RYTÍŘSKÉ BITVY A OSUDY Ill. 1356-1450
ČAS STOLETÉ VÁLKY JI Ř Í KOVAŘÍK
OBSAH Úvodem: Čas proměn
9
TRIUMF ČERNÉHO PRINCE 13 (Bitva u Poitiers, 19. září 1356) Dobrý a Zlý I Spanilé jízdy Černého prince I Hon na Angličany I Jsou v postavenípřevelice silném I Rituál před bitvou I Porážka maršálků I Utok vévody Normandského I Vzdejte se, nebo zemřete! 73 OŠKLIVÝ KONÉTABL (Bertrand du Guesclin, 1320-1380) Nemilovaný syn I Černá doga z Broceliandy I Kapitán Pontorsonu I Dobyvatel Bertrand I Vítězství u Cocherelu, porážka u Auray I Podivná kruciáta I Krále netvořím, ani nesesazuji I Konétabl Bertrand a nová tvář války I Bohu odkazuji svoji milou ... TŘICET PROTI TŘICETI
137 souboj středověku) Změřme své síly! I Svědectví středověké kroniky I Pij svou krev, Beaumanoire ! (Nejslavnější
149 PRAMÁLO SPANILÁ JÍZDA (Nájezd Johna Gaunta do Auvergne a Burgund roku 1373) Námořní bitva u La Rochelle I Ničivý vpád I Porážka Hugha Calverlyho a další šarvátky I Neslavný konec POSLEDNÍVÝPRAVAENGUERRANDADE COUCY 177 (Bitva u Nikopole, 24.-25. září 1396) Velký Coucy I Šelma ryšavá? I Kruciáta Jeana de Nevers I Tažení k Nikopol i I Coucyho nájezd I Bitva předem prohraná I Zajatcův osud KŘIŽÁCI
219 (Bitva u Grunwaldu/Tannenbergu, 15. červenec 1410) Řád bratří německého domu I Žmud'. kámen sváru I Kříž proti orlici I Zjevení před bitvou I Dva meče ku pomoci I Zkáza řádových korouhví I Lví srdce vám bijí v hrudích!
KRISPÍNŮV DEN 269 (Bitva u Azincourtu, 25. říjen 1415) Král Anglů není králem bez Francie! I Hrubě znaveni a hladem zesláblí ... I Teď udeřte! I Jatka v blátě I To zkrvavené pole projíti .. .
DRUHÝ AZINCOURT 307 (Bitva u Verneuil, 17. srpna 1424) Nebohý králík z Bourges I Dostaveníčko před lvry I Schyluje se k bitvě I Úder Lombarďanů I Následky prohry S PANNOU JOHANKOU 337 (Obrana Orléansu, říjen 1428 - červen -1429) Výstřel, který zasáhl Salisburyho I Stanečková bitva I Panna ve zbroji I Dobytí věží I Vítězství u Patay KRVAVÝ MODROVOUS 375 (Gilles de Rais, 1404?-1440) Matky a otcové, kteří mě slyšíte ... I Poslední obránce Panny I Potoky nevinné krve I Osudná chyba barona de Rais I Vzna, trest i odpuštění VÍTĚZSTVÍ ARTHURA DE RICHEMONT 407 (Bitva u Formigny, 15. duben 1450) Nová tvář války I Velké tažení do Normandie I Porážka sira Thomase Kyrie/a
PRAMENY A LITERATURA
433
TRIUMF ČERNÉHO PRINCE (Bitva u Poitiers, 1 3 5 6)
Bitva u Crécy-en-Ponthieu, česky Kresčaku, první velký střet Stoleté války, o němž jsme dosti podrobně vyprávěli na konci druhého svazku tohoto cyklu, bývá zjednodušeně a učebnicově líčena jako počátek dlouhé série francouzských proher i katastrof, z níž Francii vyvedla teprve Johanka z Arku. Současníci (kteří netušili, že onen konflikt potrvá s přestávkami celé století) ji tak nevnímali. Anglický král promrhal spousty peněz a tažení mu přineslo jediný výsledek, Calais, které se vzdalo po ročním obléhání v srpnu 134 7. Francouzská strana to pochopitelně cítila jako potupu, ze strategického pohledu vfok nešlo o mnoho. Angličané získali opěrn_1í bod a bránu do Francie na severovýchodě, tomu se ale dalo čelit stejně, jako se po staletí čelilo anglickým nájezdům, podnikaným na jihozápadě z Guyenne. Ztrátu strategického přístavu vyrovnal poražený Filip VI. vítěz stvím na poli sňatkové diplomacie, které mělo charakter osobního zadostiučinění. Edvard III. totiž přicestoval z Calais do Flander, aby tu zasnoubil svoji dceru Isabel s patnáctilet,vm Louisem de Male, flanderským hrabětem. Hrabě ovšem nechtěl, byl synem stejnojmenného hraběte de Nevers, který padl u Kresčaku, a prohlafoval, že si dceru muže, který mu zabil otce, nevezme ani za polovinu království. Král Edvard III. si sice vyhlédnutého zetě hlídaljako oko v hlavě, ale neuhlídal. Při honu se sokoly pobodl Louis de Male koně a ujel do Francie, kde mu nesmírně potěšen_v Filip VI. ihned dojednal sňa tek s Markétou Brabantskou, dcerou východního souseda Flander a věrného francouzského spojence ... Sečteno a podtrženo byla Francie rok po bitvě u Kresčaku minimálně stejně silná jako před ním. Vzájemné válčení navíc na čas ustalo, nebot'je přehlušila největší pohroma,jakou středověk zažil, morová epidemie neuvěřitelně obrovských rozměrů. V celé Evropě měla stejné jméno: Černá smrt. Vypukla kdesi v Číně, přenesla se skrze středoasijské státy do Malé Asie, v říjnu 1347 ji janovské obchodní lodě, které připluly z černomořské Caffe (krymská Feodosia), zavlekl.v na sicilskou Messinu a odtud dál, do Itálie i Francie. V lednu 1348
13
zasáhla Marseille, odkud se šířila na západ za Pyreneje i na sever. V létě už dopadla na Paříž, Lyon i Bordeaux, zaplavila Burgundsko i Normandii, roznesla se do Anglie, Skotska i Irska, Flander, části německých zemí, Uher, do Skandinávie, ba i na Island. Epidemie dvou.forem d_vmějového moru.jednou přenášenou krevním oběhem a druhou skrze infekci dýchacích cest, řádila do roku 1351 takovým způsobem, že kronikář Froissart napsal: ,,Zemřela třetina světa."
Překvapivě se
vyhnula českému království, které zveleboval Karel IV. Lucemburs/..,ý,jenž byl roku 1355 korunován jak železnou korunou lombardskou tak i pomazán císařem Svaté říše římské.
Dobrý a Zlý Černá smrt způsobila, že příměří mezi Anglií a Francií, uzavřené po dobytí Calais roku 1347, bylo v roce 1351 prodlouženo a obnoveno. To už rok nosil francouzskou korunu Jan II. Dobrý (Francouzi mu říkají Jean le Bon), syn Filipa VI. z Valois. Spíše by k němu patřilo přízvisko Marnotratný, Lehkovážný, Zbrklý či Unáhlcný,jeho letoru by to vystihovalo mnohem lépe. Ve vztahu k šlechtě zahájil vládu popravou konétabla hraběte d'Eu. Hrabě byl Angličany roku 1345 zajat, a protože nedokázal shromáždit požadované výkupné, vyměnil svobodu za svoje panství a pevnost Guisnes (Guines) blízko Calais. Král Jan, jehož vydání strategicky významného místa nesmírně popudilo, otevřeně prohlásil: ,,Neusnu, dokud bude hrabě z Guisnes naživu!" Načež dal nebohého velmože setnout, jen co k tomu dostal příle žitost. Provedl to zcela svévolně, bez soudu a procesu hned poté, co se hrabě vrátil ze zajetí. Jan Dobrý sice toužil získat Calais zpět, především ale hodlal odčinit porážku u Kresčaku. Ačkoliv nebyl nadaným vojevůdcem, pochopil, že pokud chce Angličany porazit, musí nějakým způsobem zreforn10vat svoje vojska, neboť královskou armádu sužovaly tři těžké nemoci: nedostatek organizace, soudržnosti a disciplíny. Rytířskou nekázeň i svévoli chtěl regulovat výnosem, jenž spatřil světlo
14
světa v dubnu 135 l. V něm se pokusil omezit právo na individuální ústup a redukovat výsadu, jež pravila, že urozený jednotlivec má možnost kdykoliv vojsko během tažení opustit. Chtěl přimčt svoji šlechtu, aby poslouchala určené velitele, mohl ale jen žádat a prosit, nikoliv nařizovat. „Neopouštějte boj, aniž to řeknete, prosím vás. Obracejte se na konétabla a maršálky, "lze číst v jeho ordonanci. To samo o sobě dokazuje, jak velká anarchie ve francouzském rytířském vojsku vládla. Výnos stanovoval nové denní taxy plateb těm, kteří vojsko vytvořili: pro korouhcvní rytíře čtyřicet sous, pro obyčejné rytíře dvacet, pro venkovské urozence bez rytířských ostruh deset, pro panoše pět, pěšákům a neurozeným sergeants tři, pomocným složkám pak jeden a půl sous. Získat prostředky k výplatě a výživě takovéto armády ovšem nebylo jednoduché a vyžadovalo, aby konečnč vzniklo to, co feudální vojsko příliš neznalo: logistika. Určené osoby a vyčleněné skupiny nyní měly zajistit, dopravit a posléze podle nároků i společenského postavení rozdělit obrovské objemy píce a různorodých potravin: chléb, luštěniny, sýr, olej, sůl, zeleninu, ryby, drůbež a jateční dobytek, víno, pivo, kvašený mošt i věci na přilepšenou pro urozené či raněné a nemocné: med, hořčici, koření, byliny a mandle ... Jan Dobrý cítil, že ideál rytířství dostal s léty trhliny a upadá. Chtěl jej nějakým způsobem restaurovat, dát mu nový smysl i motivaci a současně spojit svoje rytířstvo s korunou, královstvím i vlastní osobou. Na podzim Léta Pánč 1351 přistoupil k založení bratrstva nejlepších ( či nejzasloužilejších, neboť on to byl, kdo členy vybíral) po vzoru Kulatého stolu z legend o králi Artušovi. Dal se do jisté míry inspirovat anglickým Edvardem 111., který roku 1344 poprvé udělil Podvazkový řád a o pět let později z něj stanovami vytvořil exkluzivní kruh šestadvaceti osob. Král Jan chtěl něco pončkud jiného, široké zastoupení pěti stovek rytířů sdružených v Compagnie de Nótre-Dame de /'Étoile, Řádu hvězdy. „Na počest Boha, Panny Marie a pro povzneseni rytilstva,jakož i rozmnožení cti, "pravilo se v regulích.
15
Přes
slova o Bohu vybral
řádu
symboliku a devizu nezvykle
světskou:
,. Monstrem! regibus astram viam. Hvězdy ukáží králům cestu. " Současně zvolil sídlo, kde se budou rytíři o výročním hodokvasu scházet a povznášet ducha vzájemným líčením rytířských příhod slavných i neslavných. Do značné míry šlo o další pokus, kterak podvázat rytířskou nekázeň. Rytíř Řádu hvězdy musel pobývat v blízkosti krále a na cesty se směl vydat jen s jeho vědomím. Přísahal, že v bitvě neuprchne dál než na čtyři arpenty, to je zhruba půl kilometru. Hned první kapitulní shromáždční členů řádu, vyhlášené na den před Třemi králi roku 1352, ukázalo, jak se ideál v praxi liší od reality; při slavnostním hodokvasu se rytíři zpili, od historek přešli na důkazy síly i obratnosti v ovládání zbraní, a to tak důkladně, že z části skvělého zlatého nádobí i zařízení zbyly jen trosky. Co zůstalo zachováno, to si (podle svědectví dvou kleriků, přihlížejících s ústy otevřenými a očima vyvalenýma) páni rytíři odvezli jako svoji kořist. Nutno ovšem říci, že část řádové přísahy dodrželi rytíři až příliš. Už onoho roku 1352 se nechaly francouzské oddíly Guye de Nesle vlákat u Mauronu v Bretani do pasti. Bylo v nich i patnáct rytířů Řádu hvězdy; všichni měli šanci ujet do bezpečí, rozhodli se ale dodržet slib, neujet víc než ony čtyři arpenty a bojovat. Buď zemřeli, nebo padli do zajetí. Kronikář Froissart sice tvrdil, že v onom boji zanikl takřka celý řád (což dodnes mnozí historikové opakují), nebyla to ale pravda, smrt v onom nešťastně zbytečném mčření sil nalezlo sedm korouhcvních pánů včetně pana de Nesle a osmdesát či devadesát rytířů, z nichž naprostá většina neměla s řádem nic společného. Celá instituce nicméně skomírala, byť přežila jedno a půl století; poslední rytíře Řádu hvčzdy včlenil Karel Vlll. do Řádu svatého Michala, založeného Ludvíkem XI. Francouzský král Jan II. Dobrý neměl nepřítele jen v Edvardu III. Anglickém. Další zarputilý, naprosto nevyzpytatelný a svrchovaně nebezpečný protivník mu dospěl v osobě navarrského krále Karla I. Zlého (Charles le Mauvais). Král Navarry měl na francouzskou korunu jisté nároky po otci a zejména po matce. O jeho otci, Philippu d'Evreux, jsme v předchozím svazku řekli, že byl synovcem
16