Arbíl. Ze stejného důvodu může i po porážce islamistů trvat velmi dlouho,než se křesťané,jezídové (náboženská skupina,jejíž příslušní ci v rukou ISIS trpěli ještě hůře než křesťané) a další menšiny vrátí do svých starých domovů v Mosulu a jeho okolí. Pravděpodobně se zpět nevrátí nikdy. Jak reportérovi The Washington Post řekl jiný křesťan ský uprchlík v Arbílu: ,,Chtěli jsme Irák. Ale Irák nechce nás." Někteří ale křesťany přece jenom chtějí a neváhali riskovat vlastní život,aby to ukázali. Tato kniha je věnována lidem,jako jsou Sádíja,mus limská učitelka ve městě Bání Suvajf, a profesor Al-Asali v Mosulu. Jeho starost o starší křesťanskou paní jej stála mnoho. Bojovnici Islámského státu jeho žádost o slitování ignorovali a ženu jen tak bez ničeho vyhnali z města do spalujícího žáru okolní pouště. Profesora odvezli na neznámé místo. Jeho rodina později dostala vzkaz,aby si pro něj přijela do márni ce. Tam zjistili,že jej islamisté popravili ranou do hlavy.
včetně těch ve Spojených státech, o situaci křesťanů v regionu ne zajímají. Stejný dojem má i mnoho křesťanů, které jsem v arab ských zemích potkal. Proč takové mlčení, tento nedostatek empatie a žádné obavy? Domnívají se, že se Západ o jejich neutěšenou situ aci skoro nezajímá. Jeden starší křesťan v Betlémě mi to vysvětlil slovy, o kterých jsem od té doby často přemýšlel: ,,Na Západě nás mají za Araby, v arabských zemích nás však berou především jako křesťany. Prohráváme na obou frontách." Křesťané jsou vystaveni bezpráví ohromujícího rozsahu, od spole čenské diskriminace přes šikanu a pronásledování až po otevřené vy hánění. Jejich život se v novém tisíciletí v řadě arabských zemí ztížil. Diskriminace křesťanů tu však panuje už po staletí.
Nevydal jsem se na tuto cestu, abych propagoval křesťanství. Po kud v této knize hledáte výklad či přehled teologie,liturgie,rozmani tosti a tradic křesťanských Arabů, pak jste na špatném místě. Vydal jsem se do těchto končin, abych se setkal s křesťany (a také několika muslimy). Nezáleží na tom,zda jsou řecko-ortodoxní,katolíci,protes tanti, koptové, maronité nebo chaldejští; zda jsou věřící,pochybující, ateisté nebo nevěřící. Zajímaly mě jejich příběhy. Chtěl jsem slyšet, proč jich tolik chce odejít z této oblasti pryč. A o nich je tato kniha. Za tuto cestu vlastně musím poděkovat Villymu S0vndalovi. V řijnu 2011 jsem tomuto nově jmenovanému dánskému ministru zahraničí napsal otevřený dopis,zveřejněný v týdeníku Weekendavi sen.' Chtěl jsem vědět, co hodlá dělat s tisíci egyptských křesťanů, kteří právě opouštějí zemi, pod tlakem častých a jen málokdy vyšet řených útoků a vypalování kostelů. Očekával bych, že jeho prvním krokem v úřadě bude předvolání egyptského velvyslance k vážnému rozhovoru, při kterém mu sdělí, že se tyto útoky proti křesťanům dánské vládě nelíbí. Jelikož mi ministr zahraničí nikdy neodpověděl a proti vraž dění Koptů ani nijak veřejně neprotestoval, vycházel jsem z před pokladu, že moje obavy prostě nesdílí. Proto jsem odcestoval na Blízký východ, abych na vlastní oči zjistil, co se tu děje. Také jsem se snažil pochopit, proč se S0vndal a řada jeho západních kolegů,
Klaus Wivel Kodaň, 11. března 2016
10
l1
Arbíl. Ze stejného důvodu může i po porážce islamistů trvat velmi dlouho,než se křesťané,jezídové (náboženská skupina,jejíž příslušní ci v rukou ISIS trpěli ještě hůře než křesťané) a další menšiny vrátí do svých starých domovů v Mosulu a jeho okolí. Pravděpodobně se zpět nevrátí nikdy. Jak reportérovi The Washington Post řekl jiný křesťan ský uprchlík v Arbílu: ,,Chtěli jsme Irák. Ale Irák nechce nás." Někteří ale křesťany přece jenom chtějí a neváhali riskovat vlastní život,aby to ukázali. Tato kniha je věnována lidem,jako jsou Sádíja,mus limská učitelka ve městě Bání Suvajf, a profesor Al-Asali v Mosulu. Jeho starost o starší křesťanskou paní jej stála mnoho. Bojovnici Islámského státu jeho žádost o slitování ignorovali a ženu jen tak bez ničeho vyhnali z města do spalujícího žáru okolní pouště. Profesora odvezli na neznámé místo. Jeho rodina později dostala vzkaz,aby si pro něj přijela do márni ce. Tam zjistili,že jej islamisté popravili ranou do hlavy.
včetně těch ve Spojených státech, o situaci křesťanů v regionu ne zajímají. Stejný dojem má i mnoho křesťanů, které jsem v arab ských zemích potkal. Proč takové mlčení, tento nedostatek empatie a žádné obavy? Domnívají se, že se Západ o jejich neutěšenou situ aci skoro nezajímá. Jeden starší křesťan v Betlémě mi to vysvětlil slovy, o kterých jsem od té doby často přemýšlel: ,,Na Západě nás mají za Araby, v arabských zemích nás však berou především jako křesťany. Prohráváme na obou frontách." Křesťané jsou vystaveni bezpráví ohromujícího rozsahu, od spole čenské diskriminace přes šikanu a pronásledování až po otevřené vy hánění. Jejich život se v novém tisíciletí v řadě arabských zemí ztížil. Diskriminace křesťanů tu však panuje už po staletí.
Nevydal jsem se na tuto cestu, abych propagoval křesťanství. Po kud v této knize hledáte výklad či přehled teologie,liturgie,rozmani tosti a tradic křesťanských Arabů, pak jste na špatném místě. Vydal jsem se do těchto končin, abych se setkal s křesťany (a také několika muslimy). Nezáleží na tom,zda jsou řecko-ortodoxní,katolíci,protes tanti, koptové, maronité nebo chaldejští; zda jsou věřící,pochybující, ateisté nebo nevěřící. Zajímaly mě jejich příběhy. Chtěl jsem slyšet, proč jich tolik chce odejít z této oblasti pryč. A o nich je tato kniha. Za tuto cestu vlastně musím poděkovat Villymu S0vndalovi. V řijnu 2011 jsem tomuto nově jmenovanému dánskému ministru zahraničí napsal otevřený dopis,zveřejněný v týdeníku Weekendavi sen.' Chtěl jsem vědět, co hodlá dělat s tisíci egyptských křesťanů, kteří právě opouštějí zemi, pod tlakem častých a jen málokdy vyšet řených útoků a vypalování kostelů. Očekával bych, že jeho prvním krokem v úřadě bude předvolání egyptského velvyslance k vážnému rozhovoru, při kterém mu sdělí, že se tyto útoky proti křesťanům dánské vládě nelíbí. Jelikož mi ministr zahraničí nikdy neodpověděl a proti vraž dění Koptů ani nijak veřejně neprotestoval, vycházel jsem z před pokladu, že moje obavy prostě nesdílí. Proto jsem odcestoval na Blízký východ, abych na vlastní oči zjistil, co se tu děje. Také jsem se snažil pochopit, proč se S0vndal a řada jeho západních kolegů,
Klaus Wivel Kodaň, 11. března 2016
10
l1