6
Burian sazba.indd 6
25.06.17 22:09
A JE TO ON! Idylická zimní scenérie. Po zasněžené lesní cestě jedou sáně tažené dvěma koníky. Rolničky cinkají, kočí zachumlaný v kožichu a s beranicí na hlavě si střídavě prozpěvuje a pohvizduje. Sáně podjíždějí pod velkou ohnutou větví, kočí se však neskloní; je potěšen, když se na něho sesype sprška sněhu a potřísní mu i obličej. Dojedou na venkovské nádražíčko. Prrr! Koně pohazují hlavami, z mokrých těl se kouří. K jediné koleji přistupuje výpravčí s plácačkou pod paží. Směrem ke kočímu pokyne hlavou, prsty pravé ruky přiloží ke služební čepici. Kočí se usmívá, vzorně zasalutuje a zapíská první tóny písničky Přednosta stanice. Přehluší ho hlasité zahoukání – v zatáčce se objeví vláček tažený malou parní lokomotivou. A idyla končí: na přijíždějící lokomotivě je vidět velká rudá hvězda, na bocích vagónů transparenty s hesly o rekreaci ROH pro naše pracující; politickými plakáty jsou oblepeny i stěny nádražní budovy. Rekreanti vystupují z vagonů, někteří pomáhají kočímu nakládat do sání kufry. Mladý muž s mladou ženou se zvědavě rozhlížejí. On po chvíli on řekne: – Hrome, to snad je… – Prosím tě, to je nesmysl. Kde by se tady vzal? Kočí se sáněmi odjíždí, rekreanti se řadí do pěší formace a za zpěvu dobové budovatelské a optimistické písně – na čele se dvěma referenty – pochodují ke vzdálené chatě. Mladý muž a jeho partnerka se vlečou za zástupem. Jediní 7
Burian sazba.indd 7
25.06.17 22:09
nezpívají. Po chvíli zadumaný mladý muž rozhodně prohlásí: Ale stejně je to on! VLASTA BURIAN.
PIŠTE, PROSÍM VÁS Bylo 13. února 1992. V pořadu Československé televize Studio Kontakt jsem vyprávěl o Vlastovi Burianovi. Snad jsem nenudil. Komik, kterého jsem připomněl i ukázkou jeho filmového humoru, zcela určitě ne. Požádal jsem diváky, kteří měli osobní vzpomínky na krále komiků, aby se ozvali. Řekl jsem, že zvláště vítány jsou informace o tom, co dělal Vlasta Burian v době, kdy opustil definitivně vězení a než mohl po omilostnění nastoupit do divadelního angažmá a znovu veřejně vystupovat. Z tohoto poválečného času byly Burianovy osudy téměř neznámé. Netrvalo dlouho a radostně jsem se pročítal zásilkou dopisů, které na adresu Československé televize došly. V několika vzpomínkových článcích jsem z nich alespoň po troškách čerpal. Ovšem v celém objemu zveřejňuji vzpomínky lidí, kteří se s komikem setkali, až v této knížce. Někteří pisatelé, byť náležitě podepsaní, nicméně žádali, abych v případě zveřejnění vzpomínek neuváděl jejich jméno. Žádosti vyhovuji a také u ostatních, kteří to ani nechtěli, uvádím pouze iniciály.
8
Burian sazba.indd 8
25.06.17 22:09
Vlasta Burian v „převleku“ za hošíka ve filmu To neznáte Hadimršku (1931).
9
Burian sazba.indd 9
25.06.17 22:09
TAK TROCHU HORAL Vlasta Burian byl nucen získat si obživu. Ucházel se o práci často mimo Prahu. Patrně i proto, aby měl kde společně s manželkou přebývat; vila mu byla zabavena. Tak se dostal i na jednu horskou boudu, což potvrdilo hned několik vzpomínajících. Paní I. L. se tehdy s Vlastou Burianem nesetkala; popsala, co se o jeho pobytu na Hříběcí boudě v Krkonoších dozvěděla z vyprávění rodičů: „Mimo manuálních úkolů měl král komiků za úkol s koňským spřežením pravidelně zásobovat na trase Hříběcí boudy – Vrchlabí a zpět. Podle očitých svědků byl jenom pohled na kočího na saních zachumlaného do těžkého kožichu groteskní, ale zároveň smutný. Vlastova pravidelná zastávka na cestě ,domů‘ s nákupem byla ve Vrchlabí před odbočkou na Strážné v hospodě ,U Škopků‘, kde mimo svého gáblíku vždy do sytosti pobavil místní horáky, kteří ho pochopitelně pohostili. Těsně nad křižovatkou prý usínal, aby se po zhruba třech hodinách jízdy na tichých saních probudil na Hříběcích. Koně údajně znali neomylně tu nejkratší a nejbezpečnější cestu.“ Paní K. Š. se vypsala z osobních vzpomínek: „Po válce jsem jezdila s rodinou do podhůří Krkonoš na prázdniny. Nedaleko Strážného je nevelká obec a k ní patří vzdálený lom s kouzelnou planinou na temeni, třemi 10
Burian sazba.indd 10
25.06.17 22:09
domky a turistickou chatou málo frekventovanou – Hříběcí boudou. Tam pobýval někdy v roce 1948–49 (nevím přesně) Vlasta Burian s manželkou, která tam prý tehdy vypomáhala v kuchyni. Jmenovaný občas pořádal zábavné večery a to Hříběcí bouda praskala ve švech. Žádné plakáty, ale od úst k ústům se šířilo v okolí, kdy bude zase na ,Hříběčkáchʿ veselo. I my jsme se jednou v podvečer vypravili lesní cestou vzhůru. Cesta trvala téměř hodinu. Nahoře už bylo živo. Kde se vzalo tolik lidí, nevím. Ze Strážného šlo hotové procesí lidí se židlemi, stoličkami a vším, na co se dalo sednout. V jídelně hustě obsazená prkna, položená přes sudy a bedny. Ale ani to nestačilo, abychom všichni seděli. Vstup byl volný a tolik smíchu a veselí jsem nikdy nezažila. Na nouzovém pódiu stálo pianino a u něj židle s několika tlustými knihami. Na ně usedla hrbatá pianistka, připravená provázet humoristu v programu. To bylo vyprávění a písniček! Potom ohlásil a zazpíval oblíbené písně Jana Masaryka. Písně rozverné i vážné. Bylo pozdě, když program skončil, a pak unavený, ale stále usměvavý umělec poprosil o malý příspěvek na obnovení místní školy, která byla Němci zcela zničená, a dal k nahlédnutí knihu, do které pečlivě zapisoval, kdy a kolik bylo vybráno a kde peníze uloženy. Pozdě večer ještě plni smíchu seběhli jsme lesem domů. Přesto, že se všecko událo víc než před čtyřiceti lety, vše si dobře pamatuji, znají to mé děti a vnuci, vždyť Vlasta Burian byl jen jeden. S pěknými vzpomínkami na něho končím“
11
Burian sazba.indd 11
25.06.17 22:09
Na vzácné fotografii je zvěčněn Vlasta Burian před Hříběcí boudou, po jeho boku šéf pan Mrázek, z druhé strany švagrová krále komiků a pisatel dopisu s kamarádem.
Pan F. D. přiložil k psaní i „skromnou fotografii“. Je tak malá, že se vejde do dlaně, ale nesmírně cenná. Na lavičku před boudou se vtěsnalo pět osob: „Po pravici Vlasty Buriana pan Mrázek – šéf podniku, paní Ema Erbenová, sestra paní Niny, pisatel dopisu a poslední, kamarád R. B., který, pokud vím, měl velkou zásluhu na tom, že se Vlasta Burian na Hříběcí ubytoval.“ Komikova manželka, paní Burianová, na fotografii chybí, protože ona fotografovala skupinku lidí, kteří se zcela náhodně sešli. Pisatel se rozepsal: 12
Burian sazba.indd 12
25.06.17 22:09