Translation © Kateřina Hilská, 2017 Czech edition © Nakladatelství Slovart, s. r. o., Praha, 2017 Ali rights reseived
Kapitola 1
Všeobecně
se má za to, že svobodný muž s jistým jměním životem ubírat bez manželky. Přestože se o pocitech či názorech takového muže prozatím nic netuší, objeví-li se v sousedství, bývá ono přesvěd čení natolik zakořeněno v myslích okolních rodin, že se už předem stává právoplatným majetkem té či oné dcery. ,,Drahý choti," spustila jednoho dne paní Bennetová, ,,doslechl jste se, že Netherfield Park je konečně pronajatý?" Pan Bennet suše odvětil, že ne. ,.Ale ano," opáčila. "Paní Longová tam totiž právě byla a všechno mi vylíčila." Pan Bennet na to nic. "Tak vy nechcete vědět, kdo je ten nájemce?" vyhrkla žena netrpělivě. "Vy mi to chcete říct a já si to bez námitek vyslechnu." To byla dostatečná výzva. ,,No tak, drahoušku, pak byste měl vědět, že paní Longová tvrdí, že Netherfield si pronajal hodně bohatý mladík ze severu Anglie, že sem přijel v pondělí v kočáru se čtyřspřežím, aby si dům prohlédl, a byl prý tak nadšen, že se s panem Morrisem okamžitě dohodl. Má se nastěhovat před svatým Michalem a část služebnictva údajně dorazí už koncem příštího týdne." "Jak se 'jmenuje?" "Bingley." by se
neměl
5
,,Ženatý, nebo svobodný?" „No právě o to běží - svobodný! Zcela bez závazků a s velkým jměním: čtyři nebo pět tisíc ročně. Tomu ří kám vyhlídka pro naše děvčata!" .,Co tím chcete říct? Jak se jich to týká?" „Ale pane Bennete," vedla si svou choť, ,,jak můžete být tak nedovtipný! Přece musíte vědět, že bych ráda, aby si jednu z nich vzal.'' ,,Proto se tu hodlá usadit?" „Proto! Jak můžete vykládat takové nesmysly! Vždyť je přece nanejvýš pravděpodobné , že by se mohl clo jedné z nich zamilovat, a tudíž ho musíte navštívit hned, jak se ubytuje." „K tomu nevidím žádný důvod. Můžete ho navštívit vy s děvčaty, nebo je tam třeba pošlete samotné, to by bylo ještě lepší - vy se jim krásou vyrovnáte, tak abyste se nakonec panu Bingleymu nelíbila nejvíc!" ,Yy mi lichotíte, drahoušku. Kdysi jsem bezpochyby vynikala jistými půvaby, ale teď už si nemůžu ani namlouvat, že bych byla nějak výjimečná. Když má žena pět dospě lých dcer, na vlastní krásu už by neměla myslet." ,,Asi máte na mysli případy, kdy dotyčná žádnou krásou neoplývala." „Vy opravdu musíte jít pana Bingleyho navštívit, až se sem nastěhuje ." ,,Ujišťuji vás, že nic takového nemám v úmyslu." „Ale myslete na své dcery. Jen považte, jaké štěstí by to pro jednu z nich bylo. Sir William a lady Lucasová jsou rozhodnuti toho pána poctít návštěvou výlučně z toho dů vodu; víte přece , že jinak k novým sousedům nechodí. Vskutku za ním musíte zajít, protože jinak bychom ho nemohly navštívit my!" ,,Necháváte se příliš svazovat společenskými ohledy. Domnívám se, že pan Bingley vás uvidí moc rád. A já mu po vás pošlu pár řádků, aby byl srozuměn s tím, že upřímně souhlasím, ať padne jeho volba na kteroukoli
6
naši dceru. Přestože bych se rád přimluvil za svou malou Lizzy." ,,Nic takového neuděláte. Lizzy není ani o chloupek lepší než ostatní. A zcela určitě není ani zpolovic tak hezká jako Jane, natož tak vtipná jako Lydia. Jenže pro vás byla odjakživa mazlíček." „žádná z nich nemá zvláštní přednosti," stál si na svém choť. ,,Všechny jsou stejně hloupoučké a nevědomé jako jiné dívky. To jen Lizzy je trochu bystřejší než její sestry." „Pane Bennete, jak můžete takhle hanit vlastní děti? Vás jenom těší, když mě rozčilujete. Nemáte ani za mák soucitu s mými nebohými nervy." ,,To se pletete, drahá. Vaše nervy naopak chovám v pře náramné úctě. Jsou to mí dávní přátelé. Už nejmm dvacet let o nich přede mnou mluvíte úžasně uctivě." ,,Ach! Nedovedete si ani představit, jak trpím." „Přesto doufám, že své utrpení překonáte a ještě se v našem okolí dočkáte mnoha dalších mladíků , co oplývají čtyřmi tisíci ročně." „Kdyby se jich tu objevilo dvacet, nebude nám to nic platné, když za nimi nehodláte zajít. " ,,Můžete se spolehnout, drahá, že až jich bude dvacet, obejdu je pěkně jednoho po druhém." Pan Bennet představoval tak zvláštní směsici svižného hovoru, jízlivého humoru, rezervovanosti a vrtochů, že ani třiadvacetiletá zkušenost s ním nestačila, aby manželka pochopila, koho má před sebou. Porozumět jejímu myšlení bylo o poznání méně obtížné. Byla to žena střed ně chápavá, málo znalá a velice náladová. Když nebyla spokojená, cítila se nesvá. Cílem jejího života bylo provdat vlastní dcery - a na této cestě ji utěšovaly návštěvy a novinky.