Kozy Koza leze do zelí, kÛzle skáãe v jeteli. Ivan hrozí: „Já vám dám!“ Kozy bûÏí sem a tam.
Otloukej se… Vstávej, vstávej, pí‰Èaliãko, spala jsi uÏ dost, koho potkበna tom svûtû, hraj mu pro radost. Potkala jsem slepiãku, podala mi rÛÏiãku, pan kohoutek zlat˘ proutek za veselou písniãku.
6
Kozy Koza leze do zelí, kÛzle skáãe v jeteli. Ivan hrozí: „Já vám dám!“ Kozy bûÏí sem a tam.
Otloukej se… Vstávej, vstávej, pí‰Èaliãko, spala jsi uÏ dost, koho potkበna tom svûtû, hraj mu pro radost. Potkala jsem slepiãku, podala mi rÛÏiãku, pan kohoutek zlat˘ proutek za veselou písniãku.
6
Nበkocourek Nበkocourek bûlovousek – je ho je‰tû mal˘ kousek, ale práci v‰ude shání od rána aÏ do klekání. Venku leze po jabloni, doma zase klubko honí, u stodÛlky loví klásek, pak se chytá za ocásek.
U‰ák U‰áku mÛj, pûknû mi stÛj! Poãkej tu u vrátek, pfiinesu salátek, ten bude tvÛj.
8
Jde-li moucha po v˘sluní, nበkocourek hned je u ní. A kde pavouk nitky souká, kocourek se aspoÀ kouká. Pohne-li se kvítek bled˘, kocourek jde na v˘zvûdy a tu záfii rosn˘ch kapek rád by lapil do sv˘ch tlapek. Na slunci i na podstfie‰í cel˘ den ho nûco tû‰í, po práci a po robotû ti‰e spinká v staré botû.
Nበkocourek Nበkocourek bûlovousek – je ho je‰tû mal˘ kousek, ale práci v‰ude shání od rána aÏ do klekání. Venku leze po jabloni, doma zase klubko honí, u stodÛlky loví klásek, pak se chytá za ocásek.
U‰ák U‰áku mÛj, pûknû mi stÛj! Poãkej tu u vrátek, pfiinesu salátek, ten bude tvÛj.
8
Jde-li moucha po v˘sluní, nበkocourek hned je u ní. A kde pavouk nitky souká, kocourek se aspoÀ kouká. Pohne-li se kvítek bled˘, kocourek jde na v˘zvûdy a tu záfii rosn˘ch kapek rád by lapil do sv˘ch tlapek. Na slunci i na podstfie‰í cel˘ den ho nûco tû‰í, po práci a po robotû ti‰e spinká v staré botû.
Kufiátka Sedûla za vrátky slepiãka s kufiátky. „Slepiãko, matiãko, povídej pohádky.“ „Jednou byl, dûtiãky, v poli klas p‰eniãky.“ Kufiátka: „Hihihi!“, smûjou se ‰elmiãky.
„Byl jeden chlapeãek, zobat ‰el zrneãek.“ Kufiátka: „Hihihi, to snad byl vrabeãek.“ „Letûli sokoli, chytli ho na poli.“ Kufiátka honem se pod kfiídla batolí!
Papírové zuby Vyletûl si py‰n˘ drak, vyletûl aÏ do oblak, zvysoka se dívá na svût, stra‰il by a neví jak! RozhlíÏí se do v‰ech stran, potom hrozí hejnu vran, ale vrány se mu smály, Ïe je je‰tû mal˘ pán! Do ‰ífie i do dáli nikde se ho nebáli. A ty zuby papírové? V‰ichni se jim vysmáli.
Kufiátka Sedûla za vrátky slepiãka s kufiátky. „Slepiãko, matiãko, povídej pohádky.“ „Jednou byl, dûtiãky, v poli klas p‰eniãky.“ Kufiátka: „Hihihi!“, smûjou se ‰elmiãky.
„Byl jeden chlapeãek, zobat ‰el zrneãek.“ Kufiátka: „Hihihi, to snad byl vrabeãek.“ „Letûli sokoli, chytli ho na poli.“ Kufiátka honem se pod kfiídla batolí!
Papírové zuby Vyletûl si py‰n˘ drak, vyletûl aÏ do oblak, zvysoka se dívá na svût, stra‰il by a neví jak! RozhlíÏí se do v‰ech stran, potom hrozí hejnu vran, ale vrány se mu smály, Ïe je je‰tû mal˘ pán! Do ‰ífie i do dáli nikde se ho nebáli. A ty zuby papírové? V‰ichni se jim vysmáli.