Issuu

Editor

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

ISLAMOFOBIE po česku

ČESKÝ ODPOR VŮČI ISLÁMU, JEHO VÝCHODISKA , PROJEVY, SOUVISLOSTI, PŘESAHY I PARADOXY

V YŠ E H R A D

Tato kniha byla realizována v rámci výzkumného programu s názvem Globální konflikty a lokální souvislosti: Kulturní a společenské výzvy Strategie Akademie věd AV21.

Recenzovali: Mgr. Selma Muhič Dizdarevič, Ph.D. a Mgr. Ondřej Beránek, Ph.D. © Bronislav Ostřanský a kolektiv, 2017 ISBN 978 ‑80 ‑7429 ‑903-2

OBSAH

Předmluva Luboš Kropáček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Islám se vkrádá do našich obýváků: Namísto úvodu Bronislav Ostřanský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Islamofobie jako koncept i kolbiště Bronislav Ostřanský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Vývoj západních představ o islámu a muslimech: O stereotypech a předsudcích Daniel Křížek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Problém s „islámem“: Tři vrstvy protiislámského diskurzu a jejich kontext Zora Hesová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Motivace islamofobních (antiislamistických) postojů zejména v České republice a přínos religionistiky k jejich analýze Ivan O. Štampach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Islamofobie a extremismus v České republice Miroslav Mareš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Od islamofobie k antisemitismu Zbyněk Tarant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

O sebeprezentaci stránky Islám v ČR nechceme na českém Facebooku Josef Šlerka, Jakub Fiala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Islamofobie a násilí z nenávisti v České republice Klára Kalibová, Benjamin Petruželka a Václav Walach . . . . . . . . 249 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292

Předmluva Luboš Kropáček

O islamofobii nepíšu rád. Vítám tuto kolektivní monografii, která se snaží vyrovnat s tímto nedobrým jevem co nejvšestranněji, poctivě a srozumitelně. Je velmi potřebným apelem na rozum a slušnost tváří v tvář šířící se nákaze s příznaky přirozeného strachu i nerudné fobie, zkreslující korelace k reálnému zlu, a bohužel také se znaky hodnotové krize či prázdnoty a v neposlední řadě cíleně rozdmýchávané nenávisti. V raném stádiu strachu z neznámého se jako účinný lék může ještě uplat‑ nit pravdivé poznání. Rozhodně u jedince, občana, který si přeje porozu‑ mět stále složitějšímu globálnímu světu, v němž je mu dáno žít. Ve fázi rozvinuté sociální patologie je ovšem nutné ukázat také na vědomé šiři‑ tele polopravd a otevřených lží a na motivy, proč hledají svůj prospěch v nenávistných projevech. V českém prostředí, jemuž tato kniha věnuje samozřejmě převážnou část pozornosti, epidemii zřetelně prospívá, že velmi mnozí naši lidé vědí o islámu jen málo, nikdy se s muslimy vlastně ani nesetkali a názory si utvářejí z různých, bohužel velmi často dezorientujících zdrojů. Co koluje na českých sociálních sítích, je ve značné míře otřesné. A nemálo aktérů našeho veřejného života si nalezlo v islamofobii šance k sebeprosazování v příhodném klimatu dnešní postfaktické či postpravdivé doby. V obecnějších diskusích zaznívá mimo jiné názor, že nepravda – či zjednodušující polopravda – patřila vždy k životu a hraje evolučně důleži‑ tou roli. V dnešní záplavě informací ji často těžko rozpoznáme. Podobně strach má jistě svou přirozenou funkci a ve vztahu mezi evropskými a muslimskými společenstvími byl a zůstal přítomen na obou stranách po všechna staletí vzájemných vztahů; dějiny však znají také příklady dobrého, obohacujícího soužití. Stejně tak fundamentalismus, pokud jím rozumíme určitou mentalitu, můžeme přičítat islámu jako rys trvalý, anebo jen selektivní a výrazně spjatý s moderní dobou. Záleží na definici. A nejinak je tomu i s dalším nadnárodním zbožím, s islamofobií, která PŘEDMLUVA

také byla nejednotně diagnostikována a pojmenována teprve poměrně nedávno, přestože kořeny má hluboké. Dnešní diskuse o islámu trpí velmi často paušalizacemi, v nichž se ztrácí potřebné základní prvky podstat‑ ných rozlišení. Muslimové ze své strany se silně polarizovali ve sporech o bytostné jádro islámu, k němuž se hlásí, zatímco v naší části světa se zase oprašují staré předsudky a účelově vymýšlejí nové. Ale existují i světlejší obzory. Rozhodneme-li se pro humánní pří‑ stupy a moudrost, dnešní média nám dokáží nabídnout nejenom zmatky, instinktivní strach a naježenou útočnost, ale při dobré vůli přece jen také možnosti lépe a přesněji poznávat a pohnutky, proč a jak rozlišovat. His‑ toricky ustavený islám překračuje nepochybně hranice úzkého vymezení náboženské víry, jeho vyznavači jej zpravidla pojímají také jako mravní a právní řád, k němuž dosazují i místně a sociálně nejednotné kulturní vzorce. V moderní době byl různými proudy deformován i na politickou ideologii. Všimněme si zde – na počátku knihy nabízející širší orientaci – možných východisek z dnešní vztahové krize. Středověkým a raně novověkým konfrontacím dávala ráz muslimská expanze, následovaná odvetou, až po rozhodné převzetí iniciativy zesí‑ lenou Evropou koloniální éry. Z obou stran dlouho doprovázela střety kritika náboženské víry protivníka: muslimové přezírali křesťany jako sektáře, jejichž víru překonala konečná koránská verze Božího zjevení, křesťanští teologové zase v nepřátelích viděli vyznavače falešného pro‑ roka a nové podoby christologické kvazi-ariánské hereze. Obraz dědič‑ ného nepřítele přibarvily lidové fantazie hanobící proroka-rozkolníka a hříšné, krvelačné mohamedány. Mnozí si u nás ve starých stereotypech libují dodnes a bojovné řečnické výpady a teroristické zločiny islamistic‑ kých radikálů jim k tomu bohužel poskytují věcně a emočně přesně to, co si přejí slyšet. Ze sociálně psychologického hlediska tu máme pro náš pohled na islám přímo vzorový model potvrzovacího zkreslení (confirmation bias), uspokojujícího zakořeněný názor. Co na tom, že s řáděním fanatiků většina muslimů nesouhlasí a je jimi také ohrožena. Co na tom, že svůj zděděný islám – víru i kulturu – chápou jinak. V Evropě a u křesťanských věřících se náboženský zápal v naší době vytratil nebo obsahově změnil. Na místo konfrontačního přístupu nastou‑ pil „kopernikánský obrat“ Druhého vatikánského koncilu. Souběžné s ním si tendence k dialogu osvojila také členská společenství Světové rady církví. Koncil upustil od někdejšího učení o exkluzivitě spásy, při‑ znal muslimům místo mezi Božím lidem (Lumen gentium) a vyslovil jim 10

L U B O Š K R O PÁ Č E K

úctu (Nostra aetate). Věroučné rozdíly samozřejmě zůstávají, dokumenty nehovoří o Koránu ani o Muhammadovi, ale s úctou zmiňují víru muslimů v Boha a jejich zbožnost a úsilí o mravný život. Koncilní vybídnutí zane‑ chat staré rozbroje a snažit se o vzájemné porozumění se již déle než půl století odráží v početných iniciativách pro dialog v širokém spektru rovin. Z muslimské strany byl další vývoj od sedmdesátých let bohužel nega‑ tivně poznamenán růstem extremismu a džihádistických skupin, přesto i odsud vychází – od tradičního duchovenstva i liberálních moderních vzdělanců – některé významné iniciativy k mezináboženskému doro‑ zumění a dialogu. Chceme-li, najdeme tu naději a podporu k mínění papeže Františka, že ryzí islám a náležité čtení Koránu se staví proti jakémukoliv násilí (Evangelii gaudium 253). A cennou, zdravě sytící hodnotou pro křesťansko-muslimské porozumění je určitě Františkův důraz na milosrdenství. Obecně také modlitební přímluva křesťanů dobré vůle prosící za světová náboženství, aby nesnižovala svou důstojnost šířením nenávisti a násilí. Vstřícný směr náboženských autorit k mezináboženskému dialogu a porozumění nesdílejí ovšem stejnou měrou všichni, s pochybnostmi se setkáme na křesťanské stejně jako muslimské straně. I zde musíme ovšem rozlišovat mezi pochybami a cílenou záští. U některých odpůrců islámu přerůstá jejich chuť mít nepřítele až k útokům na víru vůbec, zvláště na monoteistická náboženství. Obzvláště vyhledávaným terčem démo‑ nizací se zpravidla stává islámská představa přikázané mravní a právní cesty – šaríʽa. V poučeném pohledu – blízkém bohužel jen lidem dobré vůle – nemusí tato „cesta“ znamenat nutně jen přísné dodržování zákazů a příkazů podle středověkých schémat, ale můžeme tu zvážit i zřejmou návaznost na starozákonní Leviticus a shody s představami o přirozené morálce a právu. Šaríʽa nemá jedinou verzi a velmi mnozí muslimové vnímají nezbytnost pružného přístupu a podstatných reforem. Potok nebo řeka uchovává přece věrnost prameni, když nezůstává stojatou tůní, ale teče dál podle utváření terénu. Soužití v moderním světě si vyžaduje zvláště reformy posilující náboženskou svobodu a rovnoprávnost žen a odstraňující – pokud se kde ještě praktikují – kruté tělesné tresty. Šaríʽa není státní právo, jak ji chtějí vnucovat extremisté, ale mravní řád pro zbožného muslima. A v pojetí umírněných a reformně smýšlejících věřících může v rovině morální i sociální představovat pravidla odpovědného přístupu ke svo‑ bodě, ke spravedlnosti, dobročinnosti, důstojnosti lidské osoby a respektu PŘEDMLUVA

| 11

k obecnému dobru. V tomto duchu vnímají islám zděděný od rodičů miliony prostých věřících. Takto a jen takto mohou naplňovat víru v Boha, který je Milosrdný a Slitovný. Pro nás pak mohou být partnery k překonání dnešní krize. V turbulencích koloniální a pak postkoloniální doby se vyhranily ideo‑ logické proudy nacionalismu a islamismu. Dodnes platí povzdech egypt‑ ského soudce Ašmáwího, že „Bůh si přál islám jako náboženství, ale lidé z něj udělali politiku“. Stejně mocichtivě jako blízkovýchodní islamismus míří v našich podmínkách na politická kolbiště jeho převrácený korelát antiislamismus. Militanti obou směrů z islámu vybírají a pro svůj záměr nově skládají nevábný obraz společenského řádu s totalitními rysy, jedni jej propagují, druzí využívají jako strašáka pro vlastní politický byznys. Muslimské duchovní autority a vzdělanci ukázali již vícekrát na faleš takovýchto konstrukcí. Západní odborníci rovněž odmítají – byť s jinou terminologií a s nestejně zaostřovanou perspektivou – zkreslující obraz islámu jak v dějinách, tak v projektech a praxi dnešních muslimských extremistů. Jestliže u nás zazní výroky označující islám za „anticivilizaci“, pak se ten, kdo je pronáší, jen usvědčuje z velmi chatrných znalostí světových kulturních dějin. Ideje demokracie a lidských práv sice opravdu v našem dnešním pojetí asi z islámských kořenů nevyrůstaly, i když někteří musli‑ mští liberálové – například s odkazem na koránskou chválu porad (šúrá) – je zde spatřují. Neměli bychom je však nadřazeně mentorovat, ale spíše dbát na dobrý vlastní příklad a hledat způsoby dobrého soužití. Zahr‑ nují snahu porozumět a vést dialog i se státními a občanskými partnery přivyklými odlišným etickým hodnotám. Demokracie s méně liberální tváří není ostatně problém jenom muslimských států. A všimněme si, že velmi mnozí muslimové žijící v Evropě dokáží – s politováníhodnými výjimkami – žít pragmaticky podle našich zákonů a pravidel. K protimuslimským náladám u nás přispívá, že většina obyvatel ví o islámu velmi málo. V Čechách a na Moravě žije muslimů jen nepatrný počet a většina občanů se s nimi vůbec nesetká anebo je jako vyznavače této cizí víry nevnímá. Jsou totiž převážně dobře integrováni. Početné odborné studie tuto integraci a nekonfliktnost této malé a zároveň velmi heterogenní, fakticky jen pomyslné „komunity“ přesvědčivě potvrzují. Opačné názory občas dodávají bulváru exkonvertité, jejichž životní příběhy se zklamáním v manželství nebo kariéře nedávají jejich slo‑ vům mnoho věrohodnosti. Vidina kariéry ve veřejné sféře ovšem stále 12

L U B O Š K R O PÁ Č E K

motivuje hojné protimuslimské militanty k laciným verbálním útokům na vybraného „civilizačního“ nepřítele. Politické klima jim nahrává. V éře po někdejším étosu sametové revoluce se nemalá část společnosti poddává výnosnější a pohodlnější nepravdě a nelásce. A také xenofob‑ nímu sobectví a vulgaritě. Naprosto falešně znějí slogany islamobijců o údajné obraně „židovsko-křesťanské civilizace“ nebo „evropských hodnot“, o nichž sami vědí jen pramálo a většinou se nepřátelsky staví vlastně proti věřícím vůbec a také proti myšlenkám jednotné Evropy. Stav naší společnosti tváří v tvář islamofobní nákaze je ovšem složitý a rozporný, nerad bych zjednodušoval. K podrobné diagnóze je dnes již zapotřebí velká kniha. Islamofobie se stala tématem interdiscipli‑ nárního výzkumu společenských věd v řadě evropských zemí, věnují se jí badatelské týmy a fundované odborné monografie. Od roku 2010 vychází německy a anglicky každoročně Islamophobic Studies Yearbook s rozsáhlým spektrem teoretických i případových studií. Je potěšitelné, že pečlivě propracovaný pohled na naši situaci s jejími souvislostmi, přesahy a paradoxy budou mít nyní k dispozici i čeští čtenáři.

PŘEDMLUVA

| 13

Islám se vkrádá do našich obýváků: Namísto úvodu Bronislav Ostřanský

(…) Tam jsem se rozloučil se svým mamelukem. Jmenoval se Mohamed a vykonal pro mne hodně dobrého. Všechno to dělal z dobrého srdce, a kdybych ho býval nepotkal, těžko bych vůbec svoji cestu dokončil. (…) Vskutku, můj mameluk pro mne udělal totéž co pro sebe, také o mého koně se staral jako o svého. Píši to, aby se na věčnou paměť vědělo, že člověk, který vůbec není naší víry, pro mne udělal z lásky k Bohu tolik dobrého. Navíc rozdával velmi rád almužny každému, kdo jej o to požádal, a to opět z lásky k Bohu. (…) Pak mi konečně převyprávěl všechny nebezpečné situace, ve kterých jsme se ocitli a v nichž bych byl málem přišel o život. Prozradil mi je proto, abych si napříště dával pozor, s jakými Saracény budu cestovat, protože se mezi nimi najdou lidé stejně špatní jako mezi Franky. (…) 1 Bertrandon de la Broquière: Zámořská cesta

Muslimové často říkávají, že my, tedy kritikové islámu, „o islámu vlastně nic nevíme.“ Mají pravdu. Pravdou totiž je, že nikdo islámu skutečně nerozumí, a to ani muslimští učenci, ani muslimové obecně. Ani ten nejlepší z jejich kritiků mu skutečně nerozumí. Jediný způsob, jak plně pochopit islám, je být sám Ďábel. 2 Walid Shoebat: The Case FOR Islamophobia

Kniha, kterou právě otevíráte,3 nemá za cíl rozšířit pestrou a dnes již velmi početnou množinu českých titulů věnovaných islámu či rozličným muslimským tématům. Nevěnuje se totiž primárně tomuto nejrychleji Bertrandon de la Broquière. Zámořská cesta: Burgundský zvěd 15. století v muslimských zemích (přeložil a komentářem opatřil Jaroslav Svátek). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016, str. 117. 2 Walid Shoebat. The Case FOR Islamophobia: Jihad by the Word; America‘s Final Warning. Místo vydání neuvedeno: Walid Shoebat Foundation, 2013, str. iii. 3 Tato kniha byla realizována v rámci výzkumného programu s názvem Globální konflikty a lokální souvislosti: Kulturní a společenské výzvy Strategie Akademie věd AV 21. 1

I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 15

rostoucímu a dnes rovněž nejdiskutovanějšímu náboženství, nýbrž především jeho vnímání nemuslimy, přičemž vzhledem k názvu knihy nepřekvapí, že se soustředí zejména na přístupy negativní. Zaměřuje se tedy na odpor vůči islámu a muslimům, jakož i na jeho český rámec, zahrnující východiska, projevy a především kontextualizaci islamofobie z hlediska několika vědních disciplín. Rovněž přibližuje přesahy isla‑ mofobie v rovině politické. Takto rozsáhlé téma si ke svému náležitému zpracování žádá interdisciplinární přístup, a proto se při přípravě této knihy sešel autorský tým rozmanitý po stránce oborové, metodologické i institucionální (viz O autorech). V češtině se dosud fenomén islamofobie dočkal jen velmi omeze‑ ného zpracování,4 a proto tato kolektivní monografie chce uvést dané téma i jeho přesahy do českého akademického prostředí a zároveň by ráda posloužila jako pomůcka pro všechny, kteří se s tématem islámu a islamofobie setkávají či mohou setkávat ve své praxi, ať již se jedná o orgány státní správy, policejní složky, justiční aparát, pracovníky ve školství a kultuře, bezpečnostní experty, novináře, studenty a jistě mnohé další. Ovšem následující stránky mají ambici zaujmout i ty, které problematika islamofobie oslovila jen z čiré zvídavosti a chtějí si udělat bližší představu o této spletité – a dnes tolik skloňované – problematice. Uvedenému záměru se podřizuje struktura díla i způsob výkladu; autoři se snažili myslet na čtenáře neodborníky, ale zároveň naplnit požadavky standardně kladené na odborný text. Jak ještě mnohokrát zazní, málokteré téma ve společenských vědách je dnes tak živé a citlivé, ale zároveň pramálo konsensuální jako právě islamofobie. Nad stránkami relevantních titulů, ať již vědeckých textů či angažovaných polemik, se editor této knihy nepřestával názorně pře‑ svědčovat o tom, jak zásadně se autoři rozcházejí prakticky ve všem, co s islamofobií souvisí. Jistě, o muslimech a islámu lze přemýšlet, hovořit a psát různě, což dnes platí výrazněji než kdy v minulosti. V současné české diskusi, jak vidno, obdobně jako jinde kolem našich hranic, převa‑ žují spíše hlasy kritické, odsuzující a – bohužel – nezřídka též urážející, zesměšňující či přímo šířící nenávist. Kritický a smysluplný diskurz o islámu a muslimech, který se u nás zhruba na přelomu let 2015 a 2016 stal jistým pomyslným „testem A to především ve dvou rovinách, islamofobie v politice a mediální vykreslování islámu a muslimů. Většina příslušných titulů je obsažena v bibliografických soupisech na konci kapitol. 4

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

občanské zodpovědnosti,“5 mnohde naprosto selhal – fungoval-li kdy vůbec? – nebo se přímo zvrhnul v populistické žně plné demagogie, štvaní či aplikování principu kolektivní viny. Nenávist vůči muslimům se mnohde stala normou. Donedávna nepříliš známé téma se rázem stalo jedním z nejvyhledávanějších. Deficit poznání i osobních zkušeností v tomto směru zpravidla zanikl v záplavě emocí a adrenalinu vyvoláva‑ ných všemožnými polemikami „na muslimskou notu“, od panelových diskusí na fakultách, přes různé mediální přestřelky, až po nekonečné hádky na sociálních sítích či rozmanitou lidovou konspirační tvořivost v temnějších zákoutích českého internetu. V uplynulých letech jsme se mnohokrát nestačili divit, kolik rozbou‑ řených emocí se v zemi s jen nepatrnou muslimskou menšinou najednou vynořilo, ale především kolik vzdělaných a jinak kriticky smýšlejících jedinců se v rámci polemik o islámu bylo ochotno „přepnout do jiného modu“, aby následně přitakávali lžím a prokazatelným nesmyslům. Na mnohé z těchto stereotypů, předsudků, hoaxů, nepravd či polopravd budeme v této knize narážet, přičemž ony nepravdy či polopravdy bývají v médiích nezřídka prezentovány jako „alternativní pohledy“ a šiřitelé bludů si zvykli zaštiťovat se bojem „proti politické korektnosti.“ Právě tato dvě slovní spojení snadno najdeme jako společný jmenovatel pod mnoha současnými českými spory kolem islámu. Stále více se tak může zdát, jako by u debat o muslimech neplatilo pravidlo, že v serióznější rovině polemik je možné a hlavně žádoucí dokázat rozlišovat názory a fakta, a především, že přinejmenším část výroků o islámu a muslimech lze spolehlivě verifikovat. Navzdory veškerým vymoženostem informačního věku, některé z tezí, jež se o islámu a muslimech šíří ve zdejším veřejném prostoru, a to včetně mainstreamových médií, jakoby vypadly ze středověku. Ten jsme si zvykli pokládat za temný, plný předsudků a neznalosti, což má vyniknout zejména tváří v tvář dnešku, o jehož vyšší racionalitě býváme zpravidla přesvědčeni. Motto této úvodní kapitoly bylo zvoleno záměrně poněkud provokativně, aby nám tento obvyklý dojem aspoň trošku rela‑ tivizovalo. Středověký burgundský zvěd, z jehož svědectví o cestách po nepřátelském, tedy muslimském, území pochází první citace, napsal Takto se jmenovala jedna z mnoha debat na téma české vyhraněné atmosféry kolem islámu, kladoucí si mj. otázku, zda jde pouze o „mediální bublinu“, nebo spíše o „počátek sebenaplňujícího se proroctví“. Viz http://www.informuji.cz/akce/praha/61621-debata-natema-islam-jako-test-obcanske-odpovednosti/ (navštíveno 2. 9. 2016). 5

I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 17

něco, za co by v současnosti na Facebooku patrně sklidil osočení z „isla‑ mofilie“, „sluníčkářství“ či, v lepším případě, nedostatku vlastenectví a tak podobně. A patrně by se stal terčem nenávisti. Řada středověkých propriet dnes slaví v islamofobních kulisách nečekaný – a o to triumfál‑ nější – comeback (jak nás přesvědčí obsažná kapitola Daniela Křížka). Druhý citát, volně navazující na svého předchůdce v duchu, „jak daleko jsme se dostali od středověku“, pochází z díla protiislámského aktivisty Walida Shoebata. Ten nepatří k těm odpůrcům islámu, kteří by příliš teoretizovali, a pro silný výraz také nejde daleko. Původem napůl Palestinec žijící v USA se s islámským prostředím rozešel nejradikálněj‑ ším možným způsobem – islám, jako účinný software, pokládá za vtě‑ lené zlo, muslimy pak za ty, kteří mu mají zajistit světovládu a odpůrce islamofobů za jejich přirozené pomocníky. Plány na islamizaci, včetně jejich konspiračních aspektů, procházejí celým Shoebatovým dílem a jeho nekompromisní přístup, zdá se, slaví úspěchy, což se nedá říci o řadě vůči islámu kritických autorů, kteří se snaží diferencovat a nema‑ lovat černobílými barvami. Ale aby nedošlo k nedorozumění hned na úvod: Antipatie či odpor vůči islámu nejsou mnohde důsledkem předsudků či xenofobního smýš‑ lení, často jen vyplývají z nedorozumění, nepochopení, nikoliv nutně zlé vůle. Neboli slovy Luboše Kropáčka: „Mnoho otázek, s nimiž se musíme v napětích naší doby vyrovnávat, je kladeno tak, že již od prvního hvizdu tlačí diskusi na slepou kolej neporozumění. Vycházejí z paušálních zobecnění klíčových termínů, jež nejsou de facto vnímány jednoznačně ani mezi muslimy, natož pak v našem prostředí, kde se velmi často ozve upřímné přiznání, že o islámu vlastně skoro nic nevíme.“6 Slyšíme-li ve veřejném prostoru znít dnes tak často skloňovaná slova islamismus, šaríʽa nebo džihád, vyplatí se tento bod si připomínat o to důrazněji. Rozvoj vzdělanosti spolu s dříve netušenými možnostmi informačního věku by měly přinášet šíření znalostí a odstraňování předsudků i bludů všeho druhu. Není tomu tak a na otázku proč se, alespoň v případě islámu a muslimů, pokoušejí nabídnout odpověď i autoři této knihy. Snaží se, mimo jiné, o zamyšlení z různých úhlů pohledu nad tím, proč v součas‑ nosti tolik spoluobčanů je ochotno veřejně projevovat či sdílet nenávist vůči lidem, které neznají a o jejichž náboženství zpravidla vědí pramálo, a proč vzdělaní a jinak kriticky smýšlející lidé, jde-li o islám, najednou 6

Ondřej Beránek a Bronislav Ostřanský (eds.), Stíny minaretů, 159.

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

na internetu oceňují kdejaký průhledný hoax, který ovšem potvrzuje to, co už stejně dávno vědí. A především, proč se z debat o muslimech tak závratně snadno vytrácí lidský rozměr, jenž ve své výpovědi v mottu této části zmínil člověk, jehož nelze podezírat z „pseudohumanismu“ či „relativizování“, a to křesťanský špion z 15. století putující napříč Blízkým východem. Tedy tentýž, byť frázovitě znějící, lidský rozměr, na který dnes v případě muslimů tak snadno zapomene mnohý intelek‑ tuál a humanista, když je, přesně v duchu oblíbené „disciplíny“ dnešních internetových diskusí, s dech beroucí lehkostí sám zredukuje na pouho‑ pouhé nositele idejí. Ale jakých idejí? A jak k tomu vůbec došlo? Ano, jak častokrát zaznívá, není tomu dávno, co islám a muslimové přitahovali zájem vcelku nepříliš početné množiny lidí, převážně vědců, publicistů, novinářů a cestovatelů. Dnes je tomu zcela jinak. Zajímat se o islám je běžné a rozšířené – a pokud se člověk o toto náboženství neza‑ jímá, tak má na něj většinou alespoň nějaký názor, zpravidla vyhraněný. Těch, kdo se o islám a muslimy ani nezajímají a ani na ně nemají žádný názor, patrně není mnoho. Ohromný nárůst zájmu o vše islámské či muslimské s sebou přinesl kvantitativní rozšíření knižní nabídky, článků v novinách i časopisech a především textů dostupných na internetu. Bylo by svůdné očekávat, že stále větší informační možnosti přinesou nárůst povědomí o islámu a posunou úroveň zdejších debat o trochu výše. Opak je pravdou, protože představy podstatné části české veřej‑ nosti jsou zatíženy množstvím zkreslení, nepravd či polopravd o islámu, čemuž odpovídá i stav polemik na dané téma. V tomto ohledu v mnohém následujeme Západ, ale často jsme zcela jedineční (následující kapitoly přinášejí příklady z obou stran). Ve vztahu k islámu (a to platí i obecněji) lidé často nehledají seriózní zdroje informací, nýbrž to, co je beztak utvrdí v jejich názorech. Na internetu to jde snadno. Mediální a politické přesahy polemik o islámu nás rychle přesvědčí, že již dávno nejde o tematiku vzdálenou, exotickou či dokonce margi‑ nální. Naopak, v Česku, které je ve srovnání s většinou států Evropské unie nejméně poznamenané vlivy islámu a přítomností muslimů, bývá islám zpravidla vnímán jako téma žhavé, kontroverzní, v každém ohledu vyvolávající emoce.7 Zdejší muslimové i nemuslimové, zastánci i odpůrci islámu, odborníci i aktivisté se tak kolem islámu často střetávají a ještě Blíže k přehledu islamofobní agendy napříč Evropou, viz Enes Bayrakli – Farid Hafez, European Islamophobia Report 2016. 7

I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 19

častěji míjejí, přičemž společným jmenovatelem mnoha sporů bývá právě termín islamofobie. Do nedávna málo známý novotvar dnes plní zpravodajství, byť na tom nejzásadnějším, tedy jeho oprávněnosti a smysluplnosti, nepanuje dodnes shoda. Pojem sám se stal pomyslným duchovním kolbištěm – a o tom, jak k tomu došlo, pojednává úvodní kapitola této knihy. Muslimové zkrátka vyvolávají u nemuslimů (a někdy především u muslimů jiného smýšlení) silné emoce, jež se tu a tam nezastaví v rovině argumentací. Současné vzedmutí xenofobních nálad souvisejících s migrační krizí jen obnažilo mnohé dlouhodobější problémy, zároveň však nastínilo nové otázky, jež se nedaří uspokojivě řešit. Předně jde o alarmující nárůst nenávistných projevů na internetu a stále více i v reálném životě, jemuž se mnozí snaží aktivně čelit, ať již jde o veřejně známé osobnosti či občanská sdružení a projekty. Problematice zločinů z nenávisti v souvislosti s islámem se věnuje samostatná kapitola. Polemiky o islámu běžně mívají další přesahy, kupříkladu na téma svoboda slova nebo budoucnost Evropy. Debaty o muslimech se k nim stáčejí jaksi přirozeně. Mnoho papíru již bylo popsáno na téma radika‑ lizace či polarizace společnosti a otázky reálného využití existujících právních nástrojů pro postihování podněcovatelů k nenávisti i nadále rozdělují jak veřejnost, tak právníky. Islamofobním projevům se zkrátka u nás daří a míra společenské tolerance vůči nim je zde ve srovnání s jinou xenofobní agendou (viz například protižidovské či protiromské výroky a aktivity) výrazně vyšší, což lze dokladovat na mnoha konkrétních případech. Na tento bod opakovaně upozorňují zahraniční pozorova‑ telé, diplomaté z muslimských států i mnozí čeští aktivisté. Vzhledem k tomu, že boj proti islámu u nás probíhá hlavně na internetu, zejména na Facebooku (s reálnými muslimy se totiž protiislámští aktivisté vět‑ šinou ani nepotkají), mezi pestrou škálu jeho projevů v kyberprostoru řadíme například kyberšikanu, vytváření seznamů nepřátel, organizované spamování zaměřené na muslimské či „islamofilní“ cíle a tak podobně. Odpor proti muslimům v českém prostředí jistě v mnohém souvisí s averzí vůči Arabům, kteří dnes tvoří méně než čtvrtinu celkového počtu muslimů (a v českém prostředí pak méně než polovinu místní muslimské komunity). Vedle Romů již tradičně Arabové obsazují nejnižší příčky ve zdejších sociologických šetřeních věnovaných míře oblíbenosti jed‑ notlivých národů a etnik. Odpor vůči islámu mohou výrazně utvrdit i silně medializované události, jež sice nemají žádný přímý náboženský rozměr, 20

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

ale s islámem si je čtenáři spojují jaksi „intuitivně“. Názorným příkla‑ dem budiž opakované demonstrace v lázních Teplice proti tamní, prý nepořádné a hlučné, arabské klientele, které se nesly pod heslem „odporu proti islamizaci.“8 Pravidelná vzedmutí emocí přinášejí též pokusy arab‑ ských podnikatelů investovat v Česku do nemovitostí (například Lázně Bělohrad nebo obec Modlany u Teplic).9 Pro úplnost dodejme, že mnohé „muslimské kauzy“ zdejších médií mají jeden, očekávatelný, společný jmenovatel, a tím je takzvaná okurková sezóna, což názorně dokladují bouřlivé spory o burkiny na českých koupalištích z léta roku 2017. Již zde zaznělo, že v mnoha rysech český odpor proti islámu následuje západoevropské tendence. To se týká zejména takzvaných bojů o mešity nebo organizovaného odporu proti výrobkům označeným značkou halál (anti-halal movement). Arabské slovo halál označuje vše, co je musli‑ movi povoleno (hlavně potraviny), opak je harám, což značí zakázané a zároveň hříšné. Vzhledem k tomu, že se označení halál objevuje na oba‑ lech potravin, mimo jiné na masových výrobcích, protiislámští aktivisté jej běžně zaměňují s pojmem dhabíha (porážka dle islámských pravidel) a pranýřují jej jako údajný projev muslimského barbarství. Tažení „proti halálu“ občas slaví úspěch (viz dočasné stažení „halál kuřat“ z obchod‑ ního řetězce Billa z roku 2014 nebo medializovaný, byť v reálu nepříliš patrný, bojkot paštik firmy Hamé).10 Vzhledem k rostoucí oblibě konspirací všeho druhu bychom zde neměli opomenout ani různé skryté plány na islamizaci, které mnohdy nevyplývají ani tak z úmyslného splétání tajných nitek, ale spíše z nepo‑ chopení islámských reálií. Připomeňme si třeba rozšířené přesvědčení, že muslim smí lhát nemuslimovi, přinese-li mu to prospěch (což se údajně skrývá pod slovem taqíja), pročež je prý přípustné nemuslimům představovat islám tak, aby to bylo posluchačům po chuti, a to bez ohledu na jeho skutečné učení. Důsledná aplikace tohoto tvrzení dokáže spolehlivě zablokovat jakoukoliv rozpravu muslimů s odpůrci islámu, neboť pokud by se mohly obě strany vůbec v něčem shodnout, bude to Viz např. http://usti.idnes.cz/demonstrace-dsss-teplice-0he-/usti-zpravy.aspx?c= A140927_184738_usti-zpravy_hro (navštíveno 11. 8. 2016). 9 Viz např. http://www.krajskelisty.cz/ustecky-kraj/okres-teplice/6230-muslimske-zeny-v‑ -habitech-ovesene-zlatem-cupitajici-dva-kroky-za-muzem-restaurace-s-arabskymi-nazvy‑ -lidske-vykaly-na-chodnicich-teplice-zazivaji-arabsky-najezd.htm (navštíveno 11. 8. 2016). 10 Viz např. http://ekonomika.idnes.cz/vyrobce-cerealii-emco-celi-kritice-odpurcu-islamu‑ -fvz-/ekoakcie.aspx?c=A150108_174702_ekoakcie_ozr (navštíveno 11. 6. 2016). 8

I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 21

vždycky důsledkem domnělé přetvářky muslimů. A na lži těžko stavět něco trvalého. Což samozřejmě neznamená, že by v reálu spousta mus‑ limů nelhala, stejně jako lže spousta nemuslimů. Oblíbenou disciplínu islamofobních aktivistů tradičně představuje hledání toho „pravého islámu“. Skutečnost, že například projevy muslimů akademiků bývají na hony vzdálené rétorice protagonistů džihádistických uskupení, pak bývá nezřídka vykládána tak, že ti první „mlží“, zatímco druzí představují „pravý islám bez příkras“. S tím ostatně souvisí i roz‑ šíření zmíněných představ o povoleném lhaní nevěřícím. Tato zavádějící idea je v jistém smyslu nenahraditelná: Dokáže totiž islamofobovi spoleh‑ livě vysvětlit rozpor mezi děsivými vyčtenými představami o muslimech a s nimi zpravidla nepříliš korespondující realitou, pokud tedy dotyčný nějakého muslima vůbec kdy potká. Islám se v Česku z přihrádky „exotické“ přesunul do rubriky „aktu‑ ální“ snad příliš rychle, čemuž mnohdy neodpovídají znalosti těch, kdo by měli dění ze světa islámu zprostředkovávat, tedy novinářů a publicistů. V tomto ohledu u nás existují až propastné rozdíly; na jedné straně stojí osobnosti, které se na islámskou či blízkovýchodní problematiku dlouho‑ době zaměřují, čemuž odpovídá jejich hluboká erudice i široký rozhled, na druhé straně najdeme množství žurnalistů těžících z konjunkturálního tématu, ve kterém se navíc mylná tvrzení i vyslovené hoaxy tak snadno ztratí, jejichž alarmistická agenda se jim vyplácí a čtenost roste. Pozorný čtenář si jistě lehce domyslí konkrétní příklady z obou stran. V kontextu bouřlivých debat o islámu zůstávají česká média často bezradná, a proto se jejich snaha víceméně soustředí na eliminování extrémů, u čehož také mnohdy zůstává. Snaží se postupovat cestou co nejmenších škod, čehož – jak se mylně domnívají – mohou dosáhnout zaujímáním středové pozice. Jinými slovy, zprůměruje se zastánce islámu s jeho odpůrcem a výsledkem pak bude mediálně použitelný výstup, jenž nikoho neurazí. Připočteme-li k tomu fakt, že mezi zastánce islámu běžně média řadí s naprostou samozřejmostí též odborníky, kteří se jím profesně zabývají (religionisty, orientalisty, sociology či politology), pak výsledný obrázek není právě povzbudivý. Na verifikaci informací o islámu se přitom často rezignuje již předem, jako by to ani nebylo možné. A tak se může zdát, že zde máme velké množství různých, často protikladných, leč v zásadě rovnocenných stano‑ visek, a čtenář (divák, posluchač) si může sám vybrat dle vlastního gusta. Odborník pokoušející se opravovat věcné nesmysly šířené o islámu se 22

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

tak dostává do pozice „majitele jiného názoru“ a jím opravená pochybení jsou zase vnímána jako „jiný pohled“, jehož validita se měří jen počtem čtenářů, kterým potvrdí to, co už stejně vědí. Do téže roviny, jak se může snadno jevit, se pak dostávají experti i štváči – vždyť každý má přece svůj vlastní pohled na islám, a to stačí. České polemiky kolem islámu jsou zkrátka neutěšené a tato kniha by alespoň drobným dílem chtěla přispět k jejich nápravě. „Muslimská hrozba“ děsí, ale zároveň spolehlivě zvedá čtenost či sle‑ dovanost, a tak mnohde lze jen velmi těžko odlišit, kde končí mechanický přístup bulváru hledající atraktivní témata, a kde začíná systematický a ideově konzistentní postoj preferující islamofobní agendu v rovině celého periodika (webu, stanice). Na druhou stranu však třeba dodat, že s tím, jak vyhraněných textů (proslovů, videozáznamů) o islámu přibývá, je i v tomto segmentu stále obtížnější něčím zaujmout. Toho lze docílit například vypjatou rétorikou, soustředěním se na mezní pří‑ pady či obecně silnými slovy, což platí rovněž pro „muslimskou kartu“ v české politice, kde otrlé novináře dnes zaujmou jen opravdu bizarní počiny a extrémní výroky (viz například navrhované venčení pejsků kolem mešity Tomia Okamury a Jiřího Kobzy, silná slova advokátky Kláry A. Samkové, nenávistné výroky Martina Konvičky, předvolební strašení burkami ex-poslankyně Jany Volfové, či spiklenecké eskapády Adama B. Bartoše).11 Jak podrobně rozvádí ve své kapitole Ivan O. Štampach, výcho‑ diska k odporu vůči islámu a muslimům bývají rozmanitá, a to u nás i v zahraničí. Velký zájem o islám a související problematiku, jakož i jeho narůstající potenciál politický, již objevili čeští politikové a veřejní činitelé, od komunální roviny, přes zákonodárce až po hlavu státu Miloše Zemana.12 Politické přesahy islamofobie u nás mohou, s drobnou nad‑ sázkou, snadno připomínat ponurý seriál, jehož poslední díl není zda‑ leka v dohledu. V této souvislosti dlužno připomenout důležitý otazník: Bartošova nenávistná rétorika proti muslimům se prolíná se silným antisemitským éto‑ sem. Ve svých konspiračních úvahách se dostává až k pojetí islamofobie jakožto židovského spiknutí, které má skrze soustavné rozvíjení nenávisti vůči muslimům napomoci izraelským mocenským zájmům – což však Bartošův odpor vůči islámu nikterak nezmenšuje. Viz např. článek Komu vděčíme za islamizaci, dostupný na http://eurabia.parlamentnilisty.cz/ Articles/6922-komu-vdecime-za-islamizaci-.aspx (navštíveno 5. 8. 2016). 12 Blíže k protiislámským výrokům Miloše Zemana, viz Daniel Topinka (ed.), Muslimové v ČR: Etablování muslimů a islámu na veřejnosti, 266 –267. 11

I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 23

U řady politiků můžeme jen spekulovat, zda jejich odpor vůči islámu vyplývá z přesvědčení, nebo jde o čirý pragmatismus a oportunismus. Ale patrně ani nemá příliš smysl přemítat, co je horší, zda předsudky smísené s dávkou nenávisti nebo sofistikovaně balený oportunismus vydávaný za „zdravý rozum“ nebo „pud sebezáchovy“. Obecně v České republice stále platí, že vymezování se vůči musli‑ mům ze strany politiků obvykle primárně nesouvisí s děním ve zdejší malé muslimské komunitě, nýbrž vyplývá z pohnutých událostí ve světě islámu, smím-li použít tuto paušalizující zkratku. Obavy z „anti-civili‑ zace“ (slovy prezidenta Zemana, jehož autorita má na zdejší protiislám‑ ský diskurz zcela zásadní vliv)13 tak vyvolávají hlavně tragické udá‑ losti na Blízkém východě a teroristické útoky na Západě. Snaha hledat nepřítele na domácí muslimské scéně je příznačná spíše pro politiky, kteří naplno vsadili na islámskou kartu (slovy Miroslava Mareše jde o „protiislámskou politiku monotematickou“).14 Jejich soustředění se na islám je příznačné, na rozdíl od většiny, pro niž představují muslimové jedno z mnoha atraktivních témat. Alarmující ignorance ve věci základů náboženství bývá nezřídka kombinována s detailní znalostí různých „muslimských kauz“ zevrubně rozebíraných na internetu. Politikové se snaží zaujmout k islámu stanoviska, poněvadž islám se stal tématem v boji o voliče. Již dávno nejde jen o subjekty či osobnosti na pokraji politického spektra. Vedle politiků se islámu věnují i početní aktivisté. Velký význam při popularizaci odporu proti islámu měla facebooková platforma Islám v České republice nechceme.15 Ta se na jedné straně objevuje v sou‑ hrnných zprávách Ministerstva vnitra o extremismu,16 ovšem na druhé straně zaznamenala citelné úspěchy, neboť se jí podařilo získat na zdejší politické i mediální scéně mnoho vlivných zastánců. Čtenář těchto řádek bude jistě moci lépe posoudit, nakolik jde o časově podmíněné vzed‑ mutí emocí, které již vyčerpalo zdejší možnosti, nebo naopak o počátek nového trendu. V současnosti (jaro 2017) lze sledovat, jak se odpor Viz např. http://www.lidovky.cz/islam-je-anticivilizace-mini-zeman-dt0-/zpravy-domov. aspx?c=A110707_153002_ln_domov_ogo (navštíveno 3. 9. 2016). 14 Miroslav Mareš a kol., Ne islámu! Protiislámská politika v České republice, 5 – 6. 15 T. č. (3. ledna 2017) Facebookem odstraněná, stejně jako některé další islamofobní stránky. 16 Viz např. http://manipulatori.cz/ministerstvo-vnitra-islamofobni-a-protimigrantske‑ -nalady-jsou-hlavnim-tematem-extremistu/ (navštíveno 3. 9. 2016). 13

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

proti islámu, který ještě nedávno dokázal vyhnat do ulic stovky demon‑ strantů, ocitá za zenitem. Zda jde spíše o důsledek přesycení tématem (těžko bojovat proti islámu v zemi, kde muslimů není mnoho a migranti se jí obloukem vyhýbají), nebo následek dlouhodobějších personálních třenic mezi vůdci zdejších organizovaných islamofobů, to lze v tuto chvíli těžko posoudit. Zároveň však gradující xenofobní rétorika spolu s agresivními výpady proti jejím oponentům vyvolala četné veřejné protesty.17 Jak političtí komentátoři stále častěji připomínají, dochází k pozvolné polarizaci společnosti. Ovšem bez ohledu na to, jak se situace bude nadále vyvíjet, již nyní je zřejmé, že pro Česko se islám i migrace staly katalyzátory mnohem širších ideových střetů. Jak již zde zaznělo, v Česku se boj proti islámu odehrává především v kyberprostoru. Bylo by však chybou přisuzovat těm, kteří dnes a denně na internetu sdílejí texty proti muslimům, a priori xenofobní, rasistické či dokonce fašizoidní sklony. Ještě větším omylem by však bylo nevidět, že mezi nimi nemálo xenofobů a rasistů spolehlivě najdeme. Bylo by chybou cítit empatii k neustále osočovaným muslimům a necítit ji k těm, kteří na základě kusých útržků z médií a internetu mají z muslimů prostě strach. Vzhledem k tomu, v jakých souvislostech dennodenně na islám narážejí, se ani není čemu divit. Jistě by bylo možné konfrontovat, bod po bodu, závěry sociologických šetření věnovaných zdejším muslimům18 s jejich mediální reprezentací – ale zároveň je třeba si připomenout, že množství čtenářů (diváků, posluchačů), které osloví oba druhy výstupů, je zkrátka nesouměřitelné. Střety kolem islámu dnes v Česku probíhají na mnoha frontách i mnoha formami: Od zástupů internetových debatérů hledajících na soci‑ álních sítích spřízněné duše, přes počiny institucionální (viz zřízení brněnského Centra pro studium politického islámu aktivisty Billa War‑ nera), od facebookových uskupení typu Islám v České republice nechceme,19 až po mezinárodní sdružení monitorující islámské dění a varující Jedním z nich byla výzva Vědci proti strachu a lhostejnosti, která se dočkala vydatné medializace i řady rozhořčených odpůrců. Viz http://www.vyzvavedcu.cz/ (navštíveno 19. 9. 2016). 18 Vřelé doporučení si zaslouží Daniel Topinka (ed.), Muslimové v ČR: Etablování muslimů a islámu na veřejnosti. 19 Vedle zmíněné facebookové platformy mají též vlastní webové stránky www.ivcrn.cz (navštíveno 3. 9. 2016). 17

I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 25

před muslimy (například webové stránky Jihad Watch20 nebo Gates of Vienna).21 Od poslanců, kteří objevili hrozbu islamizace a uvědomili si ohromný potenciál debat o islámu,22 až po obskurní zákoutí interne‑ tu.23 Virtuální prostor je dynamický, informace rychle zastarávají a řada protimuslimských uskupení má jen jepičí trvání (viz několik iniciativ spjatých se jménem Martina Konvičky, z nichž se do mediálního pově‑ domí nejvíce dostal Blok proti islámu) či mizivý reálný ohlas (mnoho islamofobních iniciativ se rodí na Facebooku, kde mnohde také vyhas‑ nou, aniž by kdy překročily jeho rámec). Pro spoustu politiků či publi‑ cistů navíc představuje vymezení se vůči islámu krátkodobou záležitost spojenou zpravidla s konkrétní událostí (volby) či dílčím sporem (jako pře o muslimské šátky či spory o výstavbu mešity). Následující kapitoly se opírají o studium rozsáhlé a místy značně bizarní kazuistiky, ovšem nerady by na ní ustrnuly. Dnes máme v češtině k dispozici celou řadu protiislámských titulů, ať již překladových, či původních (o zákopech informační války bude pojednáno v následující kapitole). V procesu „demaskování islámu“ hrají významnou roli odpadlíci od islámu, z nichž mnozí úspěšně přita‑ hují zájem médií. Ve skromnější míře obdobné zpovědi „z nitra islámu“ najdeme i na českém internetu, kde svou dramatičností dokáží oslovit četné diváky. Lidový náhled na islám a muslimy ovlivňuje rovněž tak‑ zvaná orientalizující beletrie, kam lze volně zařadit též všemožné tituly na téma žena a islám.24 Patří sem knihy podnětné, jež mohou čtenáře poučit i obohatit, ale i tituly pochybné provenience. Příběhy, v nichž se citlivá a křehká žena sráží s neúprosným světem formovaným ještě neúprosnějším náboženstvím, zpravidla mívají vše, co správný bestseller Viz https://www.jihadwatch.org/ (navštíveno 5. 8. 2016). Viz http://gatesofvienna.net/ (navštíveno 5. 8. 2016). 22 Viz např. https://www.novinky.cz/domaci/403846-na-seminari-o-islamu-samkova‑ -vyhnala-svym-projevem-muslimy-ze-salu.html (navštíveno 5. 8. 2016). 23 Viz např. http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/2382-prokleti-sveta-jme‑ nem-islam-nikdy-nebyl-neni-ani-nebude-nabozenstvim-miru-109-versu-prikazujicich-nase‑ -zniceni-nevyvratitelne-dukazy-jeho-nasilne-povahy-neustane-dokud-nepokori-cely-svet‑ -jeden-a-pul-miliardy-lidi-ma-prikazano-nas-vyhladit.htm (navštíveno 5. 8. 2016). 24 Tuto rozsáhlou produkci si můžeme pracovně rozdělit podle toho, jak se ona sama pre‑ zentuje, na dva segmenty, „beletristickou fikci“ a „skutečné příběhy“. Dobře se prodává patrně obojí (jinak by nevycházelo tolik příslušných titulů), byť tu a tam najdeme ukázky tohoto žánru i v Levných knihách. Čítankovým příkladem z druhé kategorie budiž kniha Evy Urbaníkové Ztracené: Skutečné příběhy žen, které milovaly muslima. 20 21

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

potřebuje: atraktivní kulisy, dramatický děj a především konflikt, který je natolik vyhrocený, aby čtenáře vtáhnul do děje, ale ne zcela zřetelný, aby ponechal prostor obrazotvornosti. K vyhledávaným titulům patří odhalení ze zákulisí muslimských extremistů a teroristů, spojená často se špionážní nebo konspirační tematikou i akčním narativem. Dnešní protiislámský étos není ničím novým, byť v kontextu počátku třetího milénia může svou jadrností překvapit. Historie českého odporu vůči islámu sahá do samých počátků našich kontaktů s tímto nábožen‑ stvím. Dnešní stereotypy o muslimech mají vskutku na co navazovat, jak dokladuje i kapitola Daniela Křížka. Raně novověké filipiky proti Turkům (tehdejším slovníkem saracénům, hagarénům, izmaelitům, mohamedá‑ nům, pohanům aj.) neodmyslitelně patří k našemu staršímu písemnictví a nejznámější z nich, kniha Antialkorán pana Václava Budovce z Budova, se dostala do širokého povědomí. Jak výstižně napsal český orientalista (a muslim) Petr Pelikán, „neměli bychom si namlouvat, že by byl kdy v historii vztah Čechů k islámu a k muslimům nějak přehnaně bratrský. (…) Můžeme zajisté zdůrazňo‑ vat, kolik století se na lékařské fakultě Karlovy univerzity vyučoval Ibn Sínův Kánon lékařství nebo že bychom bez muslimských Arabů neměli algoritmus, alkohol ani spoustu dalších vymožeností začínajících na al-. Dokud však bude Babička Boženy Němcové povinnou školní literaturou, bude nám její pes Sultán trapně připomínat, že v temných dobách, kdy jsme ještě neznali politickou korektnost, jsme dávali pejskům na potupu muslimům jména jejich světců jako Alík (Alí), Hasan nebo podle samotné prorokovy paní matky Amina.“25 Protiislámské polemiky u nás vstoupily do širšího povědomí přede‑ vším s rozvojem sociálních sítí, přesto bychom neměli zapomínat na to, že počátky soudobého odporu vůči islámu se pojí již s prvními lety po roku 1989, kdy znovuzískaná svoboda a otevření hranic vedly k uvolnění sta‑ videl ve všech ohledech. Tehdy došlo rovněž k přehodnocení českoslo‑ venské zahraniční politiky z dříve jednoznačně protiizraelského kurzu do polohy obrácené o sto osmdesát stupňů. Počátky veřejně proklamo‑ vaného odporu vůči muslimům tak v Česku souvisejí s protiarabskými prezentacemi zastánců Izraele. Ostatně izraelsko-palestinský konflikt má, přestože nejde o střet náboženský, významné místo v českém diskurzu o islámu dodnes. 25

Ondřej Beránek a Bronislav Ostřanský (eds.), Stíny minaretů, 226. I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 27

Mapování soudobého českého odporu vůči islámu by bylo jistě bar‑ vité.26 Úvodní kapitoly by se pojily ke štvavému internetovému projektu Eurabia.cz. Jako výsměch (a zároveň doklad, jak se debaty o islámu za ta léta vyhrotily) dnes působí formulace záměru webu z rubriky O nás, který si jeho autoři před více než deseti lety předsevzali: „Vytkli jsme si za cíl pravdivě informovat o rostoucím nebezpečí, které představuje plíživé pronikání islámu do Evropy. Nikoliv však ve smyslu jakékoliv nesnášenlivosti – důrazně se distancujeme od rasismu, xenofobie, nábo‑ ženské i národnostní nenávisti. V žádném případě nehodláme muslimy „házet do jednoho pytle“, řečeno tradičním českým úslovím. (zvýraznění kurzívou B. O.) Uvědomujeme si, kolik z nich jsou poctiví, čestní občané evropských států.“27 Islamofobním průkopníkem na zdejších knihkupeckých pultech se stal spis Proč nejsem muslim autora skrývajícího se pod pseudonymem Ibn Warraq (doslova „Syn antikváře“ či „kopisty“).28 Boj proti islámu v Česku má i své institucionální kapitoly; od založení obskurního občan‑ ského sdružení AntiMešita aktivisty z Hradce Králové Valentina Kusáka, přes masovou (a dnes již zrušenou) facebookovou skupinu Islám v České republice nechceme, která boj proti islámu zpopularizovala, až po skli‑ čující výjev hlavy státu stojící na jednom pódiu s vůdcem českých isla‑ mofobů při příležitosti oslav 17. listopadu v Praze na Albertově uběhlo nemnoho let. Pomyslnou výkladní skříň českého odporu vůči islámu představuje vedle sociálních sítí hlavně zdejší „blogosféra“. Vědomí, že postavit se proti islámu je nejen přirozené, ale též argumentačně snadno ospravedlnitelné, je jistě svůdné, a tak řada zdejších blogerů a blogerek zaměřujících se, více či méně, na islám a na muslimy sehrává významnou roli v procesu racionalizace islamofobie.29 Psát dnes o islamofobii, jak se může zdát z internetu či veřejných debat, zavání aktivismem a ať již se autoři této knihy snažili sebevíce držet v rámci mantinelů vlastních odborností a metodologických daností, K historii protiislámské politiky v České republice, viz Miroslav Mareš a kol., Ne islámu! Protiislámská politika v České republice, 75 – 80. 27 Viz http://eurabia.parlamentnilisty.cz/ShowContent.aspx?id=10 (navštíveno 2. 2. 2017). 28 Protiislámské literatuře v češtině se věnuje samostatná podkapitola Bronislava Ostřanského. 29 Ze zdejších blogerů a blogerek, více či méně umanutých islámem, viz např. http://luka‑ slhotan.blog.idnes.cz/, http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Doc-Martin-Konvicka-Ph‑ -D-104562, http://vojtekova.blog.idnes.cz/, http://tomaspicl.blog.idnes.cz/, http://radosa. blog.idnes.cz/ (vše navštíveno 2. 2. 2017) a mnoho dalších. 26

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

podobnému náhledu se – v kontextu dnešní zjitřené společenské citlivosti na všechno, co se islámu týká – patrně stejně nevyhnou. V úvodní kapitole Islamofobie jako koncept i kolbiště se Bronis lav Ostřanský pokusil předestřít teoretický rámec potřebný k dalším výkladům, zahrnující spory o koncept i termín islamofobie, její původ, východiska, povahu, projevy i typologizaci, přesahy a souvislosti, jakož i pokusy o její ideologické ospravedlnění, příslušné písemnictví a tak podobně. A vedle představení relevantních pohledů předních odborníků se tato kapitola snaží přiblížit i názory a postoje těch, kterých se týká především, tedy odpůrců islámu. Na tuto část navazuje stať Daniela Křížka nazvaná Vývoj západních představ o islámu a muslimech: o stereotypech a předsudcích. Neklade si za cíl rozebírat a uvádět na pravou míru nesčetné množství současných schémat na muslimské téma, nýbrž zasadit, a to pohledem kulturního antropologa, danou problematiku do náležitého duchovního kontextu. Bez správného porozumění tomu, jakým způsobem jsou (byli) musli‑ mové mezi nemuslimy prezentováni a vnímáni, totiž nelze pochopit ani to, jaké emoce (postoje, reakce atd.) dnes vyvolávají. Tato kapitola je tudíž pomyslným klíčem k dalším pasážím a souvislostem. Kapitola Zory Hesové Problém islám: Vrstvy protiislámských diskurzů a jejich kontext v úvodních pasážích v mnohém rozvíjí východiska představená v kapitole Bronislava Ostřanského, těžiště jejího výkladu však spočívá v pečlivém nástinu vývoje vnímání islámu a muslimů nemuslimskými západoevropskými většinami. Autorka, na příkladech napříč západní Evropou, věcně přibližuje konstitutivní prvky několika etap, jimiž prošlo tamní vnímání muslimských „Jiných“, a to od konfron‑ tačního „orientalistického diskurzu“ osmdesátých let minulého století, založeného na tématu civilizace, až po soudobý „proti-islámský diskurz“, postavený na konceptu islámu jakožto nepřátelské ideologie. Ze západního kontextu do aktuálních českých souvislostí nás uvádí kapitola pod názvem Motivace islamofobních (antiislamistických) postojů zejména v České republice a přínos religionistiky k jejich analýze, jejíž autor Ivan O. Štampach se věnuje tématu duchovních východisek sou‑ časných českých protiislámských aktivistů. Dokazuje, že odpor proti islámu u nás může spojovat jinak ideově i sociálně velmi rozmanité aktéry, a také rozvádí, proč je tak potřebné snažit se jejich motivacím porozumět. Jak výstižně píše, „to, že protiislámský radikalismus je poli‑ ticky úspěšný jen částečně, neznamená, že veřejná diskuse je zbytečná. I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 29

Z hlediska občanských principů je třeba se s těmito tendencemi vyrovnat. Pro správnou a, pokud možno, účinnou argumentaci ve prospěch českého právního řádu v evropském kontextu je nutno sledovat motivy proti‑ islámských postojů. Pokud za odmítáním islámu nerozlišíme důvody, pro které je islám odmítán, mohou se diskusní stanoviska míjet a půjde o protisměrné monology.“ Přesahy islamofobie do politické sféry, přesněji do jejích extrémních poloh, mapuje Miroslav Mareš v kapitole Islamofobie a extremismus v České republice. Islamofobové, obecně, bývají na označení za extre‑ misty hákliví a ani vztah zdejších extremistů k islamofobii není zdaleka jednoznačný – o to plastičtější obrázek tato kapitola přináší. Islamofobie vnesla do studia extremismu nové podněty, protože, jak shrnuje autor kapitoly, „odpor vůči islámu totiž zcela zásadně změnil podobu a struk‑ turu krajně pravicového spektra a rozostřil hranice mezi extremistickým, radikálním a umírněným politickým spektrem v rámci politické pravice.“ V následující kapitole Zbyňka Taranta pod názvem Od islamofobie k antisemitismu se seznámíme s méně známou, o to však podnětnější, problematikou, a to rolí, kterou sehrává islamofobie v myšlenkovém světě různých českých antisemitských proudů a skupin. Na základě svého dlouhodobého výzkumu české krajně pravicové scény, jakož i různých antisemitských webových prezentací, pamfletů a symboliky, autor pře‑ svědčivě dokladuje nejednoznačný vztah obou xenofobních přístupů. Jak autor závěrem připomíná, „ačkoliv totiž čeští Židé nemají s uprchlickou krizí pranic společného, v myšlení antisemitských hnutí jsou právě Židé tou hlavou, která má celý proces ‚islamizace‘ Evropy řídit.“ Fenoménu skupiny Islám v České republice nechceme, jednomu z nejvýraznějších projevů organizovaného českého odporu proti islámu, facebookové platformě, která na vrcholu své slávy měla přes 150 000 fa‑ noušků,30 se ve své studii O sebeprezentaci stránky Islám v ČR nechceme na českém Facebooku věnují Josef Šlerka a Jakub Fiala. V analýze založené na rozsáhlém souboru dat z Facebooku se pokusili najít, co – kromě islámu – spojuje jinak velmi různorodé stoupence této kdysi vlivné iniciativy. Mezi odpůrci islámu v Česku najdeme lidi různých politických i světonázorových ukotvení; máme-li najít společný jmenovatel většiny z nich, pak je to, dle závěru kapitoly, jistá náklonost k anti-systémovým hnutím. V době psaní těchto řádek (1. února 2017) byly jejich stránky již několik týdnů nefunkční, Facebook je smazal spolu s několika dalšími českými protiislámskými skupinami. 30

BRONISLAV OSTŘANSKÝ

Závěrečná kapitola Islamofobie a násilí z nenávisti v České republice autorského kolektivu Kláry Kalibové, Benjamina Petruželky a Vác lava Walacha se věnuje smutné, leč závažné, tematice, a to souvislostem islamofobie a zločinů z nenávisti (hate crimes) v Česku. Tento alarmující bod je potřebné rozebrat a bez něj by tato kolektivní monografie nebyla úplná. Autoři kapitoly přibližují islamofobní kriminalitu nejen v kontextu právním, prostřednictvím statistické řeči čísel, ale zároveň představují dva konkrétní lidské příběhy ze své praxe. Na tomto místě bych rád poděkoval oběma recenzentům za jejich pod‑ nětnou zpětnou vazbu a také Dr. Ondřeji Slačálkovi za pečlivé přečtení rukopisu a cenné kritické komentáře. Snahou autorů této kolektivní monografie bylo kriticky a věcně při‑ blížit dané téma v celé jeho nejednoznačnosti, a to s vědomím, že isla‑ mofobie (jak bude níže ještě rozvedeno) se vedle akademického bádání stala též předmětem i nástrojem ideologického i politického boje. A právě v této souvislosti nutno opět připomenout, že ambicí této knihy není další přilévání oleje do ohně zdejších nekonečných sporů kolem islámu a muslimů, nýbrž zejména osvěta, jakož i originální obohacení zdejšího akademického diskurzu. Jsme si plně vědomi, že obavy a odpor, které islamofobové rozvíjejí a verbalizují, mají svůj reálný – nezpochybni‑ telný – základ a jsme tudíž velmi vzdáleni tomu, abychom jej zlehčovali či marginalizovali. V této knize bychom chtěli, mimo jiné, být empa‑ tičtí a přemýšlet, co z těchto obav či odporu lze vyvozovat a jak s nimi pracovat. Na druhou stranu však nutno připomenout, že vyhraněné protiislámské či protimuslimské výpady již dávno nepatří na okraj, sociálně ani poli‑ ticky, ale stávají se mainstreamem. Během nemnoha let se ona pomyslná laťka toho, co je u nás vůči muslimům ještě pokládáno za společensky přípustné a právně přijatelné, posunula závratně daleko. Tato kniha pojednává o fenoménu nadmíru živém i citlivém a kritikové tudíž mohou právem poukazovat na chybějící odstup autorů. Jejich záměrem rozhodně nebylo říci poslední slovo k fenoménu islamofobie po česku, rádi by však položili solidní základy pro další bádání i polemiky. V Praze, dne 2. 6. 2017

Bronislav Ostřanský

I S LÁ M S E V K R Á DÁ D O N AŠ I C H O BÝ VÁ KŮ : N A M Í S TO Ú V O D U

| 31

O AU TO R EC H

Jakub Fiala je absolventem oboru studia nových médií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde působí jako tajemník, lektor a doktorand. Věnuje se zejména problematice vztahu mezi měřením lidského chování a zpětného ovlivnění chování měřených subjektů. Zora Hesová absolvovala bakalářské studium politologie na Sciences Po v Toulouse, magisterské studium ve filosofii a islamologii na Freie Universität v Berlíně. Napsala doktorskou práci v oblasti islámské filo‑ sofie na Univerzitě v Sarajevu. Studovala ruštinu na RGGU v Moskvě a arabštinu na Damašské univerzitě. Byla členkou projektu Deutsche Forschungsgemeinschaft Lebensformen-Lebenswissen a absolvovala studijní pobyt na New York University. Zveřejnila knihu Ghazálího Výklenek světel a význam osvícení v islámské filosofii. Mezi lety 2011 a 2014 vedla transformační projekty AMO v Egyptě. Působí jako odborný asistent na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Klára Kalibová je zakladatelkou, právničkou a ředitelkou organizace In IUSTITIA, o. p. s. Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Kar‑ lovy v Praze. Ve své práci se věnuje poskytování právnických a sociál‑ ních služeb obětem násilí z nenávisti, lektorovala školení například pro příslušníky Policie ČR, vystupuje v médiích, na mezinárodních a čes‑ kých konferencích, je autorkou řady publikací a podílela se na přípravě zákona o obětech trestných činů z roku 2013. V roce 2014 iniciovala vznik tří nových poboček poradny Justýna v Brně, Českých Budějovi‑ cích a Kladně. Luboš Kropáček je orientalista a afrikanista, narozen roku 1939 v Praze. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v době doktorského studia absolvoval roční stáž v Káhiře. Věnoval se zvláště 288

O A U TO R E C H

africkým dějinám (disertace o Dárfúrském sultanátu) a islámu (skripta Moderní islám I-II). Po nuceném odchodu z fakulty se v letech 1974 –1989 živil překlady a tlumočením. Od roku 1990 působí opět na Karlově uni‑ verzitě, v roce 2001 byl jmenován profesorem, v současnosti přednáší na Husitské teologické fakultě. Publikoval řadu studií v České republice i v zahraničí, významné jsou zvláště monografie Duchovní cesty islámu (již 6 vydání), Islámský fundamentalismus, Blízký východ na přelomu tisíciletí, Islám a Západ a Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Po roce 1990 se zapojil do evropských křesťanských iniciativ pro dobré vztahy s muslimy. Daniel Křížek vystudoval kulturní antropologii Předního východu na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Doktorát z etno‑ logie získal na téže fakultě za výzkum muslimské mystické religiozity a náboženské praxe v prostředí současného islámského mystického řádu. Mezi výsledky tohoto výzkumu patří kniha Taríqa naqšbandíja haqqáníja: islámská mystická duchovní nauka v teorii a praxi. Kromě toho je autorem nebo spoluautorem dalších knih a článků věnovaných islámu a regionu Blízkého východu. Působí na Katedře blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni. Ve výuce a badatelské činnosti se věnuje tématům spojeným s islámem v různých jeho podobách, s dějinami a kul‑ turou Blízkého východu s důrazem na vývoj po arabském jaru, s islámem v Evropě, s dějinami tzv. islámského Španělska. Zabývá se dlouhodobě antropologií islámu a usiluje o její etablování jako disciplíny v českém akademickém prostředí. Miroslav Mareš je garantem oboru Bezpečnostní a strategická studia na katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a vědeckým pracovníkem Mezinárodního politologického ústavu téže fakulty. Je členem ediční rady Evropské sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci (RAN) a vedoucím podskupiny Pravicově-extremistické, levicově-extremistické a separatistické extremistické násilí v rámci Evropské sítě expertů pro záležitosti terorismu (EEnET). V roce 2016 působil jako externí poradce řídícího výboru Auditu národní bezpečnosti České republiky. Odborně se zaměřuje především na výzkum extremi‑ smu a terorismu a bezpečnostní politiky ve střední a východní Evropě.

O A U TO R E C H

| 289

Bronislav Ostřanský vystudoval obory arabistika a dějiny a kultura islámských zemí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě pobýval v Damašku a v Káhiře, kde studoval i pracoval. V současnosti působí v Orientálním ústavu Akademie věd ČR, kde se věnuje hlavně islámu a externě přednáší na Filozofické fakultě Univer‑ zity Karlovy. Vedle řady odborných i popularizačních článků a kapitol napsal pět knih (mj. Hledání skrytého pokladu; Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky) a do češtiny přeložil mimo jiné výbor z díla al-Maqrízího Popsání pozoruhodností Egypta. Benjamin Petruželka vystudoval magisterský obor Sociologie na Filo‑ zofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a ve studiu pokračuje na Kli‑ nice adiktologie, výzkumném a výukovém pracovišti 1. Lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice Univerzity Karlovy. Z odborného hle‑ diska se zabývá metodami a technikami sociálního výzkumu, postavením uživatelů drog ve společnosti a drogovými politikami, přičemž nyní se zaměřuje na čísla a evidenci jako nástroj komunikace mezi jednotlivými aktéry veřejného života. Dále se také věnuje neziskovému sektoru. Dlouhodobě je zapojen do aktivit v organizaci Streetculture, o. p. s. Pří‑ ležitostně plnil analytické úkoly v dalších organizacích (např. v CEDU, o. p. s či Asistence, o. p. s). V minulosti absolvoval studijní pobyt na Goe‑ theho univerzitě ve Frankfurtu či na Gutenbergově univerzitě v Mohuči. Josef Šlerka je vedoucím Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a vedoucí výzkumu ve společnosti Socialbakers. V současnosti se věnuje, v návaznosti na téma svojí dizertace, především strojové analýze velkých dat ze sociálních sítí, jejich kritickému výkladu a také možnostem jejich využití při vytváření uživatelských typologií. Ivan O. Štampach pracuje na Katedře religionistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice a na různých pražských religionistických pracovi‑ štích, zabývá se současnou religiozitou, vztahy náboženství k sekulární kultuře a vztahy mezi náboženstvími. Mezi jeho samostatné publikace patří například Na nových stezkách ducha: přehled a analýza současné religiozity, na mnoha dalších titulech se autorsky podílel a publikoval příspěvky v řadě periodik (např. Dingir, Theologická revue).

290

O A U TO R E C H

Zbyněk Tarant je odborným asistentem na Katedře blízkovýchodních studií Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Vyučuje moderní hebrejštinu a zabývá se tématem reflexe holocaustu v židovském myšlení a dějinami moderního Izraele. Od roku 2006 se věnuje výzkumu soudobého českého antisemitismu. Václav Walach absolvoval postgraduální studium politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Dlouhodobě se věnuje otázkám bezpečnostní teorie a praxe, kriminality a její kontroly a posta‑ vení marginalizovaných skupin ve společnosti. Vedle organizace In IUSTITIA působí na Západočeské univerzitě v Plzni jako vědecký, výzkumný a vývojový pracovník. V minulosti absolvoval studijní pobyty na Středoevropské univerzitě v Budapešti, Univerzitě v Oslu a Univerzitě v Lublani a vykonal pracovní stáže v Transparency International (Praha) a European Grassroots Anti-Racist Movement (Paříž). Je členem České kriminologické společnosti.

O A U TO R E C H

| 291

REJSTŘÍK

Abbas, Tahir 54 Abdel-Samad, Hamed 95, 269 Adorno, Theodor 197 Allen, Chris 50, 59, 82, 156, 157, 253, 269, 285 Archer, Louise 139, 273 al-Ašmáwí, Muhammad 12 Backes, Uwe 202, 204, 205, 280 Bacon, Roger 117, 142 Balabán, Milan 186, 279 Barša, Pavel 52, 269 Barthélemy d’Herbelot 118 Bartolomé de las Casas 109, 275 Bartoš, Adam B. 23, 49, 92, 187, 188, 227, 231–233, 284 Beer, Stanislav [Lukáš] 223, 224, 228– 230, 284 Benbassa, Esther 51 Beránek, Ondřej 18, 27, 64, 88, 103, 269 Bitarová, Pavlína 93 Bleich, Erik 54, 269 Bouvier, Nicolas 119, 274 Braun, Stefan 203, 280 Breivik, Anders 175 Briffault, Robert 142, 274 Budovec z Budova, Václav 198, 199, 279 Bunzl, Matti 41, 51, 54, 64, 67, 86, 269 Buruma, Ian 58, 94, 269 Bush, George W. 53, 77, 164, 173, 228 Caldwell, Christopher 39, 65, 72, 167, 269, 278 Cardini, Franco 37, 269 Cesari, Jocelyne 64, 76, 160, 166, 278 Cromer, lord 122, 123, 274

292

REJSTŘÍK

Černá, Zuzana 200, 279 Černý, Karel 102, 269 Daniel, Norman 106, 114, 116, 274 Delafosse, Maurice 62 Delanty, Gérard 63 Diner, Dan 41, 64 Doležal, Jiří X. 42, 69, 124 Dubé, Jonathan 81, 82, 270 Esposito, John 33, 37, 38, 50, 54, 61, 64, 65, 71, 76, 83, 84, 269 Ewart, Jacqui 43, 73, 81, 101, 272 Fallaci, Oriana 72, 165–167, 173, 175, 269 Fekete, Liz 159, 278 Ferrer, Jorge N. 195, 279 František, papež 11, 183 Fromm, Erich 197, 279 Geller, Pamela 89, 93, 174 Gibb, Hamilton 121 Gobineau, Arthur de 185, 279 Goffman, Erving 235 Górak-Sosnowska, Katarzyna 56, 269 Green, Todd 43, 46, 85, 89, 157, 176, 269 Greenberg, Gabriel 84 Grunebaum, Gustave von 121 Hafez, Farid 19, 159, 167, 271 Halliday, Fred 64, 76, 110, 146, 148–150, 152, 159, 270 Hampl, Petr 72 Harris, Sam 66, 270 Harris, Marwin 195, 279

Helly, Denis 81, 82, 270 Hernando de Soto 124 Hirsi Ali, Ayaan 89, 90, 93, 94 Hitchens, Christopher 173 Horowitz, David 34, 50, 59, 64, 93, 96–98, 174, 272 Horkheimer, Max 197 Höschl, Cyril 69, 133, 275 Hošek, Pavel 73, 80, 200, 270, 279 Hottinger, Johann H. 118 Houellebecq, Michel 72 Hourani, Albert 117 Huntington, Samuel 132, 133, 162, 163, 200, 270, 275 Hurgronje, Snouck 120, 121, 273, 275 Chomejní, Rúholláh 50, 163, 165 Ibn Warraq 28, 89, 90, 270 Imhoff, Roland 54, 64 Ingelhart, Ronald 165 Jacobson, Jessica 139, 275 James, Sabatina 90, 94, 270 Janeček, Martin 90, 270 Jesse, Eckhardt 203, 280, 281 Johnson, Greg 224, 225, 229, 284 Jung, Dietrich 120, 126, 275 Kalmar, Ivan 83, 270 Kepel, Gilles 51, 65, 170, 171, 270 Kinglake, Alexander 119, 275 Klaus, Václav ml. 69, 239, 243, 244, 246 Klaus, Václav st. 69, 135 Kobza, Jiří 23, 72 Komenský, Jan Ámos 199, 279 Konvička, Martin 23, 26, 28, 34, 49, 59, 72, 91, 141, 179, 192, 213, 214, 216, 224, 227, 228, 239, 243–245, 270, 279, 281, 282, 285 Kubelová, Jana 122, 125, 275 Kumar, Deepa 36, 43, 53, 61, 270 Kundnani, Arun 42, 76, 77, 98–100, 270 Kuras, Benjamin 33, 45, 50, 91, 183, 187, 231, 270, 279 Kusák, Valentin 28, 91, 210

Laclau, Ernesto 235 Lammens, Henri 62 Lamprecht, Erik 179, 224, 227, 228, 285 Laqueur, Walter 72, 270 Lean, Nathan 35–37, 81, 85, 86, 148, 270 Lewis, Bernard 100, 113, 128, 149, 162– 164, 166, 271, 275 Lhoťan, Lukáš 45, 69, 72, 90, 91, 93, 216, 270, 271, 279, 281 Llull, Ramon 117 Machálek, Vít 199, 279 Malik, Kenan 65 Manji, Irshad 93, 159 Marranci, Gabriele 60, 123, 128, 137, 139, 150, 271, 276 Martinkus, John 43, 73, 81, 101, 272 Marzouki, Nadia 67 Mendel, Miloš 40, 49, 60, 75, 89, 108, 115, 269, 271, 276 Mernissi, Fatima 127, 276 Montsalvat, Eugène 225, 285 Mrázek, Miloš 40, 41, 271 Muhič Dizdarevič, Selma 39, 79, 271 Müller, Zdeněk 39, 108, 149, 175, 271 Nawáz, Mádžid 66, 270 Nieuwenhuijze, Christoffel 138, 276 Nimer, Mohamed 37, 71 Nitoglia, Curzio 88, 271 Norris, Pippa 165 Obama, Barack 53, 77, 84 Ockley, Simon 118 Okamura, Tomio 23, 49, 78, 179, 214, 227, 239–243, 245–247, 281 Onfray, Michel 159 Ortel, Tomáš 35, 246 Orwell, George 66, 97 Pędziwiatr, Konrad 55, 73, 272 Pelikán, Petr 27 Petřík, Lukáš 222, 231, 285 Pfahl-Traughber, Armin 205, 282 Pidal, Ramón Menéndez 140 Pinsker, Leon 66 Pipes, Daniel 89, 90, 162, 174, 176

REJSTŘÍK

| 293

Pirenne, Henri 109, 276 Podhoretz, Norman 173, 279 Popovová, Klára 58, 91, 272 Prideaux, Humphrey 117 al-Qaradáwí, Júsuf 47 Quellien, Alain 62 Radosa, Beatrice 93 Ramadan, Tariq 47, 99, 145, 277 Rane, Halim 43, 78, 81, 101, 272 Recker, Julia 54, 64 Remeš, Prokop 52, 66, 272 Renan, Ernest 121, 166 Ribera, Julián 140, 277 Robert z Kettonu 116 Rothkranz, Johaness 88 Roy, Olivier 49, 99, 171 Runnymede Trust 50, 56–59, 61–63, 82, 85, 98, 157, 158, 160, 272, 273, 277, 278 Rushdie, Salman 50, 65, 135, 163 Ruthven, Malise 173 Said, Edward 35, 43, 62, 63, 101, 107–110, 119, 121, 123, 125, 149, 163, 272, 277 Samková, Klára A. 23, 49, 69, 78, 91, 272 Sánchez-Albornoz, Claudio 140, 277 Sarrazin, Thilo 72, 167, 272 Sayyid, Salman 52, 54, 61, 272 Shaheen, Jack 125, 277 Sheehi, Stephen 35, 36, 43, 53, 77, 81, 89, 90, 93, 98, 100, 101, 272 Sherman, Jacob H. 195, 279 Shoebat, Walid 15, 18, 34, 35, 51, 53, 96, 97, 272 Shooman, Yasemin 54

294

REJSTŘÍK

Schmid, Jan 243 Schneider, Jiří 58, 74, 272 Schwartz, Steven 173 Silverstein, Paul 54 Sina, Ali 90, 93 Smart, Roderick Ninian 194, 280 Smith, Wilfred Cantwell 194–196, 280 Southern, Richard W. 112–115, 277 Spencer, Robert 34, 50, 59, 65, 87, 89, 90, 93, 96–98, 174–176, 272, 279 Thieme, Tom 203, 281 Topinka, Daniel 23, 25, 41, 45, 88, 91, 252, 273, 285 Trump, Donald 37, 206 Vandas, Tomáš 220 Varisco, Daniel 120, 277 Vojtíšek, Zdeněk 49, 75, 219, 285 Volfová, Jana 23 Voltaire 117, 154, 278 Warner, Bill 25, 35, 42, 48, 92, 93, 132, 151, 176, 273 Werbner, Pnina 83, 110, 273 Werner, Jan 78 Wilders, Geert 228, 230 Ye‘or, Bat 71, 72 Zakaria, Fareed 100 Zapata-Barrero, Ricard 140, 153, 278 Zayed, Moustafa 50, 87, 273 Zebiri, Kate 83 Zeman, Miloš 23, 24, 36, 69, 216, 239– 241, 243, 245–247 Zogby, James 86

Islamofobie po česku Ed. Bronislav Ostřanský Typografie Vladimír Verner Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2017 jako svou 1722. publikaci Odpovědný redaktor Filip Outrata Vydání první. AA 18,71. Stran 296 Vytiskla Tiskárna a vydavatelství 999, s.r.o. Doporučená cena 348 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: info@ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz ISBN 978 ‑80 ‑7429 ‑903-2