VEŘF..JNÁSPRÁVA
• Základyveřejné správy
Veřejná
Co se v kapitole dozvíte
Po prostudování této kapitoly budete znát: • základní pojmy jako je právo a norma, oficiality a legality
Budete pak umět: •
zásada, právní akt, zásada
vysvětlit základní pojmy z oblasti
• pojmové vymezení správního práva, jeho členění a prameny • problematiku podstaty správního řízení
správního práva
• pojmové vymezení veřejné správy, její podstatu a princip fungování • podstatu a odlišnosti principu centralizace, decentralizace a subsidiarity
• popsat, na čem je založeno správní
• problematiku historického vzniku státu a vývoje veřejné správy
řízení
•
• rozlišovat mezi principem centralizace a decentralizace a pojednat o principu subsidiarity vysvětlit, co je to stát a jakými rysy se vyznačuje
Vícerozměrný pojem práva
Pojem „právo" není jednoduché definovat, neboť neexistuje jedna jediná všezahrnující definice. Jedná se o multidimenzionální fenomén (jev, úkaz), který má hned několik významů . Aby tak bylo možné právo vymezit, je třeba vždy definovat jeho aspekty nebo také roviny.
vícerozměrný,
1. Na úrovni normativní roviny je právo chápáno jako určitý specifický systém pravidel, jejichž hlavním úkolem je regulace chování lidí ve společnosti.
mnohorozměrný.
2. Druhou podstatnou rovinou je rovina sociální, v níž je právo chápáno jako systém společenských vztahů, které ovlivňují obsah právních norem, jenž regulují společenské chování. Ovlivňován je v tomto duchu i výsledek normativní regulace.
POJEM ASPEKT
Pojem ve významu
uplatňovaného
stanoviska či úhlu pohledu na posuzovanou
historii vývoje veřejné správy na našem území
Základní vymezení práva
• MULTIDIMENZIONALNI Pojem ve významu -
stručnou
• vztah a vazbu veřejné správy (jakožto výkonné moci) k zákonodárné a soudní moci České republiky
• pojednat o historickém vývoji ve řejné správy na našem území a vazbě na zákonodárnou a soudní moc
•
dispoziční
veřejné správy a
• pojednat o podstatě fun gování veřejné správy
•
správa a správní věda
hlediska,
3. V hodnotové rovině je právo chápáno jako prostředek k prosazení a hodnot, které jsou předmětem právní úpravy.
určitou
skutečnost.
naplňování
4. Mocenská rovina chápe právo jako prostředek realizace veřejné moci. 5. Poslední rovinou je rovina informační, kdy je právo vnímáno ve vztahu k adresátovi právních norem jako nositel informací.
SOUVISLOSTI Dispozitivní a kogentní právní normy Dispozitivní normy jsou takové právní normy, které umožňují smluvním stranám, aby se odchýlily od právní úpravy stanovené touto normou, přičemž jim dávají možnost si autonomně smluvit vlastní úpravu práv a povinností. Dispozitivní právní normy působí podmínečně, potažmo podpůrně (subsidiárně), tedy pro případ, že si subjekty neujednaly něco jiného. V rámci dispozitivních právních norem je tedy dávána přednost vůli smluvních stran, což je aspekt, v rámci něhož se liší od tzv. norem kogentních, od nichž odchýlení není možné. Pokud by se smluvní strany od kogentní normy odchýlily, jejich ujednání by bylo neplatné. Kogentní normy jsou označovány též jako normy imperativní (nařizující, donucujícQ. Působí bezpodmínečně, přičemž ujednání smluvních stran nesmí být v rozporu s danou normou.
Třídění práva
do právních odvětví podle předmětu
Podle předmětu právní úpravy se právo třídí do právních odvětví, která mohou patřit buď do práva soukromého, nebo práva veřejného . ..(
• Soukromé právo - je založeno na rovném vztahu subjektů. Prosazovány jsou v něm dispozitivní normy; kogentní normy tvoří limity právních vztahů. Soukromé právo má smluvní charakter, tj. mezi subjekty vzniká soukromoprávní vztah na základě smlouvy, kdy je třeba, aby mezi nimi došlo ke konsenzu (tedy názorové shodě, společnému postoji), a to proto, že jeden subjekt nemá právo ukládat druhému proti jeho vůli povinnosti. Dané vztahy mívají zpravidla majetkový charakter. Co se konfliktů mezi zúčastněnými subjekty týče, ty jsou řešeny zpravidla ze strany třetího nestranného orgánu veřejné moci (např. soud, rozhodce, arbitr) na základě dispoz!ční fás_ady. Dispoziční
zásada
Dispoziční zásada je stěžejní zásadou civilního procesu. V rámci ní je procesní Iniciativa vkládána do rukou účastnfků, Jenž během soudnfho l'f.zení činí vOčl soudu úkony procesní povahy, a to nejčastěji v podobě návrM.
Podáním žaloby žalobce určuje, zda vůbec soudní spor proběhne, žalobu může vzít zpět nebo ji může měnit. Soud vedle toho je povinen rozhodovat o celém žalobním návrhu tak, jak jej stanovil žalobce, přičemž jej nesmí překročit. Kromě žaloby patří mezi dispoziční procesní úkony účastníků dále například uznání nároku, obrana žalovaného a jeho námitky Ueho obhajoba), vzájemný návrh, soudní smír, podání odvolání a další. Tato zásada je typická pro sporné
řízení.
Veřej ná
Dojde-li k porušení práva (deliktu), nastupuje řešení - typicky obnovení pů vodm'ho stavu (restituce), náhrada škody (reparace), respektive satisfakce v případě újmy nemajetkového charakteru. Zpravidla je dodržována úměr nost mezi deliktem a sankcí za tento delikt. Pod oblast soukromého práva spa• dá právo občanské, obchodní, rodinné, pracovní a mezinárodní soukromé. •
Veřejné právo, které prosazuje a chrání veřejný zájem, je oproti tornu provázeno nerovným postavením zúčastněných subjektů. V tomto případě tedy existuje vztah podřazenosti, kdy nadřazený subjekt disponuje pravomocí rozhodnout o právech a povinnostech subjektu v podřazeném postavení, a to i proti jeho vůli. Za nadřazený subjekt považujeme orgán veřejné moci, subjekt podřazený je fyzická či právnická osoba.
Ke vzniku právního vztahu v rámci veřejného práva dochází na základě individuálního právního aktu, kterým může být rozsudek, případně nález. Individuální právní akt je stanoven nadřazeným subjektem. Co se !W~m týče, ve veřejném právu jsou používány pouze normy kogentní. Dochází zde k uplatňování ~-á~~~ ofi~J~.li!f ~ l~g!'ljty. Ochranu proti libovůli mocenských subjektů, tedy správních orgánů či státu • jako celku, poskytuje správní a ústavní soudnictví. Co se vztahu deliktu veřejnoprávní povahy a sankce týče, zde je pouze přibliž ná úměrnost, neboť veřejné právo disponuje možností správního donucení.
Pod oblast veřejného práva spadá právo ústavní, trestní, sociálního zabezpečení.
finanční
a právo
Přestože není součástí vnitrostátního práva, veřejnoprávní charakter má i mezinárodní veřejné právo, které lze dokonce považovat i za specifický právní systém. Veřejnoprávní charakter mají odvětví procesního práva (více k procesnímu správnímu právu viz str. 12).
lndlvlduální právní akt
správa a správní věda
SOUVISLOSTI Co Je právní norma a proč Je Její dodržování ze strany státu vymáháno? Právní normu můžeme definovat jako
pl'edpls a pravldla chování, která se Jednak vyžadují, pfedeplsuJí, oceňují, pftpoultěJí, Jsou pftJatelná a oprávněná, a Jednak určují I zpQsoby chování, které se zakazují, nepftpoušl:ěJf a sankcionují. Právní normy stanovuje a porušováni těch to norem chování sankcionuje mocenská autorita státu. Jejich zachovávání a dodržováni je tedy zajišťováno institucionálním donucováním kompetentních a k tomu určených orgánů státní moci. Německý sociolog a ekonom Max Weber (1864 až 1920) objas~uje Max Weber vymáhání dodržování právních norem ze strany orgánů moci takto: .Stát)espo/6lfsnsM, které si na urtltém ŮZ8IT1f nAroku]e pro sebe monopol legltlmnlho násíll Poklid Ir/ n88X/stovalo "'81/f jako prostfedek vyrll./COVWI{ stttnlho zájmu, pak by s1't 1Bllikl a místo nlJ Ir/ nastoupila anarchie. •
SOUVISLOSTI
Jedná se o výsledek rozhodnutí státního orgánu, jenž disponuje rozhodovací pravomocí. Vindividuálním právním aktu se zakládají, mění či ruší, prlpadně autoritativně ověl'ujl konkrétní práva a povinnosti subjektů . Obligatorními (tedy povinnýmij náležitostmi individuálního právního aktu jsou: - záhlaví (v něm je specifikováno, který orgán v jaké věci rozhodl), -vjr'Ok (v něm se stanovuje vlastní rozhodnutí a je tak nejd ůležitější částí individuálního právního aktu), - odOYodnění vjrolaJ (zde je třeba zdůvodnit skutkově i právně důvody rozhodnuto, - poučení o možnosti podání opravného prosti'edku (kterým může být odvolání, stížnost, rozklad a dalšij.
Pojmové vymezení správního práva Správní právo je právním odvětvím spadajícím do oblasti práva soukromého. Správní právo je sice relativně samostatnou součástí práva, nicméně i přesto zů stává integrální součástí práva jako celku.
Cílem správního práva je regulovat vztahy v rámci výkonu moci ve sféře veřej né správy. Správní právo je současně souborem veřejnoprávních norem, přičemž stanovuje organizaci a činnost veřejné správy a také vytváření administrativně právních vztahů. Na jedné straně nese správní právo rysy společné právu jakožto celku, na straně druhé vykazuje řadu zvláštností, díky nimž je možné jej vnímat jako svébytný právní subsystém. v
Clenění správního práva Správní právo se člení na hmotné, procesní, trestní a organizačně-kompetenční.
Správní právo hmotné Správní právo hmotné stanovuje práva fyzických a právnických osob. Zahrnuje normy upravující jednotlivé společenské situace (jak se mají lidé v právních vztazích chovat, co je např. zakázáno). Postup, jak tato práva a povinnosti vymoci, zajišťuje právo procesní.
Zásada oflclallty a legallty Tyto dvě zásady jsou vyjádrením odpovědnosti státu za ochranu společnosti a spravedlivé trestání jednotlivých členů společnosti.
Zásada oftclallly vyjadruje na jedné straně právo, ale na druhé i povinnost orgánů provést určitý procesní úkon, jsou-li k němu dány zákonné podmínky, a to bez ohledu na stanovisko a postavení dotčených osob. Průběh celého řízeni l'fdí výhradně soud, a to i tehdy, bylo-li rízení zahájeno na návrh. V souladu s touto zásadou může soud přisoudit i více, než čeho se navrhovatel původně domáhal, není tedy návrhem vázán, jako tomu bylo v rámci zásady dispoziční.
Zásada legallly (neboli zásada zákonnosti) je ve své podstatě výchozí zásadou, která vyplývá ze základních pnncipů právního státu. Platí, že orgány verejné moci mohou v souladu s článkem 2 odst. 3 Ůstauy a článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod činit pouze to, co je Jim zákonem výslovně povoleno a bez príslušné zákonné licence nesmějí zasahovat do práv a svobod člověka.
11