Issuu

O strachu a odvaze

Vyslovila to jako pravdu, o které nemá smysl pochybovat. Představuji si: tak rozhodně, tak přesvědčivě mluvil Galileo Galilei, když prohlásil o naší planetě: A přece se točí ... ,,Ale když byla tma, ten pán se bál,11 řekl jiný chlapeček. 11

(aneb O umění nebát se) Co to znamená: ,,nepoznat strach"? Je to možné? Co znamená „být hrdina"? A jak se vyrovnávat s chvílemi, kdy se člověku zdá, že co dě lá, není zbabělost, ale moudrost? Jak odlišit rozumný vztah k přítomnosti ... a zbabělost? Byli jsme na výletě. Na zřícenině romantického hradu. Prů vodkyně vyprávěla o rytíři z onoho hradu. A řekla, že ten rytíř se nikdy nebál. „Fakt, paní učitelko?" cestou z hradu se mě, učitelky, začala jedna holčička_ na, hrdinství vyptávat. „JE TO MOZNY? 11 NEBÁT SE?" 11

,,NIKDY?"

,,Já ho neznala," říkám. ,,Ale možné to je. " ,,To není možný," tvrdila holčička. „Je to možné, paní učitelko?" zeptal se jeden přemýšlivý chlapeček. Obvykle ve třídě mlčíval. Nebyl zaostalý, naopak ... Obvykle si kdeco pořádně rozmýšlel. Takoví lidé mluví mnohem méně ... Moudří lidé více myslí než mluví. A začínají už v dětství více myslet než mluvit. Někdy je kvůli tomu lidé považují za opožděné . Jenže zbrklost přece není chytrost. ,,Ani u zubaře se ten pan rytíř nebál?" vydechla jedna holčič ka, která měla rovnátka. ,,U zubaře se bojí každý," poznamenala jiná holčička.

Ostatní se rozesmáli . "Nebál, nebál," volala holčička, která měla strach z kdeče ho. Když se posmívala tomu, kdo upřímně přiznal, že se bojí tmy, připadala si odvážná. Lidé se rádi posmívají jiným lidem kvůli vlastnostem, které jim vadí na nich samých. „Ale kdyby ten pan rytíř přinesl špatné vysvědčení, měl by strach, že mu maminka naseká." Ustrašený prvňáček ještě vysvědčení nedostal. Ale už měl strach z toho „co kdyby". Ten strach z „co kdyby" je z nejrozšířenějších a nejzbytečnějších strachů ... Strach, který dobře znám. Člověk se bojí o své blízké. Bojí se, co kdyby se stala nějaká nepřÍjemnost. .. Možná se naplní jedna tisícina z obav, jenže já se bojím. Zbytečně.

Kamarádka se mi směje. Říká, že jsem jako někdo, kdo by se bál jít z kuchyně do pokoje ... Protože by měl strach, že je v pokoji lev. Já namítám, že to není pravda: mít strach je „projev předví davosti". Lidé mají strach jako zkušenost uloženou do genů. Od dob, kdy mohli vejít do jeskyně a vyřítil se na ně šavlozubý tygr, neuplynulo tolik času, aby na zkušenost zapomněli. Prostě neseme si v genech ostražitost. I strach. A to nám pomáhá. Pomáhá přežít. ..

O strachu a odvaze (aneb O

umění

nebát se)

Co to znamená: ,,nepoznat strach"? Je to možné? Co znamená „být hrdina"? A jak se vyrovnávat s chvílemi, kdy se člověku zdá, že co dě lá, není zbabělost, ale moudrost? Jak odlišit rozumný vztah k přítomnosti ... a zbabělost? Byli jsme na výletě. Na zřícenině romantického hradu. Prů vodkyně vyprávěla o rytíři z onoho hradu. A řekla, že ten rytfř se nikdy nebál. „Fakt, paní učitelko?'' cestou z hradu se mě, učitelky, začala jedna holčička_ na, hrdinství vyptávat. ,,JE TO MOZNY?" ,,NEBÁT SE?" ,,NIKDY?" ,,Já ho neznala," říkám. ,,Ale možné to je." ,,To není možný," tvrdila holčička. „Je to možné, paní učitelko?" zeptal se jeden přemýšlivý chlapeček. Obvykle ve třídě mlčíval. Nebyl zaostalý, naopak ... Obvykle si kdeco pořádně rozmýšlel. Takoví lidé mluví mnohem méně ... Moudří lidé více myslí než mluví. A začínají už v dětství více myslet než mluvit. Někdy je kvůli tomu lidé považují za opožděné. Jenže zbrklost přece není chytrost. ,,Ani u zubaře se ten pan rytíř nebál?" vydechla jedna holčič ka, která měla rovnátka. ,,U zubaře se bojí každý," poznamenala jiná holčička.

Vyslovila to jako pravdu, o které nemá smysl pochybovat. si: tak rozhodně, tak přesvědčivě mluvil Galileo Galilei, když prohlásil o naší planetě: ,,A přece se točí. .. " ,,Ale když byla tma, ten pán se bál," řekl jiný chlapeček. Ostatn f se rozesmál i. ,,Nebál, nebál," volala holčička, která měla strach z kdeče ho. Když se posmívala tomu, kdo upřímně přiznal, že se bojí tmy, připadala si odvážná. Lidé se rádi posmívají jiným lidem kvůli vlastnostem, které jim vadí na nich samých. „Ale kdyby ten pan rytíř přinesl špatné vysvědčení, měl by strach, že mu maminka naseká." Ustrašený prvňáček ještě vysvědčení nedostal. Ale už měl strach z toho „co kdyby". Ten strach z „co kdyby" je z nejrozšfřenějších a nejzbytečnějších strachů ... Strach, který dobře znám. Člověk se bojí o své blízké. Bojí se, co kdyby se stala nějaká nepř1Jemnost. .. Možná se naplní jedna tisícina z obav, jenže já se bojím. Zbytečně. • Kamarádka se mi směje. Ríká, že jsem jako někdo, kdo by se bál jít z kuchyně do pokoje ... Protože by měl strach, že je v pokoji lev. Já namítám, že to není pravda: mít strach je „projev předví davosti ". Lidé mají strach jako zkušenost uloženou do genů. Od dob, kdy mohli vejít do jeskyně a vyřítil se na ně šavlozubý tygr, neuplynulo tolik času, aby na zkušenost zapomněli. Prostě neseme si v genech ostražitost. I strach. A to nám pomáhá. Pomáhá přežít. .. Představuji

Brontosauři mohli být statečná zvfřata. Důvod jejich vyhynutí byl možná ten, že zapomínali na nebezpečí a nepřežili. .. Na rozdíl od myší. Taková myš, jak něco zašustí, utíká. A „hrdina brontosaurus", jak něco šustlo ... se třeba zachoval jako hrdina. Neutekl. ,,Přece bych neutíkal," řekl si. ~neutíkal ... A ... a vyhynul. Hrdinové nezůstávají naživu ... Clověk, který se nepovažuje za hrdinu, mívá báječné výmluvy. Všelijaké ... ale žije. Prostě nejsem, řfkám si, bázlivka. Jen mám v genech uchovanou paměť. Zní to lépe ... ,,Kdyby pan rytíř přinesl špatné vysvědčení," říká zastánce rytířské statečnosti, ,,on by se nebál ... nebál ... Ani kdyby ... kdyby ... dostal samé pětky. Nebo... třeba i ... šestky ... " Děti se zamyslely Ne, s vysvědčeními nemají zkušenost. První vysvědčení je teprve čekají ... A s rytíři? Ne ... s pány rytíři nemají zkušenosti vůbec. Jenže hrdinství je zaujalo ... strach zaujal. ,,Injekce by se bál i pan rytíř," ři'ká jedna holčička. Děti uvažují. Nedávno bylo ve škole očkování. Pamatují se na bázlivého chlapečka. Utíkal po chodbě a plakal. Museli ho chytat, aby se nechal očkovat. Co pan rytíř? Bál by se očkování, jako většina dětí ... ? Tázavě mě pozorují. Jsou připravené dát se do smíchu holčičce, která pochybuje o „očkovací odvaze" pánů rytfřů. Ale jsou připravené uznat, že i když se rytfři uměli dobře „prát" a byli hrdinové, toho by se báli.

,,Lev se nebojí," řekl jeden chlapeček přesvědčivě. ,,Bojí." To namítá jedna holčička. Vysloví to, jako by přeříkávala vědeckou definici. ,,Čeho se bojí?" říká chlapeček. ,,No, aby mu lví maminka nenasekala," vysvětluje holčička. Její maminku znám. Má pět dětí. A je spravedlivá ... Jenže je ,,od rány''. Děti mlčí.

Uznávají, že i lev by se mohl bát, že dostane na zadeček. Na lví zadeček. Je to logické? Je. Tak co ... A děti vzpomínají na to a ono zvfřátko a snaží se najít nějaké, které je ze všech největší hrdina. Nikdy... nikdy ... se nebálo.

,,Nejstatečnější je mravenec," řekl mlčenlivý chlapeček. ,,MRAVENEC?" smějí se děti. ,,Jo.'' Představa mravence vedle zvířat, o jakých mluvili, vedle lva, slona ... je směšná. ,,Proč mravenec?" ptám se. „Máme na zahradě mraveniště. A náš kocour do něj šlápl a rozbil je." Nechápeme ... To, že šlápne kocour na mraveniště, je důkaz mravenčí odvahy? Větší než rytířské? Větší, než je odvaha nebát se u zubaře? ,,Proč jsou mravenci nejstatečnější?"

Brontosauři mohli být statečná zvířata. Důvod jejich vyhynutí byl možná ten, že zapomínali na nebezpečí a nepřežili ... Na rozdíl od myší. Taková myš, jak něco zašustí, utíká. A „hrdina brontosaurus", jak něco šustlo ... se třeba zachoval jako hrdina. Neutekl. ,,Přece bych neutíkal," řekl si. ~ neutíkal. .. A... a vyhynul. Hrdinové nezůstávají naživu ... Clověk, který se nepovažuje za hrdinu, mívá báječné výmluvy. Všelijaké ... ale žije. Prostě nejsem, řfkám si, bázlivka. Jen mám v genech uchovanou paměť. Zní to lépe ... ,,Kdyby pan rytíř přinesl špatné vysvědčení," říká zastánce rytířské statečnosti, ,,on by se nebál. .. nebál. .. Ani kdyby ... kdyby ... dostal samé pětky. Nebo ... třeba i ... šestky ... " Děti se zamyslelyNe, s vysvědčeními nemají zkušenost. První vysvědčení je teprve čekají. .. A s rytíři? Ne ... s pány rytíři nemají zkušenosti vůbec. Jenže hrdinství je zaujalo ... strach zaujal. ,,Injekce by se bál i pan rytíř," říká jedna holčička. Děti uvažují. Nedávno bylo ve škole očkování. Pamatují se na bázlivého chlapečka. Utíkal po chodbě a plakal. Museli ho chytat, aby se nechal očkovat. Co pan rytíř? Bál by se očkování, jako většina dětí. .. ? Tázavě mě pozorují. Jsou připravené dát se do smíchu holčičce, která pochybuje o „očkovací odvaze" pánů rytířů. Ale jsou připravené uznat, že i když se rytíři uměli dobře „prát" a byli hrdinové, toho by se báli.

Uznávají, že i lev by se mohl bát, že dostane na zadeček. Na lví zadeček. Je to logické? Je. Tak co ... A děti vzpomínají na to a ono zvířátko a snaží se najít nějaké, které je ze všech největší hrdina. Nikdy... nikdy ... se nebálo.

,,Nejstatečnější je mravenec," řekl mlčenlivý chlapeček. ,,MRAVENEC?" smějí se děti.

,,Jo."

Představa mravence vedle zvířat, o jakých mluvili, vedle lva, slona ... je směšná. ,,Proč mravenec?" ptám se. „Máme na zahradě mraveniště. A náš kocour do něj šlápl a rozbil je." Nechápeme ... To, že šlápne kocour na mraveniště, je důkaz mravenčí odvahy? Větší než rytířské? Větší, než je odvaha nebát se u zubaře? ,, Proč jsou mravenci nejstatečnější?"

,,Protože když jim kocour šláp' do mraveniště, mravenci neplakali a začali stavět znova," vysvětluje filozofující prvňáček.

chlapeček, není to větší odvaha než odvaha těch, co mávají meči?

Mohla bych se učit od mravenců Mohla. Měla ... A pak jdeme tiše cestou od hradu. Rozvažujeme Rozvažuji. Ten chlapeček řekl pravdu Ono není zas takové hrdinství sem tam švihnout mečem. Hrdinství bývá jiné. Nevzdávat se Nezoufat. Když nějaký „kocour" šlápne do něčeho, co je pro nás drahocenné, nehroutit se, jako se hroutí to, do čeho kocour ťápl Ale je tře~~ říct si: pomůže mi, když se budu hroutit? NEPOMUZE. Je lepší vzít kousek staviva a pustit se do nápravy toho, co bylo zničené. Naše třída jde tichým lesem -

Mravenci jsou stateční. Jak nenápadné bývá někdy hrdinství. .. Jak nenápadně moudré ...

Lov slov Kdo vychovává dítě, vychovává budoucnost. Ubližovat dítěti znamená ubližovat budoucnosti. Pokud bude slavík vychováván jako osel, bude hýkat...

Mlčíme.

Uvažujeme, co je odvaha. Kdo je odvážný ... Lev? Proč lev? Kdo se bojí a kdo je statečný? Kdo ví, jak být odvážný a vítězit i nad chvílemi veliké beznaděje ... ? Lva člověk hned tak nepotkává ... ale těch, co mu šlápnou do nějakého plánu, nějakého snu, těch bývá TOLIK. Vzpomínám ... Kolikrát mi nějaký „kocour" stoupl do mého mraveniště Do mých „mravenišť". Není opravdu mravenčí snaha, o které promluvil přemýšlivý

Strach z nemoci

může

být horší než nemoc.

Filosof: Řekni mi, čeho se bojíš a já ti povím, kdo jsi. Dnešek je zrcadlo. Dnešek pojmenovává zítřek. V dnešku se zrcadlí zítřek ... Filosof: Představ si, že bys byl svým dítětem. Byl bys spokojený, komu ses narodil? Kdo chce·znát svou budoucnost, měl by se podívat na to, co dnes ...

dělá

,,Protože když jim kocour šláp' do mraveniště, mravenci neplakali a začali stavět znova," vysvětluje filozofující prvňáček.

A pak jdeme tiše cestou od hradu. Rozvažujeme Rozvažuji. Ten chlapeček řekl pravdu Ono není zas takové hrdinství sem tam švihnout mečem. Hrdinství bývá jiné. Nevzdávat se Nezoufat. Když nějaký „kocour" šlápne do něčeho, co je pro nás drahocenné, nehroutit se, jako se hroutí to, do čeho kocour ťápl Ale je třep~ říct si: pomůže mi, když se budu hroutit?

chlapeček, není to větší odvaha než odvaha těch, co mávají meči? Mohla bych se učit od mravenců Mohla. Měla ...

Mravenci jsou stateční. Jak nenápadné bývá někdy hrdinství. .. Jak nenápadně moudré ...

Lov slov Kdo vychovává dítě, vychovává budoucnost.

NEPOMUZE. Je lepší vzít kousek staviva a pustit se do nápravy toho, co by-

lo zničené. Naše třída jde Mlčíme.

tichým lesem -

Uvažujeme, co je odvaha. Kdo je odvážný ... Lev? Proč lev? Kdo se bojí a kdo je statečný? Kdo ví, jak být odvážný a vítězit i nad chvi1emi veliké beznaděje ... ? Lva člověk hned tak nepotkává ... ale těch, co mu šlápnou do nějakého plánu, nějakého snu, těch bývá TOLIK. Vzpomínám ... Kolikrát mi nějaký „kocour" stoupl do mého mraveniště Do mých „mravenišť". Není opravdu mravenčí snaha, o které promluvil přemýšlivý

Ubližovat dítěti znamená ubližovat budoucnosti. Pokud bude slavík vychováván jako osel, bude hýkat. .. Strach z nemoci

může

být horší než nemoc.

Filosof: Řekni mi, čeho se bojíš a já ti povím, kdo jsi. Dnešek je zrcadlo. Dnešek pojmenovává zítřek. V dnešku se zrcadlí zítřek ... Filosof: Představ si, že bys byl svým dítětem. Byl bys spokojený, komu ses narodil? Kdo chce Žnát svou budoucnost, měl by se podívat na to, co dnes ...

dělá

Dárky (vyprávění čtenáře

novin)

Onehdy jsem četl o pánovi, který vyhrál v loterii. Podívá se na čísla. Pokývne ... ,,No nic moc, ale ... dobrých třicet korun."

Když přišel domů, pověděl manželce, že vyhrál třicet korun. Vzal los a hodil ho na stůl. .. Netrefil se a los spadl na zem. Manželka ho zvedla. Nech si ho 1 ať máš ode mě dárek," řekl,,, ... stejně jsem ti za'r)Omněl dát letos k výročí svatby kytičku ... " Manželka se usměje. Za třicet korun „Na kytičku sněženek to stačí," řekla. ,,Ale kup mi ji ty, přece si ji nebudu kupovat sama." Podává mu los. Manžel ho vzal a hodil do koše. ,,Na to, abych dal manželce kytičku, nemusím vydělávat hazardem." Ale manželka byla, jak se říkalo starodávným slovem, ,,shánčlivá".

Sklonila se a vytáhla los z koše. Uhladila ho a dívá se na něj ... dívá ... Ti lidé tehdy byli ve velmi těžké době a peníze _potřebovali, jako je nikdy v manželství prozatím nepotřeboval 1. Pokud by nezaplatili to, co měli -

Raději ani nemysleli na to, co by se stalo. Každý se asi někdy ocitl, ocitá ... nebo třeba v budoucnosti ocitne ... v podobné době, jaká se přichumelila tehdy do manželství těch dvou ztrápených lidí. Přichumelila jako vánice a ucítili její ledový dotykI to, že si manžel koupil los, si vyčítal. Kdybych byl manželce radši koupil první sněženky, jako jí je kupuji každý rok Manželka se dívá na los. Dívá ... Jako by se dívala ne na kousek papíru, jako by pozorovala démant. Manžel nechápe,žasne. ,,CO JE TI?" Manželka mlčí. Jako by se nemohla ani nadechnout. .. ani by nemohla vydechnout. Dívá se na los, dívá. Podá ho manželovi. Ten los tě nějak rozhodil," říká manžel. .. Opět se podívá na los. Vrátí ho manželce. ,,Podívej," podrží manželka los před ním. Přisune k němu výherní listinu. ,,Hmm?" řekne. Řekne? Vydechne. ,,Koupím ti kytičku a je to," říká manžel. A pokračuje ve večeři. ,,KYTIČKU?" Manžel se podívá na los znovu. 11

Eduard Martin Neměj strach, řekl anděl

Vydalo nakladatelství Baset ve spolupráci s nakladatelstvím Nová vlna v roce 2017 Vydání první Odpovědný redaktor Zdeněk Rampas Ilustrace Zdeněk Hajný Frontispice Eduard Petiška Vytiskla tiskárna Europrint a. s. Praha

ISBN 978-80-7340-167-2 (Baset) ISBN 978-80-85845-72-3 (Nová vlna)