Eva Ava Šranková
Eva Ava Šranková Izabela a její lásky
Izabela a její lásky NAKLADATELSTVÍ BRÁNA NAKLADATELSTVÍ BRÁNA
8
Eva Ava Šranková
1.
Jindřich Byla sobota, 3. května 1421, svátek nalezení svatého kříže. Slunce jasně zářilo, když jezdkyně na statném koni uháněla okolní krajinou. Bylo jí sotva sedmnáct let. Zlaté vlasy jí poletovaly kolem jemného obličeje a přimhouřené zelené oči jí dodávaly zasněný výraz. Jemná linie nosu přecházela k plně formovaným rtům, které při úsměvu odhalovaly bělostné zuby. V bílých volných atlasových šatech vypadala Anna de Moselle velice mladě a zranitelně. Zatahala koně za uzdu a přinutila ho přejít do klusu. Blížili se k brodu Mosely, která protékala lotrinským krajem jako stříbrná stuha. Dívčina věděla, že když překročí brod, její štěstí se naplní... Dlouhé měsíce čekání na milovaného muže jí přinesly jen utrpení. Ničila ji představa, že ho už možná ani neuvidí živého. Mnohaleté bratrovražedné boje mezi Armagnacy a Burgunďany, válka s Angličany, připravily už nejednu francouzskou rodinu o bratra či otce. Nuže není divu, že měla velkou radost, když se jí do rukou dostal vzkaz, ve kterém ji Filip prosil o setkání. Chtěl se s ní sejít u Mosely, která se za zatáčkou stáčela k Nancy. Netrvalo dlouho a byli na místě. Sesedla z koně a usadila se jen kousek od zurčící vody. Přišla dřív, a tak si krátila čas pozorováním okolí. Nebe tu a tam pokryté oblaky, nadnášejícími se nad rozlehlou krajinou, bylo předzvěstí pěkného dne. Zahleděla se na dno řeky a ve vzpomínkách se jí vybavil Filipův obličej a také den, který předcházel jejich setkání, i samotnému seznámení... *** Začátkem dubna 1420 přicválala na nádvoří moselského hradu skupina mužů ve válečné zbroji. „Hej, ty!“ zvolal vysoký hubený muž, který je vedl. „Jdi a ohlas nás u pána hradu. Ale pohni kostrou, neboť přicházím v urgentní záležitosti!“ Starý voják, kterému byl rozkaz určen, poznal v muži pana de Roussay, velitele vosgeského hradu.
Izabela a její lásky
9
„Už běžím, pane,“ vyhrkl Lannoy a rozběhl se k jedné ze starobylých románských věží, které se už čtyři sta let pnuly po stranách hradu. Vyběhl po schodišti vyčleněném z budovy, zastavil před mohutnými dveřmi a zlehka na ně zabouchal. „Co chceš?“ ozval se rozzlobený mužský hlas. Dveře se rozletěly a objevil se v nich zavalitý, asi padesátiletý muž. Jeho tvář by mohla být pohledná, ale krutost, která Jindřichovi de Moselle vyzařovala ze zelených očí, ji učinila tvrdou, ba až nepřístupnou. Zrzavé vlasy měl rozcuchané, obličej zarostlý a z celého jeho neupraveného vzhledu sálala nespokojenost. „Přikázal jsem, aby mě nikdo nerušil!” vykřikl. „Pro-miň-te, pa-ne,“ zajíkal se Lannoy, „ale přijel za vámi pan de Roussay v naléhavé záležitosti, tak jsem si dovolil...“ „Přiveď ho, ale rychle, protože nemám času nazbyt!“ zařval de Moselle a prudce práskl dveřmi. „Hm, de Roussay... Co tady jen může chtít?“ mumlal si pod nos. Projel pohledem po kruhové místnosti, ve které se rád zdržoval, a s uspokojením uznal, že vyhovuje přijetí hosta. Popošel ke stolu a posadil se do jednoho ze dvou křesel. Vzápětí uchopil džbán s opojným mokem a hltavě se napil anjouského vína. Vtom se z obrovské dubové postele, spod vrstvy vlčích kožešin, ozval vystrašený hlas. Pan de Moselle neváhal ani okamžik: vyskočil a v návalu hněvu stáhl z lůžka sotva čtrnáctiletou vyděšenou dívčinu. „Pane, velmi vás prosím, už mi neubližujte!“ žadonila. Nedbal na její slzami zmáčený obličej a postrčil ji na kamennou podlahu. Popadl bič a šlehal ji ním hlava nehlava. „Už ať jsi pryč, ty couro! Neslyšelas, že čekám hosta? Ven!“ ječel vzteky. Nahé a zmlácené děvče se ledva dovleklo ke dveřím, a když čísi milosrdné ruce otevřely vrata z vnější strany, podařilo se mu vyklouznout. Lannoy vešel do komnaty, ale když spatřil tak dobře známý znak šílenství na pánově tváři, nejraději by byl v té chvíli nadobro zmizel. „Přikaž, ať ji okamžitě chytí a hodí pro pobavení vojákům! Pro mě je k ničemu, tak ať se zabaví aspoň oni! Co stojíš jako dřevo? Nerozuměls, co jsem ti přikázal?!“ soptil pan de Moselle. „Jak přikážete, pane, ale velitel de Roussay...“ „Uveď ho a splň, co jsem ti uložil, jinak běda!“ dál vyhrožoval. Lannoy v hluboké pokloně vycouval z místnosti a vzápětí uvedl vosgeského velitele.
Eva Ava Šranková
264
Izabela vyšla z podzemí a vmžiku ji oslepil sluneční jas. Chvíli trvalo, než si na něho zvykla a prohlédla si místnost před sebou. Během okamžiku zjistila, že ji zná. „Vítej, drahé dítě!“ ozval se za ní důvěrně známý hlas, a napětí z ní během vteřiny zmizelo. Izabela uviděla tvář milované ženy. S úlevou se stulila v náručí matky Agnès a nechala se pohoupat v jejím objetí. Ani si neuvědomila, že jí po tváři stékají slzy. „Už je dobře, milá moje. Konečně jsi v bezpečí,“ promluvila abatyše a jemně jí otřela vlhké tváře. Izabela se zastyděla za projev svojí slabosti. Její obličej zaplavil ruměnec. „Já...“ vydechla a v rozrušení se podívala na biskupa. „To nic, dcero,“ řekl biskup de Presles uklidňujícím hlasem. „Na svojí cestě potkáš ještě hodně překážek, které budeš muset překonat! Učinil jsem vše, co bylo v mých silách, ale už musím jít. Vévoda a jeho eminence mě očekávají v paláci, nerad bych je nechal čekat déle, než je potřebné.“ „Počkejte, monsignore!“ zvolala naléhavě Izabela za odcházejícím biskupem a popoběhla za ním. Sesunula se k jeho nohám a uctivě políbila červený pluviál preláta. „Děkuji vám,“ zašeptala. Upřel na ni modrošedý pohled a Izabele se zdálo, že v něm vidí soucit. „Neděkuj, dítě. Bylo mou povinností dopomoci ti k útěku od pána tohoto města, aby madame – vévodkyně lotrinská – našla svůj klid!“ odvětil, otočil se a vyšel z abatyšiny místnosti. Obě ženy osaměly. Chvíli na sebe dojatě koukaly a potom matka Agnès rázně řekla: „Pojď, dcero. Čeká nás ještě hodně práce.“
265
Izabela a její lásky
Druhá část André 6.
Hostinec U Joachima Les jarem slastně zmámený má listí zas – a v šumění závodí s ním ptáčkové, když vánek sladce zavane: ať člověk žal svůj pochová a z tužeb ke štěstí dospěje. (Vilém Akvitánský) Zrána padal hustý déšť, ale dva jezdci brodící se podmáčenou krajinou ho navzdory značné nepohodě uvítali. Uvědomovali si, že nepřízeň počasí nevyžene na cesty hlídky, které by kontrolovaly pocestné projíždějící územím paira Reného ď Anjou. V sedle jednoho z koní se nesl štíhlý mládenec. Byl zahalený do drsné mnišské kutny, škrábající jeho jemnou pokožku. Na hlavě měl kapuci, hluboko staženou do tváře. Chodidla měl holá – pocákaná blátem, které vyhazovala koňská kopyta. Kolem kotníků měl nohy převázané tenkými řemínky, které přidržovaly pás kůže, sloužící jako podrážka. Jeho společníkem byl vysoký štíhlý šlechtic s tmavými vlasy, překrytými malým bonetem zelené barvy, tenkými rty a neproniknutelným pohledem. Oblečené měl úzké šedivé kalhoty a okrově hnědý gardecorps, na kterém měl přepásaný dlouhý meč a stříbrný kord s tepanou rukovětí. Zbraň byla zajisté dědictvím dávných předků, podle výjevů z křižáckých bojů, které byly vyryty na pochvě.
360
Eva Ava Šranková
Obsah I. Láskou spoutaní Prolog Trpké zklamání
7
1. Jindřich 2. Prokletý 3. Navždy ztracená
8 14 36
První část Doba neštěstí
42
4. Tři Francie 5. Lancasterské království 6. Království v Bourges 7. Burgundské království
42 43 45 46
Druhá část Rytíř
48
8. Poprava 9. Vyslanec Karla VII. 10. Vidina osudu 11. Tíživá minulost 12. Pont-à-Mousson 13. Kdo je bez viny... 14. Tajemství Château-Thierry
48 54 57 63 67 74 82
Izabela a její lásky
Třetí část Jediná láska
361
90
15. Hradní paní 16. Potupa 17. Přítelkyně 18. Pan de Carentan de Carteret 19. Trpké probuzení 20. Spoutaná 21. Nečekaný přítel 22. Azyl
90 95 101 106 114 126 134 142
Čtvrtá část René de Bar
150
23. Kord Svatého Ludvíka 24. Potulný kazatel 25. Pouť 26. René ď Anjou 27. Vazalka 28. Míra lásky 29. Láskou zklamaná 30. V zajetí vášně 31. Lilie a hvězda
150 162 169 180 187 194 199 211 215
362
Eva Ava Šranková
II. Ve stínu Notre-Dame První část René
237
1. Čas bolesti a vzdoru 2. Rozhněvaný princ 3. Žena dvou mužů 4. Honitba 5. Útěk
237 241 244 249 255
Druhá část André
265
6. Hostinec U Joachima 7. Zrádná princezna 8. Ztracené naděje 9. Écorcheurs 10. V Saint-Aubin-le-Château 11. Otázky a odpovědi 12. Královna čtyř království 13. Setkání 14. V Sainte-Croix 15. Tanec s králem 16. V nebezpečí 17. Jen vášeň nestačí
265 272 275 283 288 296 300 305 310 317 324 328
Třetí část Pochmurné chvíle
333
18. Chuť pekla 19. Clémence
332 337
Izabela a její lásky
363
Čtvrtá část Čas milosti a odpuštění
342
20. Konec stoleté války 21. Stíny z minulosti 22. Zvony z Notre-Dame
341 344 350
Vysvětlivky
355
Eva Ava Šranková
Izabela a její lásky Ze slovenského originálu Izabela a jej lásky přeložila Olga Dobríková Vydalo Nakladatelství BRÁNA, a. s., Nad Vinným potokem 4, 101 00 Praha 10, jako svou 1143. publikaci Odpovědná redaktorka Jaroslava Fejfarová Technická redaktorka Vlasta Machová Sazba Patricie Císlerová EUROPRINT a. s.
Stran 368 Vydání první Praha 2018 info@brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz Najdete nás na Facebooku Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením