Strazce_majaku_2017.qxd
28.6.2017
14.11
Stránka 7
Teprve kdyÏ sáhla na volant, v‰imla si, Ïe má zakrvácené ruce. Dlanû se jí lepily, ale nev‰ímala si toho, zafiadila zpáteãku a trochu pfiíli‰ rychle vyjela z garáÏe. Zaslechla, jak se pod pneumatikami rozletûly kamínky. Mûla pfied sebou hodnû dlouhou cestu. Pohlédla na zadní sedadlo. Sam spal zamotan˘ do deky. Vlastnû by mu mûla zapnout bezpeãnostní pás, ale nemûla to srdce, aby ho probudila. Musí jet hodnû opatrnû. Automaticky oddálila nohu z plynu. Letní noc byla ãím dál svûtlej‰í. Ani se nestaãilo setmít a uÏ se zase rozednívalo. Pfiesto jí dne‰ní noc pfiipadala nekoneãná. V‰echno se zmûnilo. Fredrikovy hnûdé oãi bez pohnutí zíraly do stropu a jí bylo jasné, Ïe uÏ nemÛÏe nic udûlat. Musela zachránit sebe a Sama. Nemyslet na krev, nemyslet na Fredrika. Mohla se uch˘lit jen do jednoho jediného místa na svûtû. O ‰est hodin pozdûji dojeli. Fjällbacka se zaãínala probouzet. Zaparkovala vÛz u PobfieÏní záchranné sluÏby a na okamÏik se zamyslela, jak v‰echno pobere. Sam dosud hluboce spal. Z pfiihrádky vytáhla balíãek vlhãen˘ch kapesníkÛ a otfiela si zakrvácené ruce, jak nejlíp to ‰lo. Krev ale moc nemizela. Ze zadního kufru vyndala cestovní zavazadla a táhla je co nejrychleji k pfiístavi‰ti u Badholmu, kde kotvil ãlun. Bála se, aby se Sam zatím neprobudil, proto pro jistotu zamkla auto, aby nemohl vybûhnout a spadnout do vody. Odvlekla vûci do ãlunu a odemkla fietûz, kter˘ plavidlo chránil pfied zlodûji. Pak bûÏela zpût k vozu a oddechla si, kdyÏ vidûla, Ïe Sam spí stejnû klidnû jako pfiedtím. Zvedla ho a i s dekou nesla do ãlunu. 7
Strazce_majaku_2017.qxd
28.6.2017
14.11
Stránka 8
Zvládla to bez uklouznutí, opatrnû ho uloÏila na palubu a ãlun nastartovala. Motor naskoãil hned napoprvé. Dlouho loì nefiídila, ale vûfiila, Ïe to zvládne. Vycouvala a vyjela z pfiístavu. Slunce uÏ záfiilo, ale je‰tû nezaãalo hfiát. Napûtí z ní pozvolna vyprchávalo.
Noãní hrÛza povolila. Pohlédla na Sama. Co kdyÏ ho to, co se stalo, po‰kodilo na cel˘ Ïivot? Pûtilet˘ chlapec je hodnû citliv˘, snad nebude mít trvalé psychické následky. Udûlá v‰echno pro to, aby byl zase v pofiádku. Tfieba bude staãit pofoukat mu bolístku, stejnû jako kdyby spadl z kola a odfiel si kolena. Smûr dobfie znala. Pamatovala si kaÏd˘ ostrÛvek, kaÏdé skalisko. Mífiila k Väderöbodu a kaÏd˘m okamÏikem se vzdalovala pobfieÏí. Pfiídí rozráÏela stále vy‰‰í vlny. Tû‰ila se z kaÏdé spr‰ky slané vody a na nûkolik vtefiin za° vfiela oãi. Jakmile je zase otevfiela, zahlédla v dálce Graskär. Srdce jí poskoãilo jako pokaÏdé, kdyÏ se jí objevil pfied oãima mal˘ domek a bíl˘ maják, kter˘ se hrdû tyãil k modré obloze. Je‰tû byla pfiíli‰ daleko na to, aby rozeznávala barvu domku, ale pamatovala si jeho svûtle ‰ed˘ odstín a bíle natfiené rohy. Vzpomnûla si na rÛÏové popínavé rÛÏe, které rostly u nejchránûnûj‰í stûny. Tohle byl ráj na ° zemi. Její Graskär.
Fjällback˘ kostel byl zaplnûn˘ do posledního koutku a místo pfied oltáfiem plné kvûtin. Vûnce, kytice, krásné hedvábné stuhy se slovy posledního rozlouãení. Patrik sotva dokázal pohlédnout na bílou rakviãku zaplavenou kvûty. V kamenném chrámu vládlo pochmurné ticho. Na pohfibu star˘ch lidí bylo vÏdycky sly‰et nûjaké mumlání. Lidé si vymûÀovali vûty jako tfieba „smrt je pro ni vysvobozením, trpûla velk˘mi bolestmi“ a tû‰ili se na podávání kávy po obfiadu. Dnes tu nic takového nezaznûlo. V‰ichni zasmu‰ile sedûli v lavicích s pocitem nespravedlnosti. Tohle se nemûlo stát. 8
Strazce_majaku_2017.qxd
28.6.2017
14.11
Stránka 9
Patrik si odka‰lal a zahledûl se do stropu, aby potlaãil slzy. Sevfiel Eriãinu dlaÀ. Oblek ho ‰krtil, a tak zatáhl za límec ko‰ile, aby se mohl nadechnout. Mûl pocit, Ïe se tu udusí. Zvony na vûÏi zaãaly bít a jejich ozvûna se rozléhala chrámem. Nûktefií lidé se zvukem probrali a zahledûli se na rakviãku. Ze sakristie vy‰la faráfika Lena, která je v tomto kostele oddávala. Zdálo se to b˘t uÏ nekoneãnû dávno, v jiném svûtû. Tehdy bylo v‰echno snadné, veselé, ‰Èastné. Erika váÏnû hledûla pfied sebe a Patrik se snaÏil rozlu‰tit její v˘raz. Myslí si také, Ïe je to stra‰nû nespravedlivé, nebo je pevná ve své dÛvûfie, Ïe v‰echno, co se dûje, má hlubok˘ smysl? Vyhrkly mu znovu slzy a osu‰il si je hfibetem ruky. Erika mu nenápadnû pfiistrãila kapesník. KdyÏ doznûly poslední tóny varhan, nastalo na nûkolik vtefiin ticho, neÏ se ozvala Lena. Její hlas se maliãko zachvûl, ale pak byl stále pevnûj‰í. „Îivot se mÛÏe zmûnit bûhem okamÏiku. Ale BÛh je s námi, i dnes.“ Patrik vidûl, Ïe se její ústa pohybují, ale hlas nevnímal. Jeho dûtská víra ho bûhem Ïivota opustila. V tom, co se stalo, Ïádn˘ smysl nenacházel. Znovu pevnû sevfiel Eriãinu ruku. „S hrdostí sdûluji, Ïe dodrÏujeme ãasov˘ plán. Za dva t˘dny slavnostnû otevfieme LázeÀsk˘ dÛm ve Fjällbace.“ Erling W. Larsson vypjal hruì a pohledem pfiejel mûstské zastupitele, jako by oãekával potlesk. Musel se ale spokojit jen se souhlasn˘m pok˘vnutím. „Je to triumf pro nበkraj,“ zdÛraznil. „Provedli jsme renovaci místa, jeÏ se dá pokládat za skvost, a souãasnû nabízíme moderní a konkurenceschopné lázeÀské zafiízení. Nebo spa, jak se to teì oznaãuje.“ Naznaãil ve vzduchu uvozovky. „Zb˘vá uÏ jen udûlat pár posledních úprav, zafiízení neoficiálnû vyzkou‰et a samozfiejmû pfiipravit pro grandiózní zasvûcení. “ 9
Strazce_majaku_2017.qxd
28.6.2017
14.11
Stránka 10
„To je skvûlé. Mám ale nûkolik otázek,“ ozval se Mats Sverin, kter˘ pfied nûkolika mûsíci pfiijal funkci mûstského zastupitele pro finanãní záleÏitosti. Mával tuÏkou, aby upoutal Erlingovu pozornost. Ten ale pfiedstíral, Ïe ho nesly‰í. Nenávidûl v‰echno, co mûlo nûco spoleãného s administrativou a úãetnictvím. OkamÏitû schÛzi ukonãil a odkráãel do své prostorné pracovny. Po neúspûchu s natáãením reality show Hfií‰níci v Tanumu nikdo nevûfiil, Ïe se znovu postaví na nohy, ale teì dokonãoval je‰tû velkorysej‰í projekt. Sám o sobû nikdy nepochyboval, ani kdyÏ kritické hlasy znûly nejsilnûji. Byl zvykl˘ vyhrávat. JistûÏe ho to také nûco stálo, a právû proto se odjel zotavit do lázní Svûtlo v Dalarnû. Bylo to ‰tûstí, protoÏe kdyby tam neodjel, nikdy by nepoznal Vivianne. Setkání s ní pfiineslo v jeho Ïivotû obrat, pracovnû i soukromû. Upoutala ho jako Ïádná jiná Ïena, a právû její vizi teì uvádûl do reality. Neodolal, aby jí nezavolal. Dnes uÏ poãtvrté, ale její hlas ho celého rozechvíval. ZadrÏel dech, kdyÏ se ozvalo vyzvánûní telefonu. „Ahoj, miláãku,“ fiekl, kdyÏ zvedla sluchátko. „Chci se jen zeptat, jak se ti dafií.“ „Erlingu,“ odpovûdûla sv˘m zvlá‰tním tónem, pfii kterém si vÏdycky pfiipadal jako roztouÏen˘ chlapec. „Mám se pfiesnû stejnû, jako kdyÏ jsi volal pfied hodinou.“ „To je skvûlé.“ Hloupû se za‰klebil. „Jen jsem se o tom chtûl ujistit.“ „Já vím, a také tû proto miluju. Ale pfied slavnostním otevfiením spa máme je‰tû hodnû práce a jistû si nepfieje‰, abych pracovala dlouho do veãera.“ „To jistû ne, miláãku.“ Rozhodl se, Ïe uÏ ji nebude ru‰it. Veãery pfiece byly svaté. „Tak pracuj, já budu také.“ Poslal jí nûkolik polibkÛ a slu10
Strazce_majaku_2017.qxd
28.6.2017
14.11
Stránka 11
chátko poloÏil. Potom se opfiel do kanceláfiské Ïidle. Sepjal si ruce za hlavou a snil o veãerních orgiích.
V domû byl zatuchl˘ vzduch. Annie otevfiela dvefie i okna, aby v místnosti vznikl prÛvan. Prud‰í závan málem shodil vázu, ale v posledním okamÏiku ji zachytila. Sama uloÏila do pokojíku vedle kuchynû. VÏdycky mu fiíkali hostinsk˘ pokoj, i kdyÏ patfiil jí. Rodiãe spávali v patfie. Pohlédla na chlapeãka a ramínka mu peãlivû pfiikryla ‰álem. Vzala velk˘ rezav˘ klíã, kter˘ visel na hfiebíku pfied dvefimi do domku, a vy‰la na skály. Vítr jí pronikal obleãením. Zahledûla se k horizontu. Kromû domu stál na ostrovû pouze maják. Rybáfiská bouda u pfiistávacího mÛstku byla tak malá, Ïe se ani nedala poãítat. ·la k majáku. Gunnar zfiejmû namazal zámek, protoÏe se v nûm klíã otoãil s pfiekvapivou lehkostí. Dvefie zaskfiípûly, kdyÏ je otevfiela. Hned za nimi se objevily úzké strmé schody – pfiidrÏela se zábradlí a zaãala stoupat nahoru. Tak krásn˘ v˘hled nikde jinde neexistoval, o tom byla vÏdycky pfiesvûdãená. Na jedné stranû se táhlo jen mofie a horizont, na druhé se rozkládaly ‰éry s ostrovy, skalnat˘mi ostrÛvky a skalisky. Uplynulo uÏ mnoho let od doby, kdy byl maják v provozu. Teì tu stál jako svûdek dávn˘ch ãasÛ. Jeho lampa uhasla, plechy a ‰rouby vlivem slané vody a vûtru pomalu rozkládala rez. Jako malá si nejradûji hrála tady nahofie. Bylo to tu maliãké, jako pokojíãek pro panenky vysoko nad zemí. Ve‰la se sem jen postel, na které bûhem dlouh˘ch sluÏeb odpoãívali stráÏci majáku, a Ïidle, na níÏ sedali a stfieÏili nebezpeãné vody. Lehla si na postel. Pfiehoz páchl zatuchlinou, ale zvuky kolem ní byly stejné jako v jejím dûtství. Kfiik rackÛ, nárazy vln do skalisek, vrzání. Tenkrát bylo v‰echno jednoduché. Její rodiãe si dûlali starost, Ïe se jako jediné dítû na ostrovû bude nudit. Báli se zbyteãnû, protoÏe to tu milovala. A sama nebyla. JenomÏe to jim nedokázala vysvûtlit. 11