Kapitola 2
Princezny
Emilce zčervenaly tváře a vstala. „No, to nic,“ povzdechla si královna Marie. „Teď když jsi konečně tu, pojď si prosím vyzkoušet tyhle šaty. Na sobotní gala ples nám musejí padnout jako ulité.“ Emilka ji následovala doprostřed salónu. Všude tu byla zrcadla a okolo celé jedné stěny se táhly dlouhé police. Ta nejvyšší byla pokrytá náhrdelníky ze zlata
„Emilie!“ Tvář její matky se zachmuřila. „Proč
a stříbra. Na prostřední byly naskládané páry
tu pro všechno na světě tak lítáš?“
lesklých saténových rukaviček, zatímco na té
„Spletla jsem si cestu,“ zalapala Emilka po dechu. „A když jsem otevřela dveře, byl tam–“ za-
spodní se skvěly řádky tanečních botek zdobených třpytivými drahokamy.
razila se, když si náhle uvědomila, že se na ni
Emilka si toužebně prohlížela náhrdelníky.
upírají všechny oči. Opodál stály další tři prin-
Přivezla si v kufříku vlastní rubínový náhrdel-
cezny s maminkami. Kolem nich pobíhaly šva-
ník, ale věděla, že maminka jí nedovolí, aby si
dlenky se špendlíky a krejčovskými metry.
ho vzala dříve než v podvečer gala plesu.
18
19
Kapitola 2
Princezny
Emilce zčervenaly tváře a vstala. „No, to nic,“ povzdechla si královna Marie. „Teď když jsi konečně tu, pojď si prosím vyzkoušet tyhle šaty. Na sobotní gala ples nám musejí padnout jako ulité.“ Emilka ji následovala doprostřed salónu. Všude tu byla zrcadla a okolo celé jedné stěny se táhly dlouhé police. Ta nejvyšší byla pokrytá náhrdelníky ze zlata
„Emilie!“ Tvář její matky se zachmuřila. „Proč
a stříbra. Na prostřední byly naskládané páry
tu pro všechno na světě tak lítáš?“
lesklých saténových rukaviček, zatímco na té
„Spletla jsem si cestu,“ zalapala Emilka po dechu. „A když jsem otevřela dveře, byl tam–“ za-
spodní se skvěly řádky tanečních botek zdobených třpytivými drahokamy.
razila se, když si náhle uvědomila, že se na ni
Emilka si toužebně prohlížela náhrdelníky.
upírají všechny oči. Opodál stály další tři prin-
Přivezla si v kufříku vlastní rubínový náhrdel-
cezny s maminkami. Kolem nich pobíhaly šva-
ník, ale věděla, že maminka jí nedovolí, aby si
dlenky se špendlíky a krejčovskými metry.
ho vzala dříve než v podvečer gala plesu.
18
19
Vstoupila do kabinky a natáhla si šaty přes hlavu. Byly to růžové plesové šaty z hlaďoučkého saténu zdobené červenými květy. Když vyšla ven a podívala se do zrcadla, srdíčko jí poskočilo radostí. Byly to nejkrásnější šaty, jaké na sobě kdy měla. Dlouhé rudé vlasy jí spadaly na hebkou látku a oříškové oči jí zářily. „Narovnej se pěkně, Emilko,“ napomenula ji maminka, když jí zapínala knoflíčky. „Nezapomínej, že s těmi šaty musíme zacházet opatrně, aby sis je mohla obléknout na velký gala ples.“ Emilka využila příležitosti prohlédnout si ostatní princezny. Nejblíž k ní stála dívka, kterou předtím viděla vystupovat z kočáru. Měla tmavé vlasy, vážné hnědé oči a zelené hedvábné šaty. Všimla si, že se na ni Emilka dívá, a usmála se na ni. 20
21
Vstoupila do kabinky a natáhla si šaty přes hlavu. Byly to růžové plesové šaty z hlaďoučkého saténu zdobené červenými květy. Když vyšla ven a podívala se do zrcadla, srdíčko jí poskočilo radostí. Byly to nejkrásnější šaty, jaké na sobě kdy měla. Dlouhé rudé vlasy jí spadaly na hebkou látku a oříškové oči jí zářily. „Narovnej se pěkně, Emilko,“ napomenula ji maminka, když jí zapínala knoflíčky. „Nezapomínej, že s těmi šaty musíme zacházet opatrně, aby sis je mohla obléknout na velký gala ples.“ Emilka využila příležitosti prohlédnout si ostatní princezny. Nejblíž k ní stála dívka, kterou předtím viděla vystupovat z kočáru. Měla tmavé vlasy, vážné hnědé oči a zelené hedvábné šaty. Všimla si, že se na ni Emilka dívá, a usmála se na ni. 20
21
Další dívka stála velice ladně a na záda jí spadaly kadeře dlouhých zlatých vlasů. Její maminka na ní právě urovnávala bleděmodré šaty, tak dlouhé, že jí zakrývaly i kotníky. Dívka, která stála nejdál od Emilky, měla tmavé oči a vlnité černé vlasy. Šaty měla zářivě žluté a poseté třpytkami. Všimla si, že si ji
„Kdy jste sem–“ chtěla se s nimi Emilka dát do řeči. „Děvčata!“ okřikla je maminka Lulu. „Na povídání budete mít spoustu času později. Teď ale stůj na místě, Lulu. Potřebujeme ti vzít míry na tu sametovou pláštěnku.“ „Ještě že jste se o tom zmínila! Málem bych zapomněla,“ vyjekla Emilčina matka. „V zámku
Emilka prohlíží. „Ahoj, jsem Lulu z království Undala u Ve-
Mistberg přece každá princezna potřebuje
liké pouště,“ zazubila se na Emilku kamarádsky.
pláštěnku. Otoč se, Emilko, ať se podívám, jak
„Já jsem Emilka z Middinglandu,“ opětovala její úsměv Emilka. „Moc ráda tě poznávám.“ „Já jsem Džaminta z Oniky u Stříbrné řeky,“ představila se dívka v zeleném.
ji uděláme dlouhou.“ Princezny si vyměnily pohledy, zazubily se na sebe a v salónu se opět rozhostilo ticho. Emilka se shlížela v zrcadle. Šaty byly úžasné.
„A já jsem Klarabela,“ dodala světlovláska
Vůbec neměla chuť je schovávat pod pláštěnkou.
s plachým úsměvem. „Z království Winterie
Vtom sem z okna dolehlo hlasité výskání a křik. Maminka ji stále přeměřovala krejčov-
na chladném severu.“ 22
23
Další dívka stála velice ladně a na záda jí spadaly kadeře dlouhých zlatých vlasů. Její maminka na ní právě urovnávala bleděmodré šaty, tak dlouhé, že jí zakrývaly i kotníky. Dívka, která stála nejdál od Emilky, měla tmavé oči a vlnité černé vlasy. Šaty měla zářivě žluté a poseté třpytkami. Všimla si, že si ji
„Kdy jste sem–“ chtěla se s nimi Emilka dát do řeči. „Děvčata!“ okřikla je maminka Lulu. „Na povídání budete mít spoustu času později. Teď ale stůj na místě, Lulu. Potřebujeme ti vzít míry na tu sametovou pláštěnku.“ „Ještě že jste se o tom zmínila! Málem bych zapomněla,“ vyjekla Emilčina matka. „V zámku
Emilka prohlíží. „Ahoj, jsem Lulu z království Undala u Ve-
Mistberg přece každá princezna potřebuje
liké pouště,“ zazubila se na Emilku kamarádsky.
pláštěnku. Otoč se, Emilko, ať se podívám, jak
„Já jsem Emilka z Middinglandu,“ opětovala její úsměv Emilka. „Moc ráda tě poznávám.“ „Já jsem Džaminta z Oniky u Stříbrné řeky,“ představila se dívka v zeleném.
ji uděláme dlouhou.“ Princezny si vyměnily pohledy, zazubily se na sebe a v salónu se opět rozhostilo ticho. Emilka se shlížela v zrcadle. Šaty byly úžasné.
„A já jsem Klarabela,“ dodala světlovláska
Vůbec neměla chuť je schovávat pod pláštěnkou.
s plachým úsměvem. „Z království Winterie
Vtom sem z okna dolehlo hlasité výskání a křik. Maminka ji stále přeměřovala krejčov-
na chladném severu.“ 22
23
ským metrem, a tak se Emilka s nohama na místě
vrchní švadlenka. „Všechny mladé princezny
pokusila aspoň naklonit, aby uviděla do zahrady.
se na gala ples musejí naučit řádné etiketě. Jak
Přímo pod oknem stála překážková dráha,
se vstupuje do hodovní síně, na kterých mís-
kterou viděla předtím z pokoje. Teď když byla
tech je třeba se uklonit. Správné držení hlavy
o dvě patra níž, mohla si ji prohlédnout mno-
při chůzi. Jak správně usednout na své místo
hem lépe.
u stolu. Dnes odpoledne se toho budete muset
Na hřišti si hrály čtyři mladé princezničky. Šplhaly po lanech, houpaly se na břevnech a sjížděly na kladce po dlouhém laně.
hodně naučit.“ Emilka si povzdechla. Ani ostatní princezny nevypadaly, že by z toho měly velkou radost.
Emilka se na ně dívala a hrozně zatoužila jít
„Jsem si jistá, že vím, jak si sednout na židli,“
ven k nim. „Mami!“ vyhrkla a pokusila se jí vy-
zamumlala Lulu. Na káravý pohled své matky,
kroutit. „Už jsi to změřila? Moc bych se chtěla
královny země Undala, však rázem zmlkla.
jít podívat na tu překážkovou dráhu.“ „Na to budeš mít plno času později,“ řekla
Emilka se podívala z překážkové dráhy na svou maminku, která ji stále obcházela s krejčovským metrem. Povzdechla si. Tohle
královna Marie. „Vaše Výsosti, ještě jsme vám nedaly všechny
bude nejspíš velmi dlouhé odpoledne.
nezbytné instrukce,“ oslovila teď Emilku 24
25
ským metrem, a tak se Emilka s nohama na místě
vrchní švadlenka. „Všechny mladé princezny
pokusila aspoň naklonit, aby uviděla do zahrady.
se na gala ples musejí naučit řádné etiketě. Jak
Přímo pod oknem stála překážková dráha,
se vstupuje do hodovní síně, na kterých mís-
kterou viděla předtím z pokoje. Teď když byla
tech je třeba se uklonit. Správné držení hlavy
o dvě patra níž, mohla si ji prohlédnout mno-
při chůzi. Jak správně usednout na své místo
hem lépe.
u stolu. Dnes odpoledne se toho budete muset
Na hřišti si hrály čtyři mladé princezničky. Šplhaly po lanech, houpaly se na břevnech a sjížděly na kladce po dlouhém laně.
hodně naučit.“ Emilka si povzdechla. Ani ostatní princezny nevypadaly, že by z toho měly velkou radost.
Emilka se na ně dívala a hrozně zatoužila jít
„Jsem si jistá, že vím, jak si sednout na židli,“
ven k nim. „Mami!“ vyhrkla a pokusila se jí vy-
zamumlala Lulu. Na káravý pohled své matky,
kroutit. „Už jsi to změřila? Moc bych se chtěla
královny země Undala, však rázem zmlkla.
jít podívat na tu překážkovou dráhu.“ „Na to budeš mít plno času později,“ řekla
Emilka se podívala z překážkové dráhy na svou maminku, která ji stále obcházela s krejčovským metrem. Povzdechla si. Tohle
královna Marie. „Vaše Výsosti, ještě jsme vám nedaly všechny
bude nejspíš velmi dlouhé odpoledne.
nezbytné instrukce,“ oslovila teď Emilku 24
25