STŘEVIČKY SMRTI
5
1997 ČTVRTEK 25. PROSINCE KAPITOLA
1
Všichni děláme chyby, pořád. Většinou triviální, jako když zapomeneme někomu zavolat zpátky, vhodit peníze do parkovacího automatu anebo koupit mléko v supermarketu. Ale někdy - naštěstí jen velmi zřídka - uděláme velkou chybu. Takovou chybu, která nás může stát život. Takovou chybu, jakou udělala Rachael Ryanová. A měla pak dost času na to, aby o ní přemýšlela . Kdyby .. . byla méně opilá. Kdyby .. . nebyla taková pitomá, mrazivá zima. Kdyby .. . nezačalo pršet. Kdyby ... na stanovišti taxíků na East Street v Brightonu nebyla ve dvě hodiny v noci v předvečer Vánoc, anebo spíš ve dvě hodiny ráno na Boží hod fronta sestávající z asi stovky podobně opilých flamendrů . Kdyby .. . se do jejího bytu nedalo dojít pěšky, na rozdíl od příbytků jejích stejně napitých společnic, Tracey a Jade, jež bydlely daleko, na druhé straně města. Kdyby ... poslechla Tracey a Jade, které jí říkaly, aby nebyla tak strašně hloupá. Že taxíků je spousta. Že budou určitě čekat jen chvíli.
*** Celé jeho tělo ztuhlo vzrušením. Po dvou hodinách pozorování ta žena, na niž čekal , konečně zabočila do té ulice. Šla pěšky a sama. Perfektní! Měla na sobě minisukni, přes ramena šál a na s nohou stála tak trochu nejistě, asi za to mohlo pití a pravděpodobně též výška jejích podpatků. Měla hezké nohy. Ale on se ve skutečnosti díval na její boty. Na svůj oblíbený typ bot. S vysokými podpatky a pásky přes kotníky. Kotníkové pásky měl u dámských střevíčků rád. Když se k němu v sodíkové záři pouličního osvětlení trochu při blížila, rozpoznal v dalekohledu namířeném přes zadní sklo auta, že jsou velmi lesklé, jak doufal. Velmi sexy boty! Byla jeho typ!
*** Bože, jak ráda byla, že se nakonec rozhodla jít pěšky! Taková fronta! A každý taxík, který od té doby projel kolem, byl obsazený. Na obličej jí dopadalo svěží , větrem hnané mrholení a Rachael klopýtala kolem obchodů na St James's Street, kolem Královské okresní sussexské nemocnice a pak za-