James Fenimore Cooper Poslední Mohykán, 1826
příliš úspěšné prvotině Opatrnost se obrátil k událostem z Americké revoluce. Román Vyzvědač mu udělal dobré jméno a povzbuzen úspěchem zahájil práci na románovém cyklu, který mu zajistí trvalé místo ve Slavíně světové literatury. Celek se jmenuje Příběhy Kožené punčochy a dějově jeho druhý díl je Poslední Mohykán.
Snadno řekneme, že Cooper byl první americký spisovatel, známý v Evropě, avšak co byla Amerika v době jeho dětství, mládí a zralosti? Narodil se v roce, kdy ve Francii vypukla revoluce, v září 1789. Tehdy nastoupil do úřadu první americký prezident George Washington jako hlava mladičké americké republiky. Bývalá koloniální metropole Británie se ještě nesmířila se ztrátou svého panství. To bylo v té době z velké části neprozkoumané, na indiány teprve čekal krutý osud utlačovaného národa. Válečná hrozba ležela na této době jako stín. Nicméně Cooper sám měl předpoklady vést klidný život. Narodil se v rodině soudce a kongresmana Williama Coopera a dětství prožil u jezera Otsego v osadě Cooperstown, založené jeho otcem. Studoval na prestižní Yaleově univerzitě a měl tedy cestu otevřenou ke klidné kariéře. O drama se postaral sám. Jeden přestupek by se dal přejít, ale vylomené dveře spolustudentova pokoje a osel zavřený do univerzitní auly – takové výstřelky správci ústavu nevydýchali a Coopera vyhodili. Odešel na moře a už jeho první cesta k evropským břehům mohla změnit jeho osud. Británie byla ve válce proti Napoleonovi, Cooperovu loď napadli Britové a odvlekli z ní nejzkušenější námořníky ke službě v British Navy. Cooper tomu unikl, nicméně službě ve válečném námořnictvu, ovšem americkém, neušel. Na moři zůstal šest let a dotáhl to až na poddůstojníka, s patentem podepsaným Thomasem Jeffersonem. Tím v podstatě končí dramatická část života, která se líbí autorům životopisných medailonů. Ve svých dvaceti letech zdědil po otci jmění, jež ho finančně zajistilo na celý život. O dva roky později se dobře oženil s dcerou z bohaté rodiny Susan Augustou de Lanceye, a vůbec mu nevadilo, že její rodina stála během Americké revoluce na britské straně. Měli spolu sedm dětí a co je podstatné, Cooper prozkoumal četbu své manželky a usoudil, že by dovedl napsat lepší knihy. Po ne-
Když si Evropané dělili Ameriku
Hrdinou pětidílného cyklu je Nathaniel Bumppo zvaný Natty, potkáme ho v románech Stopař, Lovec jelenů, Průkopníci a Prérie. Synka bílých rodičů vychovávali Delawarové – tak bílí Američané pojmenovali národy Leni Lenape, které obývaly oblast na území dnešních států Connecticut, New
Román upravený pro mládež vydal Alois Hynek v roce 1902. Ilustrace na obálce W. Weigle.
12 Poklad dobrodruznych pribehu.indd 12-13
York, Pennsylvanie a New Jersey. Žily tedy kolem řek Delaware a Hudson. Složité jsou vztahy mezi bílými osadníky a původními obyvateli Ameriky, jak se vyvíjely od prvních kontaktů v sedmnáctém století. Byly o to složitější, že o nadvládu soupeřili Angličané s Francouzi a později, kdy osadníci usilovali o samostatnost, ve sporu byli Američané, probritské síly a Francouzi. Také původní obyvatelé byli rozděleni, takže Bumppovi Delawarové ustavičně válčili s Irokézy, spojenci Francouzů.
Poslední Mohegán?
Poslední Mohykán se odehrává za sedmileté války mezi Francouzi a Angličany v roce 1757. Tato válka se vedla o nadvládu nad Severní Amerikou.
Cooper se soustředil na tragickou událost, známou jako Masakr pevnosti William Henry. Hrdina románu Unkas má jméno významného indiánského náčelníka, který skutečně žil, byť o více než sto let dříve, než se odehrává Cooperova kniha. Byl to náčelník kmene Mohegánů, který pomáhal Angličanům v jejich bojích proti kmenu Pequotů, a sám tento fakt zřejmě stačil spisovateli jako inspirace. Historické události samozřejmě líčí z amerického nebo dokonce britského pohledu, takže jeho dělení indiánů na hodné a zlé je poněkud zkreslené a romantické. Ve skutečnosti jedni i druzí byli tragickými oběťmi expanze technologicky silnější kultury, jíž nedokázali čelit, natož aby ji zastavili. James Fenimore Cooper prožil zenit svého života v bohatství a uznání. Od roku 1825 cestoval osm let po Evropě, ve Francii byl dva roky konzulem. Závěr svého života strávil v rodinném sídle v Cooperstownu a mohl se těšit z toho, že jedno z jeho pěti dětí, jež se dožily dospělosti, ho následovalo v literární dráze, dcera Susan. Umřel ve věku 61 let. Jeho žena Susan ho následovala několik měsíců po jeho smrti a je pohřbena po jeho boku v Cooperstownu.
Vydání v Albatrosu v roce 2007 s ilustrací Zdenka Buriana.
13 19.06.17 17:44
James Fenimore Cooper Poslední Mohykán, 1826
příliš úspěšné prvotině Opatrnost se obrátil k událostem z Americké revoluce. Román Vyzvědač mu udělal dobré jméno a povzbuzen úspěchem zahájil práci na románovém cyklu, který mu zajistí trvalé místo ve Slavíně světové literatury. Celek se jmenuje Příběhy Kožené punčochy a dějově jeho druhý díl je Poslední Mohykán.
Snadno řekneme, že Cooper byl první americký spisovatel, známý v Evropě, avšak co byla Amerika v době jeho dětství, mládí a zralosti? Narodil se v roce, kdy ve Francii vypukla revoluce, v září 1789. Tehdy nastoupil do úřadu první americký prezident George Washington jako hlava mladičké americké republiky. Bývalá koloniální metropole Británie se ještě nesmířila se ztrátou svého panství. To bylo v té době z velké části neprozkoumané, na indiány teprve čekal krutý osud utlačovaného národa. Válečná hrozba ležela na této době jako stín. Nicméně Cooper sám měl předpoklady vést klidný život. Narodil se v rodině soudce a kongresmana Williama Coopera a dětství prožil u jezera Otsego v osadě Cooperstown, založené jeho otcem. Studoval na prestižní Yaleově univerzitě a měl tedy cestu otevřenou ke klidné kariéře. O drama se postaral sám. Jeden přestupek by se dal přejít, ale vylomené dveře spolustudentova pokoje a osel zavřený do univerzitní auly – takové výstřelky správci ústavu nevydýchali a Coopera vyhodili. Odešel na moře a už jeho první cesta k evropským břehům mohla změnit jeho osud. Británie byla ve válce proti Napoleonovi, Cooperovu loď napadli Britové a odvlekli z ní nejzkušenější námořníky ke službě v British Navy. Cooper tomu unikl, nicméně službě ve válečném námořnictvu, ovšem americkém, neušel. Na moři zůstal šest let a dotáhl to až na poddůstojníka, s patentem podepsaným Thomasem Jeffersonem. Tím v podstatě končí dramatická část života, která se líbí autorům životopisných medailonů. Ve svých dvaceti letech zdědil po otci jmění, jež ho finančně zajistilo na celý život. O dva roky později se dobře oženil s dcerou z bohaté rodiny Susan Augustou de Lanceye, a vůbec mu nevadilo, že její rodina stála během Americké revoluce na britské straně. Měli spolu sedm dětí a co je podstatné, Cooper prozkoumal četbu své manželky a usoudil, že by dovedl napsat lepší knihy. Po ne-
Když si Evropané dělili Ameriku
Hrdinou pětidílného cyklu je Nathaniel Bumppo zvaný Natty, potkáme ho v románech Stopař, Lovec jelenů, Průkopníci a Prérie. Synka bílých rodičů vychovávali Delawarové – tak bílí Američané pojmenovali národy Leni Lenape, které obývaly oblast na území dnešních států Connecticut, New
Román upravený pro mládež vydal Alois Hynek v roce 1902. Ilustrace na obálce W. Weigle.
12 Poklad dobrodruznych pribehu.indd 12-13
York, Pennsylvanie a New Jersey. Žily tedy kolem řek Delaware a Hudson. Složité jsou vztahy mezi bílými osadníky a původními obyvateli Ameriky, jak se vyvíjely od prvních kontaktů v sedmnáctém století. Byly o to složitější, že o nadvládu soupeřili Angličané s Francouzi a později, kdy osadníci usilovali o samostatnost, ve sporu byli Američané, probritské síly a Francouzi. Také původní obyvatelé byli rozděleni, takže Bumppovi Delawarové ustavičně válčili s Irokézy, spojenci Francouzů.
Poslední Mohegán?
Poslední Mohykán se odehrává za sedmileté války mezi Francouzi a Angličany v roce 1757. Tato válka se vedla o nadvládu nad Severní Amerikou.
Cooper se soustředil na tragickou událost, známou jako Masakr pevnosti William Henry. Hrdina románu Unkas má jméno významného indiánského náčelníka, který skutečně žil, byť o více než sto let dříve, než se odehrává Cooperova kniha. Byl to náčelník kmene Mohegánů, který pomáhal Angličanům v jejich bojích proti kmenu Pequotů, a sám tento fakt zřejmě stačil spisovateli jako inspirace. Historické události samozřejmě líčí z amerického nebo dokonce britského pohledu, takže jeho dělení indiánů na hodné a zlé je poněkud zkreslené a romantické. Ve skutečnosti jedni i druzí byli tragickými oběťmi expanze technologicky silnější kultury, jíž nedokázali čelit, natož aby ji zastavili. James Fenimore Cooper prožil zenit svého života v bohatství a uznání. Od roku 1825 cestoval osm let po Evropě, ve Francii byl dva roky konzulem. Závěr svého života strávil v rodinném sídle v Cooperstownu a mohl se těšit z toho, že jedno z jeho pěti dětí, jež se dožily dospělosti, ho následovalo v literární dráze, dcera Susan. Umřel ve věku 61 let. Jeho žena Susan ho následovala několik měsíců po jeho smrti a je pohřbena po jeho boku v Cooperstownu.
Vydání v Albatrosu v roce 2007 s ilustrací Zdenka Buriana.
13 19.06.17 17:44
14 Poklad dobrodruznych pribehu.indd 14-15
15 19.06.17 17:44
14 Poklad dobrodruznych pribehu.indd 14-15
15 19.06.17 17:44