Pohรกdky nejen pro dฤ ti
Pohádky nejen pro děti Karel Václav Kupka kupka@sst.opava.cz Vydalo nakladatelství Jiří Nosek - KLIKA Praha 2017 www.nakladatelstviklika.cz realphoto@email.cz Ilustrace Jan Kordina kordina.j@gmail.com Sazba- a grafika Tomáš Nosek TomasNosek33@seznam.cz Vytiskly Těšínské papírny a.s. 60 stran
--- • OBSAH r
r
BOHATS TV I A BI DA ......................... 5 DOBRO A ZLO ............................ 15 CHYT RO ST A H LO U PO ST . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 o POKORA A ROZMAŘILOST ................. 25 v
PRAVDA A LEZ ............................ 31 LÁSKA A N EN ÁV I ST ....................... 37 ODVAHA A STRACH ....................... 39 PÍLE A LEN O RA ........................... 41 O Z LAT OV LÁ SKOV I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 5 v
v
,
o
ST ES TI A SM U LA .......................... 52
BOHATSTVÍ A BÍDA a devatero horami a devatero řekami žil v chudé chaloupce drvoštěp Jíra se svou ženou Magdalénou a deseti dětmi. Kamenité políčko, které společně obdělávali, jim dávalo jen trochu brambor a od lakomého knížete pána dostával za práci v lese tak málo peněz, které jim sotva stačily, aby neumřeli hlady. Jeho žena Magdaléna od rána do večera stále hudrovala, že nemůže dětem koupit ani boty na zimu. Jednoho dne, takhle navečer, když kácel stromy v knížecím lese, usedl po práci pod rozložitý dub, vytáhl z ranečku krajíc suchého chleba, nabral vodu z lesní studánky a chystal se najíst. V tom, kde se vzal, tu se vzal, z křoví na kraji lesa se vybelhal stařeček v roztrhaném kabátě, s vlasy a vousy bílými jako padlý sníh. „Dobrý večer a dobrou chuť, Jíro." Pozdravil neznámý stařec a hladově se díval na krajíc chleba v Jírově ruce.
5
„Dobrý večer, stařečku". Odpověděl na pozdrav a vybídl jej, aby se posadil. ,,Jistě máte hlad a žízeň. Vezměte si kousek chleba a napijte se chladné vody. Nic lepšího vám nabídnout nemohu." Stařec se posadil a s chutí se pustil do chleba. Když Jíra viděl, s jakou chutí se stařeček do chleba pustil, neváhal a podal mu i svůj díl. „Vezměte si i můj chléb, jistě jste hladový, a kdo ví, kdy se zase pořádně najíte. Já se obejdu jen s vodou a až přijdu domů, tak mi jistě moje žena něco dobrého připraví." Stařec se na něj zvídavě podíval a Jíra hned poznal, že stařeček jeho lež prohlédl. ,,Máš dobré srdce, Jíro a moc dobře víš, že od své ženy Magdalény žádné jídlo nedostaneš." „Jak to můžete vědět? A jak to, že mě a mou ženu znáte?" ,,Já toho vím hodně, a také vím, že máš doma deset hladových krků a se svou ženou třete bídu s nouzí." Jíra se na dědečka udiveně podíval a zeptal se. ,,A odkud to všechno víte?" Stařec si prohrábl bílý plnovous a pomalu odpověděl. „Chodím po světě už pěknou řádku let a setkávám se na svých cestách s mnoha lidmi. Ale nikdy se mi nestalo, že by se chuďas rozdělil o své jídlo tak, že mu samotnému nezbylo nic. Za to, že jsi tak šlechetný, dám ti jednu dobrou radu. Vidíš tam ten vysoký smrk?" a ukázal na vzrostlý strom na kraji mýtiny. ,,Požádej knížete, aby ti jej dal místo mzdy za celý rok. Ten lakomec na to určitě přistoupí a ty jej pak musíš vykopat i s kořeny. O tom, co bude potom, nesmíš nikomu říct ani slovo, ani své ženě Magdaléně! Slibuješ?" Jíra jen pokýval hlavou a rychle vyhrkl. ,,A co řeknu doma, když nepřinesu od knížete žádné peníze?" ,,Řek neš, že máš na dřevo bohatého kupce, který ti za ně dobře zaplatí." Jíra jen souhlasně přikývl a obrátil se pro džbánek s vodou, protože mu najednou vyschlo v hrdle. Když chtěl podat džbánek staříkovi, zůstal jako opařený. Stařeček byl pryč. Vyskočil a začal se rozhlížet na všechny světové strany a po stařečkovi, jako by se země slehla. Nevěřícně zakroutil hlavou a pomyslel si, jestli se mu to všechno jenom nezdálo. Posbíral si své nářadí a spěchal domu. Jeho žena. jej přivítala slovy. 6
...,
9
------------------
,,Co dneska tak brzy? Sluníčko ještě pořádně nezapadlo a já ne-
mám uvařené brambory pro děti k večeři!" Jíra jen mrzutě mávl rukou a odpověděl. ,,Ale musím jít dříve na kutě, abych ráno ještě stihl knížete pána, než odjede na ranní projížďku." Popřál dobrou noc a šel spát. Dlouho nemohl usnout a stále přemýšlel, co mu tím chtěl dědeček naznačit. Časně ráno, ještě před východem slunce, si to namířil ke knížecímu zámku. Za branou zámku potkal knížecího sluhu, který zrovna vyváděl z maštale vraníka pana knížete. ,,Co tady pohledáváš, otrhanče!?" Rozkřikl se na něj sluha a postavil se mu do cesty. „Potřebuji mluvit s knížetem v jedné dů ležité záležitosti, zaveď mě k němu," řekl pokorně Jíra. ,,To by mohl říct každý. Myslíš, že knížepán se bude vybavovat s kdejakým otrapou?" osopil se na něj sluha. ,,Co se tady děje? Proč ještě nemám osedlaného koně?" Zahří mal z okna zámku sám knížepán. ,,Je tady nějaký hadrník, vaše milosti, který s vámi chce mluvit. Tvrdí, že je to velice důležité!" Odpověděl sluha a hluboce se knížeti uklonil. Kníže si prohlédl Jíru od hlavy k patě a z patra na něj udeřil.
,,Kdo jsi a v jaké důležité záležitosti se mnou chceš hovořit?!" „Jsem drvoštěp Jíra," a hluboce se knížeti uklonil. ,,Pracuji ve vašem lese a každý rok vám připravuji dřevo na topení pro celý zámek. Chtěl bych vás požádat, zda bych za letošní rok, místo mzdy, mohl dostat jeden vzrostlý smrk, který roste na kraji mýtiny u pa-
.
7
mátného dubu." A opět se knížeti hluboce uklonil. Kníže si chvíli Jíru prohlížel, a protože byl známý lakomec, rychle si spočítal, že to bude pro něj velice výhodné. „A k čemu ti bude dřevo z jednoho stromu, když ti hlad a bída kouká z očí?" zeptal se jej zvědavě. ,,Potřebuji vyměnit došky na střeše chalupy a zbytek prodám, abych mohl koupit dětem boty na zimu." odpověděl knížeti, jak mu stařeček poradil. Kníže se zamyslel a nakonec řekl. ,,Budiž, poraz si ten strom, ale jen jeden! Kdybys mě oklamal, tak ti dám vysázet dvacet ran lískovkou a dřevo ti seberu! A ty mi ručíš za to, že mě neokrade!" Obrátil se na sluhu a s rámusem zabouchl okno, až skleněné tabulky zařinčely. Jíra se opět uklonil a rychle spěchal domů, aby si to knížepán ještě nerozmyslel. Jakmile dorazil do chalupy, tak na něj jeho žena Magdaléna spustila. „Kde se touláš tak dlouho a proč už nejsi v lese?" ,,Byl jsem na zámku u pana knížete v jedné obchodní záležitosti." Odpověděl klidně a začal si chystat nářadí do lesa. „A jakýpak obchod si s knížetem dojednal?" Zeptala se zvědavě Magdaléna. „Dohodl jsem se s knížetem, že místo peněz za práci v lese si mohu porazit jeden strom!" Žena na něj vyvalila oči a znovu spustila. ,,A čím si myslíš, že nakrmím těch deset hladových krků? Kůrou ze stromu nebo jehličím? A za co koupíme dětem boty na zimu? Ty ses musel úplně zbláznit?" Práskla dveřmi a zmizela v chalupě. Jíra si jen natrhal pár jablek ze stromu místo oběda a vydal se porazit svůj strom. Práce to byla těžká a úmorná a než začalo slunko zapadat, tak se celý strom i s kořeny svalil na mýtinu. Jíra si utřel zpocené čelo a usedl na mohutný kmen. V tom se vedle něj objevil bělovlasý dědeček a řekl.
.
8
Kdo ve svém životě někdy nemluvil pravdu nebo udělal něco, za co nemohl být na sebe pyšný? Mnozí by to rádi vzali zpět, ale jak se v pohádkách říká, ,,Co jednou peklo vezme, to už nikdy nevrátí!" Abyste se tomu vyvarovali a nemuseli jste se za sebe stydět, je tu kniha pohádek Karla Václava Kupky pro Vás děti, ale i pro dospělé. Každá z nich v sobě skrývá malá tajemství, která má každý, ale neví, jak je v sobě odhalit. Pomoci Vám mohou tyto kouzelné pohádkové příběhy, které jsou bohatě ilustrovány obrázky Jana Kordiny, ale odpovědi na ně musí každý v sobě nalézt sám. RODINNÉ NAKLADATELSTVÍ
K ~I ~