Obsah Předmluva
Převoz arů přes státní hranice
6 6
Poděkování
z pohledu CITES
43
Převoz přes státní hranice ČR Všeobecně
o arech
Původ a vývoj
Systematika Příběh
mimo Evropskou unii
8
Převoz arů přes státní hranice
8 8
ary horského (ara cou/on,)
Arové v přirozených biotopech
12
13
Zápisky z cest: Na jílovém lizu
16
Výzkum v Tambopata, Peru Nebezpečí a ochrana Přirození nepřátelé
Obchod 23 Ochranná opatření
20
21 22
Jak se jako chovatel arů můžu aktiv ně zapojit do ochrany tohoto rodu ve volné přírodě? 26
• Arové v lidské péči Kulturní dějiny 30 Etika chovu arů 32 Chov ochočených arů
28
30
33
Zajímavý příběh o chovu arů hyacintových ve Švédsku 34
Voliérový chov arů - ideální rozhodnutí
37
38
Povinnosti chovatele arů z pohledu úmluvy CITES 40 Povinnosti chovatele arů z veterinárního hlediska 41
Kde aru koupím? 42 Odchyt ary z voliéry 42 Převoz arů 43 2
• Chovatelské za řízení
48
Obohacení životního prostoru arů 48 Chov arů ve vnitřních voliérách 51 prodlužování dne 52 Osázení voliér 55 Vybavení voliér 56 Sprchovací systém pro ary 58 Větrání je důležité 58 Elektroinstalace 59 Vnitřní a venkovní voliéry
Zápisky z cest:
• Pořízení arů
z veterinárního hlediska 45 Ara jako nový člen rodiny 46 Seznámení arů 46 Arové a ostatní zvířata 47
Osvětlení a
25
Arové hyacintoví v Brazílii
44
59
Závěsné klece
61 Chov arů v kolonii 61 Zastřihávání letek
Vitamír stopov1 Usklad Pitná v1
Cho~
Podmír Určení
Hnízdn Stimulé Chovár Reproc Oploze
Snůška
Odcho,
Vylétm Osamo
Agresi" Umělý
63 64
Chov arů navolno Chov různých druhů papoušků ve společné voliéře 66 Délka života u arů 68 Úhyn ary 70 Záznamy o chovu 70 Co dělat, když ara ulétne 71
Výživa a krmení arů Zrniny pro ary 74 Ořechy a palmové ovoce Naklíčené zrniny 77 Ovoce a zelenina 79 Živočišná potrava 79 Granule 79
72 74
OznačE
Mladý1 Záchra Kříže ne
Zdrč
Preven Drápy, Pelichá Psychic
51
:;2
OBSAH
Vitamíny, minerály, stopové prvky a grit 80 Uskladnění krmiva 81 Pitná voda 81
Chov arů
48
82
Podmínky pro chov 82 Určení pohlaví u arů 85 Hnízdní budky 85 Stimulace chovných párů 87 Chování v páru, tok a hnízdění 89 Reprodukční období u arů 90 Oplozenost vajec 90 Snůška a vývoj embrya 90 Odchov pod rodiči 92 Vylétnutí mláďat z budky 96 Osamostatnění mláděte 97 Agresivní chování 98 Umělý odchov 99 Odchov pod náhradními rodiči Produktivita 101 Odebrání vejce 102 Líhně a odchovny 102 Líhnutí 104 Úhyn embrya ve vejci 105 Ruční dokrmování 107 V'Ý'Joj mláďat 112 Odstav 112
Označenípapouška
114 Mladý papoušek 115 Záchranné programy 116 Kříženci a mutace 117
Zdravotní péče o ary 118 Preventivní opatření 118 Drápy a zobák 118 Pelichání 120 Psychické poruchy 120
100
Odčervení
122 Nebezpečí 122 Myši a potkani 123 Desinfekce 123
• Nemoci arů
124
Úvod 124 Častá onemocnění
124
Nemoc zobáku a peří papoušků 124 Neuropatická gastrická dilatace 126 Papilomatóza 127 Pachecova nemoc 127 Newcastelská nemoc 127 Psitakóza 127 Plísňová onemocnění, mykózy 128 Poranění
129
Poraněníkůže
129
Zlomeniny 129 . Poranění způsobená kroužkem
129
3
Druhy arů Modří arové
130
Ara kaninda
130
Ara hyacintový
132
Pojmenování 132 Mladí ptáci 132 Poddruhy 132 Rozšíření 132 Biotop arů hyacintových 133 Život ve volné přírodě 134 Ohrožení a ochrana 136 Chov a chování 137 Chov 139 Různé 146
Ara kobaltový
Rod Cyanopsitta Ara škraboškový
Ara vojenský
Ara zelený
4
Ara
182
Ara ru
185
Názevdruhu 185 Habitus 186 Poddruhy 186 Rozšíření 187 Biotop arů arakanga 187 Život ve volné přírodě 187 Ohrožení a ochrana 189 Krmivo a povaha druhu 190 Chov 190 Různé 191
159 Ara ararauna 159
Ara m
177
Ara arakanga
Rod Ara
Název druhu 159 Habitus 160 Poddruhy 160 Rozšíření 160 Biotop arů ararauna 161 Život ve volné přírodě 161 Ohrožení a ochrana 162 Voliéry a povaha druhu 162 Chov 164 Historické zajímavosti 165
170
171
Název druhu 177 Habitus 177 Poddruhy 177 Rozšíření 178 Biotop arů zelených 178 Život ve volnosti 179 Ohrožení a ochrana 180 Způsob chovu a povaha druhu Chov 183 Různé 184
152 152
Název druhu 152 Habitus 152 Poddruhy 152 Rozšíření 153 Biotop arů škraboškových 153 Život ve volné přírodě 154 Ohrožení a ochrana 154 Způsob chovu a chování 156 Odchovy v lidské péči 157 Různé 158
Ara če
Název druhu 171 Habitus 171 Poddruhy 171 Rozšíření 172 Biotop arů vojenských 173 Život ve volné přírodě 173 Ohrožení a ochrana 174 V lidské péči 175 Chov 175 Různé 176
147
Název druhu 147 Habitus 147 Poddruhy 147 Rozšíření 147 Biotop arů kobaltových 148 Život ve volné přírodě 148 Ohrožení a ochrana 150 Chov a chování 151
166
Název druhu 166 Habitus 166 Poddruhy 167 Rozšíření 167 Biotop arů kaninda 167 Život ve volné přírodě 168 Ohrožení a ochrana 170 Způsob chovu a povaha druhu Různé 171
zelenokřídlý 192 Název druhu 192 Habitus 192 Poddruhy 193 Rozšíření 193
Ara hc
OBSAH
Biotop 193 Život ve volnosti 193 Ohrožení a ochrana 195 Vhodné voliéry 198 Chov 198 Různé 199
Ara 170
červenouchý 200 Název druhu 200 Habitus 200 Poddruhy 200 Rozšíření 201 Biotop 201 Život v přírodě 201 Ohrožení a ochrana 202 Voliéry 203 Chov 203 Různé 204
Ara malý
Ara
rudobřichý 208 Název druhu 208 Habitus 209 Poddruhy 209 Rozšíření 209 Biotop 209 Život ve volné přírodě 209 Ohrožení a ochrana 211 Voliéry a povaha druhu 211 Chov 212 Různé 213
Ara horský
Různé
213
Název druhu 213 Habitus 214 Poddruhy 214 Rozšíření 214 Biotop 214 Život ve volnosti 214 Ohrožení a ochrana 214 Voliéry a povaha druhu 215
215 217
Ara marakana
217
Název druhu 217 Habitus 217 Poddruhy 217 Rozšíření 217 Biotop 217 Život ve volnosti 218 Ohrožení a ochrana 218 Výživa a povaha druhu 219 Chov 219 Různé 220
Ara žlutokrký
221
Název druhu 221 Habitus 221 Poddruhy 221 Rozšíření 221 Biotop 221 Život ve volné přírodě 221 Ohrožení a ochrana 222 Zajímavosti z chovu 222 Chov 223 Různé 223
204
Název druhu 204 Habitus 205 Poddruhy 205 Rozšíření 205 Biotop 205 Život ve volné přírodě 206 Ohrožení a ochrana 207 Výživa a povaha druhu 207 Chov 208 Různé 208 182
Chov
Rod Diopsittaca Ara
224
červenoramenný
224
Název druhu 224 Habitus 224 Poddruhy 224 Rozšíření 225 Biotop 225 Život ve volnosti 226 Ohrožení a ochrana 226 Voliéry a povaha druhu 226 Chov 227 Různé 228
Vyhynulé druhy Ara tyrkysový Ara kubánský
228
228 228
Hypotetické druhy
229
• Odkazy 230 Literatura 230 Užitečné adresy 236 5
Všeobecně
o arech
Původ a vývoj Počet
prehistorických nálezů, které se týkají papoušků, je velice malý a vůbec původ papoušků jako takových je pouze stručně dokumentován. Předkové dnešních papoušků Nového světa byli před 65 miliony let, okolo konce doby křídové, od Starého světa zcela izolováni. Separace papoušků Nového světa dle biochemických vyšetření však nastala již před 80 miliony let. Nejstarší dochovaný zástupce novodobého rodu papoušků Nového světa žil před přibližně dvaceti miliony lety v třetihorách a pocházel z horního miocénu severní Ameriky. Nálezy, které by byly podobné arům z pravěku, nejsou známy. V neotropech dnes žije téměř jedna třetina z celkového počtu všech známých 340 druhů papoušků. Masivní zobák arů se vyvinul s největší pravděpodobností potřebou speciální potravy. Zástupci papoušků rodu Ara patří v Novém světě k rozšířeným, jelikož zaujímají širokou oblast výskytu, která se rozprostírá od severu střední Ameriky až k severní Argentině. Mezi další papoušky, kteří mají širokou oblast výskytu, patří ještě rody Aratinga a Amazona.
Systematika Systematika je všeobecně věda, která zkoumá druhy a druhovou diverzitu organismů a všechny vztahy mezi nimi. Pro klasifikaci byly učiněny četné systematické výzkumy. Druhy jsou zahrnuty v rodech, které jsou zahrnuty v čeledích a ty dále v řádech. Ve struktuře klasifikace ptáků jsou rovněž poddruhy, podrody, podčeledi apod.
8
Arové patří do čeledi Psittacidae (papouškovití), podčeledi Psittacinae, tribusu Arini. U tribu Arini se jedná o monofyletickou skupinu, tedy o skupinu. V neotropické oblasti se během pozoruhodně krátké doby rozvinula velmi pestrá druhová variabilita. Nicméně se papoušci Nového světa na základě chromozomů odlišují jen velice málo. Vzhledově se však odlišují markantněji. U papoušků rodu Ara se můžeme setkat s velikostními rozdíly, od ary malého, který měří 31 cm, až po aru hyacintového, který měří jeden metr. Přesto však existují spojitosti, které jsou stejné pro všechny druhy arů. Všichni arové mají dlouhé ocasy a nahou lícní oblast na obličeji kolem zobáku. Stejně jako ostatní druhy papoušků, i arové jsou pro současné taxonomy oříškem. Vě decká pojmenování arů se v dílech různých autorů liší v závislosti na jejich osobních názorech. Modří arové byli od rodu Ara odděleni a tvoří samostatný rod Anodorhynchus. Také ara škraboškový (Cyanopsitta spixii) dřív patřil k rodu Ara a nyní jde o monotypický druh. To znamená, že tento rod zahrnuje pouze jeden druh. Podle nejnovějších biochemických výzkumů by měl však ara škraboškový dokonce patřit do rodu dlouhoocasých aratingů (Collar v Arndtovi, 1990-1996, 1999). Na základě hlasových projevů a letových schopností arů červenoramenných (Ara nobilis) byl pro tyto malé ary vytvořen rod Diopsittaca (Wolters, 1975; Low, 1990). Stále jsou však autoři, kteří používají staré rodové jméno Ara (Forshaw, osobní. sdělení, 2000).
ipoušArini. mskuoblasti rozvi-
l.
ic-
ákladě
Vzhle-
setkat , který , který spojihy arů. nahou
l,
i aro-
m. Vě
izných [ch nálděleni
s. Také rív patýdruh. pouze nemicboškocasých
-1996,
:tových nobilis) ~sittaca ,u však jméno
VŠ EO BECNĚ O ARE CH Vegetační zóny neotropické oblasti. Arové obývají tropické deštné lesy, ale také palmové savany, lužní lesy, trnité stepi, suché lesy, horské deštné lesy, přechodové lesy a zřídka se vyskytují také na obdělávaných
v soula neye. 1 nován, dem rr druhy další k
20
Hemip.
půdách.
1920 i „novýc rých n mezi jé jmeno1 Jakr okamž rik (20
1 Argentina 2 Bolívie 3 Brazilie 4 Chile 5 Kolumbie 6 Guatemala 7 Kuba 8 Ekvádor 9 Franc. Guyana 10 Guyana 11 Honduras 12 Mexiko 13 Nicaragua 14 Panama 15 Paraguay 16 Peru 17 Surinam 18 Trinidad und Tobago 19 Uruguay 20 USA 22 Belize 23 EI Salvador 24 Kostarika 25 Jamajka 26 Haiti 27 Dominikánská republika 28 Portoriko
•
Propyr
uvedl . být na hrazen, stanov< napart<
Primo/;
Fon
razňují
příbuz1
Tropický deštný les Ostatní - palmové savany, stepi s trnitým bušem, suché lesy, přechodové lesy
Pokud byste si u arů červenoramenných odmysleli nahou lícní oblast, tak na základě vzezření i povahy by odpovídal druh spíš zařazení do rodu Aratinga. Proto byl pro tohoto aru vytvořen monotypický rod Diopsittaca. V nedávné době pak došlo k oddělení jednoho poddruhu ary červenoramenného. Poddruh ara červenoramenný amazonský (Diopsittaca n. cumanensis) byl uznán samostatným druhem ara amazonský- Diopsittaca cumanensis. Někteří vědci, taxonomové a výzkumní pracovníci tvrdí, že rod Ara má stále ještě poměrně dost široké spektrum v sobě zahrnutých papoušků. Domnívají se též, že velcí 10
0--=====2:::iOOO km
arové rodu Ara jsou blíže příbuzní arům rodu Anodorhynchus než malým druhům arů, což vedlo k tomu, že byly malé druhy odděleny. Ara rudobřichý (Ara manilata) je nově Orthopsittaca manilatus, ara horský (Ara couloni) je nově Primolius couloni (ale předcházel mu ještě název Orthopsittaca couloni), ara marakana (Ara maracana) je v současnosti Primolius maracana (a předchá zel mu Propyrrhura maracana) a ara žlutokrký (Ara auricollis) je nyní Primolius auricollis (a předcházel mu Propyrrhura auricollis). Tyto nové názvy odkazují zpět do roku 1990 na taxonomy Sibley a Monroe, kteří je vytvořili
Úzkou také ch (Abran Zejr uznává
Diopsit druhy i; nanejvJ a
ještě,
vskuth navání Primo/i
ni arovc
tingům
Anodor
V ja „novou který s1 ním pt;
blém je
VŠ E OB E CNĚ O ARECH
2000km
=
arům
ruhům
druhy
milata)
a hor-
~ouloni Jsittaca ma) je
v souladu s teoriemi taxonomů Sicka a Whitneye. Ara malý (Ara severus) nebyl přejme nován, přestože patří k malým arům. Důvo dem může být podobnost obličeje s velkými druhy arů. Hoppe (1998) poté udělal ještě další krok, když zařadil aru malého do rodu Hemipsittacus, který poprvé použil v roce 1920 Alipio de Miranda-Ribeiro. U všech ,,nových" názvů rodů se jedná o oživení starých názvů, přičemž autoři podtrhli rozdíly mezi jednotlivými druhy skrze speciální pojmenování rodů. Jakmile byly nové názvy rodů publikovány, okamžitě byly zpochybněny. John Penhallurik (2001) je toho názoru, že pojmenování Propyrrhura, které ve své práci v roce 1920 uvedl Alipio de Miranda-Ribeiro, by mělo být na základě zoologické nomenklatury nahrazeno starším názvem Primolius, které bylo stanoveno Prinzem Charlesem L J. L. Bonaparte v roce 1857. Posléze byl název rodu Primolius skutečně uznán. Forshaw (1989) a Abramson (1995) zdů razňují, že všichni arové jsou velice úzce příbuzní a přibližují se k rodu Aratinga. Úzkou příbuznost dokazují mimochodem také chromozomální vyšetření od Valentine (Abramson, 1995). Zejména Forshaw nová zařazení arů neuznává a ohledně již zmíněného rodu arů Diopsittaca namítá: ,,Pokud by měly být malé
druhy arů odděleny od velkých druhů arů, tak nanejvýše v rámci poddruhů," tvrdí Forshaw a ještě doplňuje: ,,Dále si nejsem jistý, zda je vskutku oficiálně oprávněné používat pojmenování Diopsittaca a Orthopsittaca (později Primolius)." Forshaw uznává, že jsou si všich-
) na ta-
ni arové příbuzní a nejvíce se přibližují k aratingům. Patrný je pro něj rozdíl mezi rody Anodorhynchus a Cyanopsitta. V jakém rozporu mohou být názory na ,,novou" taxonomii ukazuje také Sick (1993), který strávil většinu svého života pozorováním ptáků v Brazílii. Domnívá se, že: ,,Pro-
ytvořili
blém je, že se pojmenování Ara okolo roku
·edchálutokr-
fficollis s). Tyto
1800 přeneslo v nové literatuře i na jiné druhy s nahou lícní oblastí, které s jistotou mezi ary nepatří." Mezi pravé ary řadí ary ararauna, ary arakanga, ary zelenokřídlé, ary hyacintové, ary kobaltové a ary tyrkysové. Podle jeho názoru je jim blízký pouze ara malý. Mezi ary pak vůbec nezařazuje aru škraboškového a také za ary nepovažuje aru marakana, žlutokrkého, rudobřichého, horského a čer venoramenného. Na základě jejich chování a hlasových projevů je přiřazuje k aratingům. Zajímavé je, že v Brazílii skoro nikdo tyto malé druhy arů za ary nepovažuje a jsou nazývány „Maracana". Někdy jsou taxonomické změny učiněny unáhleně. K dispozici jsou nové poznatky, které mohou dát problematice nový rozměr. Systematika není v žádném případě uzavře ná, nýbrž se dále vyvíjí a může být doplňo vána. Zatímco Linné zařazoval ptáky na základě vnějších a vnitřních znaků a Huxley (1861) je rozděloval dle lebeční kosti, řídí se dnešní vědci molekulární biologií druhu. Molekulární biologie je vědní disciplína zabývající se studiem buněčných biologických procesů na jejich molekulární úrovni. Podstata některých biologických jevů, jako například dědičnosti, je odhalitelná pouze studiem jejich molekulární podstaty. Z metodologického hlediska je dnešní ptačí systematika založená na kladistických analýzách genomů (mitochondriálního i jaderného) nebo - v menší míře - morfologických znaků. Aplikace kladistiky na DNA vytlačila dřívější fenetickou techniku DNA-DNA hybridizace, která měří podobnost bez ohledu na to, zda je zděděná od společ ného předka. Na hybridizaci byly založeny velké analýzy 90. let, včetně té, kterou předložili Sibley & Ahlquist (1990). Její závěry jsou dosud považovány za poměrně spolehlivé, pokud jde o seskupování jednotlivých druhů do větších celků, ne však, co se týče vzájemných vztahů mezi těmito většími skupinami.
11
VŠEOBECNĚ O ARE CH
Genetická příbuznost mezi druhy a čele děmi je analyzována biochemickou metodou. Pro chovatele jsou mnohdy taxonomické novinky nepochopitelné. Zejména ty, které byly učiněny na základě DNA analýz. Je škoda, že nejsou tyto kroky konzultovány s ornitology, kteří papoušky dennodenně pozorují ve volnosti, a s chovateli. Jejich názory by rozhodně měly být brány v potaz. Ara horský - přečtěte si zajímavý příběh, jak se tito krásní arové dostali do Evropy.
Příběh ary horského (Ara couloni), Sclater, 1876 Johann Jakob von Tschudi se narodil 25. čer vence 1818 v malebném městečku Glarus, ve vysokohorské oblasti východního Švýcarska. Už v patnácti letech se začal zajímat o přírodní vědy. Na jaře 1834 se přestěhoval do města Neuchatel ve francouzsky hovořící části Švýcarska, kde bylo na základě iniciativy Louise Coulona (1804-1894) založeno přírodovědné muzeum. Když si jeden výrobce ze Ženevy pronajal loď, která měla vyvážet zboží ze Švýcarska do zámoří, viděl to Coul on jako skvělou příležitost, jak získat pro muzeum exotická zvířata. Zařídil, aby na lodi jménem „Edmond" mohl cestovat i mladý švýcarský přírodovědec Tschudi, který v roce 1837 napsal svému bratrovi: ,,Vyjíždím s odvahou do daleké země a svůj vysoký cíl mám stále před očima." Loď „Edmond" opustila evropské břehy dne 27. února 1838. Původně byla naplánovaná cesta kolem světa, ale vzniklé okolnosti to nedovolily. Po téměř stodenní cestě přes Atlantik loď připlula do Chille. V peruánském pří stavním městě Callas byla loď následně delší dobu zadržena, protože právě vypukla válka mezi Chille a Peru. Tehdy ani ne dvacetiletý Tschudi měl možnost vystoupit na pevninu a zanedlouho překročil také brány starého královského města Lima. Po mnoha problémech loď konečně dostala povolení k další plavbě. Kapitán lodi tuto novinku ale všem nesdělil a tak se stalo, že loď odjela bez svého švýcarského pasažéra. Tschudi se náhle ocitnul 6000 km od domova, bez peněz a v jemu cizí jihoamerické zemi. Naštěstí se mu podaři lo v Limě působit jako lékař.
l 12
7
Díky šťastné náhodě potkal německého námořníka Edwarda Klee, který ho vzal na
výzkumnou cestu do vnitrozemí Peru. Mladý přírodovědec chtěl výzkumy bezpodmínečně zrealizovat. Společně se tedy vzepřeli všem nástrahám přírody a překročili Andy, aby se dostali do tropických lesů peruánského vnitrozemí, které se nacházely podél Kordiller. Tady si v zemi nepřátelských indiánů v příro dě jižně od Huallagy postavili malou chatku, kde nocovali, pozorovali odsud zvířata a studovali okolí. Bylo to zřejmě tady, kde Tschudi zastřelil prvního aru horského a ve svých poznámkách jej pojmenoval jako Conurus illigeri, podle Temmincka, který rod Conurus založil. Transport přes Andy a zaslání nasbíraných materiálů do Evropy byl pro Tschudiho, který se v přírodě od námořníka Kleeho oddělil, téměř nadlidský úkol. Tschudi se do Evropy vrátil teprve po pěti letech v lednu roku 1843. Nasbírané vzorky přivezl do Neuchatelu. Coulon kožku papouška Conurus illigeri ihned poslal do Londýna Philipu Lutley Sclaterovi (1829-1913), jednomu z nejvýznamnějších ornitologů, který mezi léty 1859 a 1902 vedl sekretariát Londýnské zoologické společnosti. Sclater je autorem 1 500 vědeckých prací. Aru horského Sclater popsal roku 1876 jako objev Tschudiho a pojmenoval Ara couloni jako čest Louisi Coulonovi ve vědní oblasti. Kožka papouška, kterého Tschudi v minulém století zastřelil, se stále ještě nachází v příro dovědném muzeu v Neuchatelu, které Louis Coulon založil. Kožka je tam vedena pod označením MHNN 92.2585 (Peru).
-----
Poj1 hynch1 Orthop
(r. 201'
publik, vínky í ně, uvá staré };
dobře,
bude ji lém SVť Coll (Rhync (Ognar kratší < s ary st náme 1 s nahý1 papouš
mněnct
Rose: to, že se papouš Píše: ,,1 bylo by - arové A ja dální s do rokt kniha . byl ŠV) CarlLi1 né zave a miner rody a c kolikrát
rozřazo
rály do již dlou ropanů.
svého d binární druhů je: rarchick
vědecká
VŠ E OBEC N Ě O ARECH
a čele todou. ké noré byly )da, že tology, l'e volhodně
7
<ého li na lladý ečně
ršem >y se vnililler. ,říro-
3tku, stu-
hudi po'igeri, >žil. ných
1
ktedělil,
ropy
1843. Cou1ned erovi jších vedl 1osti.
xací.
jako u/oni ilasti. ulém Jříro
Loupod _J
Pojmenování rodů Ara, Anodorhynchus, Cyanopsitta, Diopsittaca, Orthopsittaca a Primolius jsou oficiální (r. 2017), a proto je používám i v této publikaci. Chovatelé by si měli na novinky zvyknout. Aby nedošlo k zámě ně, uvádím v kapitole Druhy arů ještě staré latinské názvy, které chovatelé dobře znají. Z dlouhodobého hlediska bude jistě tendence nové názvy po celém světě sjednotit. Collar je toho názoru, že také arara (Rhynchopsitta) a papoušek žlutouchý (Ognorhynchus) patří mezi ary. I přes kratší ocas by měli být tito papoušci s ary strukturálně identičtí. Když srovnáme nahé oblasti na obličeji u arů s nahými oblastmi u dolního zobáku papouška žlutouchého, možná této domněnce lépe porozumíme. Rosemary Low (1998) poukazuje na to, že se arům v mnohém podobají též papoušci patagonští ( Cyanoliseus sp.) Píše: ,,Pokud by byly jejich líce nahé, bylo by možná reálné je přiřadit k arům - arové skalní." A jak se vůbec podařilo zavést oficiální systematiku? Její kořeny sahají do roku 1735, kdy v Holandsku vyšla kniha „Systema naturae". Autorem byl švýcarský lékař a přírodovědec Carl Linné (1707-1778). V knize Linné zavedl tři říše - rostlin, živočichů a minerálů, dále členěné na třídy, řády, rody a druhy. Kniha byla následně ně kolikrát přepracována a vědci mohli rozřazovat rostliny, živočichy a minerály do jednotného systému. Latina je již dlouhou dobu řečí vzdělaných Evropanů. V 10. aktualizovaném vydání svého díla z roku 1758 Linné zavádí binární nomenklaturu - pojmenování druhů je dvojslovné (názvy vyšších hierarchických úrovní jsou jednoslovné), vědecká jména druhů jsou latinská.
Koruny stromů, které prosvěcují sluneční paprsky, patří v deštném lese mezi hlavní stanoviště arů.
Začátkem
dvacátého století vzniká ternární nomenklatura pro formy, které jsou si blízce pří buzné, ale nejsou zařazeny jako jeden druh, nýbrž jako poddruh nebo rasa určitého druhu. Označení poddruhu je k názvu rodu a druhu přiřazeno jako třetí slovo (např. Ara ambigua ambigua). Název pro druh a poddruh může být stejné a v tom přípa dě hovoříme o tzv. nominátní formě. Za poddruh (subspécie, geografická rasa) se označuje geograficky odlišná skupina populace, která se od ostatní populace natolik odlišuje, že je možné ji taxonomicky zařadit. Uznání poddruhu je možné, pokud je 90 a lépe 95 % jedinců populace odlišných. Latinský název se většinou odvozuje od vědce, který druh objevil (poprvé popsal).
Arové v přirozených biotopech Endemické oblasti výskytu arů ve volné příro dě se nacházejí v různých biotopech, vegetačních formách a klimatech. Centrální biotop je tropický nížinný deštný les. Amazonská džungle je největší uzavřenou oblastí deštných lesů na planetě s trvale vlhkým rovníkovým klimatem, známým jako hylaea. Rozprostírá se od ústí Amazonky, přes jeho pří toky západrlě až ke srážkové oblasti východních
13
VŠE O B E CNĚ O AREC H
And, kde přechází do stálezeleného a mlžného lesa - dalšího z přirozených biotopů arů. V tropických stálezelených nížinných deštných lesích se v nezaplavených oblastech pohybuje teplota mezi 25 a 27 °C s výkyvy na 9 až 11 °C. Srážky se zde pohybují mezi 1800 a 2000 mm. Vlhkost vzduchu je 100 % v noci a 25 až 30 % ve dne. Zajímavé je, že v korunách stromů je vlhkost vzduchu okolo 30 %, ve spodních patrech může dosahovat až 95 %. Prostředí amazonské pánve zahrnuje tropické, stálezelené zaplavované oblasti, které tvoří především vodní toky, které se rozlévají. Vody mohou vystoupat až o 11 metrů, Průřez zaplavovanou oblastí v nížinném deštném lese (zprava doleva). V levé části se nachází starý vodní tok, na jehož březích se daří palmám mauricíím převislým.
14
takže arové v těchto obdobích vyhledávají koruny stromů. Arové dále obývají také přechodové zóny: hygrofilní palmové háje na rozsáhlých územích mezi amazonským lesem a suchými listnatými lesy. Existují také druhy, které zalétají do výšek až 2000 m n. m. Jde o klimatickou zónu, která je identická s našimi evropskými jižními Alpami. Lesy jsou tam tvořeny jak listnatými, tak jehličnatými stromy. Sociální chování arů je u všech druhů velice vyvinuté. Páry jsou si celý život věrní (monogamní). Často si vzájemně probírají peří. Společně létají na stromy, kde se živí nejrůznějšími plody a před obdobím hnízdě ní se také vzájemně krmí. Tyto aktivity upevňují jejich svazek. Velcí arové žijí v párech,
VŠEOBECN Ě O ARECH
!dávají ~
zóny: h úze1chými
výšek u, kteižními ;tnatý-
>
druhů
t věrní
obírají se živí nízdě
, upev>árech,
Starý vodní tok v oblasti bahnitých lesů (várzea) v chráněné oblasti Mamiraua v Brazílii s největšími lekníny světa - viktorie královská (Victoria regia).
někdy
v menších skupinkách. Malé druhy arů žijí ve větších hejnech. Nejvíce aktivní jsou ráno po východu slunce a později odpoledne. Poledne tráví na odpočívacích a spacích stromech. Jejich let je přímý, elegantní a rychlý. Arové ve volnosti žijí klidně v odlehlých oblastech. Někdy se však mohou velice hlasitě ozývat, při kontaktu s ostatními ary se projevují rozmanitým hlasovým repertoárem. Poznat hlasy arů je velice jednoduché. Ozývají se typickými kratšími hlasitými křiky. Jelikož žijí arové monogamně v páru, nespatříte u nich typické dvoření. Jejich tok probíhá tak, že při sezení na větvích uklánějí hlavu ze strany na stranu, létají kolem hnízdní dutiny, kterou čas to navštěvují a připravují si ji na hnízdění. Hlasové projevy jsou před hnízděním silnější. Jakmile snese samička první vejce, papoušci se zklidní a chovají se velice tiše a obezřetně. Velké druhy arů v přírodě nehnízdí každoročně. Mláďata s rodiči ve skupině zůstávají celý rok.
15
Zá isky z cest: Na jílovém lizu Je přesně 5:15 hodin ráno. Sedíme na kmeni velkého stromu, který přesahuje břeh řeky. V západní Amazonii se probouzí den. Na západě jsou vidět siluety zasněžených And . Náhle se deštným lesem rozlehne papouščí křik. Jsou to arové rudobřiší. Celé hejno, které letí směrem od And přímo nad našimi hlavami. Zcela zřetelně vidím svět ležlutou barvu spodních krovek křídelních. Křik arů rudobřichých je jemný. Zanedlouho se nad námi objeví také arové malí, kteří mají tmavěhnědé spodní krovky křídelní.Je jich hlasový projev působí jako hrubý křik. V kontrastu s ohnivě rudým slunečním svitem vypadají úchvatně. Letí ke kolpě . Kolpa (Collpa) znamená v kečuánštině „slaná půda". Používají se rovněž názvy jako minerální skály nebo jílové lizy. V angličtině se můžete setkat se slovním spojením „clay lick". Přes řeku přelétávají rovněž arové ararauna v párech, ve třech (celá rodina) nebo v hejnech o osmi jedincích. Přistávají na stromech rodu Cecropia na břehu řeky. Upřednostňují ty nejvyšší a především holé větve. A přilétají i další druhy arů. Najednou na stromech vidíme smíšené hejno arů arakanga, zelenokřídlých a malých. Po chvíli
16
přilétají
na jílový liz první arové rudobřiší. Ptáci se nejistě rozhlížejí. Je naprosto jasné, jak moc jsou papoušci opatrní a jak je dokáže vyvést z míry jakékoliv vyrušení. Opuštění korun stromů, ve kterých se papoušci cítí bezpečně, a přelétnutí k jílovým lizům pro ně představuje jednu z nejnebezpeč nějších aktivit. V blízkosti jílových lizů totiž často sedávají dravci. Ti však mají spadeno na menší druhy, jako jsou například amazónci modrohlaví (Pionus menstruus). Dalekohledem nyní vidím velice zřetelně, jak arové malí a rudobřiší pojídají půdu z jílového lizu (geofágie). Někteří ptáci letí s celým kouskem hlíny na odlehlý strom, kde si jej vychutnají. Na lizu nyní vidím také deset arů ararauna. Arové arakanga a zelenokřídlí se k papouškům na lizu připojili až mezi 9:30 a 10:00 hodinou. Proč papoušci každé ráno tráví na jílovém lizu? Zaprvé má tato aktivita sociální charakter a papoušci se tak setkávají s pří slušníky své čeledi. Za další papoušci potře bují pojídat minerály, aby detoxikovali své tělo od přítomnosti případných toxických látek, které se v těle nahromadí, když se papoušci živí různými semeny a ovocem. To by mohlo vysvětlovat také vysoký výskyt
arů v
cl
movpe že obzv zkoušej v mnoh půdy z látky ze je zřejrr vysoká I
:Jobřiší.
) jasné, cje do. Opuš3poušci
1 lizům )ezpeč
lŮ totiž )adeno d ama1s). Dalně, jak zjílové5 celým Je si jej ~set arů ,řídlí se ~zi 9:30
na jílosociální 1jí S pří i potře11ali své xických cdyž se vocem. í výskyt
arů
v chráněné oblasti Tambopata-Candamo v peruánském Madre de Dias.Je známo, že obzvláště v období nedostatku potravy zkoušejí arové nové druhy rostlin, které jsou v mnoha případech jedovaté. Díky pojídání půdy z jílových lizů však mohou jedovaté látky ze svého těla vyloučit. Podle výzkumů je zřejmé, že se v jílových stěnách nachází vysoká koncentrace vápníku, hořčíku a také
sodíku. Procento koncentrací se ovšem liší v závislosti na umístění kolpy. Ty se nacházejí všude v Amazonii, od Brazílie přes Ekvádor, Bolívii a Peru. Zejména v Peru se vyskytuje vysoká koncentrace sodíku v půdě, ze které arové vybírají semena rostlin. Pro papoušky je velice prospěšné, když díky lizu pozřou potřebné minerály a soli. Tyto látky jsou totiž velice důležité pro jejich zažívací trakt. Velikost konzumovaného jílu záleží na velikosti papouška. Pohybuje se v průměru mezi 0,5 a 3,5 mm. I papoušci chovaní v lidské péči rádi berou minerální látky ve formě gritu. Někdy jim pojídání gritu trvá pouze 5 minut. Jindy může trvat ale až 25 minut. Při dešti na jílové lizy papoušci nelétají. Vlevo: Ara zelenokřídlý při pojídání půdy spadl
pod lizem a pomocí křídel se zachraňuje. Arovi se podařilo zachránit se a zobákem se zachycuje kamínků na břehu řeky. Vpravo: Ara se dostává na stěnu jílového lizu a na slunci suší své peří. Strana 18/19: Amazónci modrohlaví (Pionus menstruus), arové ararauna, arové arakanga, arové zelenokřídlí, arové červenoramenní a amazoňané na jílovém lizu v Amazonii. do
řeky
Uprostřed:
17