlost nedokázal unést. Výhružná tvář alariského vládce zmizela. Quinn s Theou stáli, ztěžka oddechovali, dívali se jeden na druhého. „Jen pro jistotu,“ Thea se nervózně usmála, „tu možnost ‚utéct a schovat se‘ si nevybereme, že ne?“
8
9
Draci rytiri 3_Bourkovy drak_KB.indd 8-9
8.8.2017 12:45:29
„Ty můžeš, jestli chceš,“ řekl Quinn. „Já osvobodím zbytek dračích rytířů. A Vayna svrhneme.“ Popadl další kus dřeva a prudce ho hodil do ohně. Vylétla sprcha jisker. „Pokud mě to divadélko mělo zastrašit, nepovedlo se.“ Thea se na něj pochybovačně podívala, ale držela jazyk za zuby. Quinn civěl do ohně a přemýšlel nad tím, jak daleko se už dostal. Jen o pár týdnů dřív žil s tetou Martou na odlehlém ostrově Yaros, kde se nikdy nic podstatného nedělo. Pak jednoho dne přišel Vaynův černý gardista verbovat nové rekruty. Spolu s Theou, rovněž odvedenou k výcviku, utekli a odhalili pravdu o Quinnově skutečném původu. Dle oficiálního příběhu hlásaného Vaynem dračí rytíři zradili a zavraždili císařskou rodinu. Quinn už te věděl, že to je lež. Věrní dračí rytíři byli posláni do vyhnanství a přinuceni nosit kouzelné okovy, jež je připravily o schopnost se proměnit. Vedeni kouzelným zlatým mečem, zděděným po jeho otci císaři, se Quinn s Theou vydali všech šest dračích rytířů osvobodit a povstáním sjednotit Alariské ostrovy. Doposud se k nim připojili ohnivý drak Ignus a stínový drak Ulric a začínaly se šířit zvěsti o revoluci. Pořád ale před sebou měli dlouhou, nebezpečnou cestu. „Jsou zpátky!“ zakřičela Thea. Z nebe se tiše snesli dva draci a přistáli na horské stezce. Quinn spěchal k nim. „Ignusi! Ulricu! Kde jste tak dlouho?“ „Museli jsme si být jistí! Ostrov Zlaté slunce je protkaný průsmyky a úzkými pěšinami,“ zaduněl Ignus. „Dokonalými místy pro útok ze zálohy,“ dodal
Ulric. „Ale jediní černí gardisté, které jsme zahlídli, se mačkají v údolích.“ „Tak na co čekáme? Jsme tu kvůli bouřkovému draku Nordovi, nebo ne? A meč nám ukázal, že je blízko. Tak ho poj me najít!“ Ignusovi očima krátce probleskl oheň. „Ano, je někde blízko. Zdá se, že v domově svých předků, Zlaté citadele, která je jako orlí hnízdo posazena na nejvyšší, nejpustší hoře tohohle ostrova.“ „Budeme tam muset doletět,“ vysvětlil Ulric. Quinn pokrčil rameny. „Klidně.“ V duchu se soustředil, naslouchal tepání dračí krve ve svých žilách a donutil se proměnit. Tělem mu projel prudký záchvěv a přiměl ho padnout na ruce a kolena. Kůže se mu pokryla skvrnami, zkrabatila a proměnila ve zlaté šupiny, které se ve světle ohně leskly. Kosti mu praskaly, jak se mu prodlužoval krk a čelist. S chvilkovým vypětím sil a zvukem připomínajícím napínající se plachty mu ze zad vystřelila dvě ohromná křídla. Během pár vteřin se z Quinna stal zlatý drak. Obrovský hrudník se mu vzdouval jako měch. Už tomu přicházím na kloub, pomyslel si. Thea na něj ohrnula nos. „Vejtaho,“ zamručela. Ale stejně se mu vyšplhala na záda. Všichni tři draci mávali křídly, až kolem nich tančil vír sněhových vloček, a spolu s Theou se vznesli…
10
11
Draci rytiri 3_Bourkovy drak_KB.indd 10-11
8.8.2017 12:45:29
„Ty můžeš, jestli chceš,“ řekl Quinn. „Já osvobodím zbytek dračích rytířů. A Vayna svrhneme.“ Popadl další kus dřeva a prudce ho hodil do ohně. Vylétla sprcha jisker. „Pokud mě to divadélko mělo zastrašit, nepovedlo se.“ Thea se na něj pochybovačně podívala, ale držela jazyk za zuby. Quinn civěl do ohně a přemýšlel nad tím, jak daleko se už dostal. Jen o pár týdnů dřív žil s tetou Martou na odlehlém ostrově Yaros, kde se nikdy nic podstatného nedělo. Pak jednoho dne přišel Vaynův černý gardista verbovat nové rekruty. Spolu s Theou, rovněž odvedenou k výcviku, utekli a odhalili pravdu o Quinnově skutečném původu. Dle oficiálního příběhu hlásaného Vaynem dračí rytíři zradili a zavraždili císařskou rodinu. Quinn už te věděl, že to je lež. Věrní dračí rytíři byli posláni do vyhnanství a přinuceni nosit kouzelné okovy, jež je připravily o schopnost se proměnit. Vedeni kouzelným zlatým mečem, zděděným po jeho otci císaři, se Quinn s Theou vydali všech šest dračích rytířů osvobodit a povstáním sjednotit Alariské ostrovy. Doposud se k nim připojili ohnivý drak Ignus a stínový drak Ulric a začínaly se šířit zvěsti o revoluci. Pořád ale před sebou měli dlouhou, nebezpečnou cestu. „Jsou zpátky!“ zakřičela Thea. Z nebe se tiše snesli dva draci a přistáli na horské stezce. Quinn spěchal k nim. „Ignusi! Ulricu! Kde jste tak dlouho?“ „Museli jsme si být jistí! Ostrov Zlaté slunce je protkaný průsmyky a úzkými pěšinami,“ zaduněl Ignus. „Dokonalými místy pro útok ze zálohy,“ dodal
Ulric. „Ale jediní černí gardisté, které jsme zahlídli, se mačkají v údolích.“ „Tak na co čekáme? Jsme tu kvůli bouřkovému draku Nordovi, nebo ne? A meč nám ukázal, že je blízko. Tak ho poj me najít!“ Ignusovi očima krátce probleskl oheň. „Ano, je někde blízko. Zdá se, že v domově svých předků, Zlaté citadele, která je jako orlí hnízdo posazena na nejvyšší, nejpustší hoře tohohle ostrova.“ „Budeme tam muset doletět,“ vysvětlil Ulric. Quinn pokrčil rameny. „Klidně.“ V duchu se soustředil, naslouchal tepání dračí krve ve svých žilách a donutil se proměnit. Tělem mu projel prudký záchvěv a přiměl ho padnout na ruce a kolena. Kůže se mu pokryla skvrnami, zkrabatila a proměnila ve zlaté šupiny, které se ve světle ohně leskly. Kosti mu praskaly, jak se mu prodlužoval krk a čelist. S chvilkovým vypětím sil a zvukem připomínajícím napínající se plachty mu ze zad vystřelila dvě ohromná křídla. Během pár vteřin se z Quinna stal zlatý drak. Obrovský hrudník se mu vzdouval jako měch. Už tomu přicházím na kloub, pomyslel si. Thea na něj ohrnula nos. „Vejtaho,“ zamručela. Ale stejně se mu vyšplhala na záda. Všichni tři draci mávali křídly, až kolem nich tančil vír sněhových vloček, a spolu s Theou se vznesli…
10
11
Draci rytiri 3_Bourkovy drak_KB.indd 10-11
8.8.2017 12:45:29