Prolog
Jsem hrdina. Nebo snad nejsem?
„Už tě skoro mám, ty pitomé zvíře!“ Muž natahuje svoji obří tlapu po Odetě. Ta se vystrašeně tiskne do kouta, jak jen může. Ale je to marné: ten chlápek už ji bere za krk. Alespoň si to myslí. Nepočítal totiž samozřejmě se mnou. Winston Churchill, kocour bez bázně a hany! Rychle odhadnu vzdálenost a skočím. Beze strachu a neohroženě! O zlomek vteřiny později přistanu zločinci na ramenou. Je z něj cítit kouř z cigaret a – jedlové jehličí! Tedy ta věc, kterou Werner každé Vánoce přitáhne domů. Podivné! Na další myšlenky o vánočních stromcích mi ovšem nezbyde čas, protože teď sebou ten chlápek začne divoce zmítat, aby se mě zbavil. Rozhodně mu přejedu drápy po tváři. „Aaaau! Co to je?“ Okamžitě sejme ruku z Odety a snaží se pro změnu udeřit mě. Ale nepodaří se mu to, na to jsem zkrátka moc hbitý. Odeta, ta nejkrásnější kočka ze všech, vyskočí z kouta.
8
9
„Utíkej, Odeto, utíkej pryč!“ volám na ni. „Tak dlouho ho nezabavím!“
bavili. Já totiž bydlím tady nahoře ve druhém patře na adrese Hochallee 106a a Odeta se většinou potuluje
„Ne, Winstone, bez tebe nepůjdu!“
po dvoře za domem. Ale místo toho, abych zjistil, co
„Ale ano, bude to tak lepší! Utíkej!“ zavolám na ni
mi Odeta zašeptala do ucha, mě Werner hrubě odsune
ještě, ale moje malé kočičí srdce mi poskočí radostí,
stranou. Pak žuchne vedle mě na pohovku. Taková dr-
protože se mnou Odeta chce zůstat. Než mě chlap stačí
zost! Uraženě seskočím na zem. Jestli si Werner myslí,
setřást, uštědřím mu ještě jednu ránu tlapkou. Zavyje
že se od něj teď nechám drbat, tak to se plete. Pokud
a zase po mně máchne rukou.
jde o hlazení, tak to se bez Wernera obejdu docela!
„Ach, Winstone,“ vydechne Odeta, „ty jsi tak…“
Teď už rozhodně ano, protože odnedávna s Wernerem v našem velkém bytě v hamburské lepší čtvrti už ne-
… ztloustnul! Uhni!“
bydlíme sami: máme teď totiž dvě velice milé spoluby-
ZTLOUSTNUL? Odeto! Co to má znamenat? Vytřeš-
dlící – Annu a Kiru. Anna u nás nejdřív pracovala přes
-tím oči a rozpačitě na Odetu zírám. Jak mě jen může
den jako hospodyně, ale od té doby, co utekla od svého
takhle urážet? Vždyť jsem její hrdina a zachránce!
bývalého přítele, žije se svojí dcerou Kirou u nás. S Kirou už jsme spolu zažili jedno neuvěřitelné dobrodružství, a i když jsem si vždycky myslel, že ne-
Račte se seznámit:
snáším děti, stali se z nás nakonec nejlepší přátelé.
Winston Kocour, dívčí rádce. Žádný gaučák!
O důvod víc nechat toho hloupého Wernera na pohovce a jít se podívat po Kiře!
Rozhodně to není Odeta, kdo mě právě urazil tím
Běžím až na konec dlouhé chodby. Tam se nachází
nejhorším způsobem. Je to můj lidský spolubydlící,
náš bývalý pokoj pro hosty, který teď patří Kiře. Dveře
profesor Werner Hagedorn, který se zjevně chce po-
jsou jen přivřené. Nosem je otevřu na škvíru a protáh-
sadit. A to na pohovku, na které právě ležím.Zrovna
nu se do pokoje. Kira sedí u malého psacího stolu pod
se mi zdálo o tom, jak zachraňuju Odetu před zlým
oknem. Pravděpodobně zrovna vypracovává úkoly
zločincem. Zatraceně! Byl to tak pěkný sen a já bych
do školy. A skutečně: Kira zrovna něco píše do sešitu.
opravdu rád věděl, co mi to Odeta právě chtěla říct.
„Ahoj Winstone!“ zvolá vesele a podrbe mě za uši-
Ve skutečném životě jsme se spolu totiž ještě tolik ne-
ma. Mňau, to je konečně pořádné přivítání! Skočím
10
11
„Utíkej, Odeto, utíkej pryč!“ volám na ni. „Tak dlouho ho nezabavím!“
bavili. Já totiž bydlím tady nahoře ve druhém patře na adrese Hochallee 106a a Odeta se většinou potuluje
„Ne, Winstone, bez tebe nepůjdu!“
po dvoře za domem. Ale místo toho, abych zjistil, co
„Ale ano, bude to tak lepší! Utíkej!“ zavolám na ni
mi Odeta zašeptala do ucha, mě Werner hrubě odsune
ještě, ale moje malé kočičí srdce mi poskočí radostí,
stranou. Pak žuchne vedle mě na pohovku. Taková dr-
protože se mnou Odeta chce zůstat. Než mě chlap stačí
zost! Uraženě seskočím na zem. Jestli si Werner myslí,
setřást, uštědřím mu ještě jednu ránu tlapkou. Zavyje
že se od něj teď nechám drbat, tak to se plete. Pokud
a zase po mně máchne rukou.
jde o hlazení, tak to se bez Wernera obejdu docela!
„Ach, Winstone,“ vydechne Odeta, „ty jsi tak…“
Teď už rozhodně ano, protože odnedávna s Wernerem v našem velkém bytě v hamburské lepší čtvrti už ne-
… ztloustnul! Uhni!“
bydlíme sami: máme teď totiž dvě velice milé spoluby-
ZTLOUSTNUL? Odeto! Co to má znamenat? Vytřeš-
dlící – Annu a Kiru. Anna u nás nejdřív pracovala přes
-tím oči a rozpačitě na Odetu zírám. Jak mě jen může
den jako hospodyně, ale od té doby, co utekla od svého
takhle urážet? Vždyť jsem její hrdina a zachránce!
bývalého přítele, žije se svojí dcerou Kirou u nás. S Kirou už jsme spolu zažili jedno neuvěřitelné dobrodružství, a i když jsem si vždycky myslel, že ne-
Račte se seznámit:
snáším děti, stali se z nás nakonec nejlepší přátelé.
Winston Kocour, dívčí rádce. Žádný gaučák!
O důvod víc nechat toho hloupého Wernera na pohovce a jít se podívat po Kiře!
Rozhodně to není Odeta, kdo mě právě urazil tím
Běžím až na konec dlouhé chodby. Tam se nachází
nejhorším způsobem. Je to můj lidský spolubydlící,
náš bývalý pokoj pro hosty, který teď patří Kiře. Dveře
profesor Werner Hagedorn, který se zjevně chce po-
jsou jen přivřené. Nosem je otevřu na škvíru a protáh-
sadit. A to na pohovku, na které právě ležím.Zrovna
nu se do pokoje. Kira sedí u malého psacího stolu pod
se mi zdálo o tom, jak zachraňuju Odetu před zlým
oknem. Pravděpodobně zrovna vypracovává úkoly
zločincem. Zatraceně! Byl to tak pěkný sen a já bych
do školy. A skutečně: Kira zrovna něco píše do sešitu.
opravdu rád věděl, co mi to Odeta právě chtěla říct.
„Ahoj Winstone!“ zvolá vesele a podrbe mě za uši-
Ve skutečném životě jsme se spolu totiž ještě tolik ne-
ma. Mňau, to je konečně pořádné přivítání! Skočím
10
11
z desky stolu Kiře na klín a začnu příst. Když už jsem
praktické, vůbec se nám tahle výměna nezamlouvala.
nemohl dosnít svůj sen, zasloužím si teď alespoň do-
Mně už proto ne, protože jsem najednou jako Kira mu-
statek hlazení. Zapředu hlasitěji.
sel každé ráno chodit do školy – to mi na začátku při-
„No ano, ty můj malý kocourku! Tohle se ti líbí, viď?“
šlo naprosto příšerné!Zlomyslná Leonie a její otravná
Kira se usmívá. „Ostatně, Pauli s Tomem se na tebe
dívčí parta se mě snažily zničit. Možná by se jim to
ptali. Chtěli vědět, jak se máš.“
bývalo dokonce podařilo, kdyby nebylo Toma a Pau-
Pauli, která se správně jmenuje Paula, a Tom jsou
li. S nimi se mi nemohlo nic stát. Jsem hrdý, že se mi
Kiřini spolužáci ze třídy a také její nejlepší kamará-
podařilo najít Kiře kamarády. Oni totiž zpočátku ani
di. Všichni chodí do 7. CWilhelmínského gymnázia.
nevěděli, že jsem vlastně kocour,a Kiru samotnou by
Ti dva jsou opravdu hodně v pohodě – o tom jsem se
asi nenapadlo se s nimi skamarádit. Tak se ze mě stal
mohl přesvědčit osobně. Jak se mi to jako kocourovi
jakýsi dívčí rádce.
podařilo? Úplně jednoduše: vyměnili jsme si totiž s Ki-
Ale ani přes tuhle vzrušující zkušenost jsem nechtěl
rou tělo a já pak jako dvanáctiletá dívka chodil do ško-
navěky zůstat v Kiřině těle. Srdcem jsem čtyřnožec,
ly. NEMOŽNÉ? Ne. Tak to doopravdy bylo! A pak jsme
ne dvounožec. Jak jsme ale měli uskutečnit zpětnou
dokonce zatrhli tipec jednomu zločinci a zachránili
výměnu? Když už to vypadalo beznadějně, dostal Tom
Kiřinu matku před oplétačkami s policií, než jsme si
spásný nápad, díky kterému už jsme nepotřebovali
zase vyměnili těla zpátky. U všech olejovek, to tedy
blesk…No, zkrátka a dobře: naše příhoda měla šťast-
byla vzrušující příhoda!
ný konec – z Kiry se opět stala dívka a ze mě kocour.
Ale pěkně popořádku: před několika týdny nás s Ki-
Myšlenky už si od té doby bohužel číst nemůžeme.
rou na jednom staveništi zastihla bouřka a zasáhl nás
Rozhodně ne doslova. Přesto si však pořád výborně
blesk. A to přesně v okamžiku, kdy jsme si oba přáli
rozumíme. A Kira proto ví, že by mi udělalo obrov-
být někdo jiný. No ano, to přání se nám vyplnilo, pro-
skou radost Toma s Pauli zase vidět!
tože když jsme po zásahu blesku zase procitli, nic ne-
„Říkala jsem si, že bychtě vzala s sebou na náš další
bylo jako předtím: já, Winston, jsem se ocitl v ěle Kiry.
sraz. Zrovna ho máme dneska odpoledne v cukrár-
A Kira byla najednou černý britský krátkosrstý kocour
ně. A než tam vyrazíme, mohli bychom to vzít přes
Winston. A oba jsme najednou dokázali číst myšlenky
dvůr a navštívit tvé kolegy. Nebo jednu konkrétní ko-
toho druhého! Přestožeto poslední jmenované bylo
legyni.“ Kira se šklebí. Samozřejmě ví, jak moc se mi
12
13
z desky stolu Kiře na klín a začnu příst. Když už jsem
praktické, vůbec se nám tahle výměna nezamlouvala.
nemohl dosnít svůj sen, zasloužím si teď alespoň do-
Mně už proto ne, protože jsem najednou jako Kira mu-
statek hlazení. Zapředu hlasitěji.
sel každé ráno chodit do školy – to mi na začátku při-
„No ano, ty můj malý kocourku! Tohle se ti líbí, viď?“
šlo naprosto příšerné!Zlomyslná Leonie a její otravná
Kira se usmívá. „Ostatně, Pauli s Tomem se na tebe
dívčí parta se mě snažily zničit. Možná by se jim to
ptali. Chtěli vědět, jak se máš.“
bývalo dokonce podařilo, kdyby nebylo Toma a Pau-
Pauli, která se správně jmenuje Paula, a Tom jsou
li. S nimi se mi nemohlo nic stát. Jsem hrdý, že se mi
Kiřini spolužáci ze třídy a také její nejlepší kamará-
podařilo najít Kiře kamarády. Oni totiž zpočátku ani
di. Všichni chodí do 7. CWilhelmínského gymnázia.
nevěděli, že jsem vlastně kocour,a Kiru samotnou by
Ti dva jsou opravdu hodně v pohodě – o tom jsem se
asi nenapadlo se s nimi skamarádit. Tak se ze mě stal
mohl přesvědčit osobně. Jak se mi to jako kocourovi
jakýsi dívčí rádce.
podařilo? Úplně jednoduše: vyměnili jsme si totiž s Ki-
Ale ani přes tuhle vzrušující zkušenost jsem nechtěl
rou tělo a já pak jako dvanáctiletá dívka chodil do ško-
navěky zůstat v Kiřině těle. Srdcem jsem čtyřnožec,
ly. NEMOŽNÉ? Ne. Tak to doopravdy bylo! A pak jsme
ne dvounožec. Jak jsme ale měli uskutečnit zpětnou
dokonce zatrhli tipec jednomu zločinci a zachránili
výměnu? Když už to vypadalo beznadějně, dostal Tom
Kiřinu matku před oplétačkami s policií, než jsme si
spásný nápad, díky kterému už jsme nepotřebovali
zase vyměnili těla zpátky. U všech olejovek, to tedy
blesk…No, zkrátka a dobře: naše příhoda měla šťast-
byla vzrušující příhoda!
ný konec – z Kiry se opět stala dívka a ze mě kocour.
Ale pěkně popořádku: před několika týdny nás s Ki-
Myšlenky už si od té doby bohužel číst nemůžeme.
rou na jednom staveništi zastihla bouřka a zasáhl nás
Rozhodně ne doslova. Přesto si však pořád výborně
blesk. A to přesně v okamžiku, kdy jsme si oba přáli
rozumíme. A Kira proto ví, že by mi udělalo obrov-
být někdo jiný. No ano, to přání se nám vyplnilo, pro-
skou radost Toma s Pauli zase vidět!
tože když jsme po zásahu blesku zase procitli, nic ne-
„Říkala jsem si, že bychtě vzala s sebou na náš další
bylo jako předtím: já, Winston, jsem se ocitl v ěle Kiry.
sraz. Zrovna ho máme dneska odpoledne v cukrár-
A Kira byla najednou černý britský krátkosrstý kocour
ně. A než tam vyrazíme, mohli bychom to vzít přes
Winston. A oba jsme najednou dokázali číst myšlenky
dvůr a navštívit tvé kolegy. Nebo jednu konkrétní ko-
toho druhého! Přestožeto poslední jmenované bylo
legyni.“ Kira se šklebí. Samozřejmě ví, jak moc se mi
12
13
Odeta líbí. Koneckonců jsme se o tom dost pobavili, když jsme si mohli navzájem číst myšlenky. Odeta je ta nejkrásnější kočka, kterou znám. Má sněhově bílý, hedvábně lesklý kožíšek a oči černé jako noc, jeden by se v nich doslova utopil. A přestože žije jako divoká kočka na dvoře, je to pravá dáma. Bohužel mě dlouho považovala za nafoukaného, arogantního a zchoulostivělého gaučáka. Což je samozřejmě úplná hloupost! Jsem přemýšlivý, ne domýšlivý – v tom je obrovský
Jestlipak je možné sdílet sny? A proč si člověk nemůže vybrat své spolužáky?
rozdíl! Proto mi Kira dala pár tipů, jak u Odety zabodovat. A vůbec nebyly špatné. Tak jsme se s Odetou přece jen nezávazně spřátelili, a když se náhodou potkáme na dvoře, přátelsky si povídáme o bezvýznamných věcech, jako je počasí nebo co jsme měli
O hodinu později má Kira úkoly hotové a můžeme se
naposledy k jídlu. Za hrdinu, kterým jsem byl ve snu,
vydat na cestu do cukrárny. Samozřejmě to musíme
mě však Odeta určitě nepovažuje. Alespoň ne zatím.
vzít přes zadní dvůr, jak Kira slíbila. Jako dárek s se-
Ale já jsem rozhodnutý to změnit!
bou vzala misku s drůbežími játry – není to jen moje oblíbené jídlo, i Odeta ho ráda jí. Hlavně když jsou úplně čerstvá, jako dnes, kdy je Anna uvařila. „Či či čí!“ volá Kira na mé kolegy ze dvora a zamíří k přístřešku na popelnice. Tam se totiž kočky setkávají. Plochá střecha přístřešku je totiž vlastně jediným místem na celém dvoře, kde téměř celý den svítí sluníčko. Je tu krásně teplo a většinou tu vládne úplné bezvětří. Je to tedy perfektní místo na to, aby si tu člověk trochu odpočinul. Dnes však zeje prázdnotou. Neleží tu ani Odeta, ani
14
15
Odeta líbí. Koneckonců jsme se o tom dost pobavili, když jsme si mohli navzájem číst myšlenky. Odeta je ta nejkrásnější kočka, kterou znám. Má sněhově bílý, hedvábně lesklý kožíšek a oči černé jako noc, jeden by se v nich doslova utopil. A přestože žije jako divoká kočka na dvoře, je to pravá dáma. Bohužel mě dlouho považovala za nafoukaného, arogantního a zchoulostivělého gaučáka. Což je samozřejmě úplná hloupost! Jsem přemýšlivý, ne domýšlivý – v tom je obrovský
Jestlipak je možné sdílet sny? A proč si člověk nemůže vybrat své spolužáky?
rozdíl! Proto mi Kira dala pár tipů, jak u Odety zabodovat. A vůbec nebyly špatné. Tak jsme se s Odetou přece jen nezávazně spřátelili, a když se náhodou potkáme na dvoře, přátelsky si povídáme o bezvýznamných věcech, jako je počasí nebo co jsme měli
O hodinu později má Kira úkoly hotové a můžeme se
naposledy k jídlu. Za hrdinu, kterým jsem byl ve snu,
vydat na cestu do cukrárny. Samozřejmě to musíme
mě však Odeta určitě nepovažuje. Alespoň ne zatím.
vzít přes zadní dvůr, jak Kira slíbila. Jako dárek s se-
Ale já jsem rozhodnutý to změnit!
bou vzala misku s drůbežími játry – není to jen moje oblíbené jídlo, i Odeta ho ráda jí. Hlavně když jsou úplně čerstvá, jako dnes, kdy je Anna uvařila. „Či či čí!“ volá Kira na mé kolegy ze dvora a zamíří k přístřešku na popelnice. Tam se totiž kočky setkávají. Plochá střecha přístřešku je totiž vlastně jediným místem na celém dvoře, kde téměř celý den svítí sluníčko. Je tu krásně teplo a většinou tu vládne úplné bezvětří. Je to tedy perfektní místo na to, aby si tu člověk trochu odpočinul. Dnes však zeje prázdnotou. Neleží tu ani Odeta, ani
14
15
její přátelé Karamel a Spike. To první mě mrzí, to po-
ještě chvilku počkáme. Až ucítí dobré jídlo, určitě při-
slední mi oproti tomu není líto ani trochu. Sice už se
jde. Máme ještě trochu času, než budeme muset vyra-
spolu nehádáme, jak tomu bylo ještě před několika týd-
zit do cukrárny.“ Vyšvihne se vedle mě na přístřešek
ny, když jsem byl s Kirou na dvoře poprvé, alenejlepší
a drbe mě za ušima. Mňau, nádhera! Celý se natáhnu
kámoši z nás pořád ještě nejsou. A určitě nikdy ani ne-
a zakloním hlavu.
budou, protože jsme na to zkrátka příliš rozdílní: za-
Po chvíli něco zarachotí v zadní části dvora. Ode-
tímco já, Winston Churchill, jsem mimořádně urozený
ta! Okamžitě ji ucítím! Rychle seskočím a snažím se
chovný kocour a pocházím ze slavného chovu britské
prezentovat se co možná nejlépe. Takže se co možná
krátkosrsté kočky, mám velice pěstěný kožich černý
nejvíc vytáhnu a vypnu hruď. Takhlesnad vypadám
jako noc a ty nejlepší způsoby, jsou Spike a Karamel
celkem elegantně. Aspoň v to doufám!
přesně řečeno dva obyčejní tuláci. Spike je dost tlustý a žíhaný, Karamel má hnědý, úplně zacuchaný a ani
„Ahoj, Winstone,“ pozdraví mě přátelsky Odeta. „Je ti dobře?“
trochu pěstěný kožich. A oba jsou neotesaní společní-
„Ach, ahoj, Odeto! Ale ano, proč?“
ci. Je skutečný zázrak, že se dáma jako Odeta v jejich
„Tak to je dobře. Dřepíš tam v takové křeči, že jsem
společnosti cítí zjevněvelice dobře. Samozřejmě to, že si ani přes svůj bezesporu vznešený původ nepřipadálepší než oni, o jejím charakteru vypovídá mnohé. Odeta tedy není jen vznešená, ale má i velké srdce. Jinými slovy: je zkrátka skvělá. Jen tu teď bohužel není.
si myslela, že tě snad něco bolí.“ Grrr. Já že vypadám v křeči? A to jsem se přitom tolik snažil! Zklamaně se uvolním a krátce se otřepu. „Naopak. Daří se mi báječně. Mám radost, že tě vidím.“
„Či či čí,“ zavolá Kira ještě jednou,postaví plnou mis-
„Ano, i já jsem ráda, že jsme se potkali. Taková náho-
kuna přístřešek a pátravě se rozhlédne po dvoře. „No,
da! Jen si to představ: minulou noc se mi o tobě zdálo.“
kdepak jsou tvoji přátelé?“ Vyskočím ze země na přístřešek a natáhnu krk. Pak se podívám na Kiru. Ta si okamžitě vysvětlí můj pohled správně.
„Ach, doopravdy? A co se ti zdálo?“ vyzvídám od Odety. „Hm, to už si přesně nepamatuji – ale myslím, že jsi mě zachránil. Před nebezpečím. Nebo před nějakým
„Jsi zklamaný, viď? Býval bys Odeturád znova viděl, že?“ Nahlas mňouknu a Kira se usměje. „Ale no tak,
16
zlým člověkem. Já jsem se totiž ocitla v nebezpečí a tys mi pomohl. To je legrační, že?“
17
její přátelé Karamel a Spike. To první mě mrzí, to po-
ještě chvilku počkáme. Až ucítí dobré jídlo, určitě při-
slední mi oproti tomu není líto ani trochu. Sice už se
jde. Máme ještě trochu času, než budeme muset vyra-
spolu nehádáme, jak tomu bylo ještě před několika týd-
zit do cukrárny.“ Vyšvihne se vedle mě na přístřešek
ny, když jsem byl s Kirou na dvoře poprvé, alenejlepší
a drbe mě za ušima. Mňau, nádhera! Celý se natáhnu
kámoši z nás pořád ještě nejsou. A určitě nikdy ani ne-
a zakloním hlavu.
budou, protože jsme na to zkrátka příliš rozdílní: za-
Po chvíli něco zarachotí v zadní části dvora. Ode-
tímco já, Winston Churchill, jsem mimořádně urozený
ta! Okamžitě ji ucítím! Rychle seskočím a snažím se
chovný kocour a pocházím ze slavného chovu britské
prezentovat se co možná nejlépe. Takže se co možná
krátkosrsté kočky, mám velice pěstěný kožich černý
nejvíc vytáhnu a vypnu hruď. Takhlesnad vypadám
jako noc a ty nejlepší způsoby, jsou Spike a Karamel
celkem elegantně. Aspoň v to doufám!
přesně řečeno dva obyčejní tuláci. Spike je dost tlustý a žíhaný, Karamel má hnědý, úplně zacuchaný a ani
„Ahoj, Winstone,“ pozdraví mě přátelsky Odeta. „Je ti dobře?“
trochu pěstěný kožich. A oba jsou neotesaní společní-
„Ach, ahoj, Odeto! Ale ano, proč?“
ci. Je skutečný zázrak, že se dáma jako Odeta v jejich
„Tak to je dobře. Dřepíš tam v takové křeči, že jsem
společnosti cítí zjevněvelice dobře. Samozřejmě to, že si ani přes svůj bezesporu vznešený původ nepřipadálepší než oni, o jejím charakteru vypovídá mnohé. Odeta tedy není jen vznešená, ale má i velké srdce. Jinými slovy: je zkrátka skvělá. Jen tu teď bohužel není.
si myslela, že tě snad něco bolí.“ Grrr. Já že vypadám v křeči? A to jsem se přitom tolik snažil! Zklamaně se uvolním a krátce se otřepu. „Naopak. Daří se mi báječně. Mám radost, že tě vidím.“
„Či či čí,“ zavolá Kira ještě jednou,postaví plnou mis-
„Ano, i já jsem ráda, že jsme se potkali. Taková náho-
kuna přístřešek a pátravě se rozhlédne po dvoře. „No,
da! Jen si to představ: minulou noc se mi o tobě zdálo.“
kdepak jsou tvoji přátelé?“ Vyskočím ze země na přístřešek a natáhnu krk. Pak se podívám na Kiru. Ta si okamžitě vysvětlí můj pohled správně.
„Ach, doopravdy? A co se ti zdálo?“ vyzvídám od Odety. „Hm, to už si přesně nepamatuji – ale myslím, že jsi mě zachránil. Před nebezpečím. Nebo před nějakým
„Jsi zklamaný, viď? Býval bys Odeturád znova viděl, že?“ Nahlas mňouknu a Kira se usměje. „Ale no tak,
16
zlým člověkem. Já jsem se totiž ocitla v nebezpečí a tys mi pomohl. To je legrační, že?“
17