Issuu

Oldřich

Matoušek (ed.)

\.ČR

>rofesionály a rodiny/ Oldřich 208 stran

49.3-053.2 * (048.8:082)

Obsah

Summary

Předmluva

1 Hlavní pojmy a kontexty Oldřich

Matoušek

Psychické trauma

. . . . .

Trauma a nervová soustava

......... .

Okolnosti a podmínky vzniku traumatu u dětí Traumata spojená s vlivem

pečujících dospělých

Trauma a paměť . . . . . . . . . . . . Traumatizace ztrátou

pečující

13 13 15 16 17

osoby . . . .

Trauma a vazba na blízké lidi . . . . . . . . Dlouhodobé následky dětského traumatu

18 19

Dítě

týrané nebo zneužité blízkým dospělým .

Petr Stěpaník

3 Vliv partnerského násilí na Ivana Pokorná,

Oldřich

děti

Matoušek

Pracovní definice základních pojmů Charakteristiky násilné osoby

30 31

Poznámka k historii výzkumu a základní charakteristiky domácností s násilím

Dítě

traumatizované v blízkých vztazích

Obecně

následkům

....... .

Specifické psychické projevy traumatizace dětí partnerským násilím ..

34 37 37 39

traumatizace partnerským násilím

Somatické a psychosomatické následky traumatizace partnerským násilím Pozdní následky traumatizace partnerským násilím Teorie

vysvětlující

traumatizaci

dětí

partnerským násilím

9 Obecné zásady podpo~ Leono Němcovó, Oldřich M Cíl terapie

...... . .

Úloha terapeuta . . . . . Principy a techniky terapi Podpora terapeutického

4 Dítě po ztrátě blízkého člověka

Podpora ve vrstevnických

Informace o úmrtí .

10 Spolupráce profesionálí

Pohřeb

50 51 51

Terezo Chóbovó, Oldřich M

Petr ~těponík

... . . . .

Období po pohřbu Úmrtí prarodiče ..

Ideál

řízené péče

. ...

Řízení péče o traumatizo,

Ochrana osobních

S Zanedbávání jako zdroj a kontext traumatu Oldřich

Matoušek

údajů

konference

Role OSPOD v koordinac

6 Obranné a vyrovnávací strategie

Oldřich Matoušek

Stručný přehled

Případové

11 Rizika spojená s podpor Leono Němcovó

60 65

obranných a vyrovnávacích strategií

Generalizované životní strategie

12 Práce s tělem traumatiz1 Terezo Koryntovó

7 Diagnostika traumatu u dětí

Leona Němcovó

Neurofyziologická výchoc Význam

paměti

. . ...

Obecné principy práce s

8 Kompetence profesionálů

Oldřich Matoušek

Stopování reakcí těla jakc

Terapeutické techniky .

Pracovníci pedagogicko-psychologické poradny . . . . . . . .

Kompetence terapeuta

Pracovníci poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy . .. .

82 83

....... .

děti

86 87 89 91 91

Pracovníci OSPOD

... .

Výchovný poradce školy Školní psycholog Praktický Dětský

lékař

pro

a dorost

psychiatr . . . . . . . . .

Psycholog se specializací

dětská

klinická psychologie

Pracovníci specializovaných krizových center . . . . . Pracovníci organizací poskytujících podporu

pěstounským

rodinám

Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Terapeutický vztah

13 Traumatizované dítě v p Hano Pazlorovó Rodičovství

biologické, p

Traumata, s nimiž děti do

Projevy traumatu v chová Možnosti

pěstouna

v poc

Zvládání problémového <

Pomoc se zpracováním tr

Obsah

ásilím

tnerským násilím e partnerským násilím

ásilím

32 34 37 37 39 47 49 50 51 51

Leona Němcovó, Oldřich Matoušek

Podpora terapeutického rodičovství

95 97 99 101

Podpora ve vrstevnických vztazích .

104

Cíl terapie

........ .

Úloha terapeuta . . . . . . . . . . Principy a techniky terapie . . . .

10 Spolupráce

profesionálů

Tereza Chóbovó,

Oldřich

105

a organizací

Matoušek

........ .

105

Řízení péče o traumatizované dítě

106

Ideál

řízené péče

Ochrana osobních

9 Obecné zásady podpory a terapie

Případové

... .

107

.... .

108 110

údajů

konference

Role OSPOD v koordinaci péče

119

11 Rizika spojená s podporou a terapií Leona Němcovó

gií

60 65

12 Práce s tělem traumatizovaného

127

dítěte

Tereza Koryntavó

128

Neurofyziologická východiska práce s tělem

Terapeutický vztah

79 81 82 83 85 86 87 89 91 91 92

Terapeutické techniky .

133 134 135 136 137

Kompetence terapeuta . . . . . . . . . .

140

Význam

paměti

............... .

Obecné principy práce s tělem při léčbě traumatu Stopování reakcí těla jako podpora seberegulace

idské vztahy

5ie

,unským rodinám

143

13 Traumatizované dítě v pěstounské péči Hana Pazlarovó Rodičovství

biologické,

pěstounské

Traumata, s nimiž děti do

a terapeutické

pěstounské péče přicházejí

Projevy traumatu v chování

dětí

pěstounské péči

.....

podle věku

Možnosti pěstouna v podpoře traumatizovaných dětí Zvládání problémového chování . Pomoc se zpracováním traumat . . . . . . . . . . . .

143 144 147 148 151 153

Dítě

traumatizované v blízkých vztazích

Vliv péče o traumatizované dítě na pěstounskou rodinu

154 155

Možnosti podpory pěstounů . . . . . . . . . . . . . . . 14 Traumatizované dítě v pobytovém zařízení

157

~těpónko Hejčovó

Kontext negativních zkušeností v dětství

157 161 165

Ztráta a odloučení jako zdroj traumatizace Zotavení dítěte v instituci . . . . . . . . . .

Summary

15 Dítě jako oběť trestné činnosti v blízkých vztazích z hlediska policejní praxe .

171

Danielo Květenskó

Vymezení základních

pojmů

171

Oznamovací povinnost podle trestního práva

172

Oznamovací povinnost v kontextu sociálně-právní ochrany dětí

174

Průběh trestního řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

176

Speciální výslechové místnosti a demonstrační pomůcky

178

Předsudky týkající se sexuálního násilí páchaného na dětech

...

180 181

16 Programy pro pachatele násilí v blízkých vztazích

185

Uplatňování zákona o obětech trestných činů

Veroniko Kubeškovó

Cíle programů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Principy a přístupy v programech pro pachatele domácího násilí Faktory ovlivňující podobu programů . . . . . . Faktory zvyšující efektivitu programů

.... . .

Metody a techniky využívané v rámci programů 17 Metody zjišťování kvality vazby dětí na primárního pečovatele

186 186 188 190 191

..... 197

Jindro ~olótovó

Metody založené na pozorování Projektivní techniky .. . Metody používané v ČR

198 201 205

The book is a survey of r, cerning childhood traum.: approaches and treatment red from traumatic experi caused by close people ( friends). It brings chapte coping strategies, and imJ life strategies. Resilience ; operation of a specialist , uses the experience of s in practice. These expen their advice to all concer: the child, his/her family a

Předmluva

V době, kdy píšeme tuto práci, je v naší zemi populární animovaný film V hlavě (v originále Inside Out). Ukazuje činnost složek lidské psychiky jako týmovou spolupráci základních emocí v mysli jedenáctileté Riley, která se stěhuje z vesnice do města. Jednotlivé emoce jsou ve filmu ztěles něny výrazně barevnými postavičkami. Protože film je americký, ústřední postavou se stala Radost. Vedle Smutku, Nechuti a Vzteku účinkuje ve filmu také Strach, a to jako upozaděná hubená fialová postava s motýlkem. Kdyby psal scénář filmu evoluční psycholog, musel by Strach obsadit do hlavní role.Jednoduše proto, že každý člověk má v sobě jako základní psychickou strukturu program, který lidem od pradávných dob umožňo val přežití. Takový program mají v sobě všichni živí tvorové, kteří mají mozek. Sídlem programu jsou vývojově nejstarší partie mozku, v popularizujících pojednáních označované jako plazí mozek. V této oblasti se spouští první reakce v situacích, kdy můžeme být ohroženi. Vzápětí se aktivují další části mozku a celé tělo tak, aby se dalo hrozbě čelit. Pokud je poplach planý, aktivace se vzápětí vypne. Pokud je hrozba vyhodnocena jako reálná, spustí se obranné chování. Když je hrozba odvrácena, obranné chování zmizí. Když se hrozbu nedaří odvrátit nebo hrozí její opakování bez možnosti jí efektivně čelit, aktivace zůstává na vysoké úrovni a vzniká stav označovaný jako traumatizace. Trauma má jak u dětí, tak u dospělých dlouhodobé následky, s nimiž mohou být konfrontováni všichni, kdo s traumatizovaným člověkem při cházejí do intenzivnějšího kontaktu.

Dítě

traumatizované v blízkých vztazích

Tato příručka chce přinést profesionálům a pečujícím dospělým pře hled aktuálních poznatků týkajících se rozpoznávání a léčení traumatu u dětí, které bylo vyvoláno působením blízkých osob. Pozornost je v úvodních kapitolách věnována zdrojům traumatu, obranám proti traumatizaci a vlivu traumatu na psychiku, chování i životní strategie. Schopnost odolávat traumatizaci (tzv. resilience neboli odolnost) je stručně nastíněna v kapitole věnované spolupráci odborníků a institucí. Těžištěm příručky jsou zkušenosti a doporučení z oblasti terapeutické práce s traumatizovaným dítětem, které se týkají přímé práce s dítětem, s jeho okolím i s osobou, která dítě traumatizovala. Oldřich

Hlavní pojm: Oldřich

Matoušek

Psychické trauma

Psychické trauma lze defir s intenzivním strachem, se l době vyrovnat. Tato zkuše krátkodobě i dlouhodobě.

Trauma a nervová sot

Vznik psychického traumat system), viz Le Doux (200~ circuits), viz Saxe et al. (2 stavě mnoha zvířecích dmi V mozku existují návaz1 nebo člověka na bezprosti vývojově staré části mozkL a talamus. Tyto mozkové st střednictvím příslušných h přežití. Základními typy re celého organismu útok, útěk Systém reakce na hrozb chování" začalo co nejryd matu hrozby, spouští se p nost před vším, což až do, 12

a pečujícím dospělým pře >znávání a léčení traumatu zkých osob. Pozornost je umatu, obranám proti trau1í i životní strategie. Schop>oli odolnost) je stručně na1 rníků a institucí. Těžištěm ,ti terapeutické práce s trauáce s dítětem, s jeho okolím

Oldřich

Hlavní pojmy a kontexty Oldřich

Matoušek

Psychické trauma Psychické trauma lze definovat jako zážitek krajního ohrožení spojený s intenzivním strachem, se kterým se dítě nebo dospělý nedokáže v krátké době vyrovnat. Tato zkušenost pak má vliv na postoje a chování, a to krátkodobě i dlouhodobě.

Trauma a nervová soustava Vznik psychického traumatu souvisí s aktivací tzv. systému přežití (survival system), viz Le Doux (2002). Jiní autoři mluví o okruzích přežití (survival circuits), viz Saxe et al. (2007). Tyto okruhy fungují jak v nervové soustavě mnoha zvířecích druhů, tak v nervové soustavě lidské. V mozku existují návazně pracující systémy, které řídí reakce zvířete nebo člověka na bezprostřední hrozbu. Základními prvky v nich jsou vývojově staré části mozku, výše zmíněný „plazí mozek" čili amygdala a talamus. Tyto mozkové struktury po zaznamenání hrozby spouštějí prostřednictvím příslušných hormonů rychlou reakci a tak jedinci zajišťují přežití. Základními typy reakcí na bezprostřední hrozbu jsou v chování celého organismu útok, útěk nebo tzv. zamnnutí. Systém reakce na hrozbu je nastaven tak, aby potřebné „záchranné chování" začalo co nejrychleji. Pokud vnímaný podnět odpovídá schématu hrozby, spouští se poplach pro celý organismus a ten má před nost před vším, což až dosud poutalo pozornost nebo řídilo chování.

Dítě

traumatizované v blízkých vztazích

Po vyhlášení poplachu se až se zpožděním mohou do hodnocení ohrožujících podnětů zapojit další, vývojově mladší, vyšší struktury mozku. Vstupem do nich je také talamus. U člověka se aktivují nadřazené oblasti mozkové kůry - oblast senzorická, prefrontální a temporální-, ve kterých se s malým zpožděním vyhodnocují vnímané podněty v kontextu dostupných zkušeností. Výsledek tohoto porovnání pak s dalším malým zpožděním přichází do amygdaly, která je centrem pro emoce a řídí prostřednictvím vegetativního nervového systému fungování těla. Dodatečné

posouzení instinktivního „alarmu" vyššími částmi mozku může prvotní reflexivní reakci zastavit nebo změnit. Pokud je však hrozba vyhodnocena jako reálná, spuštěné reakce těla a záchranné strategie chování pokračují dál. Nová literatura přináší důkazy o tom, že v reakci na ohrožení mají u lidí významnou roli i jiné části nervového systému než mozek. Polyvagová teorie (polyvagal theory, Porges, 2007) je model nervové regulace autonomního nervového systému. Bloudivý nerv (nervus vagus), nejdelší a nejkomplexnější hlavový nerv, představuje jakýsi most mezi mozkem a vnitřními orgány. Převládají v něm vlákna dostředivá, jen asi čtvrtina vláken je odstředivých. Má dvě větve. Systém sociální komunikace, který se aktivuje v situaci pociťovaného bezpečí, je spojen s fungováním myelinizovaného vagu, který tlumí vlivy sympatiku na vnitřní orgány a tím posiluje stav klidu. Nemyelinizovaný vagus (nazývaný také vegetativní vagus) je spojen s fungováním sympatiku a spouští fylogeneticky nejstarší systém reakce na hrozbu, tzv. zamrznutí. Tento systém má vět šina všech obratlovců. Vedle tohoto okruhu existuje ještě další obranný systém ovládaný sympatickou částí autonomního nervového systému prostřednictvím vyplavování adrenalinu z nadledvinek - ten připravuje organismus na boj nebo útěk. Potenciální hrozby jsou vyhodnocovány prostřednictvím tzv. neurocepce, což je komplexní vnímání chování jiných bytostí a charakteristik prostředí, které není plně reprezentováno ve vědomí. Lidé mají různé vrozené dispozice ke vzniku reakcí na hrozbu, mají i nestejné schopnosti tlumit instinktivní reakce nižších úrovní mozku. Oslabení vlivu vyšší úrovně na nižší úrovně mozkových struktur může vyvolat i nepříznivá zkušenost, například traumatická zkušenost. Při aktivaci traumatu podnětem, který připomíná nezpracovanou traumatickou

situaci,

příp.

osobu, která reflexivní intenzi Když je mozek traum, ukládají se do paměti jen mínkou ohrožení. Tím se 2 i představa o vlastních kom Traumatické události moh, specifické mozkové strukt1 hodnocuje poměr „příleži zkreslit vnímání do té míry žádná nehrozí. Omezuje p riziko přehlíží a dostává se proběhne

Okolnosti a podmínk: Děti

jsou traumatizací ohr srovnání s jinými savci) j, a komplexně závislé na pé, péči dospělých je na druhé st je totiž dobou, kdy děti rr. které budou potřebovat v c V našem typu společno~ lita rodiny. Její důvody jsm existence sociálního státu situacích, fakt, že volba p, strany širokých rodin ani . a ženské roli směrem k zro, nění aj. Rodiny se miniatur rodičů, dětem se v úloze ro Na druhé straně v našem válkami, hladomorem nebe Traumatem pro dítě mů nehoda, ale i jeho vážná n spojená zdravotní péče. Zd moc pečující osoby, psychi frenie a deprese), závislost osobnostní abnormita pei

nohou do hodnocení ohrodší, vyšší struktury mozku. 1 se aktivují nadřazené obrontální a temporální-, ve jí vnímané podněty v konito porovnání pak s dalším terá je centrem pro emoce ~vého systému fungování

mu" vyššími částmi mozku ně nit. Pokud je však hroz ba a a záchranné strategie cho-

v reakci na ohrožení mají než mozek. Poly17) je model nervové regu1divý nerv (nervus vagus), ~dstavuje jakýsi most mezi n vlákna dostředivá, jen asi :. Systém sociální komunikace, ečí, je spojen s fungováním mpatiku na vnitřní orgány vagus (nazývaný také vege:iku a spouští fylogeneticky '(.nutí. Tento systém má vět existuje ještě další obranný mního nervového systému .dledvinek - ten připravuje ~ozby jsou vyhodnocovány plexní vnímání chování ji: není plně reprezentováno

> systému

iku reakcí na hrozbu, mají .kce nižších úrovní mozku. mozkových struktur může 1matická zkušenost. Při akti:zpracovanou traumatickou

Hlavní pojmy a kontexty

osobu, která byla zdrojem traumatu, pak pravděpodobně proběhne reflexivní intenzivní reakce. Když je mozek traumatickými zkušenostmi opakovaně aktivován, ukládají se do paměti jen neintegrované vzpomínky, které jsou připo mínkou ohrožení. Tím se ztěžuje hodnocení běžných situací a druhotně i představa o vlastních kompetencích a vlastní hodnotě (Saxe et al., 2007). Traumatické události mohou podle těchto autorů ovlivnit činnost další specifické mozkové struktury - parietální oblasti mozkové kůry. Ta vyhodnocuje poměr „příležitostí" a „rizik". Nezpracované trauma může zkreslit vnímání do té míry, že člověk vnímá rizika i v situacích, kde mu žádná nehrozí. Omezuje pak své aktivity, vyhýbá se neznámému. Nebo riziko přehlíží a dostává se do situací, ve kterých může být ohrožen. situaci,

příp.

Okolnosti a podmínky vzniku traumatu u dětí Děti

jsou traumatizací ohroženy více nežli dospělí, protože se rodí (ve srovnání s jinými savci) jako bytosti „nehotové" a tím pádem dlouho a komplexně závislé na péči dospělých. Dlouhá doba odkázanosti dětí na péči dospělých je na druhé straně evoluční výhodou druhu Homo sapiens; je totiž dobou, kdy děti mohou učením získávat znalosti a dovednosti, které budou potřebovat v dospělosti. V našem typu společnosti přispívá k ohrožení dětí i křehkost a nestabilita rodiny. Její důvody jsou dobře známé: dlouhá doba lidského života, existence sociálního státu zajišťujícího jednotlivce ve všech náročných situacích, fakt, že volba partnera není předmětem sociální kontroly ze strany širokých rodin ani jiných autorit, dalekosáhlé změny v mužské a ženské roli směrem k zrovnoprávnění a stejnému společenskému uplatnění aj. Rodiny se miniaturizují, děti jsou konfrontovány s rozvody svých rodičů, dětem se v úloze rodičovských osob může střídat více dospělých. Na druhé straně v našem typu společnosti děti nejsou traumatizovány válkami, hladomorem nebo epidemiemi nemocí. Traumatem pro dítě může být válka, přírodní katastrofa, požár, autonehoda, ale i jeho vážná nemoc, omezující nebo s bolestivými zákroky spojená zdravotní péče. Zdrojem dětského traumatu může být vážná nemoc pečující osoby, psychická porucha pečující osoby (zejména schizofrenie a deprese), závislost pečující osoby na návykových látkách, trvalá osobnostní abnormita pečující osoby, těžší mentální deficit pečující

Dítě

traumatizované v blízkých vztazích

osoby, zmizení pečující osoby, konflikt pečujících dospělých a nevhodné zacházení ze strany pečujících osob (které může mít původ v dětských traumatech pečujících osob). Týrání a zneužívání dětí má vysoký traumatogenní potenciál. Má ho tě lesné trestání, zvláště když je pro dítě nesrozumitelné, když ho dítě vnímá jako nezasloužené a když je spojeno s fyzickým zraněním dítěte. Také psychické týrání může dítě traumatizovat, například když je dítěti vyhrožováno tím, že bude z rodiny vyhoštěno, jsou mu ukládány úkoly, které jsou nad jeho síly, a je striktně vyžadováno jejich plnění, je popouzeno proti rodiči v rozvodové situaci, je izolováno, je mu odmítána podpora v situaci, kdy má vysokou potřebu opory od pečující osoby, apod. Extrémní zanedbávání základních potřeb dítěte Gídla, pití, zdravotní péče, kontaktu) může být také oprávněně klasifikováno jako traumatizace.

Traumata spojená s vlivem Během

pečujících dospělých

prvního roku života dítěte se vyvíjí pro něj klíčová vazba na primární pečující osobu. Pokud u dítěte kontakt s pečující osobou vzbuzuje očekávání, že budou uspokojeny jeho potřeby, mozek dítěte aktivuje jiná spojení než v případě, kdy kontakt s touto osobou bude přinášet frustraci, nebo dokonce hrozbu. Mozkové spoje posilované blízkostí pečující osoby se při dalších kontaktech s ní vždy aktivují přednostně. V pří padě reakce dospělého, která je dostatečně sladěná s potřebami dítěte, bude dítě svými naučenými reakcemi posilovat jistou vazbu mezi sebou a pečující osobou, v případě netečného nebo agresivního dospělého bude u dítěte automaticky spouštěno obranné chování. Oba typy reakcí na primární pečující osobu se pak obvykle generalizují a přenášejí na jiné lidi, kteří se podílejí na péči. Dítě, které vyrůstá v bezpečném prostředí, se učí regulovat své emoce a řešit nesoulad svých potřeb s očekáváním dospělých. V této regulaci mu pomáhají dospělí tím, že dávají najevo pochopení pro jeho stavy a při způsobují své chování možnostem dítěte. Když dítě vyrůstá v prostředí, které není bezpečné a chápající,je pro ně hlavní obrana. Obranné reakce se pak v psychice dítěte spouštějí „preventivně", a to i v situacích, kdy újma nehrozí. Už samu blízkost dospělého mohou tyto děti pokládat za signál ohrožení, také neutrální výraz obličeje mohou považovat za výraz opovržení nebo hněvu.

Zdrojem traumatizace 1 školním kolektivu obvykl1 sourozenci může být spoje chovající sourozenec může mladších. Zdrojem traumatu moh< cími osobami, přesto se s r, ního zneužívání dětí (pach

Trauma a

paměť

Hodnocení míry traumatiz matu. Ziegler, který se zab) (2000), rozlišuje dva typy plicitní paměť zahrnuje vzp rých oblastech mozku, v lir i traumatické zážitky z dět V průběhu dalšího života ného vztahu k aktuální situ vzpomínky (na místa, oso stupně během dospívání c matem, je explicitní paměť aktuální situací a také aktu „programování" od dospěl mínky na traumatizující d dit falešné vzpomínky na ti výjimečné, že si dítě ideali: druh psychické obrany - v citní paměti jsou nepřijatel transformovány do takové

Traumatizace ztrátou

Ztráta může být relativní s otcem se kvůli rozvodu s týdny. Ještě menší kontakt odnětí svobody ve vězení;

Hlavní pojmy a kontexty

ících riůže

dospělých

a nevhodné mít původ v dětských

togenní potenciál. Má ho tě mitelné, když ho dítě vnímá kým zraněním dítěte. Také příklad když je dítěti vy hrou mu ukládány úkoly, které jejich plnění, je popouzeno >, je mu odmítána podpora d pečující osoby, apod. Ex: Gídla, pití, zdravotní péče, váno jako traumatizace.

:h dospělých

,ro něj klíčová vazba na pritkt s pečující osobou vzbu,třeby, mozek dítěte aktivuje :mto osobou bude přinášet >0je posilované blízkostí pey aktivují přednostně. V pří sladěná s potřebami dítěte, ,at jistou vazbu mezi sebou :1.gresivního dospělého bude ,ání. Oba typy reakcí na priizují a přenášejí na jiné lidi,

, se

učí

regulovat své emoce V této regulaci mu 1opení pro jeho stavy a při iyž dítě vyrůstá v prostředí, vní obrana. Obranné reakce rně", a to i v situacích, kdy 10hou tyto děti pokládat za mohou považovat za výraz >spělých.

Zdrojem traumatizace mohou být také vrstevníci dítěte. Šikana ve školním kolektivu obvykle představuje pro oběť trauma. Incest mezi sourozenci může být spojen s traumatizací jednoho dítěte. Agresivně se chovající sourozenec může v rodině traumatizovat několik dětí, obvykle mladších. Zdrojem traumatu mohou být dospělí, kteří nejsou primárními pečují cími osobami, přesto se s rodinou stýkají. To je časté v případech sexuálního zneužívání dětí (pachatelem bývá partner matky, prarodič, strýc).

Trauma a paměť Hodnocení míry traumatizace není možné opírat o paměťové stopy traumatu. Ziegler, který se zabýval spolehlivostí paměti s ohledem na trauma (2000), rozlišuje dva typy paměti, tzv. paměť implicitní a explicitní. Implicitní paměť zahrnuje vzpomínky a zkušenosti uložené ve vývojově starých oblastech mozku, v limbickém systému. Do ní se ukládají mimo jiné i traumatické zážitky z dětství, které jsou později nesnadno vybavitelné. V průběhu dalšího života se tyto vzpomínky někdy objevují bez zřetel ného vztahu k aktuální situaci. Explicitní paměť zahrnuje vědomě uložené vzpomínky (na místa, osoby, situace a souvislosti). Ta se naplňuje po· stupně během dospívání dítěte. Když jde o vzpomínky spojené s traumatem, je explicitní paměť také málo spolehlivá, protože je ovlivňována aktuální situací a také aktuálními zájmy. U menších dětí snadno podléhá ,,programování" od dospělých, jehož účelem může být zahladit vzpo· mínky na traumatizující chování programujícího dospělého, resp. navo· dít falešné vzpomínky na traumatizaci chováním jiného dospělého. Není výjimečné, že si dítě idealizuje osobu, jež s ním špatně zacházela, což je druh psychické obrany - vytěsnění příliš traumatických zážitků. Z explicitní paměti jsou nepřijatelné vzpomínky obvykle vymazávány nebo jsou transformovány do takové podoby, ve které nezraňují.

Traumatizace ztrátou pečující osoby Ztráta může být relativní - například z každodenního kontaktu dítěte s otcem se kvůli rozvodu stane kontakt v délce dvou dnů jednou za dva týdny. Ještě menší kontakt mívá dítě s rodičem, který si odpykává trest odnětí svobody ve vězení; v takovém případě dítě nemusí rodiče vidět

Dítě

traumatizované v blízkých vztazích

i roky. Někdy se rodič vzdálí od dítěte na dlouhou dobu kvůli pracovním povinnostem. Někdy je rodič díky nemoci dlouhodobě hospitalizován. Ztráta může být absolutní, pokud dítěti rodič zemře. Nejhůře se dítěti zpracovávají ztráty v případech, kdy vztah k osobě, které zmizela, nebyl pozitivní a šlo o osobu přímo o dítě pečující. Nejlépe se zpracovávají ztráty, které byly spojeny s úlevou, s řešením neúnosné situace Qewett, 1982). U dětí opuštěných přímo pečující osobou jsou běžné projevy vývojové regrese. Oplakávání zmizelé pečující osoby má u dětí podobné projevy jako u dospělých; jde o dlouhodobý proces začínající obvykle protestní reakcí nebo popíráním ztráty a přecházející do smutku a zoufalství, přičemž tyto fáze vyrovnávání se se ztrátou nejsou ohraničené a mohou se prolínat. Pokud před ztrátou významné osoby nebyla poškozena schopnost dítěte vázat se na dospělé, začne se dítě postupně orientovat na jiné zdroje opory.

umožnil udržet pouto s p jsou nepředvídatelné a nes1 Nejčastější poruchy cho, uvedeme podle Hughese C výsledky v té době dostupr

Trauma a vazba na blízké lidi

• Pokus o navázání hlubší] paniku. • Snadno se povrchně přá • Mají špatnou schopnost • Mají zhoršenou schopno • Mají zhoršenou schopnc • Mají tendenci k vnímán Gen dobré, nebo jen špa • Je u nich časté „odpojov • Trpí pocity extrémního i

Mají nutkavou potřebu . Je u nich časté lhaní, a t< Mají odpor k pravidlům Oční kontakt pociťují v<: Mají neadekvátní tělesn: moc). • V jejich interakcích chyl: • Mají rozličné poruchy • • • • •

vyměšování).

Jistá vazba na blízké pečující osoby je v současnosti pokládána za nezbytnou podmínku zdravého psychického vývoje. Pokud rodič nereaguje na dítě adekvátně, dítě má tendenci zrcadlit jeho přístup - na odmítání reaguje stažením, na nekonzistentní chování nekonzistentním chováním, na agresivní projevy vlastními zlostnými projevy (Kagan, 2004). U dětí traumatizovaných v blízkých vztazích se proto ve vztahu k pečujícím dospělým vyskytuje nejčastěji vazba vyhýbavá a vazba odporující (Anderson a Alexander, 2005), což jsou typy nejistých vazeb. Vyhýbavá vazba (avoidant attachment) spočívá v tom, že dítě potlačuje citové projevy, na které pečující osoba reaguje negativně. Tím si chce dospělého naklonit, ale za cenu pseudodospělé vyrovnanosti. Současně s tím si dítě zkouší, zda a v kterých situacích by bylo možné se bez opory dospělých obejít. Odporující (rezistentní) vazba (resistant attachment) je strategie označující přehánění emočních projevů, čímž dítě chce vyvolat pozornost rodiče nebo jiných lidí. Pokud ji získá, projevuje v dalším kontaktu zdráhavost nebo závislost. U těžce traumatizovaných dětí je ještě popisována dezorganizovaná vazba (disorganised attachment), která se typicky vyskytuje u dětí zneužívaných a zanedbávaných, u dětí vyrůstajících v chaotickém prostředí. Ty nenašly konzistentní způsob chování, který by jim

Dlouhodobé následkl

Lidé, kteří měli v dětském · pak v dospělosti prokazat< holismu, deprese, užívání partnerské násilí a sebevra.ž šeností je kumulativní, což notlivý člověk v dětství ud má v dospělosti. Očekávan takové zkušenosti v dětství, vyrůstali v bezpečném pros

Hlavní pojmy a kontexty

1hou dobu

kvůli

llouhodobě

pracovním hospitalizován.

zemře.

padech, kdy vztah k osobě, ·ímo o dítě pečující. Nejlépe !levou, s řešením neúnosné ,římo pečující osobou jsou zmizelé pečující osoby má le o dlouhodobý proces za1ím ztráty a přecházející do návání se se ztrátou nejsou d ztrátou významné osoby ta dospělé, začne se dítě po-

1časnosti

pokládána za ne' vývoje. Pokud rodič nezrcadlit jeho přístup - na 1tní chování nekonzistentími zlostnými projevy (Ka-

ích se proto ve vztahu k peyhýbavá a vazba odporující { nejistých vazeb. Vyhýbavá že dítě potlačuje citové prorně. Tím si chce dospělého nosti. Současně s tím si dítě žné se bez opory dospělých 1t attachment) je strategie dítě chce vyvolat pozornost ruje v dalším kontaktu zdráých dětí je ještě popisována !nt), která se typicky vyskyu dětí vyrůstajících v chao•Ůsob chování, který by jim

umožnil udržet pouto s pečujícím dospělým. Jejich reakce na dospělé jsou nepředvídatelné a nesrozumitelné. Nejčastější poruchy chování u dětí s nejistou vazbou na pečující osoby uvedeme podle Hughese (1997), který do následujícího přehledu shrnul výsledky v té době dostupných výzkumných studií: Mají nutkavou potřebu řídit chování druhých, dospělých i dětí. Je u nich časté lhaní, a to i v situacích, kdy jsou chyceny při činu . Mají odpor k pravidlům, je pro ně typické opozičnictví. Oční kontakt pociťují ve většině situací jako nepříjemný. Mají neadekvátní tělesný kontakt (buď nechtějí žádný, nebo ho chtějí moc). • V jejich interakcích chybí spontánnost a potěšení. • Mají rozličné poruchy základních tělesných funkcí (jídlo, spánek,

• • • • •

vyměšování).

• Pokus o navázání hlubšího vztahu ze strany jiné osoby u nich navozuje paniku. • Snadno se povrchně přátelí s jinými. • Mají špatnou schopnost komunikovat a udržovat konverzaci. • Mají zhoršenou schopnost plánovat, řešit problémy, předvídat následky. • Mají zhoršenou schopnost empatie. • Mají tendenci k vnímání a hodnocení sociálních situací v extrémech (jen dobré, nebo jen špatné). • Je u nich časté „odpojování" od vlastních emocí a tělesných vjemů . • Trpí pocity extrémního studu.

Dlouhodobé následky dětského traumatu Lidé, kteří měli v dětském věku nepříznivé zkušenosti s dospělými, mají pak v dospělosti prokazatelně více zdravotních problémů, včetně alkoholismu, deprese, užívání nealkoholových drog, je u nich také častější partnerské násilí a sebevražedné pokusy. Vliv dětských nepříznivých zkušeností je kumulativní, což znamená, že čím více takových zkušeností jednotlivý člověk v dětství udělal, tím větší zdravotní a sociální problémy má v dospělosti. Očekávaná délka života u lidí, kteří měli víc než 6 typů takové zkušenosti v dětství,je o dvacet let kratší v porovnání s lidmi, kteří vyrůstali v bezpečném prostředí (Wilkins et al., 2014).

Oldřich

Matoušek (ed.)

D1te tra zované v blízkých vztazích Manuál pro profesionály a rodiny Odpovědná redaktorka Lenka Běloušková Technická redaktorka Kateřina Tvrdá Sazba Jan Hampl Obálka Vladimír Zindulka Foto na obálce Shutterstock Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o., jako svou 2967. publikaci. 208 stran. Vydání první, Praha 2017 Tisk Rentis, s. r. o.

Knihy Portálu si můžete objednat na adrese: Portál, s. r. o., Klapkova 2, 182 00 Praha 8 tel.: 283 028 202, 283 028 203 na internetu: http://obchod.portal.cz nebo e-mailem: obchod@Jportal.cz

p portál

Oldřich

Matoušek (ed.)

Cílem publikace je seznámit čtenáře s traumatem, které dítěti způsobila pečující osoba, a popsat způsoby podpory, resp. léčby traumatizovaného dítěte. Pokryta jsou témata jako neurofyziologie traumatu, dispozice k traumatu, nezdolnost, vliv na kvalitu vazby k blízkým osobám, překonání traumatu v terapii, rizika spojená s terapií, podpora traumatizovaného dítěte v rodině. Na knize, která má multidisciplinární charakter, se vedle editora podíleli psychologové a sociální pracovníci pracující s traumatizovanými dětmi a s jejich rodiči : Petr Štěpaník, Ivana Pokorná, Leona Němcová, Tereza Chábová, Tereza Koryntová, Hana Pazlarová, Štěpánka Hejčová, Daniela Květenská, Veronika Kubešková a Jindra Šalátová.

Doc. PhDr. Oldřich Matoušek učí na katedře sociální práce FF UK v Praze a působí jako soudní znalec v opatrovnických věcech. Má za sebou dlouholetou praxi klinického psychologa a psychoterapeuta. Zabýval se výzkumy dětí, mládeže, organizací programů pro rizikové děti a dospívající a poskytoval supervizi. Je autorem, spoluautorem či editorem řady odborných publikací i populárních knih (Mládež a delikvence, Ústavní péče, Slovník sociální práce, Rodina jako instituce a vztahová síť, Encyklopedie sociální práce, Sociální služby, Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Podpora rodiny, Děti a rodiče v rozvodu).

ISBN 978-80-262-1242-3

188026

212423