Skip to main content

0298568

Page 1

LORETTA NAPOLEONI

OBCHODNÍCI S LIDMI Jak džihádisté a ISIS proměnili únosy a pašování uprchlíků v miliardový ­byznys

VYŠ E H RAD


Luigimu Bernabò in memoriam

Loretta Napoleoni Merchants of Men. How Jihadists and Isis Turned Kidnapping and Refugee Trafficking into a Multibillion-dollar Business Copyright © 2016 by Loretta Napoleoni This edition was licensed by Seven Stories Press, Inc., New York, U.S.A., the originating publisher. Translation © Aleš Valenta, 2017 ISBN 978 ­‑80 ­‑7429 ­‑901-8


OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 ČÁST PRVNÍ

1. Protokol al‑Qá‘idy v islámském Maghribu . . . . . . . . . . . . . . . 19 2. Krmení medvědů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3. Obchod migranty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4. Ekonomie pirátství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5. Spojení mezi somálskou diasporou a Perským zálivem . . . . . 70 6. Klam a podvody syrské občanské války . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 ČÁST DRUHÁ

7. Vyjednavač . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 8. Výkupné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 9. Zlatá hodina – anatomie únosů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 10. Kořist – hledání nové identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 11. Mytologie západních rukojmích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 ČÁST TŘETÍ

12. Konec pravdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 13. Hra v šachy se životy rukojmích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 14. Uprchlický příběh lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 15. Politický bumerang . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Epilog: Brexit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Glosář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211


Protokol al‑Qá‘idy v islámském Maghribu

KAPITOLA PRVNÍ

Na konci ledna 2011 vyrazila Maria Sandra Mariani ze San Casciana ve Val di Pesa, malého města v Toskánsku, a zamířila na jihovýchod alžírské Sahary.1 Třiapadesátiletá Italka se těšila na svou každoroční dovolenou v nesmírně krásné oblasti Maghribu. Zamluvila si místo ve skupinovém zájezdu po místních přírodních památkách a archeologických nálezech – některé z nich se datují až do období neolitu – a rovněž plánovala strávit několik dní návštěvami místních vesnic. Každou zimu od roku 2006 Mariani trávila svou dovolenou v saharské poušti zčásti jako turistka a zčásti jako „dobrovolná humanitární pracovnice“, aby – řečeno jejími slovy – „přivezla léky a materiální pomoc místním lidem“.2 Stejně jako mnohokrát předtím si zamluvila zájezd u Ténéré Voyages, známé cestovní agentury zaměřující se na Saharu. Jejím průvodcem měl být opět Azíz, zdvořilý Alžířan, s nímž se Mariani postupem času spřátelila a který ji a její rodinu dokonce navštívil v Toskánsku. Když přistála na letišti v Džánitu, zhruba sto šedesát kilometrů od hranice Alžírska a Libye, byl Azíz první osobou, kterou Mariani spatřila. Přivítal ji, a když viděl, jak je bledá, zeptal se, jestli měla těžkou cestu. Mariani řekla, že jí není dobře. „Musela jsem sníst něco špatného v letadle a necítila jsem se dobře,“ přiznává, „ale dali jsme se rovnou na cestu. Mířili jsme na Tadrártskou poušť3 mezi Alžírskem a Libyí. Ani o několik 1

Tato kapitola obsahuje věty převzaté ze souboru rozhovorů s několika vyjednavači, vedených Lorettou Napoleoni během uplynulého desetiletí. 2 Autorčin rozhovor s Marií Sandrou Mariani vedený v srpnu 2015 přes Skype a v říjnu 2015 ve Florencii. Veškeré citace v této kapitole pocházejí z těchto rozhovorů. 3 Pohoří Akákús nebo také Tadrárt Akákús (označení Tadrárt je ženský tvar slova „hora/ pohoří“ v jazyce Berberů) je pohoří na západě libyjské pouště, části Sahary. Leží na východ od libyjského města Ghát a táhne se zhruba 100 km na sever od hranice s Alžírskem. Vytváří je různorodá krajina, od barevných písečných dun rozličných barev až po brány, soutěsky, osamělá skaliska a vyschlá koryta řek (tzv. vádí). Přestože je tato krajina jednou z nejsušších oblastí Sahary, existuje tu vegetace a v horách se nalézá množství pramenů a studní. Tento P R O T O K O L A L ‑ Q Á ‘ I DY V I S L Á M S K É M M A G H R I B U

| 19


dnů později mi nebylo lépe. Azíz navrhl, abychom se zastavili v malém turistickém letovisku, kde bylo jenom několik bungalovů, které rovněž patřily Ténéré Voyages.“ Mariani potřebovala několik dnů na uzdravení. Druhého února se cítila natolik dobře, že mohla podniknout malý výlet. „Byl to skvělý den,“ vzpomíná. „Světlo, vzduch, krajina, všechno bylo dokonalé. Byla jsem šťastná, že jsem zase v pořádku, šťastná, že jsem na své milované Sahaře.“ Mariani a Azíz přijeli zpátky do letoviska se západem slunce. „Vystoupila jsem z auta a náhle, zatímco jsme kráčeli k bungalovům, Azíz uviděl dvě černá SUV, která se rychle blížila. Myslel, že to jsou zloději nebo pašeráci. Řekl mi: „Jděte, jděte, neměli by vás vidět.“ Spěchala jsem k budovám, ale oni už mě zahlédli. Jak jsem se dozvěděla později, zpozorovali mě dalekohledem; byli se poohlédnout po cizincích. Neměla jsem závoj, protože kolem nikdo nebyl. Byli jsme uprostřed pouště a hotel byl prázdný, takže jsem nepřemýšlela o tom, že bych se zahalovala. Ale viděli mě a věděli, že jsem turistka ze Západu,“ vzpomíná Mariani. Muži rychle obstoupili ženu středního věku, Azíze a hotelového vrátného. „Dlouho se ptali ‚Kde jsou další turisté? Kde je váš manžel?‘ a nemohli uvěřit, že jsem tam sama,“ říká Mariani. „Také mluvili anglicky, protože si mysleli, že jsem Angličanka. O dvacet dnů dřív byla v tomto letovisku velká skupina Angličanů na novoroční dovolené.“ Zklamaní muži, kteří očividně čekali, že najdou hodně lidí ze Západu, popadli Mariani a nacpali ji na zadní sedadlo jednoho ze SUV. Dva z nich poté donutili vrátného a průvodce, aby je následovali v Azízově autě. „Když mě zamkli v SUV, všichni jsme pochopili, že to nejsou lupiči nebo pašeráci, ale únosci. Cítila jsem beznaděj, srdce mi pokleslo a lapala jsem po dechu,“ říká Mariani. „Později, když jsem se jich zeptala, co jsou zač, se na mě podívali a s pýchou řekli: ‚Jsme al‑Qá‘ida.‘“ Když přišla noc, Mariani se nacházela sama v zadní části nákladního vozu, který přes poušť převážel 14 členů al‑Qá‘idy v islámském Maghribu. Nicméně vidět za sebou světla Azízova auta bylo uklidňující. „Azíz byl můj přítel. Byla jsem si jistá, že mě ochrání,“ přiznává. Ale zhruba po pěti hodinách cesty se její únosci rozhodli nechat průvodce prostor je znám díky pravěkému umění a v roce 1985 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO kvůli vzácným malbám a rytinám, datovaným mezi roky 12 000 př. n. l. až 100 n. l. Wikipedia, The Free Encyclopedia: „Tadrart Acacus.“ https:// en.wikipedia.org/ wiki/Tadrart_Acacus.

20

|

K A P I TO L A P RV N Í


a vrátného odjet, protože jejich auto nebylo na pouštních stezkách tak rychlé jako SUV. „Rozbili světla Azízova auta, takže se nemohl až do rozednění vrátit domů, a pak jsme odjeli,“ vzpomíná Mariani. Únosci byli profesionálové. Věděli, že se musí dostat pryč z místa únosu tak rychle, jak jen to bude možné. Koneckonců neměli zájem o únos dvou Alžířanů. Byli to cizinci, které chtěli dostat. Když únosci odjížděli do noci, nechávajíce Azíze a vrátného osamocené v poušti, Maria Sandra Mariani pochopila, že je naprosto sama. Italka středního věku, zabořivší se do zadní části vozu a naslouchající splašenému bušení svého srdce, netušila, že díky neskutečné souhře okolností bylo její děsivé utrpení spojeno s kontroverzním americkým zákonem, který byl o deset let dříve přijat Bushovou administrativou: zákonem o boji proti terorismu. SPOLEČNÝ ZLOČINNÝ PODNIK

Zákon o boji proti terorismu (the Patriot Act) byl ve Spojených státech zaveden v říjnu 2001, pouhý měsíc po 11. září. Omezoval občanská práva Američanů, posiloval vládní dohled a zavedl soubor nových finančních a bankovních opatření za účelem narušení mezinárodních kriminálních aktivit a praní špinavých peněz v amerických dolarech. Kolumbijský kartel byl tak přinucen najít alternativní cesty pro pašování kokainu do Evropy a jiné způsoby, jak vyprat své nekalé příjmy. Zvolená cesta vedla přes západní Afriku a Sahel. Únosci paní Mariani, al‑Qá‘ida v islámském Maghribu (AQIM), se rychle začali v tomto novém byznyse orientovat. Nejdřív se zaměřili na únosy cizinců a později na převádění migrantů. Abychom pochopili řetězec těchto zvláštních událostí, který udělal z džihádistických bojovníků pašeráky drog, únosce a převaděče, jakýsi zvláštní druh „ekonomických teroristů“, je potřeba vystopovat peníze až k jejich zdroji: kolumbijskému kartelu a jeho činnosti po 11. září. Až do útoku na Dvojčata byly Spojené státy místem, kde se v dolarových bankovkách prala velká část příjmů pocházejících z obchodu s drogami.4 Protože 80 % příjmů bylo v hotovosti – v amerických dolarech –, někdo musel peníze fyzicky dopravit do USA. Hlavní vstupní 4

Srov. Napoleoni, Loretta: Terror Incorporated. New York 2005, kapitola 18. P R O T O K O L A L ‑ Q Á ‘ I DY V I S L Á M S K É M M A G H R I B U

| 21


bod se nacházel v institucích mimo americké území a v bankách Západní Indie (tzv. shell banks). The Patriot Act tento proces v mnohém ztížil, ne-li rovnou znemožnil. Například banky americké a banky v Americe registrované nemohly nadále obchodovat se zámořskými bankami, jako byly například bankovní domy se sídlem v Karibiku. Tento nový zákon navíc dal americkým měnovým úřadům právo monitorovat transakce probíhající v dolarech po celém světě. Proto by se americké banky a v USA registrované zahraniční banky dopustily porušení zákona, pokud by neupozornily americké měnové úřady na podezřelé transakce v dolarech kdekoli na světě. Je lehké pochopit, proč byl zákon o boji proti terorismu pro kolumbijský drogový kartel velkou ranou. Nicméně klíčový problém nebyl ani tak způsob, jak prát špinavé peníze získané prodejem kokainu na území Spojených států, ale jak to provést v amerických dolarech kdekoli na světě. A jak převádět zisky z jedné země do druhé, aniž by se o tom dozvěděly americké měnové úřady. Řešení tohoto problému objevil kolumbijský přistěhovalec z Itálie, Salvatore Mancuso. Jako vůdce Spojené sebeobrany Kolumbie (AUC), kolumbijské polovojenské teroristické organizace, uzavřel Mancuso dohodu mezi drogovým kartelem a N’dranghetou, kalábrijskou skupinou organizovaného zločinu, která udělala z nově zrozeného eura světovou měnu pro příjmy z prodeje drog. N’drangheta nabídla plně připravenou operaci: prodej kokainu v Evropě a praní příjmů z prodeje drog na evropských a asijských trzích. Protože v Evropě chyběla legislativa podobná zákonu o boji proti terorismu, mohl tento nezvyklý společný zločinný podnik snadno uspět. „Zisky z prodeje drog ve Španělsku se staly příjmem z realitních investic v Belgii,“ říká zdroj z Europolu. „Odtud mohly být rychle převedeny v eurech do Bogoty bez jakéhokoliv prověřování.“5 Po 11. září se Itálie, kde žila Maria Sandra Mariani, stala klíčovým evropským překladištěm a žhavým místem pro obchod s kokainem. Údaje pocházející od Guardia di Finanza, italské agentury pro vynucování práva, například ukazují, že od roku 2001 do 2004 narostlo praní špinavých peněz v Itálii o 70 %.6 Proto s novým tisíciletím přišel díky zákonu 5

Autorčin rozhovor s úředníkem Europolu, uskutečněný v roce 2003 v Turíně. Nová společná evropská měna rovněž zredukovala cenu praní špinavých peněz. „Za starých časů N’drangheta využívala k vyprání špinavých zisků v různých měnách turistická centra. Kurz byl nevýhodný, 50 lir za 1 dolar, a také to zabralo mnoho času,“ vysvětluje 6

22

|

K A P I TO L A P RV N Í


o boji proti terorismu a chytré strategii organizace N’drangheta v tom, jak ho obejít, počátek skutečného evropského zlatého věku praní špinavých peněz. Avšak lodní doprava kokainu z Kolumbie přímo do Evropy se ukázala být mnohem problematičtější než praní špinavých příjmů na Starém kontinentě, jak ukázal úspěch operace „Decollo“. ZE ZLATÉHO POBŘEŽÍ NA POBŘEŽÍ KOKSU

Na podzim 2003 se italské Guardia di Finanza podařil zásadní průlom v operaci s krycím názvem Decollo („Start“), která probíhala tři roky. Uskutečnil se díky velikému štěstí informátora – vzácnou náhodou při jednání s N’dranghetou. Informátor odhalil, že velké množství kokainu je připraveno v nákladu kolumbijského mramoru v přístavu Gioia Tauro v Kalábrii, hluboko na území kontrolovaném N’dranghetou. Finanční úředníci objevili mezi kvádry mramoru 5500 hermeticky uzavřených pytlíků s kokainem, z nichž každý vážil 1 kilogram. Z kapitánovy dokumentace se zjistilo, že loď si pronajala fingovaná vývozně-dovozní společnost Miguel Diez, kterou založil kolumbijský drogový kartel. Lodní dopravní společnost, dánský Maersk Line, o pravé povaze nákladu nic netušila; stejně tak posádka a kapitán. Onen den byl mimořádný, jelikož na každý odhalený ilegální lodní náklad připadají stovky, ne-li tisíce, jež dorazí na své místo určení.7 Bez informátora by bylo nemožné náklad kokainu objevit. Razie nicméně odhalila slabinu, spočívající ve spoléhání se na přímé lodní trasy do Evropy v prostředí po 11. září. Zvýšená bezpečnostní opatření po útoku na Spojené státy a po teroristických útocích v Madridu a Londýně potvrdila potřebu jiných tras a nových zemí fungujících jako překladiště pro dodávky kokainu z Jižní Ameriky do Evropy. Ideálními se ukázaly být Venezuela a západní Afrika.8 vysoce postavený úředník italské Guardia di Finanza. Srov. Napoleoni, Loretta: Rogue Economics. New York 2008, kapitola 3. 7 Například Gioia Tauro je třetí největší přístav v Evropě a osmnáctý největší na světě. Ročně tudy projde odhadem 3000 lodí a 3 miliony přepravních beden. Přístav se orientuje na překládku: přesun nákladu z velkých lodí (výtlak 50 000 tun) na menší. 8 Kustusch, Timothy: „AQIM’s Funding Sources – Kidnapping, Ransom, and Drug Running by Gangster Jihadists.“ 361 Security, 28. listopadu 2012, http://361security.com/analysis/ aqium-funding-sources-kidnapping-ransom-and-drug-running-by-gangster-jihadist. P R O T O K O L A L ‑ Q Á ‘ I DY V I S L Á M S K É M M A G H R I B U

| 23


Od poloviny 90. let pracoval kolumbijský drogový kartel v sousední Venezuele na upevnění dobrých vztahů s politiky, které zasypával penězi, což se ukázalo být velice prozíravou investicí. Hned po svém zvolení v roce 1998 Hugo Chávez nabídl útočiště ozbrojeným a kriminálním skupinám, zapojeným do kolumbijského obchodu s kokainem. Po roce 2001 je dokonce podporoval v tom, aby přesunuly své kokainové plantáže přes hranice.9 Takže když na konci roku 2001 kartel pomýšlel využít Venezuelu jako klíčové překladiště k pašování kokainu do Evropy přes západní Afriku, našel silnou podporu a zavedenou infrastrukturu. Jako své africké překladiště si kartel zvolil republiku Guinea-Bissau, jejíž část byla známá jako Zlaté pobřeží, onen nechvalně proslulý úsek západní Afriky, odkud byli otroci převáženi do Nového světa. Daniel Ruiz, který v roce 2006 jako diplomat OSN v Guineji-Bissau odsoudil rostoucí podíl státu na obchodu s kokainem, zaznamenal, že charakter země velice komplikoval vypátrání ilegálních nákladů. „Guinea-Bissau byla dobrou geografickou volbou pro překladiště. Je plochá, patří jí souostroví skládající se z 80 ostrovů, které jsou všechny porostlé neprostupnou džunglí, a má snadný přístup k moři. Je tam 27 přistávacích drah vystavěných Portugalci v době válek o kolonie, ideálních pro malá letadla létající z Venezuely přes Atlantik s nákladem kokainu. A konečně, Guinea-Bissau bývala významným centrem rybaření. Proto mají její přístavy velké a prázdné sklady, kde mohl kartel svůj kokain skladovat.“10 Obchodní model, jejž kartel zavedl, byl současně sofistikovaný i jednoduchý. „Vždy existovaly dvě nákladní trasy: jedna malá využívající africké prostředníky, kteří spolkli malé množství kokainu a cestovali letadlem – tento náklad představoval hotovost pro zkorumpování místních politiků a policie. Potom tu byla velká trasa: tuny nákladu kokainu schovaného v kontejnerech, v nákladech zboží plujících do Evropy,“ říká Ruiz. Nicméně když kartel zakotvil v Guineji-Bissau, našli další, neočekávanou cestu, jak pašovat velké množství kokainu, která se ukázala být velice účinnou a úspěšnou. A to po souši, po starých subsaharských 9

Srov. Luscombe, Richard: „Ally of Hugo Chávez Jailed for Links to Colombian Drugs Cartels.“ The Guardian, 6. listopadu 2014, http://www.theguardian.com/world/2014/nov/06/ hug-chavez-colombian-drug-cartels-jude-jail-venezuela. 10 Srov. Ruiz, Daniel: „Drugs, Destabilisation and UN Policy in Guinea-Bissau.“ University of Oxford podcasts, http://podcast.ox.ac.uk/drugs-destabilization-and-un-policy-guinea-bissau-role-investigative-journalism-oxpeace.

24

|

K A P I TO L A P RV N Í


pašeráckých trasách, s kokainem ukrytým v nákladních vozech a SUV. Byly to ty samé stopy v písku, které o rok později využili únosci Marie Sandry Mariani k tomu, aby ji vystopovali a unesli. „Věděla jsem, že v saharské poušti se hodně pašovalo. Azíz někdy ukázal na prázdné kontejnery v písku a řekl mi: ‚Vidíte to? Tohle je po pašerácích, museli tady zastavit.‘ Pašovali všechno: ropu, cigarety, hašiš, všechno, po čem byla poptávka,“ říká Mariani. Ale také něco, o čem lidé jako Mariani neměli tušení: kokain. Podle bezpečnostních zdrojů vyšel plný rozsah narůstající spolupráce mezi džihádisty a latinskoamerickými kartely najevo, když armádní úředníci našli uprostřed pouště v Mali v roce 2009 vyhořelý Boeing 727. Letadlo bylo naloženo kokainem a dalším pašovaným zbožím ve Venezuele, přeletělo přes Atlantik, havarovalo při přistání a bylo zapáleno, aby se zamezilo získání důkazů.11 Týž rok, jen dva roky předtím, než byla Mariani unesena a odvezena do Mali, Úřad spojených národů pro drogy a trestnou činnost (UNODC) odhadl, že každoročně se přes západní Afriku do Evropy dostane něco mezi 50 a 60 tunami kokainu pašovaného po transsaharských trasách. Toto množství se podílelo asi 13 % na celkovém evropském obchodu s drogami. Drogy určené pro Evropu jsou do západní Afriky dopravovány z Kolumbie, v tomto ohledu zdaleka nejvýznamnější latinskoamerické země, ale také z Peru, Bolívie, Venezuely a Brazílie.12 Od samého začátku, v letech 2002–2003, bylo pro ohromnou síť afrických pašeráků, kteří už kontrolovali transsaharské pašerácké trasy Sahelu spojující západní Afriku a pobřeží Středozemního moře, snadné se zapojit do nového byznysu, který do západní Afriky přinesl kolumbijský kartel. Pašeráci pocházeli především z Alžírska, Mauritánie, Mali a Maroka a bylo mezi nimi několik skupin džihádistů. Ti sídlili ve městě Gao, které leží na řece Niger v severovýchodním Mali. Gao se brzy stalo jedním z hlavních tranzitních bodů pro obchod s kokainem pro Evropu. Z Gao karavany s drogami mířily na sever přes Saharu převážně k břehům Středozemního moře v Libyi. V únoru 2011 cestovala Maria Sandra Mariani se svými únosci přesně opačným směrem. 11

Kustusch: „AQIM’s Funding Sources.“ Srov. Cristiani, Dario: „Al-Qaeda in the Islamic Maghreb and the Africa-to-Europe Narco-Trafficking Connection“, Terrorism Monitor 8, č. 43, listopad 2010, http://www. jamestown.org/single/?no_cache=i&tx_ttnews%Btt_news%5D=37207.#.Vyiu7yguill. 12

P R O T O K O L A L ‑ Q Á ‘ I DY V I S L Á M S K É M M A G H R I B U

| 25


Obchod s kokainem byl velice výnosný a později přispěl k obnově starých pašeráckých tras, jakož i k podpoře místní ekonomiky Sahelu v čase velkých ekonomických nesnází. Zatímco tyto aktivity udržovaly místní byznys v běhu, později ještě více destabilizovaly region, který se od pádu Berlínské zdi stal politicky neklidným. Guinea-Bissau byla obzvláště riziková. „Jako třetí nejchudší země na světě se 60 % negramotné populace a téměř nulovým zásobováním elektřinou se Guinea-Bissau stala jednou z mnoha obětí rozpadu sovětského bloku. Po zhroucení marxistické vlády v roce 1998 se země zmítala v občanské válce. Vzhledem k těmto okolnostem bylo pro kolumbijský kartel snadné koupit si politickou elitu, policejní složky a rozhodnout o výsledku voleb v roce 2005,“ vysvětluje Daniel Ruiz. Nedostatek silné státní autority a důležitost osobních, kmenových a etnických loajalit pašerákům rovněž usnadnily nerušené provozování jejich obchodů a rozvinutí sítě zkorumpovaných úředníků – základní krok k zaručení průchodu nelegálního zboží. Nakonec jim výdělky, které měli a utratili v místní oblasti, zaručily respekt místních kmenů. Tak jako obyvatelé Cornwallu v 18. století měli také lidé v Sahelu pašování v krvi po staletí, takže bylo snadné je oživit. „Dokonce ještě předtím, než začal obchod s otroky, existovaly v západní a severní Africe hojně používané pašerácké trasy přes Sahel, které přežily globalizaci,“ píše Colin Freeman v Daily Telegraph.13 Po pádu Berlínské zdi se například ekonomika Mali stala zcela závislou na zboží pašovaném z Alžírska, které se dalo pořídit levněji, protože bylo dotováno alžírskou vojenskou vládou.14 Za těchto okolností pašování drog v Sahelu nejen prosperovalo, ale dokonce se stalo prakticky jedinou ekonomickou aktivitou v regionu. Bylo jen otázkou času, než pašeráci přidají další zakázaný artikl: lidský náklad. Tím byli cizinci jako Mariani, unesení kvůli výkupnému, a migranti, kteří byli ochotni zaplatit slušné peníze za přepravu, aby tak unikli destabilizaci západní Afriky. 13

Srov. Freeman, Colin: „Revealed: How Saharan Caravans of Cocaine Help to Fund al‑Qaeda in Terrorists’North African Domain.“ The Telegraph, 26. leden 2013, http://www. telegraph.co.uk/ne-ws/worldnews/africaandindianocean/mali/9829099/Revealed-how-Saharan-caravans-of-cocaine-help-to-fund-al‑Queda-in-terorrists-North-African-domain.html. 14 Tamtéž se uvádí: „Zboží v alžírské socialistické ekonomice založené na vývozu ropy je mnohem levnější než v chudém, odlehlém Mali, kde vzrůstá a prosperuje černý trh se vším od benzínu po krupici. ,V severním Mali pochází všechno jídlo z Alžírska a do země se dostává nelegálními trasami‘, říká Andy Morgan, britský expert sídlící na Sahaře.“

26

|

K A P I TO L A P RV N Í


PROTOKOL AL‑QÁ‘IDY V ISLÁMSKÉM MAGHRIBU

Marii Sandře Mariani trvalo týden, než dospěla na místo určení: do tábora v severním Mali. Po cestě si všimla, že její únosci velmi dobře vědí, jak se na Sahaře orientovat. „Podél cesty měli ve skrýších v poušti uložené jídlo, benzín a rezervní pneumatiky. Věděli přesně, kde jsou zásoby a jak je dostat ven,“ vzpomíná. Mariani netušila, že její únosci měli skoro deset let na to, aby dotáhli přepravu rukojmích přes saharskou poušť k dokonalosti. Al-Qá‘ida v islámském Maghribu (AQIM) byla zčásti založena na příjmech z pašování a zčásti na ziscích z výkupného z prvního velkého únosu cizinců v regionu. V roce 2003 unesla Salafistická skupina pro kázání a boj (GSPC)15, odštěpenecká frakce alžírské GIA, 32 Evropanů a dopravila je do severního Mali. Jejich velitelem byl Muchtár Belmuchtár, jednooký bývalý alžírský mudžáhid. Když evropské země zaplatily 5,5 milionu eur za propuštění rukojmích, Belmuchtár použil část výkupného k financování AQIM.16 Poté se množství malých zločineckých a džihádistických skupin včetně GSPC připojilo k nově vzniklé organizaci. Protože AQIM neměla žádné spojení s tradičními finančními zdroji v Zálivu, už od počátku byla finančně soběstačná díky různým nezákonným aktivitám svých členů v západní Africe a Sahelu, pod čímž se skrývalo především pašování a unášení cizinců. Analytici odhadují, že AQIM každý měsíc utratila okolo 2 milionů dolarů za zbraně, vozidla a odměny rodinám, jejichž děti se připojily k místním katíbám neboli bojovým jednotkám. V roce 2012 OSN oznámila, že rodiny v severním Mali obdržely okolo 600 dolarů za dětského vojáka a každý měsíc dostávaly 400 dolarů, pokud dítě zůstalo zapojeno v aktivním boji.17 Ceny za nábor tedy byly vysoké. Tím, že vydělával ohromné sumy peněz nelegálními aktivitami a dobře platil členy vlastní katíby, se Belmuchtár stal v AQIM nesmírně 15

GSPC vznikla v roce 1998 odštěpením od Ozbrojené islámské skupiny (GIA) jako výraz nesouhlasu s útoky na civilní obyvatelstvo. Stala se jednou z mnoha fundamentalistických islámských organizací majících za cíl obnovení původních islámských tradic v severní Africe. Nicméně jejím logickým strategickým cílem bylo svržení národních vlád a založení islámského státu. 16 Salafistická skupina pro kázání a boj (GSPC), z níž později vznikla AQIM, unesla 32 evropských turistů v jižním Alžírsku poblíž hranice s Mali. Turisté byli propuštěni po zaplacení 6,5 milionu eur výkupného. 17 Kustusch: AQIM’s Funding Sources. P R O T O K O L A L ‑ Q Á ‘ I DY V I S L Á M S K É M M A G H R I B U

| 27


populárním. Dříve, v pozdních 90. letech, úspěšně rozvinul velice výnosnou pašeráckou síť mezi Alžírskem a Mali, která mu vynesla přezdívku „Pan Marlboro“, podle pašovaných cigaret. Podle Jeana-Pierra Filiu, profesora středovýchodních studií na Pařížském institutu politických studií, byl Belmuchtár oblíbený také díky svému rozhodnutí pěstovat vztahy s pouštními kmeny prostřednictvím sňatkových vazeb. K jeho oblibě také přispělo, že na rozdíl od toho, co prováděla GSPC ve svém kabylském útočišti v pohoří Atlas v severním Alžírsku, finančně neodíral místní populaci.18 Stojí za zmínku, že o dvacet let později Islámský stát – známý také jako Islámský stát v Iráku a Sýrii, neboli ISIS – realizoval v Iráku a Sýrii podobnou strategii, aby získal souhlas místních kmenů. Zatímco byl stále zapojen do pašování drog a zbraní,19 Belmuchtár se zapojil do únosů cizinců v roce 2003 proto, aby nějak nahradil příjmy ztracené tím, že neterorizoval místní obyvatelstvo. Před rokem 2003 nebyly únosy cizinců v regionu považovány za výnosný byznys, zvláště když vezmeme v úvahu, že pašování kokainu k severoafrickým břehům zajišťovalo slušný příjem. Úspěch prvních únosů v roce 2003 nicméně zločineckým a džihádistickým skupinám ukázal, že tento nový obchod za námahu stojí.20 Na rozdíl od pašování kokainu byly únosy cizinců podnikem, který mohla AQIM provozovat úplně sama, bez účasti cizích struktur typu kolumbijského kartelu. Proto příjmy z únosů brzo překonaly zisky z pašování drog. Podle vyšetřování New York Times vydělala AQIM od roku 2003 do roku 2011, kdy byla unesena Mariani, na výkupném 165 milionů dolarů.21 Dodávka cizinců v oblasti byla také hojná. Před svým zajetím neměl nikdo z rukojmích ani ponětí o tom, jak nebezpečným se Sahel stal v rozmezí pouhých několika let. Stejně jako nevěděli, že transsaharské trasy se 18

Filippelli, L.: „Cradle of Resistance: Algeria’s Kabylia Region.“ Parallel Narratives, http://parallelnarratives.com/cradle-of-resistance-algerias-kabylia-region/. 19 Srov. Filiu, Jean-Pierre: „Could Al-Qaeda Turn African in the Sahel?“, Carnegie Papers, Middle East Program 112, červen 2010, http://carnegieendowment.org/files/al_qaeda_sahel. pdf. 20 Srov. de Andrés, Amando Philip: „Organised Crime, Drug Trafficking, Terrorism: The New Achilles’Heel of West Africa,“ Fride Comment, květen 2008, http://fride.org/descarga/ COM_Achilles_heel_eng_may08.pdf. 21 Srov. Callimachi, Rukmini: „Paying Ransoms, Europe Bankrolls Qaeda Terror“, New York Times, 29. 7. 2014, http://www.nytimes.com/2014/07/30/world/africa/ransoming-citizens-europe-becomes-al‑qaedas-patron.html.

28

|

K A P I TO L A P RV N Í


intenzivně využívaly pro pašování kokainu a přepravu migrantů. Pokud jde o riziko, jež představovalo cestování do těchto míst, věděli o něm tak málo jako Maria Sandra Mariani. „Několik dní předtím, než jsem odletěla do Alžírska, jsem na France 24 viděla pořad o dvou francouzských rukojmích, kteří byli uneseni v Sahelu o šest měsíců dříve. Sarkozy říkal, že Francie žádné výkupné nezaplatí,“ dodává Mariani. „Pomyslela jsem si, že pro něj to je snadné, ale pro ta rukojmí představovalo výkupné rozdíl mezi životem a smrtí. Nicméně jsem nikdy neuvažovala o tom, že by se něco takového mohlo stát mně. Do alžírské pouště jsem cestovala už pět let a nikdy jsem se necítila v ohrožení.“ Západní vlády nadále úspěšně zatajovaly před médii sílící krizi v oblasti únosů, čímž posilovaly v turistech jako Mariani a stejně tak v novinářích falešný pocit bezpečí v globální vesnici.22 Zprávy o lidech, kteří byli uneseni, se jevily jako naprosté výjimky v oblasti, jež byla jinak mírumilovným a bezpečným regionem Afriky. Mimoto scházela všeobecná povědomost, že kolumbijský kartel zavedl nové pašerácké stezky přes Saharu, že se tam rozmáhá nový typ zločinů a že z obojího bohatnou džihádistické organizace. Únosy cizinců se brzo staly tak výnosnými, že al‑Qá‘ida v Afghánistánu vydala tištěné pokyny, jak zavést tuto praxi i v dalších oblastech, podporujíc své přidružené džihádistické skupiny, aby se podle vzoru AQIM v Sahelu zapojily do byznysu únosů lidí ze Západu. Poté se unášení cizinců stalo známým jako protokol al‑Qá‘idy v islámském Maghribu, což byl model, který – jak uvidíme – bude napodobován po celém džihádistickém světě.23 Protokol AQIM se zaměřoval na únosy cizinců v oblastech bez skutečné státní autority: v rozvrácených nebo napůl rozvrácených státech, kterých bylo v Sahelu skutečně mnoho – například Niger, jižní Alžírsko, Mauritánie, Mali a další. Velmi důležitý byl také přístup AQIM 22

Zatímco žádná z místních či západních zpravodajských služeb nespojovala AQIM s organizovaným obchodem s drogami z druhé strany Atlantiku, existoval jasný důkaz, že džihádisté profitují z poplatků, které jim pašeráci odevzdávají za průchod zemí pod jejich kontrolou, především v severním Mali. Skupina překupníků z Mauritánie nedávno zadržená alžírskými bezpečnostními službami vypověděla, že náklad hašiše – další drogy pašované přes region – by mohl stát při přepravě oblastí pod kontrolou AQIM až 50 000 dolarů. Ačkoli tyto poplatky jsou mnohem nižší než ty, které pocházejí z výkupného za únosy, s ohledem na to, že obchod s drogami v regionu neustále vzkvétá, představují stabilní zdroj příjmů. Srov. Kustusch: AQIM’s Funding Sources. 23 Kustusch: AQIM’s Funding Sources. P R O T O K O L A L ‑ Q Á ‘ I DY V I S L Á M S K É M M A G H R I B U

| 29


ke střežené skrýši v polorozpadlé oblasti v severním Mali. Základní klíč k jejímu úspěchu však představovalo striktní rozdělení pracovních povinností a stejně tak přísná vnitřní disciplína. Mariani a všichni ostatní rukojmí byli uneseni slabě vyškolenými a málo ceněnými členy organizace. Tito lidé obvykle obdrželi instrukce od svých nadřízených a nemohli rozhodovat na místě. Ještě méně vycvičená skupina hlídala rukojmí v táborech. Tito velmi prostí muži se svými rukojmími sdíleli všechno včetně jídla. „Ti, kteří na mě dohlíželi, byli prostí, velmi prostí lidé,“ uvedla Mariani. „Měli dokonce strach se na mě podívat, když mně přinesli jídlo. Všichni byli hluboce věřící a vkleče se modlili pětkrát denně. Kromě modlení nic moc nedělali.“ Jak měsíce ubíhaly, chování únosců k Mariani se stále zhoršovalo. Chtěli svoje peníze, svůj podíl na výkupném a toužili opustit tábor – jít zpátky domů a utratit své peníze. Navzdory jejich netrpělivosti, špatnému chování a znuděnosti jí žádný věznitel nikdy neublížil. Naopak poté, co ji dvakrát uštknul štír, jí obstarali táborovou postel a od té chvíle, co se jedné noci probudila s hadem omotaným kolem hlavy, se každou noc ujišťovali o tom, že ve stanu žádní hadi nejsou. Jedním z nemnoha úkolů věznitelů bylo držet Mariani stranou od ostatních rukojmích v táboře. „Věděla jsem, že tam jsou dva další rukojmí, ti dva Francouzi, které jsem viděla na France 24. Zdálky jsem je viděla, ale nemohli jsme spolu mluvit; byli jsme drženi na opačných koncích tábora,“ vypověděla Mariani. Skutečně byla uvězněna ve stejném táboře jako Marc Féret a Pierre Legrand, kteří byli oba propuštěni v říjnu 2013. Pokud šlo o sjednávání výkupného, zúčastnili se ho pouze přední členové AQIM. Na rozdíl od prostých věznitelů byli tito muži rafinovaní a velmi schopní, přičemž často vyjednávali o několika případech najednou. Vyjednavačem za Mariani byl Abú Walíd as-Sahráwí. Mluvil několika jazyky, měl univerzitní diplom a byl to příslušník národa Sahráwíjů z jihozápadního Alžírska.24 Po svém propuštění, při rozhovoru s úředníky tajné služby, ho Mariani poznala jako únosce jiné Italky, Rosselly Urru. „Opakovala jsem agentům, že to byl ten samý muž, co unesl Rossellu, ale oni se zdráhali mně věřit,“ říká Mariani. Urru byla unesena 23. října 2011, spolu se dvěma španělskými humanitárními pracovníky Ainhoou Fernández de Rincón a Enricem Gonyalonsem, v uprchlickém táboře 24

„Saharawi Culture,“ Organisation for Statehood & Freedom, 2010, http://statehoodandfreedom.org/en/western-sahara/saharawi-culture.

30

|

K A P I TO L A P RV N Í


Sahráwíjů v Tindúfu v jihozápadním Alžírsku. Tou dobou Abú Walíd opustil AQIM, aby se připojil k odštěpenecké skupině, složené hlavně ze sahráwíjských Alžířanů, známé jako Hnutí za jednotu a džihád v západní Africe (MUJAO). Únos tří humanitárních pracovníků byl první teroristickou akcí MUJAO a Mariani je neochvějně přesvědčena, že ji naplánoval Abú Walíd. „Neviděla jsem Abú Walída celé léto 2011. Když se brzo na začátku října vrátil zpátky, měl oholené vousy a vypadal úplně jinak. Když jsem se ho zeptala, kde byl, řekl, že opustil Afriku a odešel do ciziny. Věřím, že zmizel proto, aby zorganizoval únos Roselly Urru a dalších rukojmích.“ Před říjnem 2011 Abú Walíd Marii Sandru Mariani několikrát navštívil, aby ji informoval o postupu ve vyjednávání o jejím propuštění. Byl slušný a hovorný a několikrát se zmínil, že Italové nespolupracují, asi proto, že je pouze turistka. Tvrdil, že 17. února 2011 kontaktoval italskou vládu, ale nikdo neodpověděl. Proto se v červnu téhož roku obrátil na rodinu Mariani, která se obratem snažila navázat s Berlusconiho vládou okamžitý kontakt. „V určitém bodě dali mé sestře číslo přímo na Berlusconiho,“ vzpomíná Mariani. „Když na to číslo zavolali, sekretářka jim řekla, že premiér je zaneprázdněn kvůli volbám a že by měli zavolat později. Když jsem požádala Abú Walída, aby mi to číslo ukázal, uvědomila jsem si, že to nebylo číslo na mobil, ale na pevnou linku. Dali mé rodině číslo Berlusconiho sekretářky! Moje sestra později přiznala, že v létě 2011 ministerstvo zahraničí požádalo moji rodinu o trpělivost, protože se najednou zabývali 19 únosy.“ Jak uvidíme v následujících kapitolách, vlády skutečně sestavují pořadí rukojmích podle jejich důležitosti a každému z nich přiřazují hodnotu výkupného, kterou by byly ochotny zaplatit za jejich životy. Jinými slovy, nejenom únosci, ale také vlády dávají různé ceny různým rukojmím. Jeden život je hodnotnější než jiný.

P R O T O K O L A L ‑ Q Á ‘ I DY V I S L Á M S K É M M A G H R I B U

| 31


REJSTŘÍK

A House in the Sky (Lindhoutová, Corbett) 36, 108n, 143, 158 A Season in Hell (Fowler) 43, 47, 101n A‘záz 106, 159n Abbás, Mahmúd 203 Abdulazíz, Muhammad 102 Abdulazíz, Ra‘d Alí 37 Abdulláh II., jordánský král 174 Abdurráziq 84 Abe, Šinzó 172–174 al-Absí, Amr 130–132, 163–165 al-Absí, Firás 131, 161–163 Abú Ajman 84n Abú Alí 178 Abú Athír viz al-Absí, Amr Abú Hurajra 154 Abú Išám 177 Abú Márjá al-Qahtání („Učenec“) 156 Abú Qatáda 46 Abú Ubajda 132 Abú Umar 83, 85 Abú Zajd, Abdulhamíd 42n, 45n, 50n, 167 ACTED (francouzská nevládní organizace) 169, 199 ActionAid 147n Adolfsenovi, Kristian a Roger 189n Adždábie 52, 54 Afghánistán 15, 29, 34, 96, 103, 111–115, 122, 131, 136–138, 143, 150, 155, 158, 161n, 176n, 184, 189, 199, 202, 204, 206 afgojská cesta 158 Africký roh 60, 65, 68, Afrika severní 90 Afrika střední 48

Afrika východní 77, 79, 184, 188 Afrika západní 9, 11, 15, 21, 23–26, 44, 47n, 79, 90, 188, 201 Afrika 29, 31, 53, 67, 69, 196 Afrín 178, 180, 184 Agence France-Presse 47 Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) 104 Ahrár aš-Šám 159n, 203 Aita, Samir 110, 146 AKE, společnost 109 alawité 84, 177 Albánie 177 Albini, Nadia 188, 208 Aleppo 86, 91, 110, 115, 118–120, 128, 130–132, 134, 140, 145, 159n, 163n, 177n, 180, 205 Alžírská ozbrojená islámská skupina (GIA) 9, 15, 27, 45, 203 Alžírsko 9, 14n, 19, 25–29, 31n, 46, 49, 201 Ammán 174 Amsterodam 114n, 128 Anglie 196 Ansár al-islám 147, 199 Ansár az-Zawáhirí (Stoupenci az-Zawáhirího) 37 Antakya 115, 134, 154n Antverpy 128 AQIM viz al-Qá‘ida v islámském Maghribu Aquiloni, humanitární organizace (Itálie) 187n, 190 arabské jaro 80, 85, 96, 133, 157 Arafát, Jásir 43, 203 Arbíl 126

REJSTŘÍK

| 211


Arendtová, Hannah 166 Arizona Republic 118 Arlit 45 ArmorGroup 61n al-Asad, Baššár 80–84, 86, 86–88, 90, 131, 133, 145, 159, 168, 171, 180, 184, 193 Asahi Weekly 40 Asociace islámských duchovních 40 Asociación de Amigos del Pueblo Saharaui de Extremadura 32 Associated Press 51 Atalanta, operace 78 Atény 176 Atima 160 Atlas (pohoří) 28 al-Atraš, Hussám 147 Augé-Napoli, Jean-René 116, 130, 165 Azíz 19–21, 25 Baas, baasisté 153 Báb al-Hawá 84, 131, 160, 162n, 180 Báb as-Salám 184 Bagdád 39n al-Bagdádí, Abú Bakr 131, 153, 163, 199 Balkán 184 Bamako 49n Bangladéš 184, 188 al-Banšírí, Abú Ubajda 204 al-Barazi, Husni 115 Barre, Muhammad Sijád 58n Basra 37 Bassámová, Mahnáz 37 BBC 66, 90, 123, 141 Bejrút 117, 201 Belgie 22, 83, 89, 114, 128n, 132, 176 Belkacem, Fouad 129 Belmuchtár, Muchtár 27n, 42n, 45–47, 49–51, 53, 162 Benátsko 190 Bergdahl, Bowe 136–140, 144n, 149n, 155 Berlusconi, Silvio 31, 51–53, 194 Bilal (Gatti) 49 Biniš 164 Blair, Tony 13, 40, 170 Bloomberg, agentura 195 Boal, Mark 137–139

212

|

REJSTŘÍK

Bolívie 25 Bontinck, Dimitri 128, 130–132, 163 Bontinck, Jejoen 127–132, 134n, 164 Bontinck, Rose 128 Borri, Francesca 106, 110, 119, 126n, 140n, 159n, 207 Bosaso (Búsású) 76, 77, 79 Bourne, Jason 137–139 Brabo, Manu 140 Bradley, Dave 155 Brazílie 25 Bremer, Paul 153 Brennan, Nigel 108n, 158 Brescia 187 Brexit 195–197 Brusel 129, 196 Buchananová, Jessica 33–36, 66n, 101, 105 Bulharsko 48, 185 Bush, George W. 13, 21, 40n, 170, 203 Calitzová, Debbie 107–109, 145 Camatte, Pierre 47 Camp Bucca 153 Cantlie, John 131, 156n, 159, 161–165, 170 Caritas, humanitární organizace (Itálie) 190 Centro di Costagrande 190n CIA 103n, 116, 138, 149n CISP (Comitato Internazionale per lo Sviluppo dei Popoli) 32 Clintonová, Hillary 140 Cochetel, Vincent 44, 66 Contreras, Narciso 128, 140n Cornwall (loď) 79 Cornwall 26 Crigler, Frank 59 Cuccioari, Geppi 103 Čad 44, 55 Čečensko 44, 66, 168 Červený kříž 39, 180, 182, 191 Červený půlměsíc 180 Česká republika 134 Čína 61, 96


Dáfníja 133 Dagestán 66 Daily Mail 119 Daily Telegraph 26, 78 Dall’Oglio, Paolo 105 Damašek 80, 82, 134, 155, 171 Dánská rada pro uprchlíky (DRC) 33–36, 77, 100n, 105 Dánsko 71–74, 81, 125, 175, 181n Dar dárců (Gift of Givers), organizace 107 Dárfúr 55 Davis, Raymond 150 Dawes, Kevin 133n De Ponte, Marco 148 de Rijkeová, Joanie 86, 111–115, 128, 130–132 Decollo, operace 23 Dedieuová, Marie 57 Delaini, Pietro 190 Delta Force 120 di Giovanni, Janina 118 Dlouhá cesta domů (A Long Walk Home, Tebbuttová a Kelly) 64, 68 Drúdkál, Abdulmálik 45 Dubaj 75 DUSTWUN (duty status–whereabouts unknown) 138, 140 Dvě Simony (Simona Torrettová, Simona Pari) 37–39 Dyer, Edwin 46, 168 Džamá‘at at-tawhíd wa al‑džihád 163 Džánit 19 al-Džazíra 39, 67, 107, 108, 145n Džibuti 62, 75, 77 Džihádista John 174, 199 Eagles, skupina 167 Egypt 117, 178, 201, 203 Ekstra Bladet 71–74 El Mundo 86 Elias, Edouard 90, 169 Eminönü (Istanbul) 175 Engel, Richard 84–86, 88, 90, 154, 155, 163 Eni, organizace 52 Erdoğan, Recep Tayyip 172, 194 Eritrea 52, 55, 72, 189, 191 Espinosa, Javier 86, 168, 169

Etiopie 59, 78, 205 Europe 1 90 Europol 22, 183, 200 Euskadi Ta Askatasuna (ETA) 43, 200 Evropská centrální banka (ECB) 195 Evropská komise 53 Evropská unie 48, 53, 55, 73, 79, 183, 185, 187, 192–195, 200 Evropské centrum pro boj proti pašování migrantů (European Migrant ­Smuggling Centre, EMSC) 183 Fádí 74 Fadl, Muhammad 136 Fallúdža 206 Fárúqova brigáda 83, 88n, 162n Fárúqova islámská skupina 85 FBI 104, 116, 149, 155 Féret, Marc 30, 126 Ferguson, Missouri 142 Fernández de Rincón, Ainhoa 30, 32, 36, 102 Filipíny, Filipínci 71 Filiu, Jean-Pierre 28, 45 Financial Times 192 Finmeccanica 53 Fiorello 102 Fisk, Robert 161 Foley, James 86, 90, 95, 104, 118, 122n, 132, 140–143, 155–157, 159, 164, 165, 170–172, 174 Fowler, Robert 42n, 45–47, 50n, 101n France 24 29n Francie 29, 47, 100, 169n, 200 François, Didier 90, 169 Freeman, Colin 26, 78n Frelick, Bill 53 Frontex 55, 184 Frontline Club (Londýn) 156 al-Fú‘a 85 Galkayo (Džálka‘jú) 34 Galveston 143 Gambie 187n Gao 9, 25 Garowe (Gárúwí) 65 Gatti, Fabrizio 49n Gaza 203 REJSTŘÍK

| 213


Gaziantep 159n, 175 Gelle, Abdi Fitah 73 Ghází, velitel 111–114 Gilbert, Paul 43 Gioia Tauro (přístav) 23 Gonyalons, Enrico 30, 32, 36, 102 Goodmanová, Amy 171 Gorbunov, Sergej 168 Goto, Kendži 41, 173n Greiner, Werner 42 Greinerová, Gabriella 42, 46 Gruzie 168 Guantánamo 136, 150, 167 Guardia di Finanza 22n Guardian–SRM, bezp. Agentura 122–127 Guay, Louis 42, 50n Guinea-Bissau 24, 26, 49 Haines, Dave 172 Hamá 168 Hamburk 42, 182 Harad 77n Haradhere 68 Harakat Ahrár aš-Šám al-islámíja 159 Hargeisa 34 Harrisonová, Kim 149 Hasan, Muhammad Džamíl 175–182, 187 Hawála HBO 142 Hechtová, Vera 107 Helsingborg 181 Hemingway, Ernst 87 Hénin, Nicolas 90, 142, 169, 171n Herát 162 Hermansen, Karsten 71–74 Hero Norway, společnost 189 Hizbulláh 85, 201 Hnutí za jednotu a džihád v západní Africe (MUJAO) 31–33, 100, 201 Hobyo (Hubjá) 71 Holm, Liban 33–35, 38, 101 Homs 131, 146, 200 Horryaty 146–148 Hotel California, píseň 167 Houston 143 Howe, Jason 158 Huddleston, Vicki 47

214

|

REJSTŘÍK

hudební festival v San Remu 102 Human Rights Watch (HRW) 53, 201 Husajn, Saddám 37, 153n, 163, 165, 170 Chajrchwa, Chajrulláh 136 chalífát 50, 99, 117, 129, 131, 134, 142n, 156, 161, 166, 168, 170–174, 184, 204 al-Chání, Umar 117, 122 Channel 4 News 162 Chase, John 109 Chávez, Hugo 24 Ibráhím, Sahrá’ 73 Idlib 146, 160, 184 Il Foglio 145 Imai, Noriaki 40 Impossible Odds (Bez šance, ­Buchananová) 34 improvizovaná výbušná nařízení (IEDs, improvised explosive devices) 139 Indický oceán 56, 61, 63, 70 INTERSOS, humanitární organizace 37 Irák 37–41, 44, 46, 79, 84, 86, 100, 131, 143, 159, 162–165, 170n, 189, 199, 202 Írán 134, 201, 206 Iraqi Equation, projekt 13 Irská republikánská armáda (IRA) 43, 202 ISIS viz Islámský stát Islam, Šajul 159 Islamic-Minbar.com 37 Islámská fronta spásy (FIS, Alžírsko) 14, 15, 202 Islámská fronta 89 Islámský stát (Islámský stát v Iráku a Sýrii, ISIS) 97, 116, 120, 124–131, 142n, 153n, 156, 159–161, 165–174, 184n, 199, 202n, 205 Istanbul 80, 117, 175n, 181n Istat (italský národní statistický úřad) 147 Itálie 10n, 15, 22, 32, 37, 39, 41, 48n, 51–54, 60, 100, 106–108, 144–149, 175–179, 181n, 184, 188, 194, 204 Izrael 201, 203


J. E. Austin Associates 103 Japonsko 40n, 70, 85, 90, 142, 159, 160, 172–174, 192 Jasuda, Džunpei 40n, 159 Jemen 76–78, 155 Jensen, Carsten 123–126 Jihad Academy (Nicolas Hénin) 142 Jihoafrická republika 108 Jordánsko 46, 120, 162, 173n, 199, 203 Joulak, Teakosheen 175, 179–182 Jukawa, Haruna 173n Kábul 113–115 Kabýlie 28, 45 Kaddáfí, Muammar 46, 50–53, 133, 188, 194 Kafr Hamra 130, 163 Káhira 172 Kalábrie 22n Kampaň pro odstranění vytěženého uranu 40 Kanada 47, 54, 101n, 108, 158, 202 Kandahár 112 al-Kasásba, Mu‘ádh 174 Katalánsko 124 Katar 88, 136, 155, 160, 205 Kavkaz 44 Keňa 56n, 67–69 Kerry, John 134 Khale, Kahale Famau 67 Kilis 159 Kiwayu Safari Village 56, 67 Kodaň 10, 34, 72 Kolumbie 9, 21–26, 28n, 205 Konakry 49 Korijama, Soičiro 40 Kosovo 157 Královská kanadská jízdní policie (RCMP) 102, 202 Kréta 177, 179 Kufra 52–55 Kurdistán (irácký) 162, 177, 204 Kurdové 82n, 175–177, 180n, 204 Ládin, Usáma bin 69, 200, 204, 206 Láhaur 104 Lamu 56, 66n

Legrand, Pierre 30, 126 Lékaři bez hranic (MSF) 118n, 169 Leopard 70–74, 103 Lescroart, Michaël 111–114 Libanon 83, 87, 90, 177, 201, 203 Libye 9, 15, 19, 25, 48–55, 77–79, 133, 159, 184n, 187n Lindhoutová, Amanda 36, 108n, 143, 158, 161 Lo Porto, Giovanni 103–106 Londýn 14, 23, 62, 101, 156, 159 Lopez, Eddy 71–74 López, José Manuel 106, 159 Ludlum, Robert 137 Lyngbjørn, Søren 58, 71–74 Maďarsko 185n Madia, Giacomo 60–62, 76 Madrid 23 Maersk Line 23 Maggioni, Monica 86n Maiolini, Mario 38n, 100 Malajsie 70 Malaspina Castle 60–63, 72, 74 Mali 9, 15, 25–30, 33, 42–47, 49, 51, 58, 66, 96n, 162, 201, 204 Malmö 181 Mancuso, Salvatore 22 Marco 107, 109 Marginedas, Marc 86, 124, 142, 165–169 Mariani, Maria Sandra 19–22, 25–33, 46, 57, 66, 100–102, 108, 126 Maroko 9, 25, 32, 128n, 184, 204 Marzullo, Vanessa 10, 110n, 145–148 Mattarella, Sergio 104 Mauritánie 25, 29, 32, 44–46 McCain, John 150 Medin, Joakim 82, 116, 126n Ménaka 45 Merkelová, Angela 53 Mesfin 54 Mest 138n Mezinárodní měnový fond (MMF) 192n Mezinárodní organizace pro migraci (International Orga­nization for Migration, IOM) 48, 202 Miguel Diez, společnost 23

REJSTŘÍK

| 215


Milán 80, 179, 190n Misráta 52, 133 Mnichov 179 Moe, Ola 189 MOFA (italské ministerstvo zahraničí) 31, 89, 105n, 111, 147n Mogadišo 58n, 68n, 108n, 158 Mosambický kanál 60 Moskva 59, 172, 202 Mosul 172, 202 Motka, Federico 86, 169 Mudžáhidínská šúrá 202n, 131, 134, 161n Muellerová, Kayla 115–118, 120–122, 124 Muhádžirínská brigáda 168, 199 Muhammad, uprchlík 80–82 Mühlenbeck, Bernd 104, 105 Multán 104 Munar, Luis 88n Mundubat 32 al-Muqdad, Omar 123, 141, 153, 154, 164, 208

Obama, Barack 88, 104, 136, 140, 150, 171, 173, 192 Obnova naděje (Operation Restore Hope) 58, 203 Öcalan, Abdullah 204 Occhipinti, Filippo 106 Oerlemans, Jeroen 131, 161–163 Ogaden 59 Omán 70 ONLUS 147n, 190n Organizace mladých proti pirátství (Youth Organization Against Piracy) 65 Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) 192n Organizace pro osvobození Palestiny (PLO) 43, 203 ORS Service AG, společnost 189 OSN 24, 27, 41n, 44, 46, 51, 53, 55, 58, 65n, 72n, 75, 102n Ottosen, Daniel Rye 98, 122–128, 134, 141n, 155, 157, 170

N’drangheta 22n Nairobi 109 Národní zpravodajská organizace (MIT, turecká tajná služba) 172 Násiríja 39 Natale, Nunzio 61 Nathan 149n National Geographic 158 National Public Radio 133 NBC 84, 90 Německo 42, 48, 97, 100, 104, 170, 177, 179, 182, 185n, 189, 193 Neukirch, Toni 170 New York Times 28, 142, 155 Newsweek 141, 157n Niger (řeka) 25 Niger (země) 29, 42, 44–47, 49n Nigérie 55, 122, 128, 188 Nightingaleová, Florence 148 Norsko 73, 189 Núrí, Núrulláh 136 an-Nusra 10, 85, 89, 97, 111, 123, 129, 146, 154–156, 159, 160, 162, 164, 168, 169, 202, 203

Padnos, Theo 155–157 Pákistán 103–106, 137, 150, 188 Paktika 137 Palermo 106 Pampliega, Antonio 106, 140, 159 Pan Ki-mun 102 Paříž 28, 90, 110, 126, 146 Pelizzari, Bruno 107–109, 14, 145 Perský záliv 27, 60, 70–79, 88n, 161, 162, 164, 176 Peru 25 Petzoldová, Marianne 42, 46 Piccinin da Prata, Pierre 83–90, 145 Pierotti, Ida 187–190, 208 P-Magazine 111, 113, 114 Pobřeží slonoviny 48 Polar 71 Pompei 75 Pozorovatelská skupina OSN v Somálsku a Eritreji (The United Nations Monitoring Group on Somalia and Eritrea) 72, 75 Prada 191 Pramoni 76 Press TV 161 Prodi, Romano 53, 194

216

|

REJSTŘÍK


al-Qá‘ida 20, 29, 69, 169, 206 al-Qá‘ida v islámském Maghribu (AQIM) 9, 21, 27–31, 33, 34, 41, 42, 44–47, 49, 50, 51, 63, 67, 68, 77, 97, 101, 108, 111, 167, 168, 204 Qámišlí 82 al-Qasr al‑adlí (Aleppo) 205 Quirico, Domenico 83–90, 145 Qusajr 83 Qussab, Ezzo 85 Radisson SAS (hotel, Ammán) 174 Rai 87 Raineri, Daniel 145n Rakousko 185n, 189 Ramelli, Greta 10, 110n, 145–148 Raqqa 86, 90, 120, 177 Ras Kamboni 68 Rather, Dan 143 Renzi, Matteo Reyhanlı 160 ar-Ríšáwí, Sádžida 174 Romanelli, Margherita 105n Rosarno 49 Rudé brigády (Brigate Rosse, BR) 43, 204 Rudé moře 60, 70 Ruiz, Daniel 24, 26 Rumunsko 48 Rusko 128, 165, 168, 192 Řecko 11, 175–177, 184 Saerim (hotel, Istanbul) 175n Sahara 9, 15, 19n, 24–32, 42–53, 55, 63, 102, 202, 204 Saharská arabská demokratická republika 102 Sahel 9n, 21, 25–29, 44–47, 50, 58, 63, 68, 65, 75n, 84, 90, 103, 186, 204 as-Sahráwí, Abú Walíd 30 Sahráwíjové 30–33, 102n Sajdnájá, věznice 131 Salafistická skupina pro kázání a boj (GSPC) 27n, 45 Samáwa 40 San Diego 133

San Zeno di Montagna 191 Sanura, Ajoos 158 Sarájá al-mudžáhidín 40 Saráqib 157 Sardinie 103 Sarkozy, Nicolas 29 Sastre, Ángel 106, 159 Saúdská Arábie 60, 77, 82, 88, 98, 131, 162, 168, 205 Scaravilli, Ignazio 105 Scelli, Maurizio 39 Senegal 48–50, 55, 187 Serial (podcast) 137, 149, 149n Severgnini, Beppe 148 Sharia4Belgium 128n shell banks 22 Shipcraft 71 Sicílie 15, 179 Singapur 76 Sirius Star 98 Sirkeci (Istanbul) 175 Somáliland (Somálijsko) 59, Somálsko 59–76, 78n, 84, 96, 89, 96, 98, 105, 107–109, 158, 173, 203, 205 Sotloff, Steven 141n, 172 Soufan, Ali 151 Spazio Aperto, družstvo 190 Special Forces 139 Spojená sebeobrana Kolumbie (AUC) 22, 205 Spojené arabské emiráty 75, 205 Spojené státy americké (USA) 9, 11, 21n, 33, 35, 47, 58n, 69, 72, 75, 84, 103–105, 115–120, 123, 125n, 133n, 136–140, 142–144, 149n, 153, 155n, 161, 167, 170–172, 192, 196n–197, 188, 200n, 203n Stockholm 181 Strana kurdských pracujících (PKK) 180n, 204 Střední Asie 196 Středozemní moře 9, 25, 117 Súdán 52–54 Suezský průplav 61, 70 Sulajmán, Chálid Muhammad 168 Sultanahmet (Istanbul) 175 Sunday Telegraph 157

REJSTŘÍK

| 217


Surúbí 112 Svaz islámských soudů 69, 205 Světová banka 72 Svobodná syrská armáda 80n, 83–90, 116, 154–156, 161–163, 180 Svobodní právníci z Aleppa (Free Lawyers of Aleppo) 130, 205 Sýrie 10n, 28, 38, 41, 48n, 59, 79–91, 96, 106, 110n, 115–134, 141–143, 145–148, 153–157, 159–178, 180, 182, 184, 186, 189, 191–193, 19–203, 205 Syrská národní rada 85, 89 aš-Šabáb 67–69, 205 šabíha 84 Šádá al‑Hurríja, tv stanice 154 Šajch Nadždžár 120 Šaqlab, Mu‘taz 89 Šarana 138n šarí‘a 129, 185, 199, 205 Šiu Fu No I. 70 aš-Šifá’, nemocnice (Aleppo) 140 aš-Šihábí, Mílád 153, 154 aš-Šíšání, Abú Umar 168, 199 Španělsko 22, 30, 32, 37, 45, 57, 73n, 84, 87n, 97, 100, 106, 126, 159n, 167n, 170, 184, 187n, 195, 197, 200, 204 Šuqajrí, Ahmad 203 Švédsko 13n, 74, 82n, 126n, 175, 179, 181n Švýcarsko 42, 169, 188n, 192 Tadrárt (pohoří, poušť) 19n Takato, Nahoko 40 takfír 154, 205 Tálibán 45, 111–114, 136–140, 149n, 155, 171 Tandža, Mamadu 46n Tanzanie 69 at-Tawhíd wa al-džihád (Monoteismus a džihád) 206 Tebbuttová, Judith 56n, 64–69 Tebutt, David 56n Teherán 206 Ténéré Voyages 19n The Atlantic 155 The Guardian 169

218

|

REJSTŘÍK

The Hostage Business (Obchod s ­rukojmími) 145n The Hurt Locker 137 The James Foley Story 142 The New Yorker 132 The Patriot Act 9, 21n, 203 Thisted, Poul Hagen 33–36, 101, 105 Tice, Austin 133n Timbuktu 46 Time 39 Tindúf 31n Torres, Pierre 90, 169 Tripolis 46, 51, 54 Tuaregové 42, 204 Tungová, Nicola 118, 158 Turecko 11, 41, 53, 80, 82, 86, 88, 90, 115, 117, 123, 126, 128, 131, 133, 140n, 145–147, 145n, 159n, 162, 164, 167, 172, 175–177, 179–182, 184n, 194, 196, 204 UBS (banka) 192 Umar, Sabrí 82n Umarí, Muhammad Nabí 136 Un porte per… 37n Urru, Rossella 30n, 32, 34, 36, 100, 102n Úřad spojených národů pro drogy a ­trestnou činnost (UNODC) 25 Úřad Vysokého komisaře OSN pro ­uprchlíky 44, 66 Vanity Fair 85 Velká Británie 26, 46, 56, 60–69, 79, 99, 102, 109, 125, 142, 156, 158n, 163n, 168–171, 193, 195n Venezuela 9, 23–25 Verona 187, 190, 208 Vietnam 143n, 206 Vilanova, Ricardo García 86, 169 Vladikavkaz 44 Wainwright, Rob 183 Wales 196 Wall Street Journal 104 Wall Street 98, 104 Washington, D. C. 59, 116, 140, 150, 155, 172, 196


Wathíq, Abdulhaqq 136 We Left Them Behind (Nechali jsme je tam) 123, 141, 153n, 164 Weberová, Karin 37–39 Weinstein, Warren 103n Wright, James 101n YouGov, průzkum 195

Zambie 188 Západní břeh Jordánu 203 az-Zarqáwí, Abú Mus‘ab 37, 153, 162n, 170, 199, 206 Zero Dark Thirty 137 Zlaté pobřeží 9, 23n, 175 Zoufalé volby (Desperate Choices) 77–79

REJSTŘÍK

| 219


EDICE MODERNÍ DĚJINY

LORETTA NAPOLEONI

OBCHODNÍCI S LIDMI Z anglického originálu Merchants of Men, vydaného nakladatelstvím Seven Stories Press roku 2016, přeložil Aleš Valenta Obálku navrhl Jon Gilbert Typografie Vladimír Verner Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2017 jako svou 1679. publikaci Odpovědný redaktor Filip Outrata Redakčně spolupracovala Kateřina Zerzánová Vydání první. AA 11,96. Stran 224 Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s. Doporučená cena 298 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: info@ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz ISBN 978 ­‑80 ­‑7429 ­‑901-8


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook