Issuu

Přeložila Jana Čeřenová

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Carey, Caroline [Circle, the fire & the Phoenix. Česky] Kruh, oheň a Fénix: cesta tančícího bojovníka / Caroline Careyová; z anglického originálu The circle, the fire & the Phoenix … přeložila Jana Čeřenová. -- První vydání v českém jazyce. -- Praha: Maitrea, 2017. -- 365 stran ISBN 978-80-7500-294-5 17.02 * 133.2 * 2-582/-587 * 159.923.2 * 347.4 * 615.851 * 13 * 133.4:2-382 * (0.062) – smysl života -- duchovní pojetí – duchovní cesta – sebepoznání -- duchovní pojetí – sebepojetí – závazky -- duchovní pojetí – sebeuzdravování -- duchovní pojetí – šamanismus – populárně-naučné publikace 133 - Ezoterismus. Okultismus [17]

Věnováno těm, kteří kráčí cestou tančícího bojovníka. Nechť je váš kruh silný a váš oheň a vášeň navždy jasně planou.

Děkuji Nicole Kingové za korektury a za přátelství a Raggi Kotakové za podněty, které zlepšily mé psaní, i skvělá učení během celého procesu. Ya,Acovovi a Susannah Darling Khanovým za Movement Medi cine (léčení pohybem) a kouzlo této cesty. Catherine Wrightové, Rosie Perksové a Jo Hardyové a mnoha dalším z kmene tančících bojovníků, kteří mě podporují a provázejí a se smíchem si hrají s tvořivými projevy toho, co znamená být duchovním bojovníkem. Díky, díky, díky všem, kteří mi jsou inspirací na této radostné cestě psaní, Sue Huttonové, Kari Fjällströmové, Ailse Richardsonové, Catherine Dunneové, Espenovi Andimu, Tamaře Canderacciové, Jayne Bullenové, Angie Kotlerové, Elisabeth Shraggové, Kristin Glenwinkellové, a Katerině díky za to, že se se mnou podělila o myšlenky a vhledy. Díky mým dětem, Rogerovi, Garethovi, Gilesovi, Willow, Daisy-Ellen a Florence, a vnoučatům Jobovi, Beth a Lucy. A samozřejmě mému drahému Benovi za to, že mi je vždy po boku, i když zrovna nejsem vůbec ve formě!

Vstoupit do neznáma je nesmírně zajímavé, a tanec je vždy neznámem, do nějž vstupujeme, abychom nahlédli, co se v něm ukrývá. Abychom prozkoumali možnosti, něco si usmysleli a nevěděli přitom, jak se to bude odvíjet, a aniž bychom si cokoliv plánovali… Občas nás potkávají výzvy, což k tomu patří, někdy nás potká bytostná radost a jindy vejdeme do starých příběhů, které touží po tom, aby si je někdo vyslechl a věnoval jim v tu chvíli pozornost… A někdy prostě s tajemnem milostně splyneme… … a tak jsem tam ležela na skále, v mysli hluboko ponořená do tance, dva dny, dvě noci, kolébána v náruči těch velkých skal, a odpočívala jsem, zatímco mi na tvář, na tělo svítilo slunce, a rozjímala jsem o smyslu své existence. Vyprávěla jsem té skále o svém životě a o všem, co k němu patří, tak jak to vidím, a zazpívala jsem jí svou píseň. Unášena do transu útěchy a sounáležitosti, uvelebená pod širým nebem, pohlížím do srdce vesmíru. „Jak se jmenuji?“ uslyšela jsem, jak se ptám… „ŠamanKa-Mama,“ zněla odpověď. „Proč tady jsem?“ zeptala jsem se. „Sepiš svůj příběh a dej ho světu, zaznamenej svou poezii a poděl se o ni s dětmi, které se teprve narodí. Tanči svůj tanec tak, aby ho všichni viděli. Buď vidět, slyšet a neustále vstupuj do tajemna. Buď průkopnicí všeho, co miluješ, a hraj si s tím, jak se život odvíjí, a s jeho četnými zázraky. Miluj svůj život a vše, proč tu jsi a co máš udělat. Někdy to vejde ve známost, a jindy vůbec ne.

Obsah Předmluva ..................................................................................................1 Po krůčkách (Hlas) .....................................................................................3 Objevení šamanského tance ........................................................................9 Z popela ...................................................................................................15 Rodiče, první brána ..................................................................................21 Kritika ......................................................................................................27 Kruh .................................................................................................... 31 Začátek .................................................................................................... 33 Náš vlastní kruh ....................................................................................... 37 Strom ...................................................................................................... 41 Kruh ........................................................................................................ 47 Intimní léčení .......................................................................................... 55 Matka, jež ví ............................................................................................ 63 Důvěra ve zraněné .................................................................................... 67 Prozkoumávání nevinnosti ....................................................................... 83 Návyky odcházejí pomalu ........................................................................ 91 Nalezení vlastní náplně práce ................................................................... 99 Oheň .................................................................................................. 113 Neodlučitelný oheň ............................................................................... 115 Vzniká workshop ................................................................................... 127 I já jsem oheň ........................................................................................ 131 Hněvivý oheň ........................................................................................ 133 Propojení: společenství či instituce ......................................................... 139 Umění naplnění a přežití ....................................................................... 147 Chaos ohně ............................................................................................ 153 Matčiny zmatky ..................................................................................... 159

Jeho matka ............................................................................................. 165 Duch závislosti ....................................................................................... 173 Moje vlastní závislost ............................................................................. 175 Odpoutání se s láskou ............................................................................ 181 Vhledy ikaro .......................................................................................... 185 Osobní archetypy ................................................................................... 193 Jiskry spolupráce..................................................................................... 207 Používání ohně projevení ...................................................................... 213 Sdílení ohně ........................................................................................... 219 Probudit se ............................................................................................ 223 Odvaž se promluvit ................................................................................ 231 Fénix .................................................................................................. 235 Duševní práce a Fénix ............................................................................ 241 „ONA je rituál“ – opuštění domova ....................................................... 251 Odchod ................................................................................................. 257 Vzpomínka ............................................................................................ 259 Šamanské srdce ...................................................................................... 265 Mozkové vlny a tlukot srdce ................................................................... 271 Sdílený trans .......................................................................................... 277 Se srdcem ............................................................................................... 281 Metamagie ............................................................................................. 291 Rodové živly .......................................................................................... 299 Tančící doktoři ...................................................................................... 309 Příběh spolupráce .................................................................................. 325 Přijetí pravdy ......................................................................................... 331 Hranice ................................................................................................. 335 Následování divé ženy – „ONA“ volá .................................................... 343 Nové způsoby ........................................................................................ 345 Kruh, oheň a Fénix ................................................................................ 347 Doslov & „dutá kost“ ............................................................................ 357 Fénix a had ............................................................................................ 361

Předmluva Tato kniha sestává z částí, které hloubají nad šamanstvím a duchovností, poezií života a zlomených srdcí. Hloubá nad ztrátou duše a ztrátou nevinnosti. Pozvedá nás k možnosti opětovného nabytí duše a vybízí nás k tomu, abychom se více propojili s autentickým mužstvím a ženstvím a také s pravým směřováním duše v tomto životě. Kruh je východiskem naší duchovní praxe, kdy začínáme u sebe samých. Učí nás, kým doopravdy jsme a co je potřeba udělat, abychom převzali zodpovědnost a rozvinuli silnou ženskou energii, jin, a mužskou, jang. Vyzývá nás k tomu, abychom přijali své polarity a byli v životě jak autentickým a zralým ženstvím, tak mužstvím. Dává nám možnost poznat svůj kruh coby elementární síly, vše, co je pod námi i nad námi. Vnést do našeho kruhu síly spojence a kontakty s fyzickým světem, i se světem duchovním. A co je hlavní, vybízí nás k tomu, abychom dospěli k „opravdové zralosti“, bez ohledu na to, zda jsme obyčejní lidé, rodiče, pracující, umělci či političtí vůdci stojící v čele nějaké země. Oheň nám připomíná, že musíme přijmout závazky jak vůči sobě, svým blízkým, tak i vůči svému okolí a společenství. Duch ohně 1

Kruh, oheň a Fénix nám ukazuje, že ať to pro nás obnáší cokoliv, a není pochyb o tom, že to někdy může být dost náročné, nesmíme ve svých závazcích polevovat, má-li dojít k uzdravení. Vždy se najde něco nového, co se o sobě můžeme naučit, a s pomocí závazku to může proběhnout rychleji, snáze a mnohem efektivněji. Co to znamená zavázat se životu, planetě a Duchu? Fénix je silou, jež povstává z popela, jakmile se odevzdáme jakémukoliv intenzivnímu procesu duchovního uzdravování, jímž možná musíme projít, abychom se zbavili kontroly. Jakmile se dokážeme vzdát potřeby být někým jiným než prostou, tvořivou bytostí. Tehdy, když nám dá křídla naše osobní duševní práce, o niž se dělíme se svým okolím a společenstvím, se zralostí a moudrostí, jež nám ukazují, jak nejlépe udělat to, co je zrovna třeba.

Po krůčkách (Hlas) Je to hlas? Pasáž slov, deník drahých vzpomínek? Je modulován, aby zněl jinak, protože pak bude jinak slyšen? Tuším, že právě v to doufám, přičemž proud energie mnou plyne na jednotlivé stránky. Někdy si představuji tváře, jak na mne hledí a pozorují rej tance uvnitř a pátrají, jak jen by vstřebaly danou informaci. Kanál světla, řekla bych. A vím, že něco z toho narazí na odpor a snad i kritiku, záleží mi snad na tom? Co to má vlastně se mnou společného? Ale záleží mi na tom? Samozřejmě že záleží, mohla bych snad být na této cestě jiná než lidská? Ovšem vím, že to vše je dobré učení. Připomínám si, že mi to pomáhá zjistit, jak zlepšit to, co dělám. Učitelé by na mě byli dost pyšní, namlouvám si, ale třeba je na tom trocha pravdy. Na vysvědčení vždy stálo: „Caroline by se mohla zlepšit.“ 3

Kruh, oheň a Fénix Bylo potřeba se více snažit, to jim musím nechat – nu snažila jsem se dělat věci tak, jak jen jsem nejlépe uměla. Ale snažit se jen kvůli snaze samotné asi není tím nejlepším důvodem, proč něco dělat. Matka by nebyla spokojená, to si jsem jistá. Představuji si, jak se diví, proč jsem prostě nenapsala takový pěkný příběh, jako když jsem byla malá. A já bych jí připomněla, že „já jsem příběh a život JE příběh a my všichni žijeme ve hře zvané život“. Někteří z nás zjevně více na okraji. Můj okraj je sráz u moře, kde jsou různé bytosti pohřbeny nebo leží a spí. Ano, to se mi zdálo minulé noci – a stále se to vrací. Někdy jsou hroby hlubší a já se musím více snažit, abych odkryla spící bytost, jež v něm leží. Ten sen se pojí s pocitem, že bych si to měla nechat pro sebe – zatímco kráčím životem, tímto příběhem, začínám pociťovat tlak, jak postupuji vpřed, jako by mě halila energie, jíž vzduch okolo mne těžkne a těžko se jím prochází. A přece po krůčkách, kdy mi v kostech a kloubech úpí bolest, pozvolna dýchajíc, kdy se únava pokouší zastřít mi zrak, abych nic z toho neviděla, vím, že se mohu dostat na druhý břeh a vyjít z toho, co mě pohlcuje a ovládá. Po krůčkách. Samozřejmě se může chtít projevit emoce a to je součástí tance, 4

Po krůčkách (Hlas) strach a odpor se mohou hlásit o slovo, ale nemohou být výmluvou, abych na této cestě ustrnula. Mnohokrát jsem volala na svůj strach, aby zmírnil své sevření. Odpovídá obvyklým tónem: „Vždyť jsem jedním z tvých nejlepších přátel, beze mne bys neměla cestu, kterou prozkoumávat, nic, z čeho se učit, co překonávat.“ Zdráhavě souhlasím a děkuji příteli jménem Strach, že mi to připomněl a byl tak laskav, že promluvil, a není jen pozorovatelem v pozadí a v koutech potemnělých místností. Na oněch místech, jež nazývám svým „stínem“, která pokaždé bývají někde poměrně dost nablízku. Samozřejmě že si uprostřed toho mé silné a věrné ego samo sobě lichotí, že se v těch zranitelných chvílích dovede ujmout velení a odvést potřebnou práci, a samozřejmě má pravdu. Miluje tu oduševnělejší část mé duše, tu, jež si každou chvíli potřebuje hrát ve stínech a napít se z hlubin zapomenutých jezer. Ovšem mé ego ví, že kdyby neodvedla „svou“ práci, vše by se jen vznášelo na povrchu nějakého nejasného, nepatrného dramatu v předstírání, že „o nic vážně nejde“, vše by bylo, jak má být, hlavně žádné riskování, a zajisté by

Kruh, oheň a Fénix veškeré ambice byly uloženy k tvrdému spánku. Něco takového nemůže dopustit. A tak jak mísím všechny tyto přísady, jež jsou mou scénou srdce, těla a spíše současné mysli s víceméně normální funkcí (to podle společenské příslušnosti či názoru na tyto věci), začíná mi být jasné, že prostě mohu jen tak pokračovat, a ne se obávat či upadnout do možného pocitu jakékoliv hanby – jestliže si člověk začne dělat starosti, co si myslí druzí, pak jedinou emocí, kterou lze prozkoumávat, JE hanba – Vím, je lepší po sobě zanechat stopu, aby po mé smrti po mně něco zbylo, a ne jen předstírat, že vůbec nic necítím, třeba celou tu dobu můj nepatrný tanec ví, jak to je. A tanec, byť se pohybuje svou vlastní tíží, stále znova, zajisté propůjčuje tomuto hlasu skvělý způsob, jak předávat informace, a bez něj by asi toho tolik nepřišlo na svět a nebylo nabídnuto jako jiný druh poezie myslím, jež se podobají té mé. Jistěže zvěsti, jež se vynořují z těchto spisků, často vycházejí z neklidné mysli a toulek osamělého srdce, neboť taková je cesta mnohých melancholických myslí, 6

Po krůčkách (Hlas) které se dosti často probouzejí z nejhlubších smutků a bolestných chvil do neuvěřitelně krásného života, jejž žijeme, a prostě žasneme, jak se z lidské rasy stalo něco tak nepochopitelně směšného, včetně jich samých, znovu ustupují do hlubin srdce a duše, aby nashromáždily léčivé postupy mysli, poezii a tance, jež jsou propustí týchž skrytých hlubin, hledajíce pravdu naší vlastní existence.

Objevení šamanského tance Jako mladá dívka jsem neměla pojem o tom, co to znamená šamanismus. Nemyslím si, že by to kdy proniklo do mého chápání světa, a v mé rodině nebyl nikdo, kdo by takovým způsobem pracoval nebo se o něm přede mnou vůbec kdy zmínil. Babička mi říkávala, že jsem „jiná“ – jenom to – a mimoto mi kupovala dárky, které byly neobvyklejší než ty pro mé bratrance a sestřenice a sourozence. Dědeček se mnou zacházel také poněkud odlišně, se svýma nenechavýma rukama, nedostatkem zábran a enormním nedostatkem slušnosti, kterou projevoval k sexualitě a nevinnosti své vnučky. Z toho se časem měla stát podstatná část mé cesty za uzdravením a brána do šamanského světa, o čemž jsem v té době skoro nic nevěděla. Poskytlo mi to vhled do toho, jak a proč vznikne v člověku potřeba „vyjít z těla“ a oddělit se od skutečných pocitů a vjemů. Tyto „mimotělní“ zážitky mě občas zavedly do úžasných dobrodružství v duchovních sférách vizí, snů a hlubokých zkušeností v extatickém tanci. Nastal ale čas, kdy jsem si uvědomila, že se rozhodně musím znovu spojit se svým tělem a začít cítit a prožívat vše, co potřebuje vyjádřit. Což znamenalo, že jsem musela být „v těle“. 9

Kruh, oheň a Fénix Naštěstí mi byla oporou láska k tanci a ta mi to umožnila. Když jsem objevila vědomé praxe meditací pohybem a tancem, zjistila jsem, že „vtělit se“ (být v těle) znamená, že toho ve svém životě musím hodně změnit, vzpomenout si na to z minulosti, co jsem zapomněla, čelit náročným vztahům a naučit se mluvit ze srdce. Všechny mé vazby k životu a společenstvím, v nichž jsem žila, měly nabýt zcela nového významu. Dokonce se pak poněkud změnilo i prostředí. Začala jsem pozorovat, jaké má na mě tanec účinky, jak mi zvedá náladu a umožňuje mi kontakt s vyšším stavem vědomí. V té době jsem nevěděla, co to je, ale prýštila ze mě poezie, slova zaplavovala stránky a já jsem získávala nové vhledy do svého života a toho, co je potřeba udělat. Doslova jsem „viděla“ obrazy a tvary, které mi předávaly poselství a naučily mě něco více o mně samotné a také mě dovedly k hlubšímu spojení s duchovním světem, který jsem si zamilovala. Nejdůležitější bylo, že jsem začala cítit. Ne že by to zpočátku bylo příjemné, ale kdesi uvnitř jsem věděla, že to je moc dobře. Když jsem se začala setkávat s učiteli práce s pohybem, pro niž jsem se postupně nadchla, zjistila jsem, že když vyjádřím své pocity a promluvím o věcech, které pro mě nejsou nijak prospěšné, a dokonce jsou pro mou duši nezdravé, mé tělo začne odstraňovat to staré a co mi už nijak neslouží. Toto zbavení se starých příběhů, které mi začínaly „překážet“ ve vztazích a postojích k životu, jaký jsem chtěla žít, se brzy stalo hlavním důvodem, proč jsem potřebovala tančit. Během tance jsem měla chvíle, kdy se vynořovaly tytéž vize. Zapsala jsem si je, někdy jsem si je nakreslila a nechala jsem sebou proudit jejich poezii. Když jsem si o tom promluvila s učitelem, navrhl mi, abych studovala šamanismus o něco více do hloubky. Začala jsem se učit 10

Objevení šamanského tance o svém spojení s tímto světem. Občas jsem zjišťovala, že mě nepřitahuje a že mě mate a děsí. Příležitostně jsem ho zavrhovala jako pouhou fantazii a iluzi a přikláněla se k přímému a úzkému způsobu bytí ve světě. Ale tento svět mi stále klepal na dveře, a čím více jsem se pokoušela od něj odvrátit, tím silněji bušil. Přesně jak si to před tolika lety uvědomovala moje babička, byla jsem tak trochu jiná. V očích některých lidí jsem vybočovala z kategorie normálnosti. Nenáviděla jsem školu, odmítala jsem se učit a těžko jsem navazovala kontakt s druhými dětmi. Matka se také domnívala, že jsem tak trochu jiná, a vyhledávala různé „doktory přes hlavu“, aby to zanalyzovali a zjistili, co že je se mnou v nepořádku. Jednou jsem tak v dětské nemocnici seděla na posteli mezi růžovými prostěradly a říkala si, co tam dělám. Nikdy jsem se to nedozvěděla. Po návratu domů a zpátky do školy jsem radši byla sama se sebou, dokud neskončilo vyučování. Pak jsem mohla být na zahradě a se spoustou zvířat, která jsem tehdy chovala. Začalo to morčaty, psy a pár křečky, později se přidali koně, kozy, slepice, kočky a další zvířata, co mi členové mojí rodiny dovolili chovat. Náš venkovský dům jsme dokonce předělali na minifarmu, která nám zajišťovala jídlo a obživu, a rodiče se tak v některých ohledech stali soběstačnými. Láska k přírodnímu prostředí mě pohltila, a než abych trávila čas s rodinou a s přáteli, procházela jsem se se svým poníkem a psem uličkami v okolí domu a pátrala jsem po nějakém dalším dobrodružství. Jak jsem ale rostla a stále více se zabývala tancem, věděla jsem, že potřebuji více, a táhlo mě to na stezky divoké a šamanské povahy mé duše. Nakonec jsem už nemohla odolávat, a bylo to tu. 11

Kruh, oheň a Fénix Mým lékem bylo bubnování – tanec a poezie, inspirace plynoucí z mých snů. Rytmus a hudba, které mě opakovaně, stále znovu uváděly do transu a ustavičně tak pozvedaly mou mysl k novým výšinám. Poznala jsem, že čím hlouběji se spojím s tělem a zapustím kořeny do nesmírných hlubin Matky země, o to výše může vystoupit mé vědomí a získat vědění, moudrost a vhledy, a dokonce vize z „jiných světů“. Rozhodneme-li se z toho učinit duchovní cestu – cestu šamanskou – dokážeme se lépe upozadit a přímo dovolit, aby nás tyto vhledy a vize učily a vedly nás při jakékoliv práci, kterou vykonáváme. Ztělesňovat toto konání znamená prostě toto – „upozadit se“ – což vyjadřuje, že tu není ego, které by mohlo překážet. To neznamená, že mám pocit, že ego je k ničemu a že bychom měli být bez něj. Prostě je to tak, že v příhodný okamžik na nás působí duch, s nímž právě pracujeme, a ne to, jak si myslíme nebo jaký máme pocit, že by to mělo být. Zkrátka se necháme vést jinou silou. Duchovnější silou, něčím uvnitř a vně nás, co se tu setkává, o čem netřeba uvažovat, co ale využívá nás a naši schopnost oprostit se od toho, co jsme si dopředu naplánovali, a důvěřovat tomu, co chce v danou chvíli proudit, ať už je to cokoliv. Takto se stáváme „dutou kostí“, jak se tomu v šamanismu často říká. Je to tak trochu, jako když si vezmeme čistý papír a začneme psát nebo štětcem namalujeme to první, co se objeví. Mám dojem, že my všichni jsme se už v takové situaci někdy v životě octli. Třeba jsme si připadali ztracení a neměli ponětí, kterým směrem se vydat. A tak prostě vykročíme, nalezneme metasféru, rozšíření svého vědomí do vnějších sfér různých realit, a necháme se jím vést tím správným směrem, nebo nás může přinutit jít někudy, kde to třeba neznáme. Možná budeme najednou žádat o pomoc a vedení, i když jsme běžně posedlí tím, abychom měli vše pod kontrolou a zvládali 12

Objevení šamanského tance to sami. Meta je silou, která nás vede, i silou neznámou, v níž nás spojují vzorce. Můžeme být uvyklí na ovládající ego, na něco, jež ví, jak se co musí dělat a vždycky ví všechno nejlépe. Na to, co potřebuje být urputně nezávislé a nikdy k sobě nikoho nepouští příliš blízko. Stejné to je v šamanském světě, kde vše pouštíme a necháváme na Bohu, kde vše pouštíme a důvěřujeme vyššímu duchu, když se odevzdáváme tanci a poezii, jež námi chtějí tančit a zpívat. Mysl nám může být na překážku, myšlenky nás mohou ovládat a snažit se nám celou dobu připomínat, kdo si myslíme, že jsme. Ať už vleže nasloucháme bubnování, jež mění stav našeho vědomí, a vytváříme si vizualizace z obrazů a zvuků, anebo celým srdcem tančíme v rytmu a necháváme se vtáhnout do monotónní hudby přivolávající vize a moudrost z nižších, středních a vyšších světů, napojujeme se tak na vyšší stav uvědomění, jemuž mnozí říkají šamanská cesta. Vědci dokázali, že rytmické bubnování mezi 120 až 200 údery za minutu může pozměnit naši mysl. Je známo, že srdce orla tluče rychlostí 180 úderů za minutu, a víme, jak dobře orel vidí. Naši předkové tento prostředek znali, protože s ním měli zkušenosti, třebaže nerozuměli měření počtu úderů v hudbě. Miminkům stále kupujeme nebo vyrábíme chřestítka, domorodé kmeny tančí v rytmu souvislého tleskání a malé děti utiší tlukot matčina srdce. Mladiství a ti, kteří ještě stále prozkoumávají svět dospívaní, tančí v nočních klubech, v nichž se ozývá tentýž opakující se rytmus, a na tripu překračují nové hranice a noří se do tance, který je, byť si toho nejsou třeba vědomi, spojuje navzájem i s duchovním světem. Samozřejmě někteří mají pocit, že toto v nich spouštějí drogy, což je zajisté také rychlá cesta, jak dospět ke zdánlivě podobné 13

Kruh, oheň a Fénix zkušenosti, má ovšem své minusy. Drogy mají možná podobné účinky, ale způsobují funkční poruchy, závislost a také, někdy nenapravitelně, poškozují tělo. Navíc pod vlivem chemických drog neprožíváme či necítíme emoce, neboť jsou často určeny k tomu, aby nás dostaly ven „z těla“. Proto nám k získání opravdové šamanské zkušenosti neposlouží. To však nemůžeme říct o rostlinných medikamentech, které se často využívají v šamanských kulturách. Ty jsou totiž spojeny se zemí a při užití nám poskytují toto spojení s velkou matkou a přírodními duchy, od nichž daná rostlina pochází. Abychom plně splynuli s šamanskou přirozeností a pocítili opravdové působení tohoto světa, je nezbytné stát se zcela uzemněnými lidskými bytostmi. To znamená, že bychom měli znát a cítit svou vlastní tíhu. Nemyslí se tím naše fyzická váha v librách či kilogramech, ale to, že bychom měli znát tíhu toho, co neseme, tíhu svých vlastních příběhů a jejich působení ve světě na ostatní a na nás samé. Dokážeme-li si uvědomit, kdo jsme, a skutečně zakusit, jaké v sobě nosíme životní příběhy, jak nás po celý život ovlivňují a jak se projevuje naše osobnost, poznáme tíhu své existence. Pracujeme-li takto s šamanismem, stáváme se plně vtělenými, víme-li, kdo jsme a jaké jsou naše životní příběhy – jak se chováme a jak žijeme svůj život. To znamená znát vlastní tíhu a znát sama sebe co nejvíce do hloubky.

Z popela Přes dvacet let pracuji s různými metodami pohybové psychologie a nyní, když se snažím o skloubení těchto oblastí, je pro mě stále důležitější postarat se o jejich zdokumentování. Nabízím práci na mnoha různých úrovních, a jak v této knize uvidíte, zahrnula jsem do ní mnoho ze své vlastní cesty a minulosti. Když jsem napsala svou první knihu, Ms’Guided Ange (/S/vedený anděl), znovu jsem v sobě objevila hluboký cit pro psaní, který se u mě projevil už v dětství. Zjistila jsem, že vedle lásky k tanci a tvořivosti je pro mě psaní zrovna tak důležité. Mnoho věcí, které nyní nabízím v podobě textu, vyučuji, a to včetně dalších svých knih. Také pořádám workshopy v různých zemích po celém světě. Jak se moje práce neustále rozrůstala a rozvíjela ne vždy očekávanými směry, zjišťovala jsem, co si to ode mě žádá a za čím musím jít. Opakovaně jsem si uvědomovala, že učím duchovní praxi, i když jsem zpočátku nic takového neměla v úmyslu. A tak se vás ptám, provádíte nějakou praxi, která pozvedává vaši duchovnost a život? Často mluvíme o tom, že „provádíme duchovní praxi“. Co to znamená? Můžeme meditovat, procházet se, cvičit jógu a modlit se. 15