OBSAH:
2
NĚKOLIK SLOV ÚVODEM POČÁTKY PENĚZ, ANEB ČÍM SE TAKÉ PLATILO KDE A PROČ VZNIKLY PAPÍROVÉ PENÍZE? KDY SE U NÁS ZAČALO PLATIT MINCEMI? S PŘEMYSLOVCI PŘICHÁZEJÍ DENÁRY A BRAKTEÁT JE NA SVĚTĚ I U NÁS! ČEHO JE ZA GROŠ? OTEC VLASTI NAPRAVITEL MĚNY NA ČESKÉM TRŮNĚ HABSBURKOVÉ TOLAR JE DNES DOLAR? MINCOVNÍ ŘÁD ZDROJ POLITICKÝCH ZMĚN MĚNA, TENTOKRÁT KONVENČNÍ, ZA MARIE TEREZIE A MÁME ZLATKY… MÍSTO ZLATEK PŘICHÁZEJÍ KORUNY PO TŘECH STALETÍCH KONEČNĚ SVOBODA BUDUJE SE STÁT, BUDUJE SE MĚNA BUDUJE SE MĚNA ALE JAK? JSME NEJEN SVOBODNI, ALE I ZADLUŽENI KONEČNĚ NOVÁ MĚNA KORUNA ČESKOSLOVENSKÁ POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM ULOUPENÍ ČS. MĚNOVÉHO ZLATA NACISTY FARSKÁ REPUBLIKA A JEJÍ MĚNA OPĚT SVOBODNÍ… …A OPĚT OBNOVA MĚNY CO SE PŘIPRAVOVALO A NEBYLO ZÁPOTOCKÝ: MĚNA JE PEVNÁ… 5 KU 1 AŽ 50 KU JEDNÉ JAK TO BYLO? POHLED DO ZÁKULISÍ MĚNOVÉ REFORMY PRŮBĚH MĚNOVÉ REFORMY SOCIALISTICKÉ MINCE, STÁTOVKY A BANKOVKY OPĚT OTEC VLASTI DUKÁTY K 600. VÝROČÍ ÚMRTÍ ROK 1989 ZMĚNIL SE ŽIVOT, MĚNÍ SE I MĚNA KONČÍ SPOLEČNÝ STÁT I MĚNA KUDY DÁL? ZNOVU KOLKY NA PENĚZÍCH KORUNA ČESKÁ OPĚT SAMOSTATNÁ PENÍZE SLOVENSKÉ REPUBLIKY O EURU VĚCNĚ A KONKRÉTNĚ BEZ PENĚZ S PLATEBNÍ KARTOU ZLOČINY A PENÍZE ANEB PADĚLATELÉ NEZAHÁLEJÍ JE TO VŮBEC MOŽNÉ? POKLADY, RARITY, ZAJÍMAVOSTI
4 5 8 9 10 11 12 14 16 17 18 20 22 24 26 27 28 30 31 32 34 35 36 37 38 39 40 42 43 44 46 47 48 49 50 52 53 54 55 60
KDY SE U NÁS ZAČALO PLATIT MINCEMI? Mezi nálezy prvních mincí v našich zemích se často vyskytují západořímské mince. Dostaly se k nám jednak prostřednictvím římských legií, jednak pomocí obchodníků, kteří cestovali z podunajských provincií směrem na sever. Jak je tedy zřejmé, také naše území bylo v kontaktu s antickými zeměmi i městy.
směnný denní prostředek sloužilo plátno. V Čechách šlo pak o plátěné šátečky, které rovněž převzaly úlohu platidla. Úhrada těmito formami ale není bezpečně prokázána, je nejistá.
Mincovní pr ávo S upevněním českého státu se objevují vlastní české mince.
Keltské mince Za nejstarší platidlo v českých zemích jsou vydávány zlaté penízky zvané „duhovky“, malé mince miskovitého tvaru o průměru 6 až 19 mm bez nápisů, ale s neumělým znázorněním hada, slunce či půlměsíce. Lze je zařadit do 1. století př. Kr. a používali je Keltové, v té době obývající naše území. Kromě těchto mincí se v archeologických nálezech vyskytují i jiné druhy keltských zlatých a stříbrných mincí.
Smnné prostedky – hivny a šáteky České minci ražené v 10. století předcházela výměna zboží buď ryze naturálního, anebo výměna zvláštních druhů směnných prostředků, jakými byly například jemné šátečky nebo železné hřivny sekerovitého tvaru. Zdá se, že starým Moravanům jako
Stříbrná keltská minc e typu Biatec byla ražena v prvním stol. př. Kr. jedním z bójských kmenů síd lících pravděpodobně v oblasti kolem Brati slavy.
Ražba mincí a těžba stříbra patřily odjakživa k výsostným privilegiím panovníka. Mincovní právo, tj. mincovní regál, českých panovníků nebylo nikdy vzato v pochybnost ze strany císaře středověké říše římské. Na základě mincovního regálu českých panovníků razili v Čechách také panovníci, kteří vládli po Přemyslovcích. Za krátkého panování razil v Praze mince i polský král Boleslav Chrabrý (1003). Rovněž tak manželka krále Boleslava II. kněžna Emma, a to ve své mincovně v Mělníku. Až do svého vyvraždění razili mince rovněž Slavníkovci. Na základě vlastního práva razit mince udělil český král toto právo, tj. ražbu mincí, rodům Rožmberků, Lichtenštejnů, Valdštejnů, Pernštejnů, olomouckým biskupům a jiným. Michala III. tského císaře eologicn za by us id Sol arch alezený při (842–867) n ch ve velkomoravských ká kých vykopáv ikulčicích. M
ANTIKA – novodobý výraz označující časový úsek starověku, v němž vznikly a rozvinuly se kulturní hodnoty ve výtvarných uměních, krásné literatuře, vědě a filozofii, v politické teorii a praxi zásluhou řeckých a římských tvůrců, které se staly základem evropské a v podstatné míře i světové vzdělanosti. Antický starověk měl své meze jak v prostoru, tak v času. Rozsah antického světa se kryje přibližně s územím římského impéria v době jeho největšího rozmachu. Jeho začátek byl kdysi datován do doby vzniku homérských básní (řazen někdy až do 9. století př. Kr.), na základě archeologických objevů byl posunut až do 14. století př. Kr. Před příchodem Slovanů na naše území se zde vystřídalo několik etnik a jsou zde rovněž doloženy vlivy antické, konkrétně římské kultury. Rozsáhlé terénní výzkumy to dokládají. Jsou při nich nalézány jak mince z doby římské, tak různé jiné předměty prokazující pronikání římské kultury až na naše území. Četné luxusní předměty – bronzové, nápojové soupravy na víno, skleněné láhve, poháry, mince, šperky – ukazují na přítomnost římských obchodníků.
Ti vývojová období Ve vývoji české měny spatřujeme v minulosti tři velká období: 1. denárové, 2. grošové a 3. tolarové. Měna denárová zahrnuje období po roce 955 do roku 1210, období brakteátů od 1210 do 1300, na něž navazuje měna grošová.
9
S PŘEMYSLOVCI PŘICHÁZEJÍ DENÁRY –
10
Naše denáry navazují na denárové období v západní Evropě, k němuž byl položen základ měnovou reformou císaře Karla Velikého (768– 814). Mince byly nejen všeobecným ekvivalentem, ale také symbolem státní suverenity. Podobně se i dnes vedou diskuse, do jaké míry znamená budoucí přechod na jednotnou evropskou měnu ztrátu symbolu státní suverenity. Denár byl jedinou a hlavní mincí. Vyskytovaly se poloviny denáru, zvané obolus, ale bylo jich málo. Kupní síla denáru po jeho zavedení značně narostla. Nejstarší české mince byly raženy až za Boleslava I. (929/935–967/972) okolo roku 950, napodobovaly denáry z německých zemí – kupříkladu řezenské, švábské, bavorské. Čeští panovníci patřili mezi první, kteří v 10. století vyráběli svoje mince. Svou kvalitou se rovnaly mincím cizím, někdy je dokonce i předčily.
Denár knížete Boleslav a I. (935–972), do jehož vlády je klade n počátek českého mincovnictví.
Boleslav I. Když začal kníže Boleslav I. razit české denáry podle vzoru denárů z Řezna, napodobil nejen vzhled, ale i jejich váhu. Byl to záměr nutný především z obchodních důvodů. Vzhled mince nebyl stálý a často se měnil z řady příčin, které však nejsou zcela jasné. Na počátku českého mincovnictví se mince stahovaly ze zištných důvodů panovníkem a nahrazovaly ražbami méně jakostními. Tato vynucená výměna mincí byla významným ziskem panovníka.
Vzácný denár kněžny Emmy (zemř. 1005 nebo 1006), manželky knížete Boleslava II., z mincovny Mělník.
Dv denárové reformy První úprava měny, tj. první denárová reforma, byla u nás provedena za Břetislava I. (1035– 1055) v roce 1050. Kníže Břetislav I. určil, aby z pražské váhové jednotky, hřivny o váze 253 g, bylo raženo 240 denárů. Tento denár vážil nepatrně víc než 1 g při jakosti asi 830 / 1 000, tj. 83 % stříbra v minci. Druhá denárová reforma byla provedena zřejmě někdy v letech 1226– 1228 králem Přemyslem Otakarem I. (1197– 1230, od roku 1198 dědičným českým králem). Opustil ražbu znehodnocených denárů a přešel na ražbu tzv. brakteátů.
Moravské denáry knížete Břetislav a I. (knížetem v Čec hách 1035–1055) z období jeho pa nování jako úděln ého knížete na Morav ě (1018/19–1034) jso považovány, spol u s denár y jeho ot u ce Oldřicha, za nejst arší moravské ražb y.
(knížetem e Svatopluka dobí jeho et íž kn ár en D ob 07–1109) z v Čechách 11 ování (1095–1107) jako an p moravského o knížete. Za jeho vlády olomouckéh vnictví olomouckého co dosáhlo min tví vrcholu. knížec
A BR AKTEÁT JE NA SVĚTĚ – (I U NÁS!) Brakteát Václava II. (12 78/83–1305), ražený před rokem 13 00. kara II. Střední brakteát Přemysla Ota aldické her í tarš (1253–1278) nesoucí nejs lva. ého česk í zen bra vyo
Podnět k reformě zadal růst oběživa v obchodě. Plnění dávek a daní k vrchnosti v naturáliích bylo nahrazováno peněžními platbami. To se jevilo výhodné jak pro obchod, tak i pro panovníka. Naturální platby a směna ale doznívaly setrvačně dál, peníze je však postupně vytlačily.
Br akteát znamená tenký plech Název brakteát pochází z latinského bractea – tenký plech – a slouží k označení jednostranných mincí, u kterých je lícní obraz na rubu prohlouben. Ražba byla většinou z tenkého plechu, povětšině stříbrného, jen výjimečně i měděného a zlatého. V Čechách a na Moravě byly raženy do 13. století. Jak jsme na tom byli ve srovnání s ostatními zeměmi? V první polovině 12. století začala ražba brakteátů v Dolním Sasku a Duryňsku, byly raženy rovněž v Uhrách, v Polsku, ve Švýcarsku a Dánsku.
Pemysl Otak ar I.
Konvolut tří německ ých brakteátů. Německé, především míšeňské brakteáty, byly předlohou pro raž bu českých brakteátů.
Přemysl Otakar I. začal razit brakteáty podle vzoru míšeňských brakteátů. Šlo mu zřejmě o to, aby vytlačil cizí měny z oběhu – míšeňské, jihoněmecké haléře, vídeňské feniky, jejichž průnik byl umožněn německou kolonizací. Při ražbě brakteátů se vrátil k mincovnímu číslu danému již Břetislavem I. – z pražské hřivny o přibližné váze 253 g bylo opět raženo 240 kusů. Naše brakteáty postupně vytlačovaly cizí platidla z oběhu. Přemysl Otakar II. pak přistoupil k ražbě mincí odlišných od míšeňského vzoru. Zavedl systém velkých a drobných mincí. Vedle velkých brakteátů byly vydávány brakteáty střední o průměru 27 až 32 mm a malé o průměru až 16 mm. Tato platidla však hospodářským potřebám státu nestačila. Celkový hospodářský rozvoj, včetně mezinárodního obchodu, potřeboval mince s větší kupní silou. K tomu došlo zavedením grošové měny.
11
ČEHO JE ZA GROŠ? Brakteátový měnový systém přestal koncem 13. století vyhovovat rozvinutému hospodářství, kde se již plně uskutečnil přechod od naturálních dávek a naturální směny k peněžní formě platů a obchodních cen. Dosavadní knoflíkovité plíšky z tenkého stříbrného plechu, jen jednostranně ražené, přestaly být vyhledávaným platidlem. Zejména větší platby byly prováděny v neraženém kovu. Je to patrné nejen z dochovaných pramenů, ale i nálezů stříbrných hřiven a slitků stříbra, které zřejmě obíhaly jako platidla. Přínosem ve 13. století bylo objevení stříbrné rudy, konkrétně jejích vydatných zdrojů u Kutné Hory.
Václav II. (/–) Král Václav II. neváhal a rozhodl se použít bohatství k úpravě českého mincovnictví. Měnová reforma, zavádějící jednotku groše, byla provedena okolo roku 1300. Bohatá naleziště stříbrné rudy poskytla hospodářský základ k úspěšné realizaci změny. Byla zahájena ražba slavných pražských grošů za technického vedení a pomoci italských finančníků a mincmistrů.
12
„Anglický typ“ pů lgroše Jana Lucemburského (1310–1346). Je možné, že tato vzácná m ince byla ražena jako korunovační min ce ke korunovaci Jana Lucemburského na českého krále . Tento nominál však mez i lidmi nezískal ob libu, a tak byla jeho ra žba zastavena.
–
Ražba pražských grošů se uskutečňovala v mincovně v Kutné Hoře, do níž byly soustředěny dříve po celých Čechách roztroušené mincovny. Dílna získala věhlas do té míry, že pojmy Kutná Hora a pražský groš splývaly.
Hivny Groš byl ražen z hřivny jako váhové jednotky, která ovšem neměla přesně vymezenou u váhu. Rozeznávaly se hřivna pražská nebolii těžká, hřivna královská neboli lehká, hřivnaa posudná neboli hornická a hřivna kopová.. Z těžké hřivny se razilo 64 grošů, z královskéé hřivny 56 grošů, z posudné hřivny 48 grošů ů a z hřivny kopové 60 grošů. Základem m k ražbě byla hřivna pražská, vážící 253,14 g,, z níž se razilo 64 grošů, které vážily přibližněě 4 gramy. Jejich jakost byla 93 % stříbra.
Pražské groše – ukázka
Vedle pražského groše byl další mincí parvus – drobný – haléř. Bohatá ložiska stříbra sloužila jako hojný zdroj pro vydání potřebného množství platidel nezbytných pro obchodní styk. Obsah stříbra měl být stabilní, což bylo zpočátku dodržováno. Tato skutečnost vedla k tomu, že se pražský groš stal měnovou jednotkou uplatňovanou v obchodním styku i mimo naše území, zejména v Německu, ale rovněž i v Rusku. Grošová měna navazovala na denárovou soustavu, takže 20 grošů odpovídalo početně na starou libru. Kopa grošů (tj. 60 × 12 parvů čili 720 parvů) se potom početně rovnala 3 talentům (3 × 240 = 720). V 1. čtvrtině 14. století se začalo používat vlivem obchodních styků se Švábskem názvu haléřů, tj. drobných peněz ražených v Hallu.
Haléře se počítaly i dále na libry či talenty o 240 kusech, kromě toho na šilinky haléřů po dvanácti. Tak se jeden hallský šilink rovnal pražskému groši rovněž o 12 parvech. Jméno haléř bylo přijato i pro náš parvus. Název se ujal během doby tak, že původní název parvus denarius, tj. malý denár, upadl do zapomenutí. Hodnota parvu čili haléře postupně klesala, takže groš již neměl 12 parvů, ale zpravidla 14, případně 16, 18 i více.
Platy a zboží, které za n šlo koupit Reálná hodnota, tedy kupní síla, pražského groše se vzhledem k výkyvům feudálního hospodářství měnila. V první polovině 14. století stál například kůň asi 240 grošů, vůz 24 grošů atd. Ve druhé polovině 14. století vydělával tesař v létě týdně asi 20 grošů a nádeník 4 až 6 grošů, rovněž týdně. Slepice stála 12 haléřů, tj. téměř groš. Ve druhé polovině 15. století stál kůň asi 120 grošů. Vrátný v kutnohorském Vlašském dvoře měl týdně asi 4 groše a ponocný týdně 7 grošů. V první polovině 16. století dostával purkmistr, tj. starosta Kutné Hory, 16 grošů týdně, havíř 6. Tyto ceny samozřejmě kolísaly podle vnějších okolností, podle úrody či neúrody v zemědělství, podle vzdálenosti trhu od centra, podle politické situace a zcela samozřejmě podle zákona nabídky a poptávky.
/83–1305), va II. (1278 mincí, la ác V š ro g českých Pražský ou. slavnějších jedna z nej covní reform že in m 0 0 3 1 u é, k ro žn zavedená íků je mo rých odborn jeho Podle někte ražen v Praze (odtud o yl b en přenes a d zpočátku y byla ražba síciletí tr vání rz b e al ), název čtvrt ti . Za téměř raženo Kutné Hory om v Kutné Hoře vy n je šů. o ro yl g b h ražby rdy pražskýc asi půl milia
13
Pražský groš Ludv P ík (1516–1526) z jác a Jagellonského hymovské šlikovs ké mincovny, kde by l Od kutnohorskýc ražen od roku 1520. h grošů se liší šli kovským štítkem, umístěn ým v opise.