Sněhulák .. . dále bych chtěl novou lupu a kolečkové brusle. Tó je asi všechno. Moc děkuji.
B
rouk Koumes dokončil dopis. Ještě jednou si ho přečetl. Poté složil papír na půl a vložil jej do připravené obálky.
Tu pečlivě zalepil a napsal na ni ,Ježíškovi".
Chvíliještě
dopis v ruce, ale pak vstal a položil jej za okno. Letos
držel přišla
zima hodně brzo. Havrani přiletěli o čtrnáct dní dříve než obvykle a louku pod lesem zasypal sníh. Všichni místní hmyzáci už dávno spali. Taky Koumes se již chystal na jemně
kutě.
praskalo a
Zásoby
měl
na celou zimu, v kamnech
vánoční stromeček voněl
pří
nazdobený v kou-
tě místnosti. Budík měl nařízený na Štědrý den. To aby se
mohl
potěšit
z vánočních
dárků
6
a pak znova ulehnout a spát
až do jara. Bylo už
pozdě večer, čas
se protáhl ve svém
křesílku
Sněžilo.
zimního spánku. Koumes
a ještě jednou se podíval z okna.
,;fo se bude spát," pomyslel si.
Když vtom ho venku
něco
zaujalo. Rukou
nedůvěřivě otřel
namrzlé okno a naklonil se, aby lépe viděl. A skutečně! Venku stál
sněhulák. Přímo před
Koumesovým
příbytkem.
Nebyl
velký. Mohl být Koumesovi tak do pasu. „Asi děti ... ," pomyslel si detektiv a usmál se pod fousy. ,,Ale to
přece
by v té
není možné! Všichni hmyzáci na louce už spí, nikdo
zimě
ven nešel, natož
velel Koumesovi, aby
nějaké děti!"
Detektivní instinkt
sněhuláka důkladněji
prozkoumal.
Omotal si tedy kolem krku teplou šálu, uchopil lucernu a vykročil
zasněžené
do
Několikrát
noci.
obešel pomalu
to opravdu zvláštní
sněhuláka
sněhulák.
kolem dokola. A byl
Byl malý,
chyběl
mu nos z mr-
kve a na hlavě měl místo starého hrnce nějaký zkroucený hadr. Koumes lépe
přiblížil
viděl.
lucernu
těsně
A vtom se to stalo.
k
němu
Sněhulák
a z míst, kde mají být ústa, vyšel
obláček
a ohnul se, aby ho se
nepatrně
páry.
,,A safraporte!" pomyslel si Koumes. ,;Tohle není to je
něco
živého!" Koumes popadl
7
pohnul
sněhuláka
sněhulák,
a pelášil s ním
rychle dvě
domů.
Posadil ho ke
borové šišky. Zabalil
kamnům
návštěvníka
a
raději
do nejteplejších dek ze čaj.
sítí arktického pavouka a postavil vodu na do svého jak
křesílka,
přiložil
hned
Pak se usadil
zapálil si rákosový doutník a pozoroval,
sněhulák postupně
roztává. Netrvalo dlouho a ze
láka se vyklubal mravenec. Ovšem tohle nebyl
sněhu
obyčejný
mra-
venec, jaké znal Koumes z lesa. A dokonce to nebyl ani zrzavý mravenec s velkými kusadly. Tohle byl druh, jaký Koumes ještě
nikdy neviděl. Byl o mnoho menší než
světle hnědé hadřík.
barvy a kolem hlavy
Snad místo
čepice.
čaje.
Ten
mravenci, byl
omotaný ten zvláštní kouř
z rákosové-
návštěvníkovi
trochu hor-
Koumes vyfoukl
ho doutníku, vstal a nalil z konvice kého
měl
běžní
hrneček vděčně přijal.
Držel jej všema
rukama a pomalu usrkával. Zdálo se, že už trochu k
sobě.
chu
Koumes se znova usadil v
čaje.
Ticho v místnosti
křesílku
přerušovalo
v kamnech. Koumes usoudil, že
čtyřma
přichází
a také si nalil tro-
jen praskání
návštěvník již
ohně
roztál natolik,
aby si mohli trochu popovídat. ,;Tak jakpak ses sem dostal, Mravenec usrkl trochu
čaje
cizinče?
V takovém
nečase!"
a podíval se na Koumese. ,Jste
ten slavný detektiv Koumes z louky pod lesem?"
8