Po pár krocích spatřila, že jabloň má ulámanou polovinu větví a přes kmen se táhne dlouhá, černá šmouha. Pod jednou zlomenou větví se něco zavrtělo a do vzduchu se vznesl obláček šedého prachu. Sofie se otočila a chtěla přivolat pomoc, zastavil ji však tichý nářek. Ani trochu nepřipomínal ptáka. Sofii se rozbušilo srdce. Třeba ten šedý obláček nebyl prach. Třeba to byl kouř. Zatímco se opatrně blížila k poškozenému stromu, napadla ji ohromující myšlenka. Se zatajeným dechem si sedla na bobek a nadzvedla větev. Stvoření, které se pod ní skrývalo, mělo fialovou barvu. Jeho pokožka vypadala 18
19