Go-Gz HISTORICKÝ ÚSTAV AV ČR ACADEMIA
ft Akadem ie věd W České republ iky BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK ČESKÝCH ZEMÍ 20. sešit: Go-Gz Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Vodičkova 40, 110 00 Praha 1 a Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 809/76, 190 00 Praha 9 Obálka podle osnovy Pavla Rajského Odpovědná redaktorka Blanka Svadbová Technická redaktorka Ivana Říhová Vydání první, Praha 2017 Ediční číslo (Nakladatelství Academia) 12163 Grafická úprava studio Lacerta Sazba ARTEDIT, spol. s r. o. Tisk Těšínská tiskárna, a. s., Štefánikova 1828/2, 737 O1 Český Tešín ISBN 978-80-200-2734-4 (Academia) ISBN 978-80-7286-307-5 (Historický ústav AV ČR) ISBN 80-7277-214-7 (soubor) ISBN 80-7277-215-5 (1. sv.) ISBN 80-7277-252-X (2. sv.) ISBN 80-7277-287-2 (3. sv.) ISBN 80-7277-299-6 (4. sv.) ISBN 80-7277-309-7 (5. sv.) ISBN 978-80-7277-239-l (6. sv.) ISBN 978-80-7277-248-3 (7. sv.) ISBN 978-80-7277-257-5 (8. sv.) ISBN 978-80-7277-366-4 (9. sv.) ISBN 978-80-7277-367-1 (10. sv.) ISBN 978-80-7277-368-8 (11. sv.) ISBN 978-80-7277-415-9 (12. sv.) ISBN 978-80-7277-416-6 (13. sv.) ISBN 978-80-7277-451-7 (14. sv.) ISBN 978-80-7277-504-0 (15. sv.) ISBN 978-80-200-2292-9 (16. sv.) ISBN 978-80-200-2424-4 (17. sv.) ISBN 978-80-200-2517-3 (18. sv.) ISBN 978-80-200-2625-5 (19. sv.) Knihy Nakladatelství Academia zakoupíte také na: www.academiaknihy.cz www.academiabooks.com www.eknihy.academia.cz
659
GOBL
GÓBL, Alois, * 6. 3. 1841 Roždálovice (u Nymburka), f 27. 8. 1907 Sychrov (u Turnova), zpěvdk, hudební skladatel Absolvoval učitelský ústav v Jičíně, původně chtěl být učitelem jako jeho otec Josef. Od 1859 G. studoval strojní inženýrství na pražské polytechnice, z finančních důvodů však studia nedokončil. Od 1864 učil v Radostíně (dnes č. o. Sychrov), od 1877 byl dlouhodobým tajemníkem Kamila Rohana na zámku v Sychrově a od 1881 také patronátním komisařem na sychrovském a semilském panství. Se svým zaměstnavatelem G. zajížděl na zimní pobyty do Prahy, kde se spřátelil sA. Dvořá kem. Skladatel ho poté na Sychrově navštěvoval, někdy u něho i komponoval a od 1878 si s ním korespondoval. (Zachovalo se sto čtrnáct Dvořákových dopisů a devět G. listů.) Dvořák mu také posílal partitury všech svých vytištěných děl. Jako zdatný, i když amatérský barytonista zpíval G. často v sychrovské zámecké kapli, kde spolu s Dvořákem u varhan vystupoval při premiéře jeho skladby Ave Maria. S jeho manželkou Annou účinkoval G. při premiérách Dvořákových duchovních děl Hymnus k Nejsvětější Trojici a O sanctissima (1879). G. patři l ke členům a funkcionářům Zpěváckého spolku v Turnově, pro který Dvořák složil Čtyři smíšené sbory, op. 29. G. sám příle žitostně komponoval, nakladatel E. Starý vydal jeho Dvě Ave Maria. Byl rovněž členem turnovského okresního zastupitelstva. Je pohřben v Turnově. L: HS 1, s. 368; O. Šourek, Život a dílo Antonína Dvořáka 1-4, 1922-1933, passim; J. Kuhn, Dopisy A. Dvořáka A. G., in: Od Ještěda k Troskám 16, 1937, s. 20-25, 38-44, 68-75; O. Šourek, A. Dvořák přátelům doma, 1941, s. 19, 56, 81, 180, I 86, I 92, I 95; A. Dvořák ve V1.pomínkách a dopisech, týž (ed.), 1938, passim; cýž, Dvořák a Sychrov, in: Sychrov. Stámí zámek a památky v okolf, l 968, s. 21-22; A. Dvořák. Korespondence a dokumenty 1-4, M. Kuna (ed.), 1987-1995, passim; A. Dvořák nejbližšímu příteli, cý, (ed.), 2000; týi, A. Dvořák a Sychrov, in: Opus musicum 33, 2001, č. 3, s. 4-11; E. Myslivcová, Antonín Dvořák a Liberecko - Prameny k životu a dílu skladatele, 2012 (bakaláiská práce, FF UK, Praha). P: SOA, Praha, marrika nar. řkt. f. t'1. Rožďalovice, sv. 7, fo!. 24; Archiv ČVUT, Praha, Polytechnický ústav 1798-1869, fond 23; Muzeum Českého ráje v Turnově, fond Pěvecký spolek Dvořák. M OJMIR SOBOTKA
GÓBL, František Jan (Kopidlanský, též GOEBL), "'29. 11. 1829 Kopidlno, t 21. 2. 1899 Praha, spisovatel
redaktor Syn perníkáře, 1844-49 absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a v Praze. Po studiu pracoval jako vychovatel a 1853-60 jako hospodářský úředník u hraběte Desfourse na Moravě. Z existenčních důvodů se vrátil do Prahy, kde se živil jako korektor Ndrodních Listů. Od srpna do listopadu 1867 byl jejich odpovědným redaktorem, v této funkci byl pro rušení veřej ného pořádku zatčen a osm měsíců vězněn na Novoměstské radnici. Povolání korektora zastával i po propuštění; ve výkonu profese mu později zabránila oční choroba. V sedmdesátých letech působil jako tajemník Matice rolnické. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Básně, povídky a historické romány psal již jako student, vět šinou však zůstaly v rukopise. Prózy, které později publikoval v souboru Sbírka povídek a arabesk (1864-65), situoval do městského prostředí, řidčeji na venkov; vycházely většinou ča sopisecky, několi k z nich vyšlo samostatně. K jeho nejrozsáhlejším pracím patří společenský román Hraběcí rodina, aneb, děti povržené ženy. Romdn ze společenského života [1880], uveřejňovaný původně časopisecky. Kromě periodik, která sám redigoval, publikoval v časopisech Květy, Českd včela a Vesna. Vydal výbor Ze žaldřů (1867-68), v němž zveřejnil zajímavé zločiny a soudní procesy. Redigoval časopisy Ndrodní hospoddř
(1870), Matice rolnickd (1871-72), Domdcípřítel (1881-84), České grandty ( 1897) a některé kalendáře ( Vlastenecký kalendář na rok 1865, Nový pražský kalendář, 1886-89). D: prózy: Snědý h.och. Velmi zajímavá povídka z Moravy, 1869; Vznešený'dobrodinec, 1870; V domě a na náměstí. Arabeska. Pyclák na horách. Povídka z Česko-moravských hor, 1870. L: OSN IO, s. 244; 28, s. 486; MSN 2, s. 1017; LČL I, s. 804-805; J. L. Turnovský, Nové rovy české - F. G., in: Osvěta, 1899, č. 5, s. 474-475; Světo zor 33, 1898/99, s. 192; Květy 21, I 899, s. 402; F. G. Kopidlanský, in: Národní listy 22. 2. 1899, s. 3. P: SOA, Zámrsk, matrika nar. řkt. f. ú. Kopidlno 1805-1831, sign. 76-7, pag. 123; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 138, obraz 1Ol. LENKA KfllžOVÁ
GOBL, Wilhelm, ,.. 1O. 12. 1839 Jeseník nad Odrou (u Nového f 22. 5. 1907 Purkersdorf(u Vídně, Rakousko), bdňský
Jičína),
odborník Po absolvování gymnázia v Opavě a Báňské a lesnické akademie v Banské Štiavnici nastoupil 1862 do služby státní báňské správy na vrchním báňském ředitelství v Příbrami, kde pracoval ve strojírenském a stavebním odboru. 1864 byl vyslán do Říšského geologického ústavu ve Vídni. Po návratu působil opět v Příbrami, na báňském ředitelství byl jako zastupující hormistr pověřen řízením dolů Lill, Ferdinand, Scrachov, Sádek a Květná v okrajové části březohorského ložiska. 1870-71 pracoval ve službách Fí.irstenbergů na velkostatku Křivoklát jako báňský inženýr v železorudném dole v Novém Jáchymově, 1871 v uhelných dolech v Mirošově na Rokycansku. 1873 se vrátil do státní služby jako hormistr báňské správy v Kirzbí.ihlu v Tyrolsku, 1876 báňský správce. Od 1880 působil v báňském oddělení na ministerstvu zemědělství Předlitavska ve Vídni, od 1891 jako jeho vedoucí. Zasahoval do státního báňského podnikání, zasloužil se o modernizaci stárních dolů v příbramském revíru a v Idriji (nyní Slovinsko; produkce rtuti). rozšiřování hnědouhelných dolů v mosteckém revíru, o přestavbu továrny na uranové barvy v Jáchymově. Podílel se na přípravě nového báňského zákona. Po propadu ceny stříbra na světových trzích 1892, které mělo za následek ztrátovost příbramského závodu, produkujícího více než 90 ~/o stříbra a olova v monarchii, G. spolupracoval s vídeňskou centrální bankou, která 1892-95 závod dotovala.
GOčAR
660
Usiloval o zlepšení nemocenského pojištění a postavení hornictva (výstavba hornických kolonií). Publikoval studie z ložiskové geologie a hornictví, některé se vztahovaly k českým revírům (Příbramsko, Kutná Hora, Ostravsko). D: výběr: Die Kohlenaufbereitung am Heinrichschachte zu Mahrisch Osrrau, in: Jahrbuch der Geologischen Reichsanstalr (Wien) 16, 1866, s. 152-154; Kuttenberg, in: OZBH 35, 1887, s. 251-258; Moncan-geologische Beschreibung des Přibramer Bergbau-Terraine und der Verhaltnisse in der Grube nach dem gegenwanigen Stande des Aufschluses in diesem Terrain, Wien 1892 (s J. Schmidtem); Geologisch-Bergmannische Karte und Profile, tamtéž 1903. L: F. Ernst, SectionschefW G. t, in: OZBH 55, 1907, s. 55-56; Bílková 7, s. 504-505. PAVEi VLASfMSKÝ
GOčAR, Jiří, "'
12. 6. 1913 Praha, f 20. 7. 1979 Praha,
architekt Syn architekta Josefa G. (1880-1945). 1931-36 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze (Ing. arch.). 1936-40 absolvoval praxi v ateliéru svého otce, kde se podílel např. na projektech státní galerie nebo čes koslovenského pavilonu pro Světovou výstavu v Paříži (1937). Poté do 1948 provozoval vlastní ateliér. 1949-53 byl vedoucím ateliéru v podniku Stavoprojekt Praha, 1954-56 pracoval ve Svazu architektů (tehdy součást Ústředního svazu českosloven ských výtvarných umělců). Vstoupil do KSČ a začal se angažovat v oblasti teorie architektury a ve stavovských organizacích. 1956-59 byl tajemníkem Svazu architektů ČSR, 1959-69 předsedou Svazu architektů ČSR / ČSSR, po jeho federalizaci 1969-70 předsedou Svazu architektů České socialistické republiky, 1963-71 členem výkonného výboru Mezinárodní unie architektů (Union internationale des architectes, UIA) či Ideové rady pro úpravu Pražského hradu. 1966 byl zvolen členem ÚV KSČ, 1967 předsedal Mezinárodnímu kongresu UIA v Praze. V éře pražského jara se podílel na vzniku Koordinačního výboru tvůrčích svazů; v červenci 1968 signoval prohlášení jen několik slov, dodatku manifestu Dva tisíce slov, který odmítl teze tzv. varšavského dopisu pěti komunistických stran. 1969 se od svého podpisu distancoval, přesto byl stranicky potrestán, v listopadu 1970 rezignoval na členství v ÚV KSČ. 1971-77 projektoval v ateliéru Investis Praha. G. raná tvorba navazovala na tradice meziválečné avantgardy, projekty z padesátých až sedmdesátých let byly umírněným kompromisem dobových tendencí. Navrhoval rodinné domy, veřejné a průmyslové stavby, interiéry. Na sklonku první republiky a za protektorátu realizoval vily v Praze-Hlubočepech a Podolí, v Roztokách (u Prahy), Kostelci nad Orlicí, Městečku (nad Sázavou), Čerčanech, Kamenném Přívoze, Mníšku pod Brdy. S Vl. Šedivým provedl 1941 projekt berního úřadu v Táboře. 1945-48 byly podle jeho plánů postaveny Gramofonové závody v Loděnicích, tovární objekty v Jablonci nad Nisou, telefonní ústředna v Praze-Košířích, 1949-53 podnik Vertex
v Litomyšli. V dalších letech navrhl obytné domy v Ostravě-Porubě, rekreační středisko v Horní Úpě. Urbanistickými studiemi se pokusil ovlivnit podobu Uhříněvsi a Měcholup (s J. Novotným, 1943, dnes Praha), nábřeží v Táboře (1941), nádraží ve Zlíně (1942-43), historické části Veselí nad Lužnicí aj. Zpracoval územní plány pro Vrchlabí a Špindlerův Mlýn (1945-48). Zúčastnil se řady architektonických soutěží, znejvýznamnějších: areál Vysoké školy stranické (s J. Albrechtem, 1. cena, 1954, nerealizováno), Památník Slovenského národního povstání v Banské Bystrici (1. cena, 1957, nerealizováno), Realistické divadlo v Praze (s V. Machoninem, l. cena, I 957, nerealizováno). Věnoval se otázkám bytové výstavby. Jako předseda komise architektonické soutěže ovlivnil 1963 urbanistickou podobu sídliště Severní terasa v Ústí nad Labem. Publikoval odborné články (např. Architektonická kompozice renesance) v časopisech
Architektura ČSR I ČSSR, Československý architekt, Doba, Kultura, Kulturní tvorba, Technická práce, Tvorba. 1963 obdržel Řád práce. D: knihy: Od pyramid k panelům, 1959;Architekraekďnom k socialistickému srylu života, 1977 (s J. Tomanem). L: Toman 2, s. 762; SČSVU 2, s. 356; NEČVUD, s. 241 (se soupisem díla); Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 214; K. Jechová, K historii Koordinačního výboru rvůréích svazů 1968-1969, in: Proměny pražského jara 1968-1969. Sborník srudi( a dokumentů o nekapitulantských postojích v československé společnosti, J. Pecka - V. Prečan (eds.), 1993, s. 102; J. Cysařová, Koordinační výbor, rvůrčí svazy a moc 1968-1972, 2003, s. 13, 69; Z. Doskočil, Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu, 2006, s. 287; J. Končelík, Dva tisíce slov. Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání, in: Soudobé dějiny 15, 2008, č. 3-4, s. 512; T. Fassati, Z Benešova za stavbami 20. sroletí krajinou vnější i vnitřní (pn'.ivodce světem architektury 20. století Benešovska), 2008, s. 250; F. Šrverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921-1992), 201 O, s. 372; Z. Lukeš a kol., Josef Gočár, 2010, s. 404-405; http://muz.eum-umeni-benesov.cz/ useruploads/files/sumne_benesovsko/7.gocarjiri.pdf (stav k 9. 5. 2016); hrtp://cs.isabart.org/person/2 1525 (srav k 9. 5. 2016); hrtp://www.theatrearchitecture.eu/cs/db/?thearreld=503 (srav k 9. 5. 2016); Literární listy I, zvl. vyd., 19. 7. 1968, s. I. ZoE:--f.K DosK0(11
GOčAR, Josef,*
13. 3. 1880 Semín (u Přelouče),
f 1O. 9. 1945 Jičín, architekt, urbanista, pedagog Pocházel z rodiny slovenského sládka Aloize G. a Anny, roz. Huttlové. 1891 si otec pronajal městský pivovar v Lázních Bohdanči. G. 1892 začal studovat na pardubické nižší reálce, 1897 nastoupil praxi volontéra ve studiu architekta V. Roštlapila, poté krátce i J. Podhajského. 1898 byl přijat na stavební oddělení Vyšší státní průmyslové školy stavební v Praze, které absolvoval 1902. Po krátké epizodě na Vysoké škole technické se 1903-05 školil na státní Uměleckoprůmyslové škole, v ateliéru J. Kotěry; v té době také navšcívil Belgii, Nizozemsko a Francii. Po ukončení vzdělání odjel na studijní cestu do Ně mecka (Darmstadt, Norimberk, Mnichov), poté vedl 1905-08 Kotěrův ateliér. Samostatnou stavební praxi zahájil 1908, na zakázkách však pracoval již za studií. Jednou z G. prvních prací
661
byla I žená d ohl< ko-ul děj ší
(vyul prorr repul k fun ni ck)
Červ
s dis
z nec
venk Od Podl, a ob, M ezi Wi n z dv, choc a lo~ i ud
diš tě
lizov teku J SOU
W ie Jaru:
obd
dílo odvi
světe
Kol< tvor Hof ní v na l n é Ikub celk
česk
tel I
v. \
repl s Ja1 tzv. vyd
a V)
do n ské (1 9:
660
)strakými 1olup
941),
užni'vtlýn
z neJ-
1tem, )dníáno),
957,
,mise :lobu ,orné isech
Ku/-
držel
kému
písem istorii ského tojích 102; 3, 69; 1006, •ného ciova ektuinám . Lu·
JV.cr/
016); :atre· ,ry I,
(OCIL
1ny,
Llziižší
ekta r na -aze, :chole, 1sko Ně
-08
na rad
661 byla rodinná hrobka na bohdanečském hřbitově (1904), navržená společně se sochařem S. Suchardou. 1906 byl G. pověřen dohledem nad instalací Kotěrova českého pavilonu na rakousko-uherské výstavě v Londýně. Tamní pobyt ovlivnil G. pozdější urbanistické projekty (koncepce zahradních měst) i styl (využití neomítaných cihel). Jeho dílo prošlo řadou stylových proměn: od geometrické moderny ke kubismu, později k prvorepublikovému národnímu slohu, přes konstruktivismus až k funkcionalismu. Jedním z prvních samostatných arch i tektonických počinů ve stylu kotěrovské moderny se stala realizace Červené vily Josefa Binky v Krucemburku (1907-08). Stavba s dispozicí typickou pro anglické domy má střídmé průčelí z neomítaných cihel a je mimořádně citlivě zasazena do okolní venkovské přírody. Od 1908 začal G. spolupracovat s architektem P Janákem. Podle Kotěrova návrhu společně realizovali Pavilon průmyslu a obchodu na Jubilejní výstavě OŽK na pražském Výstavišti. Mezi stěžejní díla moderny se zařadil G. mlýn a silo bratří Winternitzů v Pardubicích (1910-11), industriální stavba z dvoubarevného režného zdiva inspirovaná v detailech východočeskou pernštejnskou renesancí. Komunikace s tradicí a lokální architekturou byla pro G. tvorbu zásadní a vynikala i u drobnějších staveb (např. v Hradci Králové betonové schocliště kostela Nanebevzetí Panny Marie / 1909-1 O/ nebo nerealizované projekty sakrálních staveb). Vedle odkazů na architekturu vídeňského O. Wagnera a jeho českého žáka]. Kotěry jsou v G. díle patrné i ozvuky prací J. Hoffmanna (zakladatele Wiener Werkstatte), a to např. u brněnského domu Karla Jarušky (1909-10). Nejznámější prací zmíněného období je obchodní dům Wenke a syn v Jaroměři (1910-11). Klíčové dílo rané prekubistické tvorby se zařadilo ke konstrukčně nejodvážněj ším radikálně modernistickým stavbám před první světovou válkou. Kolem 1911 G. následoval Janáka směrem ke kubistické tvorbě. V tomto duchu realizoval domy Jana Stacha a Karla Hoffmanna v Praze na Hradčanech (1911-12), pavilon lázní v Bohdanči (1912-13), vilu Adolfa Bauera v Libodřicích na Kolínsku (1912-13) a své nejslavnější dílo, dům U Čer né Matky Boží v Praze na Starém Městě (1911-12), kde sice kubistická poloha nedominovala, ale stala se citlivou součástí celku. Na místě dvou pozdně barokních domů si tuto ikonu českého kubismu dal jako obchodní palác vystavět podnikatel F. Herbst. Po vzniku Československa se zapojil na popud V V Štecha do hledání nového výtvarného stylu pro novou republiku. Individualistický styl vypjatých forem G. společně s Janákem změnil po první světové válce za obloukové formy tzv. národního slohu neboli rondokubismu. Tzv. národní sloh vycházel ze stylu art deco, inspiroval se lidovou architekturou a využíval výraznou barevnost. V tomto stylu G. realizoval domy letištní správy ve Kbelích (1920-21, dnes součást pražské ZOO) nebo provozní výstavní pavilon SVU Mánes v Praze (1921). Stěžejním dílem tohoto období je budova Legiobanky
GOČAR
v Praze Na Poříčí (1921-23), monumentální budova s mansardovou střechou v „národní" červeno-bílé barevnosti, kde výraznou skladbu oblých prvků fasády doplnil reliéf O. Gucfreunda s motivem návratu legionářů, a figurální konzoly J. Štursy. Obloučková dekorativnost se opakovala i v interiéru a vytvořila z banky jedinečný celek. G. navštívil 1924 Nizozemsko (Amsterodam, Haarlem a Hilversum), kde ho inspirovaly stavby tamních architektů, kom· binujících železobetonové konstrukce s režným zdivem. Tehdy vznikl soubor škol v Hradci Králové: Státní odborná škola koželužská ( 1923-24), Rašínovo reálné gymnázium (1925-27), Obecní a měšťanské školy (1926-28), soubor se uzavřel již funkcionalistickou budovou mateřské školy (1927-28). V G. ateliéru 1925-28 vznikal i návrh nového regulačního plánu Hradce Králové, v němž autor definoval město jako živý kulturní organismus. Od 1927 začal spolupracovat se zlfnskou firmou Baťa. Dalším významnou součást G. tvorby tvoří stavby v konstruktivistickém a funkcionalistickém stylu. První konstruktivistickou realizací se srala Strnadova vila v Praze 6 - Bubenči (1925-26), tou nejvýznamnější pak koste~sv. Václava v Praze 10 - Vršovicích (1927-29). Ve třicátých letech G. navrhl dvě vědecko-funkcionalistické stavby pro Hradec Králové: Ředí telství československých státních drah (192 7-3 2) a Okresní finanční úřady (1932-36). V Praze-Dejvicích na Babě, na místě nově budované výstavní kolonie Svazu československého díla, realizoval čtyři funkcionalistické vily, charakteristické skeletovými konstrukcemi, pásovými okny a rovnými střechami. G. se dlouhodobě zabýval několika projekty: návrhem státní galerie v Praze (1923-45), regulací Letné (1937-38) nebo urbanistickou studií pražského hlavního nádraží (1943). Téhož roku vyhrál soutěž na projekt vládní Čtvrti pro Bratislavu, hlavní město Slovenského stáru. (Československá exilová vláda mu tuto účast v soutěži vytkla.) G. byl členem SVU Mánes, Společnosti architektů a Klubu Za starou Prahu. 1911 založil Skupinu výtvarných umělců (expresionismus, kubismus) a 1912 s P Janákem Pražské umělecké dílny, které produkovaly kubistický nábytek podle vlastních návrhů. G. spoluzakládal Svaz českého díla. Po Kotěrově smrti byl 1924 jmenován profesorem architektury na AVU v Praze. 1925 obdržel součastně s cenou Grand Prix na pařížské výstavě dekorativního umění i francouzský rytířský Řád čestné legie. 1928-31 působil ve funkci rektora AVU. Od 1912 byl ženatý s Marií, roz. Chladovou; syn Jiří G. (l 913-1979) byl architektem a publicistou. Pohřben byl na vyšehradském Slavíně. D: výběr: Městský vodojem, Na Lužci, Lázně Bohdaneč, 1910-191 1; domy Jana Stacha a Karla Hoffmanna, Tychonova 4-6, Praha I - Hradčany, 19 l l-19 I 2; Ambrožt1v sbor Církve československé husitské, Ambrožova I, 3, Hradec Králové, 1926-1927; vila Zdeňka Sochora, Spojených národů 1620, Dvůr Králové nad Labem, 1928-1931; vila Dr. Václava Stanislava Mauleho, Nad ~aťankou 18, Praha 6 - Dejvice, 1931-1932; vila JUDr. Karla Kytlici, Nad Paťankou 22, Praha 6 - Dejvice, 1932- 1933; vila PhDr. Julia
e
Akademie věd české republiky
ISBN 97e-a0-200-2734-4
9 788020 027344